Psychotronika, nová věda

Brožura Psychotronika, nová věda se zabývá původní koncepcí psychotroniky jako interdisciplinární vědní disciplíny studující vztahy hmoty, energie, vědomí a distanční interakce. Mapuje prvních dvacet let  vývoje psychotroniky. Hodnotí její vědeckost a vytváří futurologickou představu tzv. psychotronických věd, ve kterých  je psychotronika předběžně postavena na roveň vědní disciplíny a podrobena některým přírodovědeckým hodnocením, dále je zařazena do systému vědy a pojednává o interdisciplinaritě.

Jedná se o studii o psychotronice při jejímž zpracováni jsem měl možnost prostudování řady rukopisů od různých autorů z pracoviště pro psychotronický výzkum v Praze. Studium těchto rukopisů mi umožnilo získat přehled o dění v psychotronice na teoretické i praktické úrovni. V této studii se snažím zúročit výsledky svého poznání, sjednotit dílčí názory různých vědců a vytvořit ucelený pohled na psychotronickou problematiku v daném období její existence.

Samotná studie je výsledkem přepracování a střídmé úpravy mé diplomové práce, kterou jsem na téma psychotroniky zpracoval v letech 1985/86. Odborným konzultantem mé diplomové práce byl Dr.Rejdák, zakladatel psychotroniky jako vědní disciplíny.

O existenci psychotroniky jako oboru lidského bádání na bílým místech v poznání mechanismu fungování našeho světa a i člověka samotného nelze pochybovat, o jevech které zkoumá je však řada pochybností. Psychotronika se nezabývá nadpřirozenými schopnostmi, ale historicky doloženými jevy, které v přírodě podle historických pramenů existují, ale přírodovědecky nejsou dosud prokázané. Hovoříme-li tedy o vědeckosti psychotroniky máme na mysli odstoupení od okultismu a uplatnění přírodovědeckých kritérií výzkumu primárních jevů telepatie, telegnóze, telekinéze a bioterapie.

Psychotronika je dnes považována za parapsychologii, která se svého času prosazovala pod jiným názvem ve východním bloku. Liší se od ní však specifickým úhlem pohledu na psychotronické (parapsychologické, anomální) jevy, které vycházející z pojetí existence vzájemných vztahů hmoty, energie, vědomí a distanční interakce. Příčiny psychotronických jevů nelze stavět mimo (para) náš svět, proto je třeba odstoupit od okultismu a všech parapojetí včetně parapsychologie. Psychotronika je pokračováním představ o přírodě, které započala magie, ale staví na informačním obsahu energie a hmoty.

Zakladatelé psychotroniky Dr.Rejdák,  Ing. Drbal a prof. Stuchlík v 67. roce 20. století dobře věděli proč je lepší prosazovat v bývalém komunistickém bloku psychotroniku, kterou vymezili a ne parapsychologii, která již ve světě existovala. Svým úsilím vytvořili mnohem více než modifikaci parapsychologie, ale snad aniž by to sami tušili založili základy nové potencionální vědy (protovědu - vědu ve fázi vzniku).

„Psychotronika, nová věda“ je I.  teoretická studie o psychotronice, vědě a interdisciplinaritě. Byla zpracována ve formě skript v Jirkově 1988 a pro veřejnost vydána jako brožůra v Jesenici u Rakovníka 1992.

Parapsychologie a nová teorie

Brožura Parapsychologie a nová teorie pojednává o pojetí experimentální psychologie napsané B. Kafkou, který byl nejen vynikající hypnotizér a badatel v oblasti lidské psychiky, ale i jeden z nejvýznamnějších český parapsychologů (metapsychologů). Dále nastiňuje model nového pojetí lidské psychiky, který lze uplatnit v psychologické stránce studia a výzkumu psychotronických jevů.

V této studii je analýzováno Kafkovo dílo, které se odráží v množství citaci a vyvozování dílčích závěrů a dále v této souvislosti popisuje modely energetických struktur lidského organismu ve vztahu k vědomí a prostředí, v němž se lidský organismus nachází.

Studií prolíná myšlenka teorie rozšířeného vědomí a jejího vztahu k struktuře hmoty (energeticko-plasmatické) vázané k centrálnímu nervovému systému člověka. Rozšířené vědomí je stavem, ve kterém se odehrávají psychotronické jevy a v souvislosti s touto teorií studie vymezuje také tzv. druhou rovinu vnímání člověka na jejímž základě se tyto jevy realizují.

B. Kafka celý život experimentoval s lidmi a snažil se ovládnout a využít jejich zvláštních schopností, které v běžném životě neuplatňovali. Na základě své dlouholeté práce napsal knihu "Nové základy experimentální psychologie", ve které publikoval v r. 1948 své ucelené představy o lidské psychice a jejich projevech.  V této knize popisuje jevy, které vždy byly zahaleny rouškou tajemství. Tajemno je spojováno s jistou dávkou mystifikace a idealizace. Ani B. Kafkovi se z těchto pout idealismu nepodařilo vymanit. B. Kafka však experimentuje, a jeho experimentální činnost ho vede k tomu, že se přestává na mimořádné jevy lidské psychiky díval jen z pozic nadpřirozena a hledá v nich určité materialistické jádro. Mimo pojetí duše, ducha, boha, oduší apod. dospívá k představě tzv. esplana a protosplana, které jsou součástí mozku a tvoří určitou energetickou strukturu podílející se na vzniku vědomí a tzv. protonace, která je součástí prostředí a představuje nosič informace (později označené jako informační vlastnosti prostedí a informační pole).  

Idealismus v kafkově díle způsobil jeho zavržení a odsouzení některými vědci stojícími na pozicích materialismu. Základní problém jeho díla z pohledu vědy spočívá v nalezení racionálního jádra jeho teorie. B. Kafka prováděl experimenty s konkrétními lidmi, za konkrétních podmínek. V tom není nic mystického, experiment je základem vědecké práce. Jiná věc je interpretace experimentu a s tou nemůžeme u B. Kafky ve všem souhlasit.

Problematika, kterou B. Kafka ve svém životě zkoumal je součástí psychotronicky. V dnešním pojetí bychom mohli říci, že popsal duševní činnost jako kvantově mechanický proces vázaný na mozek. S tímto konceptem souvisí tzv. rozšířené vědomí, které v novém pojetí je klíčem ke všem psychotronickým jevům a představuje primární model širšího pojetí lidské psychiky.

„Parapsychologie a nová teorie“ je II.  teoretická studie o parapsychologii v díle B. Kafky „Nové základy experimentální psychologie“. Byla zpracována ve formě skript v Jirkově 1989 a pro veřejnost vydána  jako brožůra v Jesenici u Rakovníka 1993.

Prodromus scientia psychotronika

Skripta Prodromus scientia psychotronika jsou předzvěstí vědecké psychotroniky. Psychotronika se zrodila s cílem poznávat „duchovní rozměr člověka“ na základě paradigmatu hmoty, energie, vědomí a distanční interakce, tímto pojetím se oddělila od historických teorií okultismu i parapsychologie a vytvořila exaktní směr orientující se k odhalení informační podstaty v mechanismu fungování našeho mikrokosmu a makrokosmu. Po pádu komunismu se objevují snahy navrátit do psychotroniky opět paradigmata okultismu tj. ducha a duši, v této souvislosti se rodí koncepce, v jejíž souvislosti hovoříme o psychotronice s duší (o duchovědném pojetí psychotroniky).

V první části skript je přepis díla „Psychotronika, nová věda“, která rozpracovává problematiku psychotroniky do vědního systému. V druhé části nazvané „Psychotronika, není pansofie“ rozpracovává futurologicky vizi tzv. pansofické psychotroniky, která mimo hmotu, energii, informaci a vědomí také uvažuje s Duchem a Duší. Duchovědné pojetí psychotroniky vykládá psychotronické jevy jako prezentace moci a mohutnosti duše popř. ducha. Tento koncept je v rozporu s původním pojetím psychotroniky, které má přírodovědný charakter.

Jestli-že je psychotronika v první části maximalizována do rozměrů systému psychotronických věd, analogicky existujícím systémům např. biologických věd a pod., tak v druhé části je maximalizována do rozměru „vševědy“, tedy Pansofie ve smyslu pojetí J.A.Komenského.

J. A. Komenský žil v době v níž se již začal oddělovat přírodovědecký pohled na svět od magického vidění světa.  „Novověk charakterizují zpočátku dvě paradigmata: nejprve se utváří hermetická filosofie a přírodověda, převládne však druhé a pro novověk příznačné newtonovsko - karteziánské paradigma osvícenské vědy. Kritéria pravdivosti jsou nalezena v rozumu samém, v jeho sebejistotě. Lidská mysl konstruuje Boha i svět (René Descartes). Naplňuje se představa, že příroda má matematickou povahu (Galileo Galiei). Bůh se začíná jevit jako velký mechanik a matematik (geometr), vesmír jako mechanismus fungování na podkladě kauzality-příčinnosti (Isaac Newton). I živočichové jsou považováni za pouhé dokonalé mechanismy. Přechází se ke studiu měřitelných (kvantifikovatelných) vlastností reality. Vznikají empirické (zkušenostní) vědy, opírající se o měřitelná data. Základní empirickou metodou se stává indukce.“ *)

Psychotronika se zrodila jako empirická věda, která si vytkla za cíl verifikaci psychotronických jevů objektivním pozorováním a měřením, čímž naplňuje myšlenky přírodovědy s kterou začíná novověk, to pro ní, ale znamená i zbavení se tzv. magického myšlení a vidění světa. K tomuto účelu sloužilo prvotní pojetí psychotroniky.

„V epoše předvědeckého poznání, kdy materiální technologie nebyly příliš rozvinuté, člověk poznával a ovlivňoval svět především magicky. Předpokladem magie je víra ve všeobecnou souvislost a vzájemný vliv věcí i přesvědčení o všeprostupující síle myšlenky. Její působení vyjadřovaly symbolické (magické) úkony či slova. Magie pracuje se souvislostmi mezi prvky několika úrovní (živé i neživé útvary, viditelné i neviditelné jevy atd.) a úzce souvisí s mystickým myšlením.“*)

Zakladatel psychotroniky Dr. Rejdák po pádu komunismu vytváří novou koncepci psychotroniky, která je návratem k magickému pojetí. Zavádí okultní vztah „duše + tělo = život a psychické schopnosti“ se kterými spojuje i psychotronické jevy. Takový obrat nás může jen utvrdit v tom, že psychotronika jako „pokus o vědu“ se nezdařil. Psychotronika s duší vzniká na jedné straně vlivem stagnace psychotronického výzkumu a na druhé straně zavedením křesťanské filosofie a snahou o návrat k duchovním a etickým hodnotám.

Rozebírané problémy souvisí s interdisciplinárními vztahy různých popisných systémů přírody a to jak přírodovědeckých disciplín, tak i filosofických a náboženských. Tím je opět nastolen problém víceúrovňového pojetí světa, který popisuje magie a hermetismus. Vzniká zde návaznost na předvědecké představy, které se odráží v jednotě ducha a hmoty.

Ve skriptech je popsáno přírodovědné klasické pojetí psychotroniky a duchovědné pojetí ve formě koncepce „psychotroniky s duší“ rozpracované do pansofických filosofických představ. Přírodovědné i duchovědné pojetí psychotroniky je vyloženo v souvislostech, které umožňují přesné vymezení toho co skutečně psychotronika je a jaké je její místo ve vztahu k přírodovědeckým disciplínám a filosofii.

VÁLEK, O.: Prodromus scientia psychotronika, předzvěst vědecké psychotroniky. skripta, Beroun 1999

 

*)  Adamová L., Dudák V., Ventura V.: Základy filosofie a etiky, Fortuna, Praha 1995, str.120-121

Psychoenergetika a mentionová teorie

Skripta Psychoenergetika a mentionová teorie pojednávají o psychoenergetice F. Kahudy, která se vyvíjela paralelně s psychotronikou. V počátku se jednalo o kahudův výzkum, popis a výklad psychotronických jevů (70. léta 20 století), později o novou samostatnou vědní disciplínu. Kahudovy představy vycházely z předpokladu fyzikálního charakteru materiálního nositele mentálních procesů, který má svůj vlastní „mentální čas“ a je dán tzv. psychono mentionovými pochody v mozku.

Tato studie nastiňuje základní problémy kahudova díla a poukazuje  na systém, který má racionální jádro. Zabývá se hlavně Kahudovou prací před vznikem jeho Superinfragravitační  teorie. K tomu patří popis experimentální činnosti s mentální energií u jevu telekineze ovlivňováním hmotnost těles, pohybu větrníčku apod. Dále pojetím lidské psychiky a vědomí odvozené od tří signálních soustav, vymezení temperu a mentoru, které připomíná esplano a protosplano B. Kafky, vedle podílu na zpracování informace v mozku jsou také nositelem mentálního času a šestého smyslu člověka.  Relativně samostatnou část tvoří teorie interakčně-plasmatické struktury, která uvažuje s pátou informační dimenzi vesmíru, což je zvláště inspirující v dnešní době, kdy vzniká pojetí informace jako fyzikální veličiny  a obor tzv. informační fyziky.

Předpoklad živých elemetárních částic mentionu a psychonu spojený s přírodovědeckými kriterii  vědeckosti a napasování matematicko-fyzikální interpretace spojené s teorií relativity na popis procesů v živé hmotě tvoří kahudovu mentální teorii psychotroniky. Tato teorie dále rozpracovaná na tzv. fundamentální záření hmoty, které je základní vlastností všech hmotných objektů představuje odklon od psychotroniky a vznik psychoenergetiky. Mentionové záření je považováno za činitele, který je v psychotronice označován jako distanční interakce .

Psychoenergetika vychází při výkladu psychotronických (parapsychologických, anomálních) jevů z předpokladu páté fyzikální interakce (fundamentálního záření hmoty) a  existence mentální energie. Psychotronika prosazuje vysvětlení především na základě stávajícího systému fyzikálních interakcí, které mají nejen energetické, ale i předpokládané informační projevy uplatňující se při psychotronických jevech.

Mentální teorie i se svým aparátem má svůj velký význam  v tom, že poprvé byly takto u nás přímo konfrontovány přírodní vědy  a popis psychotronických jevů. Plodem této konfrontace je  unikátní dílo, které Kahuda vytvořil na sklonku svého života,  nazval je "Superinfragravitační sjednocení sil a fundamentální  záření hmoty." Představuje koncepci jednotné teorie založené na jednotném modelování hmotnosti částic v megasvětě, makrosvětě a mikrosvětě, ve které se uplatňuje kahudův sjednocující bezrozměrný operátor. Tímto konceptem zavádí ke čtyřem fyzikálním interakcím interakci pátou, která působí v infrasvětě a projevuje se interakcemi mezi živou a neživou hmotou.

„Psychoenergetika a mentionová teorie“ je III.  teoretická studie   o psychoenergetice v  pojetí F. Kahudy a prvotním vymezení teorie interakčně-plasmatické struktury, která by měla vést k objasnění psychotronických jevů. Byla zpracována ve formě skript v Jirkově 1990, později v Jesenici u Rakovníka vydána pro veřejnost 1994.

Širší pojetí lidské psychiky

Skripta Širší pojetí  lidské psychiky se zabývají problematikou psychotroniky z pohledu psychologie. Psychotronické fenomény představují v psychologii objektivní předmět studia a výzkumu, vždyť obrazy a děje  odehrávající v souvislosti s těmito fenomény jsou v psychice psychologicky objektivní psychické reality subjektivního vnímání světa a představ o něm. Postavení psychotroniky z pohledu fyziky, chemie a  biologie již však není tak jednoznačné.

Širší pojetí lidské  psychiky představuje diferencovaný model (vědomí) tvořený strukturou určitých přesně definovaných  subsystémů, zařazujeme ho mezi informační teorie psychiky, není však analogií ani počítačového ani  specificky regulujícího se systému. Zobrazuje tendenční prvky spojující různé koncepce pojetí psychiky z různých psychologických směrů. Hlavním posláním tohoto modelu je jeho využití  v oblasti výzkumu a vývoje poznání v oboru psychotroniky. Nečekaně se však ukázalo, že tento model psychiky postavený na bázi  psychotronických výzkumů, lze  postavit do centra současných psychologických směrů.

Nový model lidské psychiky byl vymezen v souvislosti teorií rozšířeného vědomí v díle „Parapsychologie a nová teorie“, která je přepsána jako první část skript. Druhá část jej interpretuje blíže ve světle psychologie podle jednotlivých směrů např. psychoanalýzy, hlubinné psychologie, behaviorismu (psychologie chování) a reflexologie, transpersonální a humanistické  psychologie, gestaltismu (tvarové psychologie) a kritérií strukturalismu, funkcionalismu a fenomenologie.

Skripta pojednávají také o informaci jako realitě tvořící pátý faktor naší existence, první čtyři jsou  hmota, energie, prostor a čas. Specifické kombinace a vztahy  informací můžou být příčinou dějů, které vedou ke vzniku  informací nových a nebo prostě k přeměně informací, zde  hovoříme již o informačním procesu. Informační proces, který je  schopen zpětně působit na podmínky svého vzniku a nebo na hmotu  samotnou nazýváme vědomí. Vědomí je zde považováno za organizační faktor hmoty, tvoří širší pojetí, které není totožné s pojetím psychologickým.

Vědomí člověka pojímané v psychologickém smyslu má stavy, kdy dle vlastních dispozic a okamžitých vnějších a  vnitřních podmínek se může „rozšířit“ za běžné  hranice vnímání sebe sama i vnějších realit. Toto „rozšíření“  vědomí se odvíjí v konkrétní směry, které často nesouvisí s  psychotronickými jevy, proto pojem „rozšířené vědomí“ je pojmem  obecným jak pro psychologii, filosofii tak i psychotroniku.

Širší pojetí lidské psychiky zavádí tzv. existenční dimenzi  psychiky, prostor „pod“ ní vykrývá podvědomí a „nad“ ní nazvěme  analogicky „nadvědomí“. Nadvědomí je  chápáno jako subsystém lidské psychiky, čímž je významně  odlišeno od rozšířeného vědomí jako stavu psychiky v němž se  dostáváme za hranice běžně vnímané smyslové reality a přitom se  nemusí jednat o psychotronické jevy.

Rozšiřování „psychologického vědomí“ lze rozdělit na užší a širší. Užší rozšíření vědomí je  rozšířením uvnitř psychiky, spadá do psychologie a týká se v  podstatě rozšíření lidské osobnosti. Širší rozšíření vědomí  zasahuje na jedné straně hlouběji do vnitřních realit organismu a na druhé  straně postihuje více vše co se nachází vně organismu, zde se jedná  o rozšíření lidských schopností, které ve vztahu k subsystému nadvědomí spadá do oblasti  psychotroniky.

Skrze nadvědomí se odehrává fenomén tzv. psychického  zrcadla, přes které se „zobrazuje“ svět do nitra psychiky jako  introjekce a obsah psychiky ve světě jako projekce. Tento fenomén koresponduje s historickými učeními přírodních filosofií zabývající se spirituální  realitou.

Problém psychotronických fenoménů se modelem širšího pojetí lidské psychiky dostává obecně do světla primárních psychologických příčin, jejichž  zvládnutí je v naší moci.

VÁLEK, O.: Širší pojetí lidské psychiky, skripta, Beroun 1999

Hledat