Válek, O.: Psychotronika

 Psychotronika, přehled - učební pomůcka [1] pojednává o stavu a vývoji psychotroniky v posledních 40 letech. Výklad hesla Psychotronika není koncipován encyklopedicky, ale podle vzoru učebních pomůcek na středních školách jako např. přehled psychologie.[2] Z toho důvodu není v popisu hesla doklad řádkovými odkazy na zdroje, až na výjimky obsahuje obecné údaje. Formulace hesla psychotroniky vychází z prací autora, doporučené literatury pro základní vstup do studia psychotroniky (uvedeno na konci článku) a verifikací textu pamětníky. 

 

Obor psychotroniky 

Obor psychotroniky není jednotný, jeho pojetí, výklady a koncepce se v jednotlivých tématických okruzích liší, stejně jako vymezení předmětu psychotroniky, metod a jejího místa v systému lidského poznání, popř. vědy. Psychotronické jevy se dotýkají ve své elementární úrovni podstaty života, což vede k řadě filosofických otázek a různosti ve výkladu příčinnosti a v konečném důsledku ke dvěma základním názorovým rovinám – přírodovědné a duchovědné. V konkrétních názorech se objevují znaky různých filosofických směrů, které ve spojení s růzností individuálních přístupů badatelů vnášejí do problematiky psychotroniky rozporuplnost, která podporuje akademický skepticismus. Tento přehled podává informaci o jednotící koncepci psychotroniky.

 

Předmět psychotroniky 

Předmětem psychotroniky je studium informačně - energetických procesů člověka, popř. ostatních živých organismů vstupujících do vzájemných vztahů (interakcí) a vztahu s vnějším prostředím.

 

Objekt zkoumání psychotroniky

- organizační princip hmoty (informace a energie v kontextu hmotných systémů) 

- organizační princip živé hmoty (informační proces vědomí v klasickém pojetí psychotroniky, duše v duchovědném pojetí psychotroniky) 

- psychotronická interakce (interakce spojené s organizačním principem živé hmoty utvářející se primárními (svébytnými) popř. sekundárními (strukturálními) informacemi) 

- konkrétní projevy informačně-energetických procesů (tzv. psychotronické jevy)

 

Přístupy ke zkoumání problematiky psychotroniky

- sociologický – zkoumá vnější okolnosti spouštějící psychotronické jevy 

- psychologický – zkoumá psychické dispozice k psychotronickým jevům 

- fyziologický – zkoumá normálnost a patologičnost psychotronických jevů 

- biologický – zkoumá nositele informačních procesů vědomí 

- fyzikální – zkoumá primární a sekundární formy informace a její vlastnosti 

- kosmologický – zkoumá vznik a existenci organizačních principů hmotných systémů 

 

Obsahové části

1. Výchozí předpoklady psychotroniky
2. Psychotronické jevy
3. Praktická psychotronika
4. Teoretická psychotronika
5. Širší pojetí lidské psychiky
6. Vznik psychotroniky
7. Psychotronika v Čechách
8. Informační fyzika

 

1. Výchozí předpoklady psychotroniky
Organizace hmoty

- atomárně molekulární systém (AMS) - organizace atomů a molekul, je nositelem sekundární informace

- interakčně plasmatický systém (IPS) - organizace entit a částic, je nositelem primární informace

- hmotný systém (HS) - skládá se z IPS a AMS, tvoří konkrétní formu existence neživé nebo živé hmoty

Formy informace

- primární - jsou prvky organizačního principu (IPS) hmotného systému projevující se v informačních interakcích informace-prostorové roviny, jejich soubor tvoří tzv. informační pole (IP). (Lze hovořit o fyzikální informaci.)

- sekundární - jsou prvky organizačního principu (AMS) hmotného systému projevující se ve formě fyzikálních interakcí prostoro-časové roviny, jejich soubor tvoří tzv. informační vlastnosti prostředí (IVP). (Lze hovořit o chemické informaci.)

- terciální - jsou prvky organizačního principu (živých organismů) hmotného systému projevující se v biologických a sociálních systémech, jejich soubor se přenáší v rámci systému z generace na generaci výchovou a učením. Na některé tyto informace organismus reaguje podle určitých „vzorců" pro myšlení a chování ukrytých v nitru psychiky (kolektivní nevědomí). (Lze hovořit o sociologické informaci.)

Základní pojmy

Obr. 1) Diagramy k výkladu pojmů (převzato z:[3]) 

Informační interakce - sdílení energie spojené s informačním obsahem hmoty. Informační interakce je v tomto případě, interakce vzniklá sdílením fyzikální veličiny informace a energie. Můžeme také říci, že informační interakce je sdílení informací projevující se v energetické rovině.

Psychotronická interakce (PI) - sdílení energie spojené s informačním obsahem vědomí. Psychotronická interakce je biofyzikální interakce, na které se podílí vědomí. Můžeme také říci, že psychotronická interakce je sdílení informací spojených s vědomím, projevující se v energetické rovině.

Informační vlastnosti prostředí (IVP) - je tvořeno souborem informací obsažených ve hmotě a energii.

Informační pole (IP) – je tvořeno informačními strukturami (primární informace) obsažené v prostoru.

Rozprostřené vědomí (RpV) – je tvořeno informačními procesy navzájem komunikujících vědomí v prostředí.

 

2. Psychotronické jevy

- historicky jsou v rovině vnímání informace představovány v souladu s magickým obrazem světa personifikovanými představami, které vychází z iracionální oblasti lidské psychiky, v rovině energie a hmoty se uplatňují další faktory např. zesilovací řetězec u živé hmoty

- obecně se hovoří, že k těmto jevům dochází při změněných stavech vědomí (psychiky)

- reálně je třeba je chápat jako projevy komunikace a interakce hmotných systémů živých organismů spojené s organizačním principem vědomí

- jsou spontánní, záměrné nebo experimentální (v experimentech se nedaří dosáhnout standardní opakovatelnosti jevů)

Základní klasifikace psychotronických interakcí (PI)

a) PI člověk - člověk - zahrnuje informační a energetické přenosy, které jsou spojené s jevy telepatie a bioterapie

b) PI člověk - prostředí a IVP - zahrnuje informační a energetické stavy a procesy v AMS, které jsou spojené s jevy aktuální telegnóze, telekineze, (popř. levitace, teleportace) a aktivace hmoty (popř. transmutace)

c) PI člověk - IP a RzpV - zahrnuje informační a energetické stavy a procesy v IPS, které jsou spojené s jevy prekognice a retrokognice

Základní psychotronické jevy

Základní psychotronické jevy jsou vymezeny pro stručný přehled a popsány v souladu s nástinem problematiky.

Telepatie je forma komunikace (přenos informací např. obrazu a představ) lidské psychiky prostřednictvím psychotronické interakce. Podle širšího pojetí lidské psychiky se uskutečňuje informačním procesem nadvědomí, přičemž je mezi nadvědomím a vlastním vědomím, popř. intervědomím zpětná vazba. Může být jednosměrná nebo obousměrná. Lze hovořit o formě neverbální dálkové diadické interakci zprostředkované psychotronickou interakcí.

- Telepatická hypnóza je vztah dvou nebo více osob na bázi telepatie, u které osoba hypnotizovaná má na rozdíl od hypnotizéra potlačenou zpětnou vazbu. Lze si ji představit jako jednosměrnou telepatii, která ovlivňuje myšlení nebo chování člověka.

Telegnóze ( telestézie, jasnovidnost) je zření (poznávání objektivních skutečností na dálku), tedy forma dálkového vnímání věcí, dějů a informací v různém rozmezí časové osy odehrávající se v iracionální oblasti psychiky:

- Retrokognice je zření do minulosti zpravidla spojované s odečítáním informací v tzv. informačním poli (IP).

- Aktuální telegnóze je zření přítomnosti zpravidla spojené s vnímáním probíhajících dějů nebo odečítáním informací z tzv. informačních vlastností prostředí (IVP). Speciálními případy jsou proutkařství, bioindikace (biodiagnostika), biolokace (radiestézie).

- Prekognice je zření do budoucnosti zpravidla spojené s interakcí s rozprostřeným vědomím (RzpV), tvořícím vyšší hierarchickou strukturu informačního procesu, ve kterém je zařazeno více individuálních vědomí lidí.

Jevy telepatie a telegnóze jsou podle parapsychologie formy tzv. mimosmyslového vnímání (extrasenzorické percepce).

Psychokineze (telekineze) je mechanický projev spojený se změnou pohybového stavu tělesa a jeho polohy. Je vyvolána psychotronickou interakcí.

- Levitace je zvláštní formou telekinéze týkající se organismu živé hmoty, zpravidla se jedná o jeho vznášení.

- Teleportace, zatímco telekinéze u tělesa působí nejčastěji spojitou změnu polohy, tak u teleportace dochází k nespojité změně polohy. Teleportovaný objekt v jedné prostoročasové souřadnici zmizí a v druhé se objeví. Předpokládá se, že dochází k dematerializaci a zpětné materializaci objektu.

Aktivace hmoty je v podstatě podmínění vlastností a stavů hmotných systémů působením psychotronické interakce. Její rozsah může být různý od změn v IPS přes změny AMS až k transmutaci.

- Bioterapie je aktivace hmoty u živých organismů, která má za cíl dosažení pozitivní stimulace organismu nebo terapeutický (léčebný) efekt působením bioterapeuta (léčitele).

- Transmutace je změna stavu hmotného systému, zpravidla nevratná, která může být spojená s aktivací hmoty. Prvním přiblížení k tomuto jevu je např. ovlivnění růstu krystalů. Nejčastěji je transmutace spojována se změnou chemického složení, popř. chemických prvků.

Biologická plasma

Biologická plasma (bioplasma) je důležitým pojmem v psychotronice, představuje souhrn elementárních částic rozmístěných v živém organismu a tvořících složitá seskupení, která potom utvářejí jednotnou energetickou síť živého organismu určitým způsobem organizovaných jako celek.

Poprvé pojem biologické plazma použil v r. 1944 V. S. Grisčenko. Obecně ji představuje soubor elementárních částic (elektronů, iontů, neutrálních částic), plazmonů (kolektivní oscilace plazmatu) a excitonů (pár elektron - vakance), spolu s produkcí záření a kmitů různého charakteru. Bioplazma souhlasně pulsuje s vnitřními procesy organismu a vnějšími podmínkami jeho okolí, je odrazem biochemických a elektrických pochodů organismu a tím zároveň informačním zdrojem organismu. Uplatňuje se při bioterapii na blízko.

Bioplasma je „stav" hmoty, který se podílí na komunikaci hmotného systému organismu s blízkým okolím a předpokládá se, že jsou jeho prostřednictvím přijímané informace. V základní koncepci psychotroniky je bioplasma zobecněna pojmem IPS hmoty. Lze říci, že bioplasma „spojuje" biologický a fyzikální pohled na pojem plasma. Vychází však z vnímání „jemného těla" lidského organismu citlivci, kteří „vidí" jak prolíná a přesahuje tělo fyzické. Předcházely ji pojmy obecně „ektoplasma", „astrální tělo" a „aura", dále „živočišný magnetismus" F. A. Mesmera, „ód" K. von Reichenbacha.

 

3. Praktická psychotronika

Praktická psychotronika je problematická. Dvě vybrané metody používané v psychotronice.

Metody mentálního dotazu

Mentální dotaz je způsob kladení si otázek, na které zpravidla očekáváme odpověď ano nebo ne. Odpověď je zprostředkována např. motorickým pohybem ruky přenášeným na vhodný indikátor např. proutek (virgule), kyvadlo (pendl), které člověk drží, popř. se projeví jen určitým doprovodným vnitřním pocitem (např. brněním v prstech). Patří sem také tzv. automatická kresba a automatické psaní. Mentální dotaz představuje proces, ve kterém se lidská psychika a organismus člověka „ladí jako nějaký přijímač" pro vhodný příjem adekvátní informace, která je vnímána i s duchovními, duševními a nebo tělesnými pocity. Člověk mnohdy prožívá, sám co zažil (jako by) jiný jedinec nebo „věc", co pozoroval někdo jiný, cítí se sám být předmětem, zvířetem apod. Z těchto důvodů obecná představa o mentálním dotazu omezená na „položení otázky a sledování odezvy ano - ne" je jen zjednodušeným výkladem jevu, který nezahrnuje další okolnosti.

Pohyb indikátoru nebo vnitřní pocit jako odezva na mentální dotaz není automatický, ale člověk se ho musí naučit. Někteří citlivci, proutkaři, telesteti používají další pomůcky, kterými se snaží usnadnit a zpřesnit zjišťované informace. Zcela jinou kvalitativní úrovní zjišťování předmětů a událostí je metoda spojená s jasnovidností, která není redukovatelná na „ano" či „ne".

Metoda mentálního dotazu je metodou používanou citlivci buď bezprostředně v prostředí, ve kterém se nacházejí, např. u proutkařství nebo u diagnostiky nemoci u nemocného, popř. na větší vzdálenosti, pak se hovoří např. o radiestezii, biofyzikálním jevu, aktuální telegnózi, biolokaci, biodiagnostice, telestetické indikaci apod.

Příklad metody mentálního dotazu s použitím kyvadla (naučit se použivat kyvadlo vyžaduje specializovaný výcvik):

1. krok - naučení se správně kývat kyvadlem podle pravidel

- krouživý pohyb kyvadla proti směru hodinových ručiček znamená odpověď - ano

- krouživý pohyb kyvadla ve směru hodinových ručiček znamená odpověď - ne

2. krok - naučení se správnému kladení otázek. Otázka musí být kladena jednoznačně, tak aby byla možná odpověď pouze ano nebo ne, např."Je v tomto místě pramen vody?"

3. krok - praktický nácvik kladení otázek a reakcí kyvadla „ano - ne" pro hledání určování nám známých věcí. Z 1. a 2. kroku vytváříme jeden psychický mechanismus, který pak použijeme ke skutečnému poznávání nám neznámých skutečností.

4. krok - praktický nácvik na polygonu a v terénu s praktickým ověřováním správnosti zjišťovaných informací.

 

Metody záměrné telepatie

Vychází ze skutečnosti, že myšlení člověka je podbarvené na jedné straně z roviny podvědomí asociacemi vzpomínek z vlastní zkušenosti (autobiografie), ontogeneze a fylogeneze a na druhé straně z roviny nadvědomí evokací zřením informací z vnějšího prostředí (IVP, IP a RzpV).

Metoda prázdna - princip metody spočívá ve vytvoření stavu relaxace - uvolnění, ve kterém se v lidské představivosti objevují různé vize a dialogy s jinými osobami, přičemž je těžké rozlišit zda se jedná o smyšlenky jako produkty lidské fantazie, popř. chorobný stav psychiky a nebo projevy skutečných dálkových diadických interakcí v rovině psychotronické interakce.

Metoda dominantní představy - princip metody spočívá v působení tzv. dominantní představy, tj. myšlenky zaneprázdňující naši fantazii. Ve vztahu k ní se v psychice vynořují vzpomínky, úsudky, pudové reakce a zření jiných osob, se kterými jsou vedeny abstraktní rozhovory. Podnětem dálkové interakce s jinou osobou je obsahová složka dominantní představy, která má stejný nebo podobný charakter u obou komunikujících jedinců. B. Kafka psal „to čím se člověk ve své mysli zabývá a čím svou mysl naplňuje, způsobuje, že přitahuje ostatní lidi, rozuměj duchovní cestou, aby mu byli nápomocní".

Metoda použití „induktoru" - principem metody je soustředění spojené s držením předmětu, který má vztah k osobě s níž požadujeme uskutečnění telepatické komunikace. Často je to fotografie osoby, části těla - vlasy, nehty, nebo část oděvu, který osoba nosila. Metoda je zpravidla spojena s metodami, které jsme uvedli v bodě 1 nebo 2.

Uvedené metody se zpravidla nepoužívají odděleně, ale při uskutečňování jevu telepatie se prolínají. Uvědomění - telepatický vjem a jeho správná interpretace je problematická. Podmínka realizace jevu telepatie daná především vyspělostí lidské osobnosti a fyzikálními podmínkami.

Tyto metody jsou obdobné metodám u jevu telegnóze.

 

4. Teoretická psychotronika

Psychotronika je oborem existujícím na rozhraní věd studujících živou a neživou hmotu. Z této úrovně je pro ní klíčový tzv. organizační faktor, který způsobuje organizaci hmoty a dále je zároveň výrazem rozdílu v existenci živých a neživých hmotných systémů. 

Organizační princip živé hmoty

Organismus je hmotný systém jehož existence je závislá na organizačním principu. Vnitřní funkce tohoto principu je „skrytá“, navenek se projevuje tím co nazýváme život. Na organizační princip můžeme nahlížet přírodovědným a duchovědným způsobem. První vychází z informačního procesu, který je nositelem řídících a poznávacích funkcí odehrávajících se v rovině různých forem informací. Byl označen zobecněným pojmem vědomí (viz širší pojetí lidské psychiky). Druhý vychází z duchovní podstaty, která má moc a vládu nad hmotou. Byla označena zobecněním pojmu duše, která je součástí lidské psychiky, projevuje se mohutnostmi (projevy moci) a doprovodnými jevy.

Informační hladiny podmiňující existenci člověka

Obr. 2) Tři úrovně existence informace ve vztahu k člověku (převzato z:[4])

Informace sociologická obsahuje psychologickou charakteristiku, tzn., že se jedná o informace vytvořené v sociálním prostředí verbálním a neverbálním procesem komunikace. (příkladem je slovo, pojem, gesto…) Tvůrce a nositelem této informace je individuální vědomí člověka, které je „prvkem“ struktury sociálního systému, jehož součástí je každý člověk.

Informace biologická je chemické charakteristiky tzn. že se jedná o informace vytvořené v prostředí biosféry konkrétním uspořádáním (vazbami) atomů v molekuly v další speciální (látkové) struktury. (Příkladem této informace je genetická informace, feromony …) Tvůrcem a nositelem této informace je lidský organismus, který je „prvkem“ ve struktuře biosférického systému jehož součástí je každý živý organismus.

Informace psychotronická nese fyzikální charakteristiku tzn. že se jedná o informace vytvořené v prostředí časoprostoru vnitřním obsahem látky a pole. (Příkladem této informace jsou IVP a IP. IVP jsou dány strukturami uspořádání látky a pole přičemž můžeme zvolit libovolnou úroveň hmoty a energie od které budeme strukturní informaci rekonstruovat, např. u subatomární úrovně z elementárních částic, u elektromagnetického záření u hodnot jeho spektra apod. IP obsahuje informace, které mají svébytný charakter (jež není fyzikálně popsán), příklad informace IP zatím nemáme.) Tvůrcem a nositelem této informace je hmotný systém člověka, který je „prvkem“ v prostoročasové struktuře světa, jehož součástí je každé hmotné těleso.

Tři úrovně komunikace člověka

Dva lidské organismy spolu komunikují třemi formami komunikace – sociologickou, fyziologickou a psychotronickou. Jednotlivé formy komunikace jsou podmíněny existencí odpovídající interakce. Tyto formy komunikace se vyvinuly postupně v souvislosti s evolucí vědomí. Každé úrovni komunikace odpovídá příslušný organizační princip jako informační proces nazvaný vědomí. 

Obr. 3) Tři úrovně komunikace člověka (převzato z:[4])

Poznámka k obr. 3):

- Diagram prvního organismu (1) zobrazuje nosné substráty jednotlivých informačních procesů (NS, CSS, IPS), které v sobě skrývají jednotlivé formy existence informačních procesů vědomí tvořící jeho sociologické, fyziologické a psychotronické interakce.

- Diagram druhého organismu (2) zobrazuje subsystémy informačních procesů individuálního vědomí člověka (nV, NV, IV), které se podílejí na uvedených formách komunikace organismu s jinými organismy, popř. s prostředím obecně.

- Psychotronickou komunikaci podmiňuje psychotronická interakce což je interakce, na které se podílí informační proces vědomí. Tvoří se primárně v úrovni interakčně-plasmatické struktury, sekundárně se může projevit ve vlastnostech a struktuře hmotného systému. Jedná se o informační popř. energetické faktory hmoty vstupující do vztahu s informačním procesem vědomí. Některé projevy tohoto vztahu zařazujeme mezi psychotronické jevy.

Tři základní vývojové stupně vědomí vázané na své specifické nositele

- individuální vědomí – je neseno nervovým systém (NS)

- existenční vědomí – je neseno cytoskeletárním systémem (CSS)

- nutné vědomí – je neseno osamostatněnou interakčně-plasmatickou strukturou (IPS)

Uvedené formy vědomí představuji informační procesy soustředěné ve hmotě, hovoříme o soustředěném vědomí. Zvláštní stavem informačních procesů, které se tvoří mezi organismy představuje tzv. rozprostřené vědomí (RzpV). Tvoří se na základě vzájemného sdílení informací mezi soustředěnými formami vědomí. V sociologické úrovni se jedná např. o společenské vědomí, ve fyziologické např. o druhové vědomí a v psychotronické např. o skupinové vědomí (kosmické vědomí apod.) záleží vždy na vymezení rozsahu informačního procesu, který zvolíme.

 

5. Širší pojetí lidské psychiky

Širší pojetí lidské psychiky vytváří model individuálního vědomí integrující poznání psychologie a psychotroniky.

obr. 4) Diagram modelu širšího pojetí lidské psychiky (převzato z:[1])

Dvě dimenze lidské psychiky

- existenční – leží v rovině spojení organismu a společnosti informačními procesy nevědomí (NV), vlastní vědomí (VV) a intervědomí (IV). U nevědomí se tvoří inferiorní (nižší) a u intervědomí superiorní (vyšší) funkce psychiky podmiňující zachování existence organismu a lidské bytosti. 

- poznávací – leží v rovině spojení vnitřního a vnějšího obsahu paměti organismu a světa informačními procesy podvědomí (pV), vlastní vědomí (VV) a nadvědomí (nV). U podvědomí se tvoří vnitřní a u nadvědomí vnější pomocná funkce psychiky podmiňující aktuální obsah psychiky ontogenetickou (vyplývající z vlastního vývoje) a fylogenetickou (vyplývající z vývoje organismů živých bytostí) „zkušeností“.

Pojem vlastní vědomí a intervědomí vznikl rozdělením původního psychologického pojmu vědomí na části vztažené k vnitřní a vnější realitě lidské psychiky. Vědomí je zde nově chápáno v obecném smyslu jako informační proces nesoucí organizační princip živé hmoty.

Pojem nadvědomí byl vrácen do modelu psychiky ne však ve smyslu poznání „nadpřirozena“, ale informačních a energetických vlastností hmoty.

Myšlení, cítění, chování a evokace jsou projevy komplexních informačních procesů v lidské psychice.

Vjemy, asociace, reflexy a zrcadlení jsou elementární mechanismy psychiky tvořící se ve vztahu k její vnitřní a vnější realitě.

Úsudky, vzpomínky, pudy a zření jsou dílčí projevy, představující určité sociologické (sociální), psychologické (psychické), biologické (fyziologické) a psychotronické (biofyzikální) instinkty, které se objevují ve vlastním zachování, jednání, motivaci a fantazii člověka.

Obr. 5) Místo racionality a iracionality lidské psychiky (převzato z:[4])

Psychotronické jevy vznikají v iracionální oblasti psychiky, která je tvořená subsystémy nadvědomí, nevědomí a podvědomí, zpravidla v souvislosti s činností informačního procesu nadvědomí.

Nadvědomí je část informačního procesu psychiky vytvářející věrný obraz skutečnosti nezávisle na subjektu v závislosti na existujícím světě. Můžeme hovořit o přímé percepci existence přesahující rámec smyslového poznání, které představuje zření. O evokaci hovoříme v souvislosti s elementárním procesem zrcadlení tj. zobrazení vnější reality v psychice. Proces je však obousměrný na jedné straně existuje svět, na druhé jeho obraz, přičemž se obě tyto reality navzájem ovlivňují.

 

6. Vznik psychotroniky
Historická učení předcházející psychotroniku

Tato historická učení přináší řadu informací o jejichž pravdivosti není jednoduché rozhodnout.

Magie dobově představovala (praktickou) primitivní vědu o přírodě. V období vzniku exaktního přístupu a využití matematiky na počátku vzniku současné vědy se magie stává součástí okultismu. Magie je nejčastěji spojována s vírou ve schopnost člověka ovlivňovat přírodní síly, zvířata i osudy lidí a v tzv. telurgii i duchy a bohy. Je často tajným učením pro zasvěcené. Známe např. magii indickou, perskou, řeckou, židovskou tzv. kabala, popř. křesťanskou nebo také přírodní a rituální (obřadní). Podle cíle může být bílá a černá. Někdy je spojená s fetišismem, tj. uctíváním „věcí“ např. sošek jako zástupných symbolů božstev.

Přírodní filosofie starých kultur tvořící dobový ucelený obraz světa, který určuje i místo člověka ve vesmíru a na Zemi. Často má charakter personifikovaných představ a nejstarší texty mají básnický charakter.

Okultismus – obecně to co je postaveno na víře ve skryté a tajemné síly, které vstupují do kontaktu s člověkem a zprostředkovávají styk s duchovním světem a propůjčují mu mimořádné schopnosti. Obsahuje části, které lze připsat sugestivnímu vnímaní světa. Obecně je také zaměňován s hermetimem jako „tajným věděním“, které obsahuje dílčí části všech učení hledajících skryté přírodní síly. Má stránku esoterní (pro veřejnost) a isoterní (pro zasvěcené).

Hermetismus – primitivní věda (filosofie a nauka) integrující v sobě magii (popř. telurgii), teozofii, astrologii a alchymii. Hermetismus má kořeny na počátku tisíciletí v Egyptě podle spisů Herma Trismegista vynálezce písma, magie, alchymie a počtů, který je údajně třetí reinkarnací (převtělení) boha Thóta. Často je spojován s tzv. smaragdovou deskou, která obsahuje principy hermetismu. Ve středověku je rozšířen v Evropě.

- Teozofie – mystický směr usilující o poznání a zření Boha v lidských prožitcích a s tím spojené některé okultní praktiky, např. rozjímání, často je sledován cíl dosažení spásy.

- Astrologie – hvězdopravectví, vycházející z vlivu veškeré vnější existence na vlastní existenci člověka a společnost, zúženého symbolicky do postavení hvězd. Má experimentální kořeny v pozorování postavení hvězd, společenských událostí a chování lidí. Tvoří např. Zodiak – zvěrokruh tj. 12 znamení, které mají zvláštní vliv jak na člověka, tak i celkový vývoj světa. Je to „nauka“ o různých znameních, konstelacích a jejich výkladu.

- Alchymie – je známá experimentálním hledáním možnosti výroby zlata, transmutací kovů, ale jinak představuje universální nauku zabývající se látkami a dovednostmi jejich zpracování. Spojuje chemické principy s duchovními což nevedlo k žádaným výsledkům, elixír života nebyl nalezen.

Mystika – vychází z duchovního chápání světa, duchovních prožitků božství a filosofického pojímání světa. Náboženské a filosofické pojímání světa je odvozené od vnitřních prožitků duchovního světa a intuitivního chápání božství, založené na tajemných mystériích (nadpřirozených zjeveních, zasvěceních a víře v duchovní síly a bytosti).

Metafyzika – nauka o jsoucnu (ontologie), „meta“ = „přes, za“ - původně Aristetolovské pojetí jsoucna jako principu základní příčiny všeho bytí (také nauka o bytí, o bohu a podstatě člověka), které je postižitelné rozumem, nikoli smysly. Je filosofickou představou korespondující např. s představou světa idejí, boha, duše a hledání účelu věcí v kosmologií.

Mesmerismus – učení odvozené od experimentální praxe rakouského lékaře F.A.Mesmera (1734-1815). Teorie o vlivu hvězd na člověka, tento vliv může člověk v sobě akumulovat a předávat nemocným jako „léčivou energii“. Praktický se tato představa rozvijí do podoby tzv. „živočišného magnetismu“, který je součástí lidského těla.

Medimismus – okultismus postavený na schopnostech zprostředkujících médií, které se využívají v celém spektru okultismu, zvláště se jedná o stavy tranzu a „magnetického spánku“ (forma hypnózy). Do jisté míry je obecně součástí okultismu od počátku vzniku magie.

- Spiritismus – mediumismus specializovaný na komunikaci media s duchy. Je založen na myšlence, že „mrtví“, tedy jejich duše vedou posmrtný život. Klapáním stolečku a skrze „osobu media“ můžou tito duchové sdělovat nám žijícím sdělení o vlastním duchovním i pozemském životě. Propagace moderního spiritismu se datuje r. 1848 od Hydesvill u New Yorku – média v tranzu.

Prvotní snahy o vědecký přístup k problematice psychotroniky

Svého času souběžně se vznikem psychologie na přelomu předminulého století vzniká zároveň snaha o založení vědy, která by v sobě obsahovala to co se nachází za hranicemi rodící se psychologie. Do těchto snah se zapojila řada badatelů, kteří se sdružovali do spolků. Posléze na základě jejich práce vznikají nové samostatné obory.

Prvotní snahy a spolky

- r. 1871 vydání souhrnné zprávy o případech vymykajících se z normy, skupinou vědců a filosofů v díle „Dialectical Scienty of London“.

- r. 1882 Společnost pro psychická bádání (Scienty for Psychical Research) Anglie, Londýn (společnost založena s podnětu podnětu dublinského fyzika W. Berreta, vedená H. Sidgwickem). Založením této společnosti se považuje za počátek studia „samostatného“ oboru parapsychologie.

- r. 1885 American Scienty for Psychical Research USA, Boston (vedená Dr. Hyslopa)

- r. 1918 Mezinárodní metapsychický institut Francie, Paříž (Institut Métapsychique International, vedený J. Meyerem)

- r. 1922 Česká metapsychická společnost Československo, Praha (V. Mikuška, O. Fišer, K. Kuchyňka)

- r. 1934 parapsychologická laboratoř u Duké Univerzity v Durhamu (vedená J. B. Rhinem). S touto laboratoří je spojen experimentální výzkum základních jevů parapsychologie (psychotroniky).

- r. 1960 parapsychologická laboratoř v Petrohradě (vedená L. L. Vasilijevem), dále specializace bioinformace (I. M. Kogan) a bioenergetiky (A. G. Sergejev)

- r. 1973 Mezinárodní sdružení pro psychotronický výzkum (International Association for Psychotronic Research), Kanada, Ontarium (vedená Z. Rejdákem). Založením této společnosti se považuje za počátek studia „samostatného“ oboru psychotroniky.

Nové samostatné obory

Výsledkem badatelských snah o vědecký přístup k problematice psychotroniky byl postupný vznik nových samostatných oborů:

Parapsychologie – je nauka o „okultních jevech“ ne ovšem ve smyslu nadpřirozených sil, ale ve smyslu schopností lidské psychiky, souvisejících s duchovní (duševní) činností člověka a projevující se v hmotném světě. Název navrhl němec M. Dessoir. Jedná se zavedení parafyzikálního a parabiologického přístupu. Zabývá se tím co je za hranicí psychologie, tedy „para“ = „mimo“ ni, jevy které studuje se nazývají „paranormální“ i když žádná ostrá hranice mezi „normálním“ a „paranormálním“ není. Vychází z psychologie, řeší co je normální, vyjímečné a patologické. Paranormální jevy nejsou patologické, představují rozšíření psychologie a možnosti lidských schopností a intelektu. Jevy projevující se v duševní rovině zahrnují tzv. mimosmyslové vnímání tj. telepatii (čtení myšlenek) a telegnózi (jasnovidectví). Jevy projevující se v hmotném světě zahrnují tzv. telekinezi (hýbání předměty), poltergeist (klepání a strašení), teleplasma (materializace) a živočišný magnetismus („vitální“ činitel se kterým souvisí paranormální jevy).

Metapsychika – je francouzské synonymum pro parapsychologii, studuje „okultní jevy“, název navrhl francouz Ch. Richet. Ve francii se používá dodnes a u nás byl tento termín také používán.

Metapsychologie – je německé synonymum pro parapsychologii, název navrhl němec H. Driesch, rozvíjela se ve 20 letech a pak v 50 a 60 letech minulého století, měla snahu studovat „paranormální jevy“ z pohledu vědy.

Pojmy metapsychika a metapsychologie jsou často změňovány.

Psychotronika - je obor, kterým se „prosazovala“ parapsychologie v novém „kabátě“ zvláště v zemích bývalého socialistického bloku, vyjadřuje jednotu psychického a energetického, což představovalo nový přístup ve studiu „okultismu“, navrhl jej Francouz F. Clerg v odborném francouzském časopise Toule la Radio, Eelectronigue-BF-Television č.192 z ledna 1955 (Psychotronique). Termín PSYCHOTRONIKA se rychle rozšířil a byl přijat i u nás. Podle pojetí psychotroniky slovo vykládá dvěmi způsoby. Klasicky spojením „psycho“ (psychický proces) a „tron“ (energetický projev) nebo duchovědně spojením „psycho“ (duše) a „tron“ (vláda - duševláda vyjádřená v mohutnostech duše). Jedná se o interdisciplinární obor, který zkoumá distanční interakce mezi živými organismy, popř. organismů s prostředím v rovině informačních a energetických projevů (K. Drbal, Z. Rejdák), které jsou součástí jevů telepatie, telegnóze, telekineze a bioterapie. Významným pojmem je tzv. biologická plasma (informační fyzikální činitel, který se uplatňuje u psychotronických jevů v souvislosti s informačním obsahem hmoty).

Psychoenergetika – je obor, který předpokládá nový druh elementárních částic tzv. mentionů a psychonů spojených s psychickou, mentální energií. Vytvořil ji F. Kahuda rozpracováním představ „psychonu“ N. I. Kobozeva. Zkoumá doprovodné jevy vznikající při vyzařovaní mentální energie, jejímž zdrojem jsou psychické procesy, která způsobuje uvnitř organismu a v prostředí tzv. psychoenergetické jevy, stavy a procesy. Ve vztazích mezi lidmi se uskutečňuje jev telepatie, ve vztazích k prostředí jev proutkařství (biolokace) a telegnóze, a k jiným objektům obecně dále psychokinéze, biogravitace a aktivace hmoty. Distanční interakce psychotroniky je v psychoenergetice výsledekem působení tzv. fundamentálního záření hmoty. Jeho pojetí se vyvíjelo z původního mentionového záření v gravimentionovou interakci.

 

7. Psychotronika v Čechách

Psychotronika jako obor lidského poznání je výsledkem práce řady českých badatelů. V období existence socialismu byla u nás psychotronika podporován a existovaly i snahy o její povýšení na vědu. Profesionální přístup na pracovištích psychotroniky po jejich zrušení nahradila badatelské práce amatérů sdružených v různých spolcích.

Pracoviště

r. 1967 – 1973 – Sekce psychotroniky (při ČVUT)

r. 1973 – 1991 – Psychoenergetická laboratoř (při VŠCHT) - vedená F. Kahudou

r. 1973 – 1992 – Laboratoř psychotroniky (při UK), od r. 1980 převedeno na Výzkumné pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii (při VŠCHT) - vedené Z. Rejdákem

r. 1999 – Pracoviště psychotroniky (při Starmans electronics s.r.o.) - vedené S. Štarmanem

Navazující společnosti po skončení činnosti pracovišť

r.1992 – 2004 – Společnost pro psychotroniku a juvenologii

r. 1991 – Psychoenergetická společnost, později po přejmenovaní Česká psychoenergetická společnost

r.1999 – Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice, v r. 2002 reorganizovaná na sekci Sdružení badatelů v psychotronice pod KPUFO Plzeň

60. léta 20. století

Hodnotí se co je parapsychologie a jakou má perspektivu v zemích východního bloku. Stav je neuspokojivý.

Atmosféra zájmu o psychotronické (parapsychologické, metapsychické) jevy je u nás pod silným vlivem díla B. Kafky „Nové základy experimentální psychologie“. Celkově je přístup vědy k psychotronickým jevům skeptický.

Hledá se nový experimentální přístup založený na vědecké metodologii zkoumání psychotronických jevů a nový název pro obor tohoto poznání, který by pojal parapsychologii (metapsychologii), kafkovy myšlenky (obsahující základní prvky popisu psychotronických jevů) a vědecká kriteria. Název je převzat z francouzkého pojmu „psychotronigue“ z r.1955 (F. Clerg)

V březnu 1967 z iniciativy Ing. K. Drbala a Dr. Z. Rejdáka se u prof. J. Stuchlíka sešlo několik československých vědců a ustanovili koordinační skupinu pro výzkum psychotroniky s cílem koordinovat výzkumnou činnost vědců v této oblasti v rámci ČSSR. Koncem roku 1969 vzniká sekce pro výzkum psychotroniky při Komitétu aplikované kybernetiky ČSVTS.

Psychotronika je chápana jako určitá bionika člověka. Klade si za cíl doplnit zákonitosti živého a neživého světa novými psychologickými, fyzikálními a biologickými poznatky odvozenými od poznávání psychotronických jevů. Její vývojový stav je připodobňován např. ke kybernetice a genetice, která byla přijímána ve svých počátcích, zvláště ve východních socialistických zemích s nedůvěrou. Její vznik byl tedy spojen s tzv. kritickým přehodnocením toho co dosud zkoumala ve světě parapsychologie. Byly vybrány základní jevy ke zkoumání – telepatie, telegnóze, psychokinéze a bioterapie a dále byl stanoven její interdisciplinární vztah k ostatním oborům.

Vzniká nový pohled na obsah parapsychologie a „paranormální jevy“.

70. léta 20. století

V r. 1973 se uskutečnila I. mezinárodní konference o výzkumu psychotronicky v Praze, kde je psychotronika definována jako hraniční interdisciplinární vědní obor zkoumající distanční interakce mezi živými subjekty, subjekty a neživými objekty. Psychotronika má dva póly: první filosoficko-psychologický a druhý technicko-fyzikální.

Z několika desítek badatelů, kteří se podíleli na vytváření psychotroniky se výrazně projevovali Z. Rejdák a F. Kahuda. Jejich pojetí a přístupy se diametrálně lišily. F. Kahuda se vznikem psychoenergetické laboratoře v r. 1973 zakládá nový obor psychoenergetiku.

Hledají se metody verifikace a podmínky opakovatelnosti jevů.

Vzniká tzv. klasická (původní) koncepce psychotroniky a objevuje se pojetí psychotroniky jako nauky o vztahu hmoty, energie, vědomí a distanční interakce, která sebou nese verifikovatelné (ověřitelné) energetické a informační projevy.

Psychotronické jevy jsou chápány jako psychické schopnosti člověka (vlastnosti tzv. rozšířeného vědomí), které jsou spojeny s podvědomou činností a schopností organismu hmoty vytvářet tzv. distanční (nejdříve označené jako distancové, tento termín se však neuchytil) interakce. Základní psychotronické jevy jsou doplněny o tzv. okrajová témata – dermokognice, hypnóza, energetický myotransfér, akupunktura apod.

Zámyslem je vytvořit z psychotroniky nauku o vztahu hmoty, energie, vědomí a distanční interakce.

Hovoří se o zvědečtění parapsychologie na východě.

80. léta 20. století

V r. 1983 se uskutečnila V. Mezinárodní konference o psychotronice v Bratislavě, kde je psychotronika definována jako interdisciplinární vědní obor zkoumající distanční interakce mezi živými organismy a jejich prostředím, a s nimi spojené energetické a informační projevy. Dále jako disciplína, která studuje vazby mezi vědomím (včetně procesů nevědomých), energií a hmotou.

Studiem těchto vztahů přispívá k objektivizaci a k pochopení dosud neverifikovaných schopností a možností člověka, k širšímu poznání živé hmoty a světa vůbec.“

Mezinárodní sdružení pro psychotronický výzkum se v r. 1980 stěhuje z Ontaria do Prahy.

Hledá se podstata psychotronických jevů vyúsťující ve stanovení organizačního principu živé hmoty. Koncem 80-tých let vznikají dva směry:

a) klasická psychotronika rozpracovává pojem vědomí jako informační proces nesoucí organizační princip (O. Válek). Def.: Psychotronika je nauka o vztahu hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakce. Psychotronická interakce je interakce organismu, na které se podílí informační proces vědomí.

b) duchovědná psychotronika zavádí jako organizační princip duši (Z. Rejdák). Def.: Psychotronika je interdisciplinární vědní obor studující distanční interakce mezi organismy a vnějším prostředím, které jsou podmíněny mohutností duše, uvědomovanými a percepčními procesy. Psychotronika zkoumá energetické a informační vlastnosti těchto interakcí, čímž pomáhá objektivizovat a poznávat dosud neodhalené rezervní možnosti člověka, živé hmoty a tak přispívá k poznání světa vůbec. Psychotronika a jevy, které zkoumá jsou odvozeny od mohutnosti duše a na jejich pozadí je všeharmonizující činitel.

Jsou vytvořeny základy popisného aparátu psychotroniky v rovině filosofie, sociologie a psychologie.

90. léta 20. století

V poznání se rodí nový obzor vědy představovaný informací pojímanou jako fyzikální veličina a fyzikální realita (T. Stoiner).

Zájem badatelů o psychotroniku se ztrácí. Psychotronika stagnuje, přesto jsou vydávána díla rozvijící dílčí teoretické části.

Koncepce psychotroniky je chána ve dvou popisných rovinách, ve vztahu k neživé hmotě a živé hmotě. Ve vztahu k neživé hmotě můžeme hovořit o rovině fyzikálního popisu, ve kterém je zahrnut faktor informace a ve vztahu k živé hmotě je nutné hovořit o dalším popisu, ve kterém je zahrnut faktor vědomí (psychotronika jako „fyzika živé hmoty“). Spojovacím článkem obou rovin je pojetí energie. Vztah hmoty, energie a informace tvoří elementární rovinu problematiky psychotroniky.

Obr. 6) Dvě popisné roviny existence neživých a živých hmotných systémů (převzato z:[3])

Ukazuje se nutnost vytvoření dílčího popisného aparátu psychotroniky v rovině fyziky ve vztahu k novému chápání pojmu informace. 

První desetiletí 21. století

Pro pochopení problematiky psychotroniky má klíčový význam vydefinování tzv. primární (svébytné) a sekundární (strukturální) informace. Vychází se z paradigmatu atomárně-molekulární struktury (AMS), která tvoří plynnou, kapalnou a pevnou fázi hmotných systémů látek a interakčně-plasmatické struktury (IPS), která tvoří plasmatickou, energetickou a informační fázi hmotných systému prostoru.

Hledá se nová fyzikální veličina informace a s ní související informační interakce, která se u organismů živé hmoty podílí na tvorbě psychotronické interakce. Tyto práce by mohly položit základ popisného aparátu psychotroniky ve fyzikální rovině a umožnit vznik psychotroniky jako vědy.

 

8. Informační fyzika

Psychotronika řeší vztah hmoty, energie a vědomí, které je informačním procesem nesoucím schopnost organizace živé hmoty. Elementární rovinou tohoto vztahu je vztah hmota, energie a informace, kterou řeší informační fyzika. Informace je v ní chápána jako reálná a základní složka ve struktuře hmotných systémů. Informace dosud nebyla vyjádřená jako fyzikální veličina, přesto můžeme hovořit o vzniku informační fyziky jako novém přístupu k poznání mechanismu fungování světa. Zatímco klasická fyzika byla formována v důraze na pojmy síla a práce, kvantová fyzika na energii a hybnost, měla by informační fyzika vycházet z pojmu informace a potenciál. Předpokládá se převoditelnost informace na hmotu a energii.

Dva základní axiomy obecné teorie informace

1. Informace je základní vlastnost vesmíru.

2. Informace obsažená v systému je funkcí vazeb, které spojují jednodušší části do komplexnějších celků.

Závěr odvozený od druhého axiomu: Vesmír je organizován do hierarchie informačních úrovní.[5]

Tři základní postuláty informační fyziky

1. Při zachování informace (I) je hmota převoditelná na energii a opačně.

2. Při zachování hmoty (H) je informace převoditelná na energii a opačně.

3. Při zachování energie (E) je hmota převoditelná na informaci a opačně.[6]

Obr. 7) Elementární rovina psychotroniky "hmota - energie - informace" je studiem rodící se informační fyziky (převzato z:[4])

 

 

Literatura

(doporučená pro základní vstup ke studiu psychotroniky):

- MIKUŠKA V.: Věda metapsychická a její nynější stav, Sfinx, Praha 1922

- KUCHYNKA K.: Záhady lidské duše, nástin metapsychologie, E. Weinfurter, Praha 1947

- KEFER J.: Syntetická magie, Universalia, Praha 1939, (Trigon, Praha 1991)

- KAFKA B.: Nové základy experimentální psychologie, vl. nakl. Červený Kostelec 1949, (Road, Praha 1991)

- DRBAL K. a REJDÁK Z.: Perspektivy telepatie, Melantrich, Praha 1970, (Eminent, Praha 1995)

- DRBAL K. a REJDÁK Z.: Telepatie a jasnovidnost, Svoboda, Praha 1970

- WOLF J.: Acta ethnologica, sborník prací katedry etnografie a folkloristiky FF UK Praha1971,(Člověk ve světě magie, Unitaria, Praha 1992)

- KAHUDA F.: Fundamentální záření hmot, (Závěrečná výzkumná zpráva), Praha, září 1980 (ČVUT)

- KAHUDA F.: Silové účinky mentální energie, fyzikální projevy mentálně aktivované hmoty, (Průběžné výzkumné zprávy), Praha, říjen 1982 (VŠCHT)

- REJDÁK Z.: Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991

- RÝZL M.: Úvod do parapsychologie, Panorama, Praha 1991

- JAHN R.G.: Persistenční paradox parapsychologických jevů, Štarman, Praha 1991

- PATROVSKÝ V.: Od magie k biotronice, Pelhřimov 1993

- KAŠPAR E.: Populárně vědecky o proutkařství, JČMF, Praha 1994

- Sborník přednášek, Věda kontra iracionalita, SISYFOS, Academia, Praha 1998

- VÁLEK O.: Psychotronika - základní teoretická koncepce, BEN technická literatura, Praha 2002

- STONIER T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN tech. lit., Praha 2002

- VÁLEK O.: Psychotronika 2 - nové teoretické přístupy, BEN tech. lit., Praha 2007

- Sborník - I. Konference o výzkumu psychotroniky, Dům techniky ČSVTS, Praha 1973

- Sborník – V. Mezinárodná konferencia o psychotronike, Dom techniky ČSVTS, Bratislava 1983

 

Zdroje:

1.  VÁLEK, O.: Psychotronika (čtyř stránkový přehled), Praha: Pracoviště psychotroniky při f. Starmans electronics, 2007

2.  ŘEZÁČ, J.: Psychologie (dvoustránkový přehled), MC nakladatelství, Brno 2001

3.  VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 119-122

4.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, Praha: BEN technická literatura, 2007, str. 23,41,63,146

5.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 108

6.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, Praha: BEN technická literatura, 2007, str. 44

 

Článek zpracován poprvé jako čtyřstránkový přehled VÁLEK, O.: Psychotronika (čtyř stránkový přehled), Praha: Pracoviště psychotroniky při f. Starmans electronics, 2007

Hledat