Pansofie psychotroniky

Psychotronika se zrodila, aby poznávala "duchovní rozměr světa" na základě svého paradigmatu hmoty, energie, vědomí a distanční interakce, tímto pojetím se oddělila od historických teorií okultismu i parapsychologie a vytvořila exaktní směr orientující se k odhalení informační podstaty v mechanismu fungování našeho mikrokosmu a makrokosmu. Po pádu komunismu se objevují snahy navrátit do ní opět paradigmata okultismu tj. ducha a duši, v této souvislosti se rodí duchovědná koncepce (psychotronika s duší), která v sobě zahrnuje pansofické vidění světa.

"Psychotronika s duší“ vychází z podmíněnosti psychotronických jevů duchem a duší, uplatňující se vedle hmoty, energie a vědomí. Psychotronické jevy vykládá, jako prezentace moci duše tzv. mohutností.

Pansofie je původně vševěda v pojetí J.A.Komenského, který žil v době v níž se již začal oddělovat přírodovědecký pohled na svět od magického vidění světa.  "Novověk charakterizují zpočátku dvě paradigmata: nejprve se utváří hermetická filosofie a přírodověda, převládne však druhé a pro novověk příznačné newtonovsko - karteziánské paradigma osvícenské vědy.

Kritéria pravdivosti jsou nalezena v rozumu samém, v jeho sebejistotě. Lidská mysl konstruuje Boha i svět (René Descartes). Naplňuje se představa, že příroda má matematickou povahu (Galileo Galiei). Bůh se začíná jevit jako velký mechanik a matematik (geometr), vesmír jako mechanismus fungování na podkladě kauzality-příčinnosti (Isaac Newton). I živočichové jsou považováni za pouhé dokonalé mechanismy.

Přechází se ke studiu měřitelných (kvantifikovatelných) vlastností reality. Vznikají empirické (zkušenostní) vědy, opírající se o měřitelná data. Základní empirickou metodou se stává indukce."/1, str.121/

"V epoše předvědeckého poznání, kdy materiální technologie nebyly příliš rozvinuté, člověk poznával a ovlivňoval svět především magicky. Předpokladem magie je víra ve všeobecnou souvislost a vzájemný vliv věcí i přesvědčení o všeprostupující síle myšlenky. Její působení vyjadřovaly symbolické (magické) úkony či slova. Magie pracuje se souvislostmi mezi prvky několika úrovní (živé i neživé útvary, viditelné i neviditelné jevy atd.) a úzce souvisí s mystickým myšlením."/1, str.120/

Zakladatel psychotroniky Dr. Rejdák po pádu komunismu vytváří koncepci psychotroniky, která je návratem k magickému pojetí života. Tato koncepce opět zavádí okultní vztah "duše + tělo = život" a s ním spojuje i psychotronické jevy.

V tomto článku si ukážeme koncepci "psychotroniky s duší" i původní koncepci psychotroniky jako její rekonstrukci v pansofickém pojetí.

Obsahové části:
1. Svět a jeho chápání
1.1. Středověké myšlení
2. Pansofická psychotronika
2.1. Sémantický výklad slova psychotronika podle Rejdáka
2.2. Psychotronika s duší a bez duše
2.2.1. Diagramy pansofie psychotroniky
2.2.2. Místo psychotroniky ve vševědě
2.2.3. Jednotná věda o přírodě
3. Středověká filosofie
3.1. Pojem primární informace podle dobových představ
3.2. Terciální informace je idea abstractum konkrétum
3.3. Energie a hmota, rozum a víra
4. Pansofie duchovědné psychotroniky

 

1. Svět a jeho chápání

"Magie uznává tři světy či sféry činnosti" píše Stanislav de Guaita ve svém pojednání Na prahu tajemství, "božský svět příčin, intelektuální svět myšlenek, smyslový svět jevů. Vše je jediné svou podstatou, trojí svými projevy. Jsoucno je logické a věci nahoře jsou analogické a úměrné věcem dole. Takže táž příčina plodí ve všech třech světech účinky odpovídající si navzájem a přesně určitelné analogickým výpočtem. Toť východisko vysoké magie, tato algebra idejí..., a tentýž princip a zákon řídí vzájemnost pohlaví i gravitaci sluncí." ...

K. Aran ve své knize Magie a čarodějnictví ve Starém světě nejenže přesně rozlišuje mezi magií a čarodějnictvím, které ponechává primitivním národům, nebo kterým se stává zprofanovaná magie, ale dokonce magii chápe jakou specifický způsob poznávání podstaty makrokosmu - vesmíru a mikrokosmu - člověka, které chápe v neoddělitelné jednotě: "Magický obraz světa oživuje "celý" kosmos, mysticky jej oduševňuje, mechanicky sestavuje. Magik se odvolává na duchy, mystik na zjevení, racionalista na experimenty. První vidí všude život, druhý duši, třetí látku." /2, str.13/

Tyto dva úryvky z Rejdákovy knihy Perspektivy telepatie, vypovídají o té části lidského vědění, které doprovází člověka od pradávna a které se týká bezprostředně psychotroniky. Je třeba si však uvědomit, že otázka vědění (scientia) se liší od chápání (intelektu). Psychotronika navazuje na vědění minulosti, ale není tímto věděním, své vědění si teprve buduje, protože toto musí povstat z přírodovědy. V současnosti se do jisté míry uzavírá chápání historického vědění a otvírají se brány nového chápání, které tvoří nová přírodovědecká východiska pro utváření nového vědění. Již dnes se však, futurologicky objevují dvě vize o nichž se zatím však otevřeně nehovoří.

Do vzniku psychotroniky tj. do r.1967 se pohlíželo na výše uvedenou problematiku parapsychologicky, metapsychicky a okultisticky. Základní prvky od nichž se odvíjejí její představy jsou duše a duch působící v našem těle a světě, tedy duše - energie - hmota a interakce, které v těchto vztazích vystupují. Psychotronika pak zjednodušeně řečeno zvedla místo pojmu duše pojem vědomí a vymezila problematiku jako vztah hmota - energie - vědomí a distanční interakce. Tím se vtěsnala do materialistického pojetí světa přírodovědou, v jejíž půdě chtěla zakořenit, vyrůst a vykvést. Po roce 1989 však materialistická nutnost pojetí problému pominula, ale snaha setrvat u přírodovědy zůstává. Co se stalo, linie hmota - energie - vědomí nahradila zase zpětně linie hmota - energie – duše (duch). Psychotronika jako tzv. psychotronika s duší, se vrátila k metapsychologii a parapsychologii, ale název si ponechala.

Co je podstatou problému psychotroniky, metapsychologie a parapsychologie? Se zavedením pojmu duše se psychotronika odklání do jisté míry od zákonitostí fungování tohoto světa a staví na jeho "nevysvětlitelné" příčinnosti. Tato příčinnost však nevede nikam jinam než od duše k Bohu. A tyto existence či principy nelze podrobovat exaktním kritériím přírodovědy. Popis principů této příčinnosti existence psychotronických jevů a popis mechanismů jejich fungování není jedno a totéž. Příčinnost se zde stává otázkou filosofie a světonázorovosti, která leží mimo kompetenci přírodovědy, je otázkou lidského přístupu, kdežto fungování a mechanismy psychotronických jevů jsou v oblasti kompetence přírodovědy a jsou i otázkou exaktního přístupu.

Jsme zde na scestí, kde se cesta rozdvojuje a vývoj psychotroniky se ubírá dvěmi směry. Jeden směr směřuje "nahoru" do příčinnosti a druhý "dolů" do oblasti principů a mechanismů, středem je naše existence. Dostáváme se tak k obecnému třívrstvému pojetí světa, vycházejícího z lidského poznání a vnímání světa.

Tři vrstvy o nichž se odvíjí naše poznání (gnose, kognice) světa:

1) vrstva příčinná – tj. jež je zodpovědná prvotně za to, že svět existuje a vytváří harmonický celek.

Zde si všimneme jen dvou historických představ:

a) představa Boha jako stvořitele světa, ducha jako nositele fungování světa a duše jako součásti lidské existence.

b) představa Ideje jako prvotní příčiny, z níž se generuje hmota, /hmota pak nese v sobě tuto ideu (logos) a podle ní má ve světě místo a určení/.

2) vrstva vlastní existence – tj. náš svět hmoty a my jež jej vnímáme a poznáváme bezprostředně svými smysly. Zde nebudeme používat jiný pohled než přírodovědecký. Svět jako celek složený s elementárních částic, atomu a molekul v systémy hmotných celků jež spolu interagují fyzikálními interakcemi.

3) vrstva mechanismů - tj. existence principů, zákonů a zákonitostí jež umožňují fungování systému světa a které jsme schopni popsat. (Jsou vždy popisné abstraktní systémy poplatné vždy dobovému poznání.)

Zde si všimneme jen dvou představ:

a) představa vycházející z bezprostředního exaktního poznávání světa tj. přírodověda představovaná hlavně fyzikou, chemií a biologií.

b) představy vycházející z bezprostředního psychického poznávání světa, tj. to co do přírodovědy někdy řadíme a někdy zase ne, zde např. psychologie a filosofie je součástí vědy, ale např. psychotronika a hermetismus není součástí vědy, tvoří jakoby mimo ni samostatné popisné systémy přírody.

Stav je takový, že střední vrstva gnose je neoddiskutovatelná existence bezprostředně jako předmět naší exaktnosti. Kdežto poznání její příčinnosti a mechanismu fungování tj. to co je "nad" a "pod" ní se neustále mění podle toho jaká kritéria nazírání volíme. Nejde zde o bezprostřední exaktnost, ale o závislost zprostředkování poznaných faktů o střední vrstvě na naší psychice. Proto v praktickém životě velice často se stává, že věci, které neexistují fyzicky a jsou jen součástí psychických představ zaměňujeme za skutečnost.

Vývoj duchovědné psychotroniky vede psychotroniku na scestí. První cesta ji vede k něčemu co odpovídá středověké Pansofii J.A.Komenského, či Universální vědy Descarta. V dnešní době představa spojení vědy a náboženství vede k utopii, obsahuje rozpor a přesahuje rámec vědecké přípustnosti. Druhá cesta, která je pokračováním původního pojetí psychotroniky ji vede k přesnému vymezení kompetencí jednotlivých vědních disciplín v rámci třívrstvé gnose světa a z toho vyplývající možné aplikace v přírodovědeckém poznání přírody a člověka.

1.1. Středověké myšlení

Než přistoupíme k dalšímu nástinu problému pansofie, řekneme si něco málo ze středověké logiky a metodologie, pro lepší chápání dalších nastiňovaných představ. Vilém Ocktan ve 13 století komentuje Aristotelovu Fyziku. Ve svém výkladu ukazuje nominalismus v pojetí vědy, vedoucí ji k tzv. propozicionalizaci. Propozicionalizace spočívá zhruba řečeno v přesvědčení, že má-li věda pojednat o obecném, nemůže jednat o věcech, nýbrž jen o výrocích, které se věcí týkají.

Výrok je odvozován a nebo vystupuje s "duševním prožitkem" tzn. bere se jako něco, co může o něčem vypovídat, ale není to slovo vyslovené nebo napsané. Někteří autoři to nazývají "duševní intence", někteří "pojem". Jaké povahy však tento "prožitek" je, zda je to totiž nějaká věc mimo duši nebo něco, co existuje jen v duši, nebo nějaké fiktivní jsoucno, které existuje jen v duši jako její předmět, o tom uvažovat nenáleží logikovi, ale metafyzikovi./3, str.138/

Duševní prožitek můžeme chápat jako úkon rozumového chápání. A zároveň rozumové úkony duše se nazývají, duševními prožitky a zastupují svou přirozeností, vnější věci nebo jiné věci v duši podobně, jako to činí na základě ustanovení slova. Proti tomuto výroku je mnoho námitek, říká se zde však, že poznáváme buď to co existuje v duši a nebo mimo duši, ale vždy skrze duši. Poznává-li se však v podstatě jen to co se zobrazuje a nebo je v duši, táži se co? A nemůže to být nic jiného, než samotný úkon chápání, a tak by bylo chápání poznáváno sebou samým, což se zdá být nevhodné./3, str.139-140/

Duše nejen poznává, ale má i své projevy mezi něž patří i rozum a vyjadřování. Vyjadřování se děje termíny trojího charakteru má bytí pouze z rozumu, mluvené a psané jež opouští duševní prožitek a je sdělováno okolí. Myšlené - mentální termíny jsou myšlenými slovy o nichž sv. Augustin říká, že nenáleží do žádného jazyka, neboť setrvávají v mysli a nemohou být proneseny navenek, třebaže se slova jakož i jimi podřízené znaky navenek pronášejí.

Mentální termíny jsou spojeny s pojmy duše čili jejich intencemi (není-li to jedno a totéž).

Věda samotná je postavena na pojmech mluvených a psaných. Tyto pojmy vycházejí z duše. Věda pak představuje kvalitu existující subjektivně v duši a nebo tvoří soubor takových kvalit, které duši informují (tj. jsou v duši jako ve svém subjektu). Věda je "poznáním" jež se rekrutuje, generuje z duše a nemá tedy příčinu ani v hmotném objektu či subjektu. Duše je rozumová, tím že chce chápat, co dříve nechápala může pochopit co dříve nepochopila aniž by byla nositelem své změny. Duše má tudíž poznenáhlu něco co dříve neměla. To však nemůže být nic jiného než akt rozumu či vůle, jenž v duši je touž kvalitou./3, str.160/

Mluvené a psané slovo je spojeno s použitím lidských smyslů. Zpětné zobrazení mluveného a psaného slova jde touž cestou - smysly. Pro duši pak "hodnota - kvalita" jež do ní vstupuje je odrazem okolí, je táž jako u mluveného a psaného slova. Duše však rozlišuje co ve skutečnosti je - existuje a nebo není, svými intencemi. Vnitřní intence duše nese obrazy skutečnosti, proto zde se uzavírá zpětná vazba. Je-li intence vlastní je vnitřní intencí duše, jedná-li se o intenci rozumu je rovněž intencí duše, ale intencí (spojenou) vzniklou kontaktem s prostředím v němž je. Intence vůle pak spojují intence rozumu a vnitřní intence duše. Všechny intence jsou však týž svou podstatou v duši, ale každá intence generuje jiné souvislosti.

Vnitřní intence duše je v souvislosti se světem (hmoty).

Intence rozumu v duši je souvislostí s principy (mechanismy).

Nápadně se nám zde toto kryje s třívrstvým pojetím gnose světa. Ve středověku se rovněž v kontextu s tím objevují učení (středověké vědy). S intencí vůle koresponduje magie, s intencí rozumu přírodní filosofie a s intencí duše učení o prvotním jsoucnu a dokonalosti Boha (teozofie). Dnes v tomto smyslu je ekvivalentem magie - psychotronika, přírodní filosofie - přírodní vědy a učení o prvotním jsoucnu se rozvíjí stále v duchu tradic náboženských systémů a filosofie. Dnes je určujícím prvkem přírodověda, která vzešla z přírodní filosofie a psychotronika je skutečně něco jiného. Psychotronika jako by neměla přírodovědecké kořeny. Přírodověda stejně jako "...přírodní filosofie uvažuje v první řadě o substancích postižitelných smysly a složených z látky a formy, v druhé řadě o některých separovaných substancích.

K pochopení těch věcí je třeba vědět, že se každé vědění vztahuje ke komplexním poznatkům. A jako se komplexní poznatky vědí díky vědě, tak i to co je nekomplexní, a z čeho se skládá to, co komplexní je, je to, o čem ta věda uvažuje. Je to teda tak, že se komplexní poznatky, jež se vědí díky vědě o přírodě, neskládají ani z věcí postižitelných smysly ani ze substancí, nýbrž z intencí čili pojmů duše, jež jsou takovým věcem společné. A proto věda o přírodě nejedná ve vlastním slova smyslu o věcech, jež mohou vznikat a zanikat, ani o přirozených substancích ani o věcech, které se mohou pohybovat, neboť takové věci nejsou subjektem ani predikátem v žádném závěru, o němž víme díky vědě o přírodě. Věda o přírodě však ve vlastním slova smyslu jedná o intencích duše, jež jsou takovým věcem společné, a jež suponují přesně za takové věci v mnoha výrocích..."/3, str. 165/ Výběr společných znaků je dán intencí rozumu a od něj se odvíjí přírodověda.

Středověká představa vesmíru zobrazená v představách antiky - antický kosmos, bere vesmír jako uspořádaný a živý, účelný a řízený myšlením, inteligencí či Bohem.- Se zrodem přírodních věd, která počíná moderní mechanikou bylo nutné odstoupit od těchto vitalistických stanovisek a zavést důslednou matematizaci a geometrizaci. Dělo se tak od Golilea přes Descartesa po Newtona. Pohyb již nebyl pojímán ve spojení s oživením a oduševněním pomocí duše jako to chápali Leonardo da Vinci nebo Kepler, či Tomáš Akvinský. Pro ně byla hybnou silou pohybu vis impresa či impetus, což není síla v našem moderním smyslu. Vis impressa je myšlena vitalisticky a lze ji připodobnit k duši, která na určitou dobu oživuje předmět, aby jej pak opět opustila./4, str. 288/

Přírodověda ze svého aparátu dnes již nadobro vyčlenila rozměr ducha zobrazovaného v různých dřívějších pojmech a zdá se skutečně nevhodné ho vracet i do psychotroniky.

 

2. Pansofická psychotronika

Uvedli jsme drobné střípky ze středověkých názorů na svět a jeho fungování, tak jak je vnímal kdysi člověk. Vedl nás k tomu odklon vývoje duchovědné psychotroniky od materialismu k idealismu, od přírodovědy k pseudovědě, od reality k utopii.  Poslední žijící zakladatel psychotroniky Z. Rejdák vrátil duši a ducha do psychotroniky, ale pro jejich "všemoc" je nelze nijak bezprostředně spojovat s přírodovědeckým terminologickým aparátem postaveném na pojmech hmota - energie - vědomí a fyzikální interakce. Jestliže metapsychologie a parapsychologie v době, kdy psychotronika vznikala pojmy duše a duch používala a používá je i dnes, a psychotronika se od nich ve svých počátcích oprostila a později se k nim část badatelů v psychotronice vrací, pak jejich psychotronika není ničím jiným než řekněme určitou neometapsychologie a neoparapsychologií.

Rejdákova koncepce vytvořila zapeklitou situaci, kterou lze přirovnat k vývoji chemie z alchymie. Alchymie se přerodila ve vědu - chemii, díky přírodovědeckému aparátu, který jí umožnil přesný popis hmoty a hmotných procesů, stalo se tak z nutnosti použití chemie v praxi při vývoji nových technologií. Psychotronika při svém zrodu měla podobné krédo, oprostit se od některých všeobsažných pojmů, a dát prostor přírodovědeckému pohledu. Na takových pojmech jako "duše a duch" nelze stavět psychotroniku, stejně jako chemii na pojmech "alchymické rtuti a síry". Budování psychotroniky jako vědní disciplíny musí být postavené na přesnosti adekvátní dnešní době a nelze jí stavět na středověkých pojmech. Platí, zde stále to co bylo uvedeno úplně na začátku této práce - jakýkoliv odklon od původní definice psychotroniky vede k pseudovědě, a byla-li tato definice psychotroniky v r. 1988 Z. Rejdákem změněna, pak už nelze hovořit o „vědecké psychotronice“, ale jen o „duchovědné psychotronice“. 

2.1. Sémantický výklad slova psychotronika podle Rejdáka

Z. Rejdák v díle "Průvodce po psychotronice" vydaném v roce 1991 vymezuje duchovědnou psychotroniku, toto dílo vyšlo v roce 1988 v USA pod názvem "Guite to Psychotronigue", Carrllton.

Slovo psychotronika umožňuje dvojí výklad, je složeno z řeckých základů:

1) Jedná se o jevy spojené s psychickým procesem (psyché - duše) doprovázeným energetickým projevem (tron - součást slova elektron, označení také pro jantar, u něhož se předpokládaly vlastnosti vyzařování).

2) Psyché - duše, trón vláda, moc: ovládnutí a pochopení mohutnosti duše - duševláda nad sebou a z pohledu duševlády nalezení správného místa a postavení v životě." /2, str.307-308/

"Nepochybujeme o tom, že psychické stavy a procesy jsou mnohonásobně variabilnější než procesy fyzikální. Přesto jsme však přesvědčeni, že naše psychika při své variabilnosti má svůj pevný řád, který je dán tím, že máme všichni duši se stejným vnitřním etickým kódem. Tedy máme svůj korektor této variabilnosti. Ne každé transcendentálno, zejména dnes propagované, většinou na úrovni poněkud vznešenějšího povídání, ale přece jen povídání, nám bude k užitku. Jenom nástroj, který duše používá, tělo, počítaje v to náš mozek, na základě výchovy a kulturní tradice, která se odrazila v tomto nástroji, nám buď přiblíží a umožní poznat jednotný imperativ v nás nebo nám znesnadní a zamlží odhalení tohoto jednotného imperativu. Zejména když si uvědomím, jak je nebezpečné vyvolávat různé stavy, na kterých je podílí nekontrolovatelné uvolněné podvědomí. V tomto směru i v mnoha dalších je Caprova publikace zavádějící a zcela poplatná stylu pochybného new age." /2, str.256/

2.2. Psychotronika s duší a bez duše

Výklad pojmu psychotronika uvedený výše není příliš vhodný, protože vznik tohoto slova není ani tak věcí sémantiky jako spíše historických souvislostí.

Nacházíme se zde u problému psychotroniky s duší (duchovědné psychotroniky) a bez duše (klasické psychotroniky), je to podobný problém jaký existoval dříve v psychologii, a vlastně existuje i dodnes, než se vyčlenila z filosofie jako samostatná vědní disciplína exaktního charakteru. Původní koncepce psychotroniky je bez pojmu duše, protože psychotronika se zrodila jako výsledek snahy o vytvoření exaktní vědy, vědy bez pojmu duše, která by nahlížela na psychotronické jevy přírodovědeckými metodami.

Rejdákova koncepce psychotroniky s pádem komunismu se vrací zpět k duši, čímž ji zbavuje možnosti exaktnosti přístupu v jejím základním článku, bez kterého nemá jako věda už smysl. Hovoříme-li tedy o Rejdákově pojetí psychotroniky můžeme tedy skutečně hovořit o "psychotronice s duší".

Současné pojetí psychotroniky jako koncepce "psychotroniky s duší" je založeno na interdisciplinárním a přírodně společenském charakteru, který jde však mnohem dále. Vzniká zde něco co by mělo vést ke koexistenci různých a dosud neslučitelných filosofických představ a vědních disciplín. Historicky to lze přirovnat k době 17 století, kdy J.A.Komenský se snaží vytvořit vědu o podstatě všech věcí, tzv. Pansofii - pansofický ideál, době kdy Descartés vytváří projekt universální vědy. Svou podstatou jde o snahy některých badatelů dnešní doby o renesancí duše a ducha a jejich opětovné včlenění do přírodovědy, která stále více nabývá ryzí exaktní charakter. Pansofie nebyla dokončena, zůstala otevřená, protože nebylo možné plně sloučit přírodovědecký popis jevů s jeho odhalenými zákonitostmi a představami příčinnosti podstaty světa. A hovoří-li Z. Rejdák o psychotronice jako mostu mezi náboženstvím a vědou pak ukazuje starý problém v novém světle, který v současnosti opět skončí jako novodobá utopie.

Descartés v 17 století hovoří o tom, že Universální věda má být založena na obdivuhodné metodě, která povede lidského ducha systematicky k objevování všech pravd. Prvotně formuloval zásady této vědy sám pro sebe ve spise "Pravidla pro řízení rozumu", tento spis vyšel až po jeho smrti (1701). První jeho vydaná kniha nese název "Rozprava o metodě, jak správně vésti svůj rozum a hledati pravdu ve vědách (1637). Descartes byl svými pracemi na prahu současné moderní vědy, pochopil např. význam křivek a jejich rovnic, jakož i jejich použití v poznání. Otevřel cestu k moderní "vyšší" matematice, na kterou navazuje Newton./5, str.445/ Zde jsou kořeny charakteru současné vědy.

J.A.Komenský však plně nedokázal rozvinout matematické operace a s nimi nastupující nový aparát přírodovědy odvíjející se v kontextu z experimentální praxí.

Komenského fyzika je spíše přírodní filosofií, která obsahuje spolu s obecnými zásadami též část popisnou (hlavně má Komenský též zájem chemický) v nerozlišené jednotě. Sám zdůrazňuje, že novota jako fyziky je především projevem trojnosti jejich principů, hmoty (kterou pojímá atomicky), ducha a světla (či ohně). Jeho myšlení i zde je v souladu s jeho pansofickým ideálem. Máme-li přirovnat jeho práce Komenského k psychotronice pak jeho fyzika je zobrazením původního pojetí psychotroniky a jeho Pansofie je vizí toho, kam chce psychotroniku dostat "psychotronika s duší". V dalším nástinu problému "psychotroniky s duší" jako stanoviska psychotroniky ho trochu vylepšíme, abychom zvýraznili některé skutečnosti.

Dnes, kdy víme, že přírodovědecký mechanismus má rovněž svoje meze, že jeho snaha novelizovat všechno jsoucno i jeho zákonitosti na mechanickou úroveň není oprávněná máme opět něco více porozumění pro svět, jak jej viděl Komenský, totiž v podstatě svět živý, spořádaný, plný smyslu a rozprostřený po různých úrovních, které jsou na sobě více závislé, ale mají svou určitou anatomii./4, str.322/

2.2.1. Diagramy pansofie psychotroniky

Pansofií (vševěda) je myšlena universální věda založená na přesnosti, vyčerpávající vše, co možno lidsky věděti připomíná ideál scientia universális či mathesis generalis Descarta a Leibnize. Je zde však odlišný příklon - pansofie se přiklání k bázi odvíjející se od ducha, Descartova universální věda, již k bázi termínů od ducha odvislých - směřujících k přírodovědeckému chápání světa.

Pansofická soustava Komenského se rodila po 40 let práce, přičemž jejím základem se stala přepracovaná metafyzika doplněná o bytostný rozměr člověka a umělé jsoucno. Celá jeho vize je složitá a vyžadovala by hlubší studium, my se však spokojíme se zjednodušenou rekonstrukcí.

Pansofie měla být rozpracovaná metafyzika, která by však již ničím takovým nebyla - jeho metafyzika rozlišuje substance světa na tři druhy jsoucno, totiž bytostí první a bytosti odvozené, které jsou různých druhů, totiž substance (jsoucno, které samostatně existuje) a akcidence (to co existuje jako přívlastek substance). Komenský, tak rozeznává:

1. pasivní princip, z něhož bytosti povstávají, látku, či temnotu (materia sive caligo)

2. aktivní princip, který bytostem dává tvar, a kterým je světlo.

3. usměrňující, pořádající princip, "duch" rozlitý veškerenstvem, který všechno obsahuje a dělá. (Zde je báze pansofie v níž se odlučuje od přírodovědy)

Vševěda „pansofie“ chce vědomě hledati ve všem, co existuje, stopu absolutna, kterou spatřuje v trojdělení.

Komenský v těchto představách je pod vlivem světelné metafyziky, která se táhne od Plotina přes Augustina celým středověkem. Tato tradice rozeznávala též světlo ve smyslu intelektuálním a světlo fyzické a podle jejich nauk není mezi obojím vztah pouhá analogie, nýbrž ve shodě s naukou o idejích spatřovala v druhém něco odvozeného od světla intelektuálního.

Obr.1) Diagram Pansofie J.A.Komenského (zjednodušený)

V Pansofii, tak nad existencí bytosti člověka a světa "panují" tři principy, tato veškerá existence se vyskytuje pak v abstractum - concretum, tj. formě bez podkladu a formě ve hmotném substrátu (protiklad, vznikající činností naší mysli) jsoucno přírodní a umělé.

 

Obr.2) Obecná interdisciplinarita "psychotroniky s duší"

Připodobnění psychotroniky k Pansofii je spojeno s názorností interpretace současného vývojového stavu psychotroniky a s krizí, kterou prodělává. Nejvíce se přitom dotýká Rejdákovy koncepce psychotroniky s duší, která se zásadně odklonila od základních stanovisek a původního pojetí psychotroniky.

Obr.3) Přiřazení klíčových pojmů k pansofické vizi psychotroniky s duší

2.2.2. Místo psychotroniky ve vševědě

Na obr. 2 a 3 je pansofické vymezení psychotroniky, k tomu aby tento systém fungoval musí se sdílet sousední pojmy a disciplíny. Tedy fyzika s chemií se prezentuje sdílením pojmů energie - hmota a interakce spojené s energií působící uvnitř prvků a v jednotlivých fázích hmoty a hmotnými celky zároveň. Zde lze překročit hranici - existuje i fyzikální chemie.

Rozhraní chemie s biologií prezentované sdílením hmoty obecně a organismu jako její formy spojené s metabolismem a chemickými reakcemi uvnitř hmoty organismu. Zde lze překročit hranice - existuje biochemie, fyziologie.

 a) užší pansofická vize původní koncepce psychotroniky

b) širší pansofická vize původní koncepce psychotroniky

Obr. 4) Pansofická vize původní koncepce psychotroniky

Rozhraní biologie s psychologií prezentované sdílením organismu a duše jako prolínající se existence projevující se vědomím a tvořící z hmoty lidskou bytost. Zde lze překročit hranice - existuje neurofyziologie, reflexní teorie, ale typická věda rozhraní ještě nebyla vytvořena (něco analogicky jako třeba fyzikální chemie, či biochemie jak bylo uvedeno výše), protože duše není exaktně ověřitelná a tím nebyla do materialismu přírodovědy přijata, stává se předmětem psychologie a filosofie. Můžeme říci, že psychologická a filosofická hlediska dokážou "uskutečnit spojení" problému duše a těla.

Problém je rozhraní psychologie s náboženstvím a sdílení pojmů duše a Boha, jakož i úloha vědomí zde se rovněž dá překlenout filosofickými koncepcemi a náboženstvím. Ale rozhraní náboženství s fyzikou je mnohem tvrdší oříšek, cožpak si můžeme dovolit hovořit a nějakém "úzkoprsém" sdílení pojmů Boha a energie, či duše a energie tj. problém Rejdákovy psychotroniky. Tyto problémy nelze jednoduše prezentovat ani řešit, existuje však na ně spousta náhledů ať starověkých, novověkých či dnešních majících filosofický charakter, tyto jsou však nezaměnitelné a často se vylučují. Tento problém nevyřeší ani přijetí koncepce páté fyzikální interakce, ani problém vymezení všeharmonizujícího činitele, ani koncepce hierarchie nadřízenosti a podřízenosti principu ducha nad hmotou. Chybí zde "uchopitelná" popisná kritéria, která i když by třeba nebyla dnes exaktně ověřitelná, tak by byla alespoň nějak slučitelná s přírodovědou.

Pansofická vize psychotroniky jako "psychotroniky s duší", tak jak byla zde prezentována je v současnosti utopická, provedeme-li však redukci uvidíme, že se zde může rýsovat něco hodnověrnějšího.

Vezmeme-li si původní koncepci psychotroniky a zobrazíme jí futurologicky v pansofické vizi, pak dostaneme obraz, který skutečně posunuje psychotroniku o další krok k přírodním vědám, tedy k tomu, aby se stala přírodovědeckou vědní disciplínou.

Nechceme zde pojem Boha a duše vylučovat je třeba si uvědomit, že se za nimi skrývá psychologicky objektivní skutečnost spojená s mytologickým pojímáním světa o němž řada lidí nemá nejmenší pochybnost nemůžeme však na ni uplatnit přírodovědecká kritéria vědních disciplín fyziky, chemie ani biologie. A právě psychotronika vznikla z parapsychologie ne proto, aby jí dala vhodnější název, ale protože měla v tomto směru lidského poznání uplatňovat zmiňovaná kritéria a to za tím účelem, aby se naprosto jednoznačně prokázalo, že psychotronické jevy nejsou ničím nadpřirozeným, mystickým či tajemným, ale že se jedná o jevy odvíjející se od přírodních zákonů, které budeme schopni poznat a popsat, a zároveň, že tyto zákony budou ve větší či menší míře adekvátně spojovat s již poznanými přírodními zákony. S touto úlohou bylo rovněž spojené úsilí úplně se distancovat od okultismu a metapsychologie a parapsychologie, někteří stoupenci na tyto skutečnosti rádi zapomínají. Je pravděpodobné, že pokud psychotronika dodrží tento svůj původní záměr stane se přírodovědeckou disciplínou a bude přijata na akademické půdě.

Pansofické vyobrazení "psychotroniky s duší" je utopií, z toho důvodu, že neexistuje možnost překrytí pojmů, tak jak jsou zvoleny, energie a Bůh nemůže být součástí studia fyziky, stejně je na tom i duše a organismu u biologie, nehledě na to, že nejen člověk je živým organismem, ale i zvířata a rostliny, či mikroorganismy.

2.2.3. Jednotná věda o přírodě

"Slovo psychotronika jsme nevolili s cílem se odlišit nebo distancovat od parapsychologie nebo metapsychologie. Vedly nás k tomu zcela věcné důvody. Jevy, které psychotronika a parapsychologie zkoumají, neleží jen vedle nebo za psychologii, měly by být také vedle, mimo nebo za medicínou, fyzikou, geologií, filosofií atd. Pak bychom museli pojednávat o pramedicíně, parafyzice, parageologii apod. Vyvstává však obecně otázka, zda má smysl už pojmenované disciplíny zdůrazňovat, že zkoumá vlastně druhořadé jevy. Tím se do jisté míry sama staví mimo stavájící vědní disciplíny. Vycházíme-li z předpokladu, že se jedná o zcela reálné fenomény, byť zatím ve svém projevu řídké nebo občasné pak není vůbec důvodné sahat po předponě para. Společným jmenovatelem pro námi zkoumané fenomény je, že jsou úzce spojeny s naší psychikou a zároveň jsou doprovázeny energetickými projevy. Proto jsme se pro jejich souhrnné pojmenování rozhodli převzít již navržený termín psychotronika, který jsme považovali za nejvýhodnější, protože rovněž postihovat vzájemnou vazbu psychického procesu nadřazeného energetickým projevům, které tento proces doprovázejí. Jeho původcem je Ferdinand Clerc." /6, str. 20/

V uvedeném úryvku se hovoří o psychice a energii, to je obsah původní myšlenky se kterou se psychotronika rodila, pojem duše a "Bůh" je do ní zapracováván až v jejím poskomunistickém vývoji.

Pansofická vize "psychotroniky s duší" vytváří svým způsobem universální vědu o přírodě. Psychotronika však žádnou takovou vědou o přírodě není, pouze jak se zdá se stane "objevitelem" určitých jednotících zákonitostí. Pansofická vize psychotroniky pak zobrazuje určitou myšlenku jednotné vědy o přírodě, která však přesahuje široce rámec vlastní psychotroniky, proto je na obrázku i provedeno vymezení "rozsahu psychotroniky" v této jednotící představě. Jednotná věda o přírodě si neklade za cíl poznání příčinnosti existence přírody, jako nějaké duchovní podstaty, ale v souladu s metodologií přírodovědy se snaží vyjádřit mechanismus fungování světa.

Rozdíl pansofické vize "psychotroniky s duší" a klasické psychotroniky (obr.2 a 4) je v tom, že "psychotronika s duší" absorbuje náboženství a klíčovým pojmem se v ní stává duše a nutně pak i Bůh, kdežto psychotronická vize pansofie vycházející z přírodovědecké interdisciplinarity psychotroniky je postavená na klíčovém pojmu vědomí a nutně pak i informaci. V souladu s teorií interakčně-plazmatické struktury a širšího pojetí lidské psychiky je nakonec pojem vědomí vymezen jako informační proces nesoucí organizační schopnost. Nutno však poznamenat, že psychotronika v pansofické vizi vytváří nadstavbu, která je určitým pokračováním některých metafyzických představ, které ovšem pozbyly již svůj metafyzický obsah. Tato nadstavba jak ji brzy poznáme je velice rozsáhlá a vše nasvědčuje k tomu, že se z ní bude v budoucnosti rekrutovat nová vědní disciplína a nebo přinejmenším specializovaný obor psychotroniky. První předzvěstí této vědy je informační fyzika.

Pansofická vize psychotroniky obsahuje pojmy jež jsou specificky vymezeny, musíme tedy vzít v úvahu určité korekce oproti jejich běžnému chápání:

- vědomí - organizační princip hmoty, jako informační proces

- informace - výraz obsažený ve hmotě, který z ní lze vydedukovat vědomím

- bytost - existence sama o sobě nesoucí život

- primární informace - vzor, obraz, forma, či praforma ve smyslu historickém - idea a odraz hmotné existence v prostoru jako informační stopa ve smyslu dnešním (svébytná existence - entita)

- forma - výraz obsažený v prostoru, který odráží hmotnou existenci, a to takový, který může být odrážen jako hmota

- organismus - nositel vědomí

- energie - obsah hmoty

- interakce - projev energie

Sdílení organismu a vědomí je pak dáno informační hodnotou hmoty a organismus nesoucí vědomí je bytostí. Sdílení vědomí a primární informace je dáno možností postižení této informace vědomím a možností vytvořením vědomím informace nové, s čímž jsou spojeny některé jevy. Sdílení primární informace s energií je dáno tím, že primární informace je forma hmoty postavená na stejnou úroveň jako energie a hmota, v tomto smyslu tedy také se předpokládá existence procesu transformace energie v primární informaci a primární informace v energii, jakož i analogicky to známe u hmoty a energie. Primární informace (v přiblížení idea, entita) energie a hmota se jeví jako tři různé úhly pohledu na totéž. Prvotní pojem primární informace a informace sama je existence adekvátně srovnatelná s pojmy energie a hmoty. Z tohoto chápání podstaty světa pak vyplývají i jednoduché závěry ve vztahu k jednotlivým formám existencí neživé hmoty má primát hmotný, prostor má primát energetický a živé hmota má primát informační.

 

3. Středověká filosofie

Nyní se budeme věnovat poznámkám ke středověké filosofii, metafyziky a jiných problémů, jež vyústí v takové pojetí psychotroniky, které již nebude pansofií psychotroniky, ale přijatelnou představou jednotné vědy o přírodě.

Při výkladu to nebudeme mít dále lehké, proto řadu představ budeme zjednodušovat. U hmoty je lépe mluvit o uspořádání, to je "hmatatelné". U energie spíše o vlastnostech neboť ty podmiňují uspořádání hmoty, ale především nám lépe interpretují realitu, která je naším smyslům, poněkud vzdálenější než hmota samotná. Jak je to, ale s primární informací, jako s určitou entitou? Pojem entita je našim smyslům ještě vzdálenější. V dávné minulosti se nehovořilo v takových termínech jako dnes, ale mnohem obecněji a celostněji. Hmota, energie i informace byla pojímána jako projevující se jsoucno.

O existenci ducha - Boha a duše se nikdy nepochybovalo.

Podle Descarta "jsoucno tvoří dvě na sobě nezávislé substance, duchovní a hmotná. (Nad oběma substancemi je ovšem ještě takzvaná neomezená substance - Bůh.)

„Duchovní substance je bytím nezávislým soběstačným. Atributem (vlastností) této substance je myšlení. Její důkaz je právě v sebejistotě našeho myšlení a v ideji Boha. Hmotná substance se rozkládá v prostoru. Jejím atributem (vlastností) je rozlehlost. Proto existenci této substance vyjadřují pojmy geometrie. Hmotou jsou tedy jen prostorová tělesa. ...

Dualismus značně komplikuje otázku, jak dochází k propojení obou substancí v člověku." /1, str.79/

"Descartovi následovníci se pokusili vyřešit otázku, jak na sebe mohou působit vzájemně oddělené duchovní a hmotná substance. Došli k názoru známému okasionalismus: vztah mezi oběma substancemi je možný jen při zvláštních příležitostech (latinsky occasio) prostřednictvím Boha." /1, str.81/

Tato myšlenka je náplní panteismu. Panteismus je filosofickým postojem, ve kterém je vesmír živý, jeho život je daný božským principem, který nestojí vně přírody, ale je v ní.

Spinoza ztotožňuje Boha a přírodu. Svět není nic jiného než jak Bůh existuje, a člověk není nic jiného než jak Bůh myslí.

Myšlenka panteismu (spojení Boha a přírody) je součástí naturalismu, v němž vztah k přírodě je vymezen ještě druhou stránkou - sensualismem (smyslovostí a empirickou zkušeností). Dnešní době však vládne racionalismus tj. rozumné ovládnutí skutečnosti.

Pansofická vize psychotroniky ve formě "psychotroniky s duší" je panteistickou koncepcí, ale zvláště je třeba zdůraznit primární úlohu duše. Úloha duše je zde srovnatelná s tím co popisuje Platonova filosofie, která je postavená na psychagónii tj. vedení duše. Proto se často v rozpravách používá mýtů jako zvláštní obrazové řeči, která hovoří k duši. Je to řeč imaginace (mocné představivosti). Platónovo užívání mýtu (podobenství, příběhu, obrazu) bývá často považováno za filosofickou nezpůsobilost a nedostatek. Naopak mýtus je pro Platóna zdrojem filosofie (moudrosti) Mýtus je řečí duše, "ví, ke komu mluvit a ke komu mlčet". Zatímco pojmová řeč filosofie působí "jen na rozum, mýtus vyživuje duši a zušlechťuje ji. Poznání duše není plně sdělitelné./1, str.57/

 

4. Pansofie duchovědné psychotroniky

Pansofická vize psychotroniky má nepochybně své historické kořeny, vždyť od pradávna člověk spojoval Boha a přírodu. A tak jak člověk v přírodě hledal Boha, tak v sobě hledal duši.

Obr. 5) Obecná pansofie duchovědného pojetí psychotroniky

Pansofie, tak jako je zde vymezena je výrazem hledání „pravdy“ člověkem, jejíž hloubka je dána poznáním. Člověk hledá za prahem nadpřirozena prvotní počin prapříčinu své i veškeré existence. Za výrazem interakce, jako vztahu něčeho z něčím objevuje to neviditelné v našem světě, objevuje informaci jež je výrazem toho. Za látkou hledá strukturu hmoty, za buňkou organizační princip živé hmoty.

Rejdákova psychotronika tím, že vymezila pojem duše a její mohutnosti, stejně s zavedením předpokladu existence všeharmonizujícího činitele přírody se zjednodušeně řečeno snaží spojit princip ducha s principem energie, tj. moc a sílu. Z hlediska současné vědy je to však neexaktní a vymyká se přírodovědecké logice. Duše nositel filosoficky „téměř neomezených schopností“ a dílčí popisné principy přírodovědy mezi něž patří i hmota - energie - informace - vědomí nelze spojit. Což duše potřebuje k tomu, aby něco zjistila či vykonala informaci, vědomí, či energii a hmotu. V psychotronice se jedná o krok zpět k okultismu, či lépe řečeno přechod psychotroniky na pozice metapsychologie a parapsychologie. Jsme zde opět u problému vzniku psychotroniky, která se zrodila z parapsychologie a pod tímto pláštíkem se prosazovala ve východním socialistickém bloku. Psychotronika ve své původní koncepci vytvořila nový přístup k objektivní realitě, který není fyzikálním, chemickým, biologickým, psychologickým stejně jako ani náboženským a parapsychologickým, ale psychotronickým.

Zdá se však, že myšlenka spojení duše a hmoty vychází z racionálního představy, která by měla zpět k jednotné vědě založené dnes na utopické myšlence spojení materialistické přírodovědy a náboženství s idealistickými představami.

Obr. 6) Vize jednotné vědy o přírodě (přírodovědecká pansofie – vševěda)

Hovořili-li bychom i nadále o možnosti vzniku pansofie vědy, tak jedině ve smyslu vzniku universální vědy Deskarta s tím, že přírodovědecky by integrovala vědění fyziky, informatiky, chemie a psychologie, psychotroniky, biologie.

V pojetí světa dle jednotné vědy o přírodě neexistují jednoduché vztahy, protože celek funguje na synenergismu. Synenergismem rozumíme, zde jev, při kterém jedna složka je buď zcela neúčinná nebo účinná je velmi slabě, působí-li samostatně, ale ve spojení s jinou složkou nabude takové účinnosti, že se stane rozhodující. Tyto mechanismy se uplatňují i při psychotronických jevech, proto exaktnost psychotroniky pokulhává, nejsou totiž dostatečně zmapovány podmínky, při kterých se jinak "neúčinná" složka našeho organismu stává ve spojitosti s vědomím rozhodujícím faktorem. Psychotronika se z hlediska probraných principů zdá být protipólem fyziky vztahujícím se k živé hmotě.

 

Zdroje:

1. Lenka Adamová, Vladislav Dudák, Václav Ventura, Základy filosofie, etiky, Fortuna, Praha 1995

2. Karel Drbal a Zdeněk Rejdák, Perspektivy telepatie, Eminent, Praha 1995

3. S. Sousedík,Texty ke studiu dějin středověké filosofie, Praha, Karolinum 1994

4. Vesmír r. 1953

5. Vesmír r. 1996

6. Zdeněk Rejdák, Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991

Hledat