5.1. Gestaltismus a širší pojetí lidské psychiky

5.1. Gestaltismus a širší pojetí lidské psychiky

Model širšího pojetí lidské psychiky je svou strukturou  blízký filosofii tvarové psychologie, hodnotíme-li jeho  strukturu, a na druhé straně zároveň odpovídá celostní  psychologii, bereme-li ho jako jediný celek vnitřně  nedělitelný. Vnitřní diferenciace lidské psychiky z hlediska  celostní psychologie a z pohledu tvarové psychologie je  projevem vnitřních funkčních vztahů psychiky. Můžeme říci, že  model širšího pojetí lidské psychiky je strukturní, ale nese  celostní znaky. Celek takto pojaté lidské psychiky je více než  součet jeho částí a zároveň si při změnách svých částí  /subsystémů/ zachovává své základní vlastnosti.

Co je to „gestalt“? Pojem gestalt vyjadřuje specifický  vztah mezi celkem a jeho vnitřním uspořádáním, tedy strukturou  vnitřních celků. Lze si to představit tak, že v celku psychiky  je každému jednotlivému psychickému obsahu vymezeno místo a  vlastnost, která zároveň vystupuje /má vztah/ vůči ostatním  obsahům. Gestalt je zároveň i výrazem existence těchto  různorodých obsahů psychiky tzn. „strukturou“ vztahů, danou  tím, že jednotlivé obsahy částí psychiky v sobě mají trvalé  napětí vztahů části k celku.

Celek lidské psychiky je složen z nižších celků, které tvoří  její strukturu, tyto "podcelky" mají různý charakter a různé  úrovně např. celky vjemové, prožitkové, osobní, kulturní,  národní a pod. Z hlediska gestaltismu je však důležitější  jejich děleni na dvě skupiny - neučleněné s difúzními obsahy a  členité, které jsou stálé a lze je považovat za určité části  psychiky /tvary/. Neučleněné celky jsou spíše stavy v psychice  např. zážitek velké únavy, kvalita známosti a pod. Z pojetí  členitých a neučleněných celků vycházejí tedy uvedené dva  směry gestaltismu, strukturální /tvarová/ psychologie a celostní  psychologie.

Širší pojetí lidské psychiky jako model dle náhledu tvarové psychologie je postaven na jejím základním principu tj.  princip vztahového determinismu. Vlastnosti subsystémů lidské  psychiky - podvědomí, nevědomí, nadvědomí, intervědomí a  vlastní vědomí jsou svými schopnostmi závislé na vztahu k celku  lidské psychiky, tzn., že jejich kvalitativní stránka je dána  úlohou, místem a funkcí, kterou v celku plní.

„Tvaroví“ gestaltisté řešili velice specifickým způsobem  problém vnímání a myšlení, přičemž si pomáhali terminologií  fyziky. V oblasti vnímání zavedli pojem vjemové pole, figury a  pozadí. Včlenění figury do pozadí a zároveň i její vyčlenění  řešili tzv. gestaltistickými faktory např. stejnosti,  podobnosti, kontrastu, společného osudu, známosti, minulé  zkušenosti a pod.

Lidská psychika je specifickým subjektivním  prostředním, nebo taky můžeme říci prostorem, ve kterém každý  vjem neodpovídá věrně skutečnému podnětu, ale organizuje se  jako celek - tvar, struktura. Tento proces tvorby vjemu je v  duchu nějaké účelnosti, smysluplnosti a pod. Je však nutné  zdůraznit, že jak tvorba vjemu, tak i proces myšlení je významně  ovlivněn zaměřením, úhlovou představou, motivací ...psychiky.  V širším pojetí lidské psychiky je to vyjádřeno vždy  dominantní myšlenkou, představou, ideou či modem, který se  neustále zrcadlí v informačním procesu vlastního vědomí a je  neoddělitelně spojený zároveň i s tzv. volní regulací. Vlastní  vědomí je centrem volní regulace v psychologii chování a  projevech jedince.

Velký význam mají Lewinovy práce a teoretické závěry pomocí,  nichž lze lépe pochopit i model širšího pojetí lidské psychiky.

Lewin se pokoušel porozumět osobám a situacím, jak je tyto  osoby vidí ve svém životním prostoru s různými psychologickými  bariérami a vazbami, sympatiemi a antipatiemi vůči lidem,  věcem a činnostem. Uvedené pojmy společně s tenzemi /takovými,  které vznikají při nevyřešeném problému/ a vektory /takovými,  jako motiv nebo tendence provést něco určitého a ne jiného/  převedl do tzv. topologických symbolů, se kterými bylo možno  matematicky pracovat. Závěrem jeho práce je teze, že chování  člověka /B/ je funkcí životního prostoru, který je tvořen  okolním prostředím /E/, a podmínkami jedince /P/. Lze tedy  psát:

 B = f(P,E)

Podle teorie širšího pojetí lidské psychiky a jejich  podnětných polí lze tento vztah upřesnit. Podmínky jedince  jsou determinovány subjektivně vazbou na paměťové stopy  podvědomí /X/ a objektivně vazbou na biologickou hmotu  organismu řízeného přes nevědomí /Y/. Okolní prostředí lze  specifikovat v užším smyslu jako bezprostřední společenskou realitu /S/ a v širším smyslu jako obecnou realitu přírody /Z/.  Chování lidského jedince je tedy funkcí jeho životního prostoru  nutně obsahující dvě stránky, přírodní a společenskou, a dále  podmínkami vnitřní biologické a psychické reality organismu.

 B = f(X,Y,S,Z)

Z obecného hlediska je to ale pět faktorů, které ovlivňují  chování člověka - organismus, příroda, společnost, paměťové  stopy a vlastní povaha informačního procesu lidské psychiky.

Hledat