6. Model širšího pojetí lidské psychiky

Širší pojetí lidské psychiky vytváří model individuálního vědomí integrující poznání psychologie a psychotroniky.

obr. 4) Diagram modelu širšího pojetí lidské psychiky (převzato z:[19])

Dvě dimenze lidské psychiky

- existenční – leží v rovině spojení organismu a společnosti informačními procesy nevědomí (NV), vlastní vědomí (VV) a intervědomí (IV). U nevědomí se tvoří inferiorní (nižší) a u intervědomí superiorní (vyšší) funkce psychiky podmiňující zachování existence organismu a lidské bytosti. 

- poznávací – leží v rovině spojení vnitřního a vnějšího obsahu paměti organismu a světa informačními procesy podvědomí (pV), vlastní vědomí (VV) a nadvědomí (nV). U podvědomí se tvoří vnitřní a u nadvědomí vnější pomocná funkce psychiky podmiňující aktuální obsah psychiky ontogenetickou (vyplývající z vlastního vývoje) a fylogenetickou (vyplývající z vývoje organismů živých bytostí) „zkušeností“.

Pojem vlastní vědomí a intervědomí vznikl rozdělením původního psychologického pojmu vědomí na části vztažené k vnitřní a vnější realitě lidské psychiky. Vědomí je zde nově chápáno v obecném smyslu jako informační proces nesoucí organizační princip živé hmoty.

Pojem nadvědomí byl vrácen do modelu psychiky ne však ve smyslu poznání „nadpřirozena“, ale informačních a energetických vlastností hmoty.

Myšlení, cítění, chování a evokace jsou projevy komplexních informačních procesů v lidské psychice.

Vjemy, asociace, reflexy a zrcadlení jsou elementární mechanismy psychiky tvořící se ve vztahu k její vnitřní a vnější realitě.

Úsudky, vzpomínky, pudy a zření jsou dílčí projevy, představující určité sociologické (sociální), psychologické (psychické), biologické (fyziologické) a psychotronické (biofyzikální) instinkty, které se objevují ve vlastním zachování, jednání, motivaci a fantazii člověka.

 

Obr. 5) Místo racionality a iracionality lidské psychiky (převzato z:[19])

Psychotronické jevy vznikají v iracionální oblasti psychiky, která je tvořená subsystémy nadvědomí, nevědomí a podvědomí, zpravidla v souvislosti s činností informačního procesu nadvědomí.

Nadvědomí je část informačního procesu psychiky vytvářející věrný obraz skutečnosti nezávisle na subjektu v závislosti na existujícím světě. Můžeme hovořit o přímé percepci existence přesahující rámec smyslového poznání, které představuje zření. O evokaci hovoříme v souvislosti s elementárním procesem zrcadlení tj. zobrazení vnější reality v psychice. Proces je však obousměrný na jedné straně existuje svět, na druhé jeho obraz, přičemž se obě tyto reality navzájem ovlivňují. (více v /18/)

6.1 Model psychiky a B. Kafka, C.G. Jung, Z. Freud a S. Grof

Rozdělíme -li model širšího pojetí lidské psychiky na kvadráty, tak prvním se opíráme o badatelské práce B. Kafky, v druhém C.G. Junga, třetím Z. Freuda a ve čtvrtém S. Grofa.

Jednotlivé kvadráty zobrazené na obr. 5) jsou spojeny s charakteristickými psychickými stavy, které jsou v modelu širšího pojetí lidské psychiky výsledkem spolupráce jednotlivých dotýkajících se subsystémů.  Experimentální praxe a „zmapování“ lidské psychiky (stavy „vědomí“) některými badateli koresponduje a s vymezenými částmi (kvadráty) širšího pojetí popisované např.:

- Z Freudem ve výzkumu snů a „snového vědomí“

- S. Grofem ve výzkum tranzu a „holotropního vědomí“

- B. Kafky ve výzkumu hypnózy a „řízeného vědomí“

- C.G. Junga ve výzkumu prožívání a „prožitkového vědomí“ 

C.G. Jung zkoumá psychiku ve stavech prožívání (jako takových), které doprovázejí každodenní zkušenost člověka, subjektivní vnímání je v nich konfrontováno s uvědomovanou realitou. S. Grof zkoumá psychiku v „prožívání“ spojeném se ztrátou kontroly vědomí v tzv. tranzu, tedy mimořádném stavu psychiky a organismu, ve kterém je subjektivní vnímání konfrontováno s neuvědomovanou realitou, která je až za následného bdělého stavu subjektivně člověkem interpretována. Z. Freud zkoumá přirozený stav psychiky snění, ve kterém je subjektivní vnímání spojováno s volnými asociacemi analyzovanými a interpretovanými jinou osobou. B. Kafka zkoumá psychiku ve stavu hypnózy  u níž je subjektivní vnímání změněno sugescí druhou osobou.

Obr. 6) Kvadráty širšího pojetí lidské psychiky 

„Snové vědomí“ (hypnotropní) je vzbuzené  psychickou činností spojenou s prožitou skutečností zaznamenanou  v paměti, děje se  tak zpravidla v návaznosti na bezprostřední a již minulé události a fyziologické stavy.

„Holotropní vědomí“ je extaticky vzbuzená psychická činnosti  ze strany organismu spojená s jeho intoxikací plyny ze vzduchu při hyperventilaci nebo psychotropními látkami.

„Řízené vědomí“ (exusiatropní) je spojeno se  záměrně vzbuzenou psychickou činností ze strany vně organismu  např. subjektem – hypnotizérem, extrémním podnětem (fascinací) apod.

„Prožitkové vědomí“ (emocetropní) je spojeno s  psychickou činností, která vzniká na základě velkého spektra  vlivů z nitra i vnějšku organismu a psychiky. Vzbuzení psychické činnosti je spojené se  smyslovými prožitky v bdělém stavu, stranou  úsudku, často ve spojení s emocemi.

O uvedených „vědomích“ lze hovořit jako o základních módech v psychické činnosti člověka, které je spojeno s různým pozadím uvědomění si konkrétní skutečnosti a dalších okolností, které souvisí i s psychotronickými jevy (více v [18]).

Hledat