8. Mimovědomé (podvědomé, subliminální) vnímání

Podprahovém čili subliminálním vnímání (obraz je ukázán příliš krátce), periferním vidění (mimo orientovanou pozornost), dichotickém slyšení (zvuku vnímaném jen z jednoho ucha vědomě), slepém vidění (fenomenologické slepotě, avšak správném rozlišování, pociťovaném jen jako hádání), vnímání při anestezii apod. Říkejme tomu všemu mimovědomé vnímání./23/ Podle I. M. Havla dnes již není (na rozdíl od mimosmyslového vnímání) nutno dokazovat jeho existenci, spíše je třeba zkoumat jeho povahu a rozsah. Většina experimentů, které jsem si nalistoval, bohužel nepředkládala testovaným osobám k hádání nic víc než věci, obrázky, slova a výroky z běžného světa naší vědomé mysli a šlo v nich spíše o to, co a jak vědomou mysl posléze ovlivnilo./21/

Významným jevem mimovědomého vnímání je dále např. vidění povrchem těla tzv. dermokognice./24/

V současnosti je v přírodních vědách rozpracováván fyziologický a neurofyziologický aspekt mimovědomého (podvědomého, podprahového tedy subliminálního) vnímání.

Provedené experimenty ukazují, že reakce na potenciální nebezpečí se odehrává z větší části bez účasti našeho uvědomění. Např. při sledování obrázku hada na obrazovce v čase 30 ms, který byl vystřídán jiným „nevinným“ obrázkem si pokusná osoba subjektivně hada neuvědomí. Z fyziologického hlediska není ani dostatek času na sémantickou interpretaci obrázku – a přesto se tělo lekne (zvýší se elektrická kožní vodivost, zrychlí tep, rozleje adrenalin). To vše za zády vědomé reflexe – tělo vidí hada, vědomá mysl nikoliv./21/

Obr. 11) Diagram symbolizující prvky vnímání v psychice

Poznámka k obr. 11):

Na vstupu do lidské psychiky (vnímání organismu a člověka) podle klasické teorie jsou biologické (fyziologické), psychologické (psychické) a sociologické (sociální)  faktory, které můžeme hodnotit jako podněty. Tento popis zjednodušeně vztáhneme jen k chování. 

Obr. 12) Diagram mimovědomé a vědomé interakce

Poznámka k obr. 12):

(Popis navazuje na popis obr. 11). Je-li na vstupu do lidské psychiky podnět, psychika ho „ zobrazí“ a „rozpozná“ jeho charakteristické znaky, na které reaguje spuštěním „vrozených reakcí“ (vrozený reflex), což může být spojeno s mimovědomým chováním (mimovědomou interakcí) organismu a psychiky s existencí/skutečností.

Má-li podnět dosud neznámé znaky a opakuje-li se naučí se ho psychika rozpoznávat, tento proces je spojený s učením, adaptací, což může být spojeno s  vědomým chováním (vědomou interakcí) s existencí/skutečností. 

 

Obr. 13) Diagram vrozené a naučené mimovědomé interakce

 Poznámka k obr. 13):

(Popis navazuje na popis obr. 12). Až se psychika naučí rozpoznávat neznámý znak proces učení skončí a vzniká naučené mimovědomé chování (interakce).

Možnost autointerpretace je podmíněná procesem učení, předpokládáme-li, že to platí pro všechny podněty lze i v psychotronice speciálním výcvikem  tzv. mimosmyslové vnímání „dostat“ na úroveň mimosmyslových schopností k čemuž slouží několik metod.

8.1. Mimovědomé - mimosmyslové interpretace

Pojem interpretace znamená vykládat, posuzovat, tlumočit apod. na základě znalostí a porozumění. Obecně je interpretace více významové slovo podle kontextu, ve kterém je uvedeno. Interpretace ve svém obsahu předpokladech a závěrech muže být chybná nebo zavádějící pak hovoříme o misinterpretaci a desinterpretaci. Ve spojitosti lidskou psychikou a lidským výkladem hovoříme o autointerpretaci. Autointerpretace představuje tedy interpretaci spojenou se subjektivními hledisky, zkušeností a individuálními postoji člověka.

Pro chápání dvou základních forem autointerpretace nejprve uvádíme představou o rozdílu mimovědomého a vědomého vnímání, mimovědomých a vědomých schopností.

 

Obr. 14) Rozdíl mimovědomého a vědomého vnímání, mimosmyslové a smyslové schopnosti

Poznámka k obr. 14:

Mimovědomé (mimosmyslové) vnímání je spojením psychického zobrazení s  interpretací psychiky – „vnitřní“ autointerpretací.

Vědomé (smyslové)  vnímání je spojením „vnitřní“ autointerpretace s uvědoměním. Uvědomění představuje určité „psychické zobrazení“, které je člověk také schopen popsat, na rozdíl od primárního psychického zobrazení, můžeme ho tedy označit jako sekundární psychickém zobrazení. (Přiblížení v terminologii C.G. Junga „vnitřní“ autointerpretace vzniká v „pravém Já“ uvědomění v „persóně“, která se prezentuje navenek popisem.)

Vědomá (smyslová) schopnost je spojení uvědomění a popisu. Popisem člověk prezentuje uvědomění navenek, jedná se o druhou formou interpretace, označme ji sekundární interpretace

Mimovědomá (mimosmyslová) schopnost je na pohled zdánlivě stejná jako vědomá (smyslová) schopnost. Je tu však jeden zásadní rozdíl, zatímco vědomá schopnost je kontinuální, probíhá plynule, uplatňuje se v ní např. naučená logika, kriteria hodnocení apod. u mimovědomé schopnosti tato kontinuita chybí. Mimovědomá schopnost se v psychice „objevuje“ jako např. intuice, podobenství, náhlá fantazie, snění apod., ale s tím rozdílem, že  je vyvolána záměrně.

 Obr. 15) Primární a sekundární zobrazení v psychice, interpretace psychikou

Poznámka k obr. 15:

Vnitřní mimovědomé procesy psychiky (intra) zahrnují primární psychické zobrazení, které odpovídá zobrazované skutečnosti a (v existenční dimenzi psychiky) nese především biologické aspekty. Primární psychická interpretace v tomto prostoru plní funkci zachování především biologické identity organismu.

Vnější vědomé procesy psychiky (inter) zahrnují uvědomění jako sekundární psychické zobrazení, které odpovídá zobrazení skutečnosti ve vztahu k sociálním a kulturním aspektům (je ovlivnitelné výchovou a učením). Popis obsahu uvědomění představuje sekundární interpretaci.

To co vnímáme a představujeme si jsme také schopni v jisté míře vyjádřit a předat ostatním tj. sekundární interpretace, její nejznámější formou je tzv. semitická interpretace (popis znaku a přisouzení významu /přijetí relace mezi znakem a jeho významem/, znak je v psychice „fyzický zástupce“ existence, kterou jeho prostřednictvím vnímáme), fenomenologická interpretace (symbolika abstraktní představy a přisouzení ji /vyjádření spojitosti s/ konkrétní existující /reálné nebo imaginární/ skutečnosti) apod.

8.2. Priority mimovědomého vnímání

Mimovědomé vnímání uvedené v části 7.1., které je zjednodušeně vyjádřené v diagramech, je součásti existenční dimenze širšího pojetí lidské psychiky.

Podle mimovědomé interakce vymezené v souvislosti s širším pojetím lidské psychiky rozeznáváme tři druhy mimovědomého vnímání (viz obr. 7). Charakter mimovědomého vnímání přímo souvisí s přináležejícím percepčním prostorem psychiky. Všechny tři druhy mimovědomého vnímání ovlivňují uvědomění a vědomé vnímání „sektoru racionality“ lidské psychiky. Můžeme říci, že tento vliv v psychologicky pojatém vědomí tvoří čtvrtý druh miovědomého vnímání probíhajícího paralelně „vedle“ vědomého vnímání sociálního prostředí, tedy interakce psychiky s percepčním prostorem označeným jako společnost. Pozadím „sektoru“ racionality psychiky je její iracionalita. Ve zjednodušení však zpravidla hovoříme jen o části vymezené tzv. neverbální komunikací odehrávající se v rovině interpersonálních vztahů.

Uvedené tři druhy mimovědomého vnímání působí na pozadí uvědomění jako jeden (nediferencovaný, nerozlišitelný) celek, zdá se že primární psychické zobrazení zde symbolicky zastupuje skutečnost a tato „symbolika“ je samotná novou realitou v dalších psychických procesech (jako autonomní „psychická existence“). Zdá se, že v tomto celku jsou diferencovány pouze neverbální signály spojené s neverbální komunikací. Můžeme říci, že „sektoru racionality“ je vlastní mimovědomé vnímání neverbálních signálů. Tyto signály mají sociologický, fyziologický a psychotronický charakter (viz tři úrovně informace ).

Percepční prostor v existenční dimenzi tvoří organismus a společnost, v poznávací dimenzi ho tvoří paměť a příroda.

V rámci mimovědmého vnímání vznikají primární psychická zobrazení, které mají diametrálně odlišnou příčinu vzniku. Při mimovědomém vnímání se v psychice „zobrazují“ čtyři odlišné existence – skutečnosti, které jsou součástí percepčních prostor psychiky jako „zástupné symboly“.   

 1) primární zobrazení neverbálních vztahů člověka a komunikace jeho psychiky

- neverbální komunikace ve vztahu k uvedenému percepčnímu prostoru, zahrnuje jedince v sociálním prostředí a informace symbolického znakového charakteru, vzniká v souvislosti s tzv. terciární informací

- projevuje se v postojích, chování a jednání

- probíhá vedle verbální komunikace (dorozumívání jazykem), (tvoří součást interpersonální komunikace, která má komplexní charakter) 

 

2) primární zobrazení fyziologických stavů organismu a regulační funkce („komunikace“ psychiky v rovině fyziologicky významných informací)

- zde patří zobrazení odvozené od chemické informace, vzniká v souvislosti s tzv. sekundární informací

- projevuje se (mimovědomým vnímáním) a v primitivních reakcích organismu jako jsou např. vrozené a podmíněné reflexy

- probíhá vedle neverbální komunikace uvedené výše (v některých případech však hovoříme o formě neverbální komunikace, považujeme-li ji za součásti interpersonální komunikace)

3) primární zobrazení vnitřního psychického světa a vnitřní interakce psychiky

- vnitřní interakce, které jsou asociované vnitřním informačním obsahem psychiky, tvoří ji zkušenost, prožitky, „zástupná symbolika vzniklá v souvislosti s psychickým zobrazením 1., 2.  a 4.“ apod. vzniklé v souvislosti s primární, sekundární a terciární informací

- projevuje se v pozadí postojů, chování a jednání jako specifické podbarvení zvláště v emoční oblasti kladnými a zápornými pocity, více či méně neurčitými, které doprovázení každodenní zkušenost (zvláštní stav ve vztahu k proběhlému životu je tzv. nostalgie, ve vztahu k duševní (logické a intelektuální) tvořivosti např. intuice apod.)  

- probíhá na pozadí uvědomování duševní činnosti psychiky jako „aktualizovaná“ (asociovaná) zkušenost působící a projevující se podobně jako neverbální komunikace, uvědomujeme si je se zpožděním nebo bezprostředně v souvislosti s právě probíhajícími duševními (mentálními) procesy 

 

4) primární zobrazení fyzického světa a vnější interakce psychiky

- vnější interakce, které jsou evokované (vyvolané) informačním obsahem psychiky, tvoří ji zření, signály fyzikálního charakteru (informační a energetický obsah interakcí), tedy vzniká v souvislosti s primární informací

- projevuje se doprovodnými jevy telepatie a jasnozření (formy mimosmyslového vnímání)

- probíhá na pozadí uvědomování duševní činnosti psychiky jako „přivolaná“ (evokovaná) zkušenost působící a projevující se podobně jako neverbální komunikace, uvědomujeme si ji se zpožděním nebo bezprostředně v souvislosti s právě probíhajícími duševními (mentálními) procesy, B. Kafka experimentálně tuto duševní činnost zkoumal a popsal, C.G. Jung ji na základě svých výzkumu v souvislosti s procesy uvědomění nazval synchronicita

Uvedené pořadí vzniku primárního zobrazení 1. až 4. v návaznosti na příslušné percepční prostory tvoří priority, které určují význam a existenční závislost lidské bytosti na existující skutečnosti.

Faktory odsunující mimosmyslové vnímání do pozadí:

1) poslední místo v prioritě psychických zobrazení, ve kterých se uskutečňuje vnímání prostředí objektů a subjektů v něm (psychické zobrazení 4.)

2) rozvoj technických prostředků, které slouží k poznávání a komunikaci (technické prostředky využívané člověkem mnohonásobně překračují svými možnostmi použití přirozené schopnosti člověka)

3) změna „společenské atmosféry“ ústup od duchovního přístupu k přírodě (obsahuje přirozený prvek iracionality lidské psychiky uplatňující se v poznávání) a jeho nahrazení přírodovědným přístupem (vylučujícím iracionalitu lidské psychiky z poznání světa)

 

Obr. 11) „Psychotronická“ a „technická“ interpretace

Poznámka k obr. 11:

Diagram zobrazuje  primární interpretaci psychiky, která  má mimovědomý charakter – pomocná (inferiorní, podřadná) poznávací  funkce psychiky a sekundární interpretaci psychiky, která má uvědomovaný (vědomý) charakter – hlavní (superiorní, dominantní, nadřazená) poznávací  funkce psychiky.   

Primární interpretace:

- Psychologická vnitřní interpretace je proces spojený s asociací informací uložených ve vnitřní paměti (organismu a psychiky), zjednodušeně řečeno s vlastní zkušeností. Jedná se o vnitřní  pomocnou poznávací  funkci psychiky, která může být  uvědoměna a promítnuta do  vědomé části psychiky. Zúženým pojetím vnitřní  asociace, která dosáhla uvědomění  v psychologické rovině je vzpomínka.

- Vnitřní mechanismus mimosmyslového vnímání je symbolicky znázorněn jako psychotronická vnitřní interpretace – v procesu autointerpretace psychiky se cestou vnější asociace objevují v psychice informace z vnějšího prostředí, které jsou součástí vnější paměti (informačních vlastností prostředí a informačního pole), proces probíhá v iracionální oblasti lidské psychiky. Jedná se o vnější pomocnou poznávací  funkci psychiky, která  může dojít uvědomění a promítnout se do  vědomé části psychiky.  Zúženým pojetím vnější asociace, která dosáhla uvědomění  v psychologické rovině je synchronicita vymezená C.G. Jungem.

Sekundární interpretace:

- Člověk si vytvářel v průběhu svého vývoje specifikou kulturu, kterou vytvářel a sdílel s ostatními členy lidského společenství, součástí této kultury byl soubor poznatků tvořící dobové vědění. Aparát vědění umožňoval člověku interpretaci vyvozenou ze společných (získaných) znalostí – „znalostní“ vnější interpretaci, kterou si osvojoval učením. V tomto případě se jedná o hlavní (superiorní, dominantní, nadřazenou) poznávací  funkci psychiky.

- S příchodem technické civilizace se objevuje nová forma “znalostní“  interpretace spojená s novou formou „mimosmyslového vnímání“ jako zprostředkování skutečnosti technickými prostředky – měřením, pozorováním a rekonstrukcí (popisem) smysly nepostřehnutelných skutečností, které se odehrává  v racionální oblasti lidské psychiky.

Vedle vnější pomocné (inferiorní) poznávací  funkce psychiky (spojené s „psychotronickou“ vnitřní interpretací) v mimovědomé oblasti psychiky  a hlavní (superiorní) poznávací  funkce psychiky v uvědomované (vědomé) oblasti jako vlastnosti psychiky doprovázející člověka po celou dobu jeho vývoje vzniká nová hlavní  poznávací funkce závislá na technických senzorech a  schopnostech logického myšlení (nezávislá na smyslech) – „technická“ vnější interpretace. S touto v současnosti  hlavní (superiorní) poznávací  funkcí souvisí  potlačení jevů spojených s mimosmyslovým vnímáním pomocné (inferiorní)  poznávací funkce psychiky.

Přesnost přirozené mimovědomé autointerpretace psychiky (psychologické a psychotronické), která při uvědomění „věcí“ přesahující vlastní zkušenost  má podobu analogickou podobenství (duševní a duchovní „iracionální ztvárnění“) se nedá porovnat s přesností dat měření (veličiny a abstraktní „racionální rekonstrukce“), z toho důvodu není v současnosti využití mimosmyslových schopností efektivní.

8.3. Humanistická psychotronika 

Mimosmyslové vnímání a mimosmyslová schopnost jsou spojeny především se „schopností interpretace“ vnímání a představ, které se „zobrazují v psychice“ (mysli člověka). Nejde však o výklad a přisouzení smyslu představám, ani o vysvětlení či objasnění něčeho. Jedná se pouze o „vhodné“ pojednání, ztvárnění, zpodobení a reprodukci psychického zobrazení (představ), ve kterém vystoupí znaky. Vznik „znaku“ (symbolu) v psychice je odezvou na to co psychika vyhodnotila jako „signál“ (signál – nositel zprávy).

Interpretace psychiky je primární (vnitřní autointerpretace) a sekundární (vnější autointerpretace) např. semiotická a fenomenologická interpretace.

U primární autointerpetace hovořme o mimovědomé interpretaci. Tato interpretace není založena na racionalitě ani logice, odehrává se mimo psychologické vědomí, tedy uvědomělou duševní činnost. Jedná se o autonomní duševní činnost.

Mimovědomě nejen „interpretujeme“, ale i mimovědomě „konáme“ tedy chováme se za určitých situací.  Na pozadí tohoto chování jsou také mimovědomé interpretace, které jsou ovlivněny vlivem sociálního prostředí, vlastní zkušeností a vrozenými vzorci chování apod. Mimovědomá interpretace má podvědomý charakter a protože je vlastní vždy danému člověku, tak má i individuální charakter, v psychice probíhá dříve než vědomá interpretace, proto hovoříme o primární interpretaci a vzhledem k tomu, že probíhá automaticky a autonomně v lidské psychice také o vnitřní autointerpretaci.

Moderní civilizace a technická kultura, která v současnosti doprovází život člověka výrazně potlačuje přirozenou schopnost autointerpretace lidské psychiky.

Na potlačení schopnosti mimovědomé interpretace má vliv řada faktorů lze z nich vyjmou tři hlavní faktory:

1) rozvoj poznání podstaty hmoty a fungování světa, který není odvozen od lidského pohledu, ale od technického měření a pozorování, která jsou následně rekonstruována a „předkládána“ člověku jako skutečnost („přírodovědecká interpretace faktů“). Tímto způsobem se dosahuje určité objektivity, která nezávisí na subjektu – první potlačení přirozené autointerpretace psychiky.

2) rozvoj komunikačních (telekomunikačních) a informačních technologií spojený s možností „snadno a rychle zjistit cokoliv a spojit se s kýmkoliv“ – druhé potlačení přirozené autointerpretace psychiky.

3) rozvoj hromadných sdělovacích prostředků, které prakticky nepřetržitě člověku předkládají takové množství informací o smyšlených i skutečných jevech, událostech a věcech, že se naučil některé „nevnímat“ (ignorovat v tom smyslu je nepodrobuje ani vědomé autointerpretaci, přičemž mimovědomá interpretace je ve stavu zahlcení informacemi, které „neumí“ interpretovat) – třetí potlačení přirozené autointerpretace psychiky.

Příčinou omezení přirozené autointerpretační schopnosti psychiky je reálný stav umělé přírody vytvořené člověkem (kulturou) a posunutí hranic přesnosti, se kterou je vyžadován popis věcí nutných k udržení chodu technické kultury. Přirozená autointerpretace psychiky se vyvijela u člověka asi 60000 let, dá se říci v přírodních podmínkách (pokud vezmeme údaj podle výzkum genetické informace člověka tzv. genetického Adama). S příchodem průmyslové revoluce se však tyto podmínky zásadně změnily, člověk jako by přestal být na přírodě závislý.

Poslání humanistické psychotroniky je studium role iracionality v lidském životě a navrácení jejího výzkumu do přírodních věd v souvislosti s podprahovým (subliminálním) vnímáním. Mimovědomá interpretace a s ní spojené jevy mimosmyslového vnímání jsou jádrem humanistické psychotroniky.

Fenomény telepatie a jasnozření jsou formy mimosmyslového vnímání psychiky a představují projevy psychotronické interakce živé hmoty lidského organismu. Tyto fenomény  ve formě mimovědomých schopností se vyskytují ojediněle analogicky jako je tomu např. u schopnosti fenomenálních počtářů, lidí s fenomenální obrazovou pamětí apod.

Humanistická psychotronika je spojená se studiem hranice přirozeného poznání (existující skutečnosti jako reálného světa) jeho zobrazení a interpretace v lidské psychice (psychologický a epistemologický /noetický/ problém). Psychotronika hledá spojitost mezi hmotou, energií, vědomím a psychotronickou interakcí. Vědomí je v psychotronice chápáno jako informační proces nesoucí schopnost organizace hmoty, v tomto kontextu je nositelem schopnosti interakce. Samotné vědomí je „produktem interakcí“ (vzájemného sdílení) velkého množství „objektů – subjektů“ v jejíž souvislosti se vyvíjí a vzniká (problém emergence vědomí). Interakce, která utvářela vědomí v ranném stádiu vývoje živé hmoty je zodpovědná za existenci psychotronických jevů. Vychází se přitom z předpokladu, že fyzikální interakce má informační a energetickou stránku, přičemž informační stránka fyzikální interakce je dosud málo probádána.

Hledat