7. Mimovědomé interakce psychiky

Z výzkumu  vybraných badatelů Z Freuda, S. Grofa, B. Kafky a C.G. Junga vyplývá, že v procesu uvědomování člověka se objevují „nevědomé obsahy“ psychiky, které vznikají jako „produkty“ mimovědomých interakcí. Podle modelu širšího pojetí lidské psychiky se jedná o interakce v iracionální oblasti. Charakter těchto interakcí je však různý. Přírodní vědy v současnosti uznávají mimovědomé interakce vznikající ve smyslové rovině.[21] Uvedené „nevědomé obsahy“ ovlivňují myšlení, cítění, motivaci,… cílevědomost apod. proto studium jejich vzniku má velký praktický význam.

 

Obr. 7) Mimovědomé interakce

Poznámka k obr. 7):

Mimovědomé interakce jsou smyslové a mimosmyslové.

-     Smyslové jsou přímo závislé na senzorické a nervové činnosti v organismu (sektor NV-nevědomí), mimosmyslové jsou mimo tuto oblast (sektor pV-podvědomí a nV-nadvědomí). Nachází se v iracionální oblasti lidské psychiky.

Vědomé interakce jsou rovněž smyslové a mimosmyslové.

-     V racionální oblasti lidské psychiky (neoznačený sektor IV-intervědomí) se tvoří vědomé (uvědomované) interakce, které se tvoří v souvislosti s vědomými a nevědomými obsahy lidské psychiky. 

V psychotronice rozlišujeme dvě formy mimovědomých interakcí:

1) smyslové tvořící se v existenční dimenzi širšího pojetí lidské psychiky, které jsou součástí první roviny vnímání

2) mimosmyslové tvořící se v poznávací dimenzi širšího pojetí lidské psychiky, které jsou součástí druhé roviny vnímání

Uvedené formy mimovědomých interakcí nabývají tří charakteristik:

a) intrapersonální (personalita vnitřní), tvoří součást asociací vlastní (perinatální /nitroděložní život lidského plodu/  a postnatální /život člověka po porodu/) zkušenosti v paměti o vlastní existenci živého organismu a bytosti člověka v jeho imaginárním (vnitřním) světě

b) interpersonální (personalita vnější), tvoří součást (neverbální a biochemické) komunikace živého organismu a bytosti člověka  v jeho sociálním/společenském (vnějším) světě

c) tranzpersonální (za hranicemi personality), tvoří součást (informační a energetické) interakce živého organismu a bytosti člověka v jeho skutečném/fyzickém světě

Psychické obsahy intrapersonální, interpersonální a tranzpersonální charakteristiky objevují ve všech prostorech subsystémů širšího pojetí lidské psychiky, ale z hlediska vlastní mimovědomé interakce se převážně tvoří v jednotlivých dílčích subsystémech, přičemž jejich vznik souvisí s:

a) sociologickou existencí člověka (zde patří „obsahy“ spojené např. s jevem sugesce)

b) biologickou existencí člověka (zde patří „obsahy“ spojené např. s jevem dermokognice)

c) a fyzikální existencí člověka (zde patří „obsahy“ spojené např. s jevem telepatie)

Konkrétní psychické obsahy uvedených charakteristik, vzniklé mimovědomou interakcí, lze přiřadit subsystému širšího pojetí lidské psychiky:

1) podvědomí – v tomto „prostoru“ vznikají zpravidla „intrapersonální obsahy“ (interakce vlastní vědomí – podvědomí – paměť, postnatální, popř. perinatální zkušenost – ontogeneze /vývoj jedince/, popř. fylogeneze /vývoj druhu/) 

2) nevědomí – v tomto „prostoru“ vznikají zpravidla „interpersonální obsahy“ (interakce vlastní vědomí – nevědomí – organismus, neverbální komunikace, popř. biochemická komunikace)

3) nadvědomí – v tomto „prostoru“ vznikají zpravidla „tranzpersonální obsahy“ (interakce vlastní vědomí – nadvědomí – příroda, informační interakce, popř. energetická interakce, tyto interakce spojené s vědomím pojímaným jako organizační faktor hmoty nazýváme psychotronické interakce)

7.1. Mimosmyslové vnímání

V r. 1934 J. B. Rhine a W. McDougall v publikaci „Extra Sensory Perception“ zavádí pojem  „Extra Sensory Perception“ (ESP), který v překladu znamená „mimosmyslové vnímání“ (MSV). Téhož roku v USA zakládají laboratoř parapsychologie u Duke University v Durhamu, jejímž předmětem výzkumu byla mimosmyslová interakce a psychokinéze. Do té doby tzv. psychický výzkum spojený často s médijními jevy se dostal do druhého kola ověřování tzv. anomálních, metapsychických, či paranormálních jevů. Byly opuštěny metody subjektivních výkladů prožitků médií (používané na začátku tzv. psychických výzkumů) a nahrazeny klasickými empirickými metodami, ve kterých se uplatňuje sledování podmínek v průběhu jevů, statistika, hodnocení dle stanovených kritérií apod.      

Mimosmyslového vnímání je chápáno jako vnímání, které není zprostředkováno dosud známými smysly. Za tímto vymezením se skrývá předpoklad existence dalšího popř. dalších smyslů, které ještě neznáme.  Později se v souvislosti s tušením a předtuchou často hovořilo o šestém smyslu, o radaru lidské psychiky apod.

Pojem mimosmyslové vnímání zahrnuje dvě formy vnímání, které jsou spojeny s jevy telepatie a telegnóze.

1) první formu MSV tvoří „mimosmyslová“ komunikace lidí (telepatie)

2) druhou formu MSV tvoří „mimosmyslové“ vnímání existující skutečnosti člověkem pohybující po časové ose do minulosti, v přítomnosti i do budoucnosti (telegnóze: retrokognice, aktuální telegnóze, prekognice) 

Retrokognice je vnímání minulých skutečností, aktuální telegnóze je vnímání přítomných existencí a právě probíhajících událostí. Pro retrokognici a aktuální telegnózi existuje český pojem jasnozření. Prekognice je vnímání budoucích skutečností (někdy se hovoří také proskopii) a událostí, které si člověk vybavuje aniž by byly výsledkem racionálních úvah, popř. prognóz vycházeních z určitých souvislostí a hodnocení. Charakter vnímání při jevu prekognice je obdobný jako u retrokognice, jeví se tedy jako forma zkušenosti, prožitek spojený se smyslovými vjemy nejčastěji vizuálními, sluchovými a hmotovými, což lze porovnat např. se vzpomínkou, snovou vizí, halucinací apod. Důležité jsou okolnosti vzniku jevu (psychický stav člověka a atmosféra v sociálním prostředí) a fakt, který se často zdůrazňuje, že se jevu neúčastní známe smysly i když výsledný „mimosmyslový“ vjem je s nimi svým charakterem vždy spojený.

V obecných rysech je psychologický obsah u jevů telepatie a telegnóze popsán u hesla parapsychologie a psychotronika.

 

Obr. 8) Diagram mimosmyslového vnímání

Poznámka k obr. 8:

Prostředí a objekty (předměty, tělesa) i subjekty (živé organismy nositelé informačního procesu vědomí jako organizačního faktoru) představující skutečné fyzické existence, které se zobrazují v psychice (psychické zobrazení). Psychické zobrazení je prvotně analyzováno na mimovědomé úrovni, hovoříme o primární interpretaci, popř. autointerpretaci. Výsledek autointerpretace psychiky rozhoduje o reakci organismu na stav a obsah vnějšího prostředí.

Mechanismus psychického zobrazení a autointerpretace představuje zde tzv. mimosmyslové vnímání odehrávající se v mimovědomé oblasti lidské psychiky.

7.2. Mimosmyslové interakce

V r. 1973 Z. Rejdák na I. Konferenci o výzkumu psychotroniky v Praze zavádí pojem distanční interakce, kterým poukazuje na existenci nepřetržité interakce organismu živé hmoty s prostředím a objekty i subjekty v něm. Psychotronické jevy jsou v rámci této interakce jen jejími informačními a energetickými projevy, které se odehrávají v psychice (telepatie, telegnóze) nebo uvnitř organismu (bioterapie) nebo vně organismu (telekinéze, aktivace hmoty).

Tzv. mimosmyslové vnímání lze chápat jako mimosmyslovou interakci psychiky zprostředkovanou tzv. distanční interakcí organismu živé hmoty. Jev telepatie je modelově následně představován jako forma „biologické“ komunikace cestou distanční interakce. A jev telegnóze jako podprahové vnímání prostředí spojené s distanční interakcí. V r. 1973 bylo založeno Mezinárodní sdružení pro psychotronický výzkum, které na základě uvedené hypotézy distanční interakce spustilo třetí kolo verifikace (ověření) psychotronických jevů.

Psychotronické jevy (telepatie, telegnóze) pojímané a chápané na přelomu 20. a 21. století původně jako duchovní – psychické jevy vázané na tzv. média byly ve 30. letech 20. století přehodnoceny na formy tzv. mimosmyslového vnímání  a v 70. letech 20. století na projevy tzv. distanční interakce. Tento vývoj pojmů a s nimi spojená experimentální praxe ukazuje na dlouhodobé úsilí badatelů o vytvoření adekvátního přírodovědeckého popisu psychotronických jevů, který by zároveň umožňoval „lepší“ výzkum a tvorbu akceptovatelného aparátu odvozeného od empirického základu.

Obr. 9) Diagram mimosmyslové interakce

Poznámka k obr. 9:

Prostředí a objekty (předměty, tělesa) i subjekty (živé organismy nositelé informačního procesu vědomí jako organizačního faktoru) představující skutečné fyzické existence zobrazující se v psychice (psychické zobrazení) jsou interpretovány na mimovědomé úrovní – primární interpretace, popř. autointerpretace. Autointerpretace vyvolává reakci organismu na stav a obsah vnějšího prostředí cestou zpětné vazby spočívající  v „psychickém“ působení na prostředí v  informační a energetické rovině.

Mechanismus mimosmyslové (distanční) interakce představuje psychické zobrazení, autointerpetaci a zpětný vliv na prostředí odehrávající se na mimovědomé úrovni lidské psychiky.  

7.3. Mimosmyslové schopnosti

Mimosmyslové vnímání je vlastní každému člověku. S mimosmyslovými schopnostmi je to jinak. Dosažení určité úrovně uplatnění mimosmyslového vnímání (interakce) je spojeno se stavem, kdy hovoříme o mimosmyslových schopnostech. Mimosmyslové schopnosti představují míru využitelnosti mimosmyslového vnímání v běžném životě.

Každý může brnkat na struny houslí a tahat smyčec, ale ne každý může zahrát nějakou skladbu a když ji zahraje nemusí hrát zrovna jako N. Paganini.

Pojem mimosmyslové schopnosti se začal používat v čase, kdy byla snaha mimosmyslové vnímání (interakce) využit, v této souvislosti byla předmětem čtvrtého kola výzkumu. Přesně vymezit rok nelze, předpokládá se začátek nebo průběh 80. let 20. století. Jedná se o snahy spojené s výzkumy možností zvýšení, rozšíření lidských schopností, výzkumy o zvýšení lidské výkonnosti, výzkumy pro možné použití mimismyslových schopnosti ve zpravodajských službách apod.

Podle skeptiků je veškeré vnímání vnějšího světa zprostředkováno našimi smysly. Vedle těch, kterými je obdařen člověk, to mohou být u jiných živočichů receptory vnímající i elektrické nebo magnetické signály. Parapsychologové se však domnívají, že mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a zvířaty, rostlinami nebo dokonce neživými předměty existují mimosmyslové kontakty (lidově šestý smysl). Běžně se pro ně používá anglický termín „Extra Sensory Perception“, ESP, který navrhl v r.1927 parapsycholog J.B. Rhine. Parapsychologie předpokládá, že existuje síla dosud neznámé povahy, která takové spojení umožňuje. Může prý jít o sílu fyzikální povahy (elektromagnetismus, gravitace, emise neutrin) nebo o sílu duchovní povahy („psitrony“, „mentiony“, “deltrony“ apod.). Všechny tyto moderní termíny odpovídají dřívějším termínům „čchi“, „prána“, „mana“, „éter“, „fluid“, „od“ aj. V r.1963 navrhli Thouless a Wiesner pro tuto neznámou sílu neutrální termín „psí“ (PSI) = psychologické schopnosti, který je dnes nejpoužívanější. Tato síla má podle parapsychologie dvě formy, sílu „psí gama“, která má umožňovat psychosenzorické fenomény, jakými jsou např. jasnovidnost - paragnózie, přenos myšlenek - telepatie, předvídání - proskopie, a sílu „psí kapa“, která má umožňovat fenomény psychokinetické, jako je levitace, telekineze, materializace, distanční léčení apod.

Představa o možnosti mimosmyslových kontaktů je prastará, ale intenzivně se zkoumá teprve po vzniku parapsychologie na konci 19. století. Víra v existenci ESP vychází primárně z osobních zážitků jednotlivců. Vždy však lze vysvětlit domnělý mimosmyslový kontakt přirozeně: buď jde o neznalost, omyl, sebeklam, wishful thinking, selektivní myšlení apod. Protože představa o existenci ESP je snadno testovatelná, zorganizovali parapsychologové od konce 19. století už stovky nejrůznějších experimentů s hádáním karet, dálkovým viděním, ovlivňováním generátorů náhodných čísel aj. Nejznámější jsou snad „Ganzfeld experimenty“. Parapsychologové hlásí úspěchy, většinou však jen na hranici statistické významnosti. Podle skeptiků experimenty provedené na vědeckých pracovištích, existenci ESP neprokázaly./22/

 

Obr. 10) Diagram mimosmyslové schopnosti

Poznámka k obr. 10:

Mimosmyslové schopnosti jsou spojeny s uvědoměním tzv. autointerpretace mimosmyslového vnímání (interakce) a možností jejího využití v praxi.

Mechanismus mimosmyslové schopnosti a její rozvoj  je spojen s výcvikem a učením. Experimentální praxe prokázala, že mimosmyslové schopnosti jsou v souladu s výše uvedeným skeptickým závěrem – ve statisticky významném vzorku populace je prokázána pouze statická významnost mimosmyslového vnímání (interakce). Skutečný závěr uvedených výzkumu však zní – mimosmyslové schopnosti nejsou  zpravidla lidmi v životě využívány.

V případě, že je mimosmyslové vnímání (interakce) spojené s uvědoměním hovoříme o psychotronické interakci.

Psychotronika sleduje informační a energetické projevy psychotronických (distančních) interakcí. Na jedné straně se jedná o získávání informací z prostředí včetně existujících objektů a subjektů – jevy telepatie a telegnóze. Na druhé straně se jedná o působení na prostředí a objekty i subjekty v něm – jevy ovlivňování informačního pole, informačních vlastností prostředí, aktivace hmoty, bioterapie a telekineze. 

Hledat