Za hranicemi fyziky a psychologie

Kniha Za hranicemi fyziky a psychologie rozpracovává problematiku humanistické psychotroniky a hovoří o tom co se nachází někde mezi fyzickým a psychickým světem, potažmo fyzikou a psychologii. Pojednává o vlastnostech lidské psychiky, přičemž vrací člověka do centra studia psychotroniky a popisuje nevšedním způsobem lidské duševno a duchovno. Vytváří nový humanistický koncept vycházející z poznatků psychických bádání a představuje třetí směr ve vývoji teorie psychotroniky.

Psychotronika se obecně zabývá vztahem hmoty, energie a vědomí. V tomto vztahu existuje interakce organismu živé hmoty, kterou označujeme jako distanční, popř.  psychotronickou je-li dále vázaná na vědomí. Skeptici však rádi říkají, že psychotronika se zabývá interakcemi mezi duchovnem a fyzikálním světem (V. Mornstein 2009). Při správném vymezení pojmu duchovna objevíme, že v jejich hodnocení je hodně pravdy. V psychotronice však nejde o duchovno ve smyslu filosofie, náboženství, mystiky či okultismu, ale o duchovno, které je součástí lidské psychiky. Když se zrodila na konci 19. století experimentální psychologie odsunula lidské duchovno do ústraní a studovala pouze to co označujeme jako duševno (pomineme-li pudy, reflexy, chování apod). Z toho důvodu také vznikají, ve stejném čase, hnutí pro psychická bádání, která se snaží pojmout to co psychologie nezahrnovala, posléze vznikají disciplíny parapsychologie a metapsychologie.

Po vzniku parapsychologie a metapsychologie přišla v 60. letech 20. století psychotronika, aby problém postavení člověka v přírodě a společnosti studovala novým přístupem. Problematika humanistické psychotroniky úzce souvisí s vlastnostmi lidské psychiky, možnostmi představivosti a uvědomění. V této studii je rozpracován model širšího pojetí lidské psychiky ve vztahu k psychickým funkcím, magickému myšlení, dalším mechanismům vnímání a tzv. korektivní percepci jako základní vlastnosti vědomí. Historický pojem tzv. mimosmyslového vnímání se dnes ukazuje jako nevhodně zvolený, proto lze dnes hovořit spíše o mimovědomém vnímání a mímovědomých interakcích. Toto nové pojetí vychází z nových poznatků a současných směrů psychologie a kognitivní vědy. V této studii však vycházíme především z badatelských prací B. Kafky v experimentální psychologii, C.G. Junga v hlubinné psychologii, Z. Freuda v psychoanalýze a S. Grofa v transpersonální psychologii.

Obor psychotroniky v čase vzniku v 60. letech 20. století vycházel z počáteční koncepce „psychotroniky jako bioniky člověka“ a jeho základním kriteriem vědeckého rozvoje byla verifikace (ověření) jevů. Psychotronika se tedy neměla již zabývat „duchovní filosofií“ ani výklady jevů odvozenými od subjektivního vnímání „lidského a přírodního duchovna“, ale měla začít ve výzkumu používat objektivní experimentální metody přírodních věd. Docílit se to mělo interdisciplinárním (mezioborovým) charakterem výzkumu. V r. 1976 Z. Rejdák a M. Nakonečný vytvořili prvotní koncepci psychotroniky pro tento nový výzkum. Jádrem této koncepce byla tzv. distanční (distancová, psychotronická) interakce lidského organismu s prostředím u které hrálo základní roli vědomí, podprahové vnímání a podvědomá duševní činnost. Tato klasická koncepce udávala směr vývoje psychotroniky po dalších 25 let. V r. 1988 Z. Rejdák změnil klasickou koncepci psychotroniky tím, že zavedl do distančních interakcí duchovní činitel – duši. Tímto počinem odstartoval krizi psychotroniky, která trvá dodnes.

Humanistická psychotronika je odvozena od přirozené psychologické subjektivity vnímání mikrokosmu a makrokosmu člověka a psychologické objektivity možností interpretace vidění světa lidskou psychikou a vědomím. Psychologické chápání vědomí jako  pojem spojený s „uvědoměním příčin obsahu vlastní mysli“, „věděním o vlastních prožitcích“ a „verbalizovaným prožíváním“ apod. je v psychotronice chápáno  šířeji. Vědomí je chápáno jako informační proces autonomní existence, který se podílí na organizaci hmoty.

V současnosti můžeme rozlišit tři základní směry ve vývoji psychotroniky:

1. klasická psychotronika – předpokládá distanční (psychotronickou) interakci a její informační a energetické projevy projevující se v psychotronických jevech

2. duchovědná psychotronika – předpokládá mohutnost duše a moc a vládu ducha nad hmotu působící při psychotronických jevech

3. humanistická psychotronika – předpokládá psychické schopnosti (zobrazení a autointerpretace) uplatňující se v mimovědomých interakcích u psychotronických jevů

VÁLEK O.: Za hranicemi fyziky a psychologie, CAD press, Bratislava 2011 

Hledat