Psychotronika v české společnosti

Psychotronika je obor poznání (disciplína, nauka, dříve prosazovaná jako vědní disciplína) o vztahu hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakce. Podle faktoru, který se podílí na vzniku psychotronické interakce má psychotronika.[1][2]

a) přírodovědný charakter - faktorem vzniku psychotronické interakce je informační proces vědomí chápaný v širším pojetí jako organizační faktor živé hmoty, tedy ne vědomí v psychologickém smyslu.[3]

b) duchovědný charakter - faktorem vzniku distanční (psychotronické) interakce je mohutnost duše, která má moc a vládu nad hmotou. Vědomí je chápáno ve vztahu k bytí v psychologickém smyslu.[4]

Psychotronika studuje a zkoumá informační a energetické projevy psychotronické interakce. Označení psychotronická interakce vzniklo v 80. letech 20. století, ale jeho vymezení jako pojmu bylo provedeno až v letech devadesátých badatelem Z. Rejdákem v duchovědném smyslu a O. Válkem v přírodovědném smyslu. Tomuto pojmu předcházel pojem distanční interakce z r. 1973[5] a distancová interakce z r. 1976.[6]

V textu není rozebírán obor psychoenergetika a biotronika. Tyto obory se vyvíjely souběžně s psychotronikou a odlišují se od ní svým úhlem pohledu, zjednodušeně řečeno jsou odvozeny od tzv. psychických forem energií, které nejsou pojímány fyzikálně.

Psychotronika je v současnosti nejvíce kontraverzní obor poznání. Různorodost pohledů na to, co to je psychotronika, vyžaduje jejich samostatný popis a rozbor. Rozporuplnost názorů, které se objevují v různých formách na veřejnosti vedlo k vytvoření určitého přehledu jako klasifikace pojetí psychotroniky. Tento článek rovněž vznikl jako reakce na diskusi k psychotronice na internetové encyklopedii Wikipedie. Netvoří encyklopedické heslo podle současných pravidel, ale je pouze přehledem o uvedeném problému.

Základní zvláštností české psychotroniky je vznik tzv. koncepcí, které symbolicky vymezují předmět a objekt studia psychotroniky. Zároveň naznačují širší kontext spojení s kategoriemi hmoty, energie, vědomí a informace, dále s interakcemi (vzájemným působením mezi objekty) distanční, psychotronická, fyzikální a informační a v neposlední řadě s některými principy. Klasická koncepce psychotroniky způsobila, že se psychotronika profilovala jako samostatná disciplína se svým vlastním metodickým přístupem k tvz. paranormálním, popř. anomálním jevům. Tím se vydělila z vlivu parapsychologie a po dobu více jak 30 let se ubírala svým vlastním specifickým vývojem.

Psychotronika se v 70. letech 20. století prosadila v mezinárodním měřítku a u nás zakořenila i na akademické půdě. Nicméně tento její pozitivní vývoj trval pouze do r. 1988. V r. 1988 založil zakladatel klasické koncepce psychotroniky Z. Rejdák koncepci duchovědnou.[7] Tím teoretický i prakticky popřel její dosavadní vývoj, což mělo dopad na odliv vědců, kteří psychotroniku rozpracovávali. V 90. letech se to projevilo stagnací psychotroniky na všech úrovních, rozpadá se i Mezinárodní sdružení pro psychotronický výzkum za vzniku řady národních spolků jejichž mapování je nad rámec tohoto článku. 

 

Obsahové části: 
1. Klasifikce pojetí psychotroniky
2. Psychotronika podle badatelů
3. Základní psychotronické jevy

 

1. Klasifikace pojetí psychotroniky

Jednotlivé názory a původní chápání, tvrzení, a výklady týkající se psychotroniky můžeme rozdělit do tří základních názorových okruhů, které mapují současný stav vzájemně kontroversních (protichůdných představ vyvolávajících spory) názorů, se kterými se můžeme setkat ve společenském prostředí:

1. psychotronika podle badatelů v oboru 

2. psychotronika podle vědců jiných oborů 

3. psychotronika podle údajných psychotroniků 

 

1.1 Psychotronika podle badatelů

Každý badatel vnáší do psychotroniky svůj vlastní specifický přínos. Většina těchto badatelů je zaměřena na dílčí části oboru psychotroniky. (Rozbor dílčích prací přesahuje rámec obsahu tohoto článku.) Výsledkem jejich práce jsou specializované články, studie a hypotézy. Část badatelů pracuje na koncepci psychotroniky jako celku. Tyto koncepce jsou určité specifikace sloužící k pochopení a orientaci v psychotronice. Podle vývoje psychotroniky za posledních 40 let vznikly tři hlavní koncepce:

1. klasická koncepce psychotroniky (Z. Rejdák, M. Nakonečný, V. Grešík, O. Válek)

2. duchovědná koncepce psychotroniky (Z. Rejdák, I. Chudáček)

3. základní koncepce psychotroniky (O. Válek)

Badatelé v této skupině jsou různého vzdělání, své úsilí směřují k vytvoření nového oboru poznání jako disciplíny (nauky) vytvářející předpoklady vzniku nového vědního oboru „psychotroniky“ akceptovatelného na akademické půdě. Jsou to většinou skeptici, kteří problematiku psychotroniky teoreticky i prakticky zkoumají. Vychází z předpokladu reálné existence psychotronických fenoménů, které lze vědecky zkoumat v jejich energetických a informačních projevech.

Klasická koncepce psychotroniky (M. Nakonečný, Z. Rejdák) se snaží popsat obor psychotroniky v mezích přírodovědné terminologie. Popisuje ji jako nauku o vztahu hmoty, energie, vědomí a distanční interakce. Distanční interakce je chápána zpravidla jako forma fyzikální interakce, ve které se uplatňuje informační faktor, tzn. že fyzikální interakcí není myšleno jen zprostředkování přenosu energie a silových působení, ale rovněž informace, která má význam zvláště pro živé organismy.[6] [8] [9] [10] 

Duchovědná koncepce psychotroniky (Z. Rejdák) se snaží popsat obor psychotroniky na základě pojmu duše a upraveného konceptu klasické psychotroniky. Popisuje ji jako nauku studující distanční interakce mezi organismy navzájem a organismy a vnějším prostředím obecně. Distanční interakce je zde chápána v podmíněnosti existence duše, procesy vnímání a uvědoměním.[11] Zvláštní duchovědnou koncepcí je koncepce tzv. ódické interakce (I. Chudáček).[12][13]

Základní koncepce psychotroniky (O. Válek) se snaží popsat obor poznání psychotroniky v souvislostech nových forem vědomí a informace jako faktoru stavby světa. Rozpracovává klasickou koncepci v širších souvislostech psychologie a fyziky. Psychotroniku popisuje jako nauku o vztahu hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakce. Psychotronická interakce je chápána jako interakce (distanční, fyzikální, informační), na které se podílí informační proces vědomí chápány jako organizační faktor živé hmoty. Přenášená informace psychotronickou interakcí nad uvedený rámec chápání přenosu energie a síly v klasickém konceptu výše, je chápana jako další organizační prvek hmotných systémů uplatňující se v organizaci hmoty obecně, zatím co (psychotronická) interakce spojená s informačním procesem je druhým organizačním faktorem, který se uplatňuje především u živých organismů.[9][14][15]

1.1.1 Kritika badatelů

Práce badatelů v psychotronice postrádá některé prvky profesionality vědecké práce (především dodržování efektivních časových limitů). Badatelé pracují v amatérský podmínkách a tvoří psychotroniku na koleně. Výsledkem jejich práce jsou hypotézy a teorie, jejichž výzkum a ověřování je jen částečné a dále nejsou do nich zapracovány mnohdy nové poznatky vědy. To má vliv na celkový stav úrovně psychotroniky, který nedosáhl takovou úroveň, aby psychotronika mohla být akceptována jako vědní disciplína. Závažným problémem psychotroniky je absence jejího vnitřního aparátu, který je zatím jen útržkovitě skládán z dílčích teorií a představ. Astrofyzik Grygar připodobňuje situaci v pavědách, kde řadí i psychotroniku, ke sportovnímu výkonu ve skoku vysokém. Na začátku závodu je nastavena základní výška laťky, kdo ji nepřeskočí nepostupuje do dalšího kola. Pod touto pomyslnou laťkou je vědeckost psychotroniky a z tohoto důvodu nemůže být přijata na akademickou půdu. Mezi badateli se hovoří o „Grygarově laťce vědeckosti“ v psychotronice.[9][16]

1.2 Psychotronika podle vědců jiných oborů

Většina vědců z jiných oborů se psychotronikou nezabývá. Z toho vyplývá, že nemůžou k ní dát ani kompetentní (odborné s věcnou stránkou) stanovisko. Vědci, kteří se problematikou psychotroniky zabývají alespoň okrajově zastávají názory, které lze shrnout do tři skupin:

1. psychotronika je jen jiný název pro parapsychologii (např. Z. Vojtíšek, J. Svršek)

2. psychotronika je pseudověda (pavěda) (např. J. Heřt, J. Grygar)

3. psychotronika je metoda (např. L. Pekárek)

Vědci zaujímají k psychotronice a k tomu co zkoumá skeptický (nedůvěřivý, pochybovačný) postoj. Na rozdíl od badatelů v oboru psychotroniky však považují psychotronické fenomény převážně za nereálné.

První skupina vědců vychází z historických souvislostí vývoje psychotroniky jako oboru rozpracovávajícího parapsychologii do podoby, kterou se prosazuje v bývalém socialistickém bloku. V tomto kontextu vzniká v souvislosti s aplikací marxisticko leninské filosofie a použití materialistických vědeckých metod k verifikaci (ověření správnosti) existujícího oboru parapsychologie a jevů, které zkoumá. Nastiňované přehodnocení teorie a praxe parapsychologie je v dané době bráno, tak zásadně, že se o parapsychologii hovoří jako o vývojové etapě psychotroniky. Nelze zanedbávat, že se tím vyřešilo rovněž formální odstranění předpony para. Časem se však tato představa vytrácí a s zánikem socialismu se hovoří již pouze o psychotronice jako novém názvu pro parapsychologii prosazovanou na východě.[17][18][19]

Druhá skupina vědců zpravidla zpochybňuje existenci psychotronických (paranormálních, anomálních) jevů a všechno co se k nim vztahuje, tedy i psychotroniku jako disciplínu (obor poznání), která tyto jevy zkoumá v souvislosti s psychotronickou (distanční) interakcí. Psychotronika je nakonec prezentována (představována) jako pavěda (nepravá věda). Charakteristikou této pavědy jsou dvě odlišné stránky. První stránkou je nesmyslnost výzkumu něčeho o čem se předpokládá, že to neexistuje. Druhou stránkou je použití nevědeckých metod výzkumu a ověřování faktů v experimentu i teorii.[20][21][22]

Třetí skupina vědců zaujímá neutrální postoj. Nelze plně parafrázovat, ale vědec, který se k psychotronice nevyjadřuje, tak nezastává ani kladné ani záporné stanoviska je tedy neutrální. Vědecká neutralita však zde vychází také z možností kompetence (působnosti a oprávněnosti) vědce se vůbec vyjádřit. Vědec musí poskytnout odborné stanovisko ve formě vědeckého hodnocení, po jeho zveřejnění nese pak i svou kůži na trh. Seriozní vědec dodržuje vědeckou etiku a nehlásá veřejně něco co nemůže podložit vlastní odborností a znalostmi.[23][17]

1.2.1 Kritika vědců

Kritika vědců se vztahuje především na vědce druhé skupiny. Zařazení psychotroniky do pseudovědy je paradoxně postaveno na nevědecké (pseudovědecké či pavědecké) metodě.[24] Vědci tvrdí, že se jedná o pseudovědu a přitom neprovedli řádný základní výzkum její problematiky, aby prokázali, že se o pseudovědu skutečně jedná.[25] Dosud provedené výzkumy jako např. na univerzitě v Princetonu[26] byly vědci ohodnoceny jako neprůkazné a celkově zpochybněny. V ČR přitom není vyčleněno žádné pracoviště pro výzkum problematiky psychotroniky, ani na akademii věd, ani na univerzitě. Jeden příklad jak se dělá pavěda – „telepatické jogurty p. Rejdáka“. Z. Rejdák vymyslel a provedl pokusy s bakteriálními kulturami obsaženými v jogurtech. Jeho pokus spočíval v „zabití“ bakterií u jednoho jogurtu a sledování odezvy u druhého. Předpokládal, že mezi bakteriemi prvního a druhého jogurtu probíhá distanční interakce. Pokusy Z. Rejdáka a jeho závěry byly zpochybněny. Není však doloženo, kde, jak a kým na akademické půdě bylo provedeno dalších tisíc pokusů s jogurty, které vedly k potvrzení, že k distanční interakci mezi bakteriemi nedochází, tedy správnosti „nesmyslu telepatických jogurtů“. Tento závěr tedy nevychází z vědecké metody důkazu a ověřování faktů experimentem.[27] Mezi badateli v psychotronice se hovoří o vědecké metodě vědců nazývané „Metoda Grygarových jogurtů“. Druhý příklad je z USA. V r. 1988 provedla The National Research Council (Výbor národní rady pro výzkum) přezkum tzv. parapsychologických (paranormálních) výzkumů a jejich výsledků. V závěrečné zprávě uvádí např. potvrzení statistické významnosti experimentů s telekinezí a telestezii (podle provedených experimentů nebylo možné rozhodnout, který fenomén se uplatňuje v dosažených výsledcích tzn. buď se jednalo o ovlivnění generátoru nebo o předpověď generovaného čísla), která u pokusů s generátory náhodných čísel představovala rozmezí 50,02% až 50,50% podle pracoviště na kterém se pokusy prováděly a podle účastnících se osob. Na podiv spolupracovníků v oboru statistiky učinil výbor kategorický závěr společný pro všechny parapsychologické jevy: tyto jevy neexistují. Přičemž v jiných oborech (např. fyzika) to co má statistickou významnost stojí za to zkoumat, protože to vytváří předpoklad pro potvrzení jevu v dalších experimentech, v některých případech je i pouhá statistická významnost důkazem existence jevu.[28]

1.3 Psychotronika podle psychotroniků

Psychotronik jako pojem ekvivalentní označení fyzik, psycholog, biolog atd. neexistuje. Pojem psychotronik je tedy svým obsahem paradoxní, protože nepředstavuje odborníka v oboru psychotroniky, ani badatele, který přímo tento obor poznání tvoří. Za psychotroniky se však prohlašuje řada jedinců. Registrovaných "psychotroniku" v ČR, kteří poskytují služby je údajně přes 10000 (tj. jeden na 1000 obyvatel). Psychotronici provádějí konkrétní praktiky postavené na víře ( popř. tvrzení) v nějakou vlastní mimořádnou schopnost. Podle charakteru jejich praktik a jejich tvrzení je rozdělujeme:

1. "Psychotronik" ve vztahu k terapii – léčitel, bioterapeut, bylinkář, výrobce lektvarů apod.

2. "Psychotronik" ve vztahu k zjišťování informací – proutkař, radieztet, jasnovidec, diagnostik apod.

3. "Psychotronik" ve vztahu k předvídaní budoucnosti – kartář, astrolog, vykladač snů apod.

Tito „psychotronici“ na jedné straně významnou měrou utváří lidové povědomí ve společnosti o tom co je psychotronika. Výsledkem je zpravidla mylné zaměňování psychotroniky s léčitelstvím a diagnostikou praktikovanou „psychotroniky“ první skupiny. Na druhé straně „psychotronici“ s psychotronikou jako oborem poznání mají jen velmi málo společného. Většina z nich ani nezná názory, hypotézy a hodnocení psychotroniky podle badatelů a nebo vědců uvedených výše. V praxi prezentují vlastní názory a představy, které je těžké kamkoliv zařadit. Provádějí zákonné i nezákonné praktiky ve formě služby bezplatně nebo za úplatu.

"Psychotronici" první skupiny jsou na jedné straně lidé přesvědčení o své moci a o svých schopnostech pomoci nemocnému, nebo lidé mající určitou léčitelskou schopnost. Své konkrétní praktiky provádí v tzv. dobré víře. A na druhé straně jsou zde lidé využívající důvěřivost a beznaděj nemocných ve svůj prospěch, tím, že jim nabízí vědomě něco co nemůžou nikdy uskutečnit (podvodníci). Zvláštní skupinu tvoří bylinkáři, kteří pokračují v tradici lidových léčitelů a babek kořenářek, používající fytoterapeutické metody.[29][30][31][32][33][34][35][36]

"Psychotronici" druhé skupiny jsou na jedné straně lidé přesvědčení o své schopnosti zjišťování informací nebo mající schopnost něco nalézt nebo určit např. diagnózu, pramen vody apod.. A na druhé straně jsou to lidé využívající důvěřivost ostatních ve svůj prospěch, tím, že s nimi manipulují a poskytují jim vědomě smyšlené informace.[37][38][39]

"Psychotronici" třetí skupiny jsou na jedné straně lidé přesvědčení o svých schopnostech předvídat nebo jsou nositeli schopnosti předvídat budoucnost popř. vyložit osud. A na druhé straně lidé manipulující s ostatními a využívající jejich důvěřivost ve svůj prospěch ve vidině snadného zisku.[40][41][42]

1.3.1 Kritika psychotroniků

Kritika „psychotroniků“ spočívá především v nepřijatelnosti jejich svérázných a často podvodných praktik, dále jejich názorů a hypotéz, které mají zřejmý iracionální charakter velmi často postavený na citových prožitcích. Tyto praktiky, názory a hypotézy nejsou v souladu s vědeckými postupy ani teoriemi vědy. Z tohoto důvodu se jimi také oficiálně nikdo nezabývá. Kritika „psychotroniků“ vychází také ze skutečnosti, že pod pojem psychotronik není myšlen odborník ani badatel v oboru psychotroniky a zpravidla se nejedná o vědce ani lékaře. „Psychotronici“ (především léčitele a diagnostici, tzv. citlivci) ve společnosti tvoří zvláštní skupinu. Ve vztahu k jejich činnosti se vyskytují dvě tendence, z jedné strany postavit „psychotroniky“ (léčitele a diagnostiky) mimo zákon a z druhé povolit jim činnost v určitých mezích. Činnost všech „psychotroniků“ je však nakonec podporována tržním prostředím a svobodou volby lidí, kteří „psychotroniky“ vyhledávání k poskytování služby ať to je nebo není v mezích zákona. Je to stejné jako např. když někteří lidé navštěvují kadeřníka, ne každý kadeřník odvede dobrou práci. Pokud se jedná o návštěvu „psychotronika“ – léčitele je to vždy na vlastní nebezpečí. Z kritiky jsou částečně vyjmuti bylinkáři a mastičkáři.[43]

 

2. Psychotronika podle badatelů

V jednotlivých zemích jsou různé národní a kulturní tradice, tato skutečnost má vliv na "podobu" psychotroniky. V 90. letech 20. století psychotronika v některých zemích zaniká a nahrazují ji jiné obory. U nás byla rovněž tendence "skrýt" psychotroniku pod jiné obory. Tyto myšlenky se však neprosadily. Příznakem oboru, který nahrazuje psychotroniku je ústřední představa informačně - energetického faktoru, popř. duchovní faktory. Níže jsou uvedeny strukturální koncepty "české psychotroniky" nahlížející na psychotronickou problematiku jako na celek. Zobrazují místo psychotronické, popř. distanční interakce a vědomí, které tvoří hlavních objekty zkoumání psychotroniky. Podle koncepcí psychotroniky je psychotronická interakce spojená s nefyzikálním činitelem (podle současného stavu fyziky), který je pojat buď přírodovědecky, pak se jedná o informační faktor - vědomí a nebo duchovědně, pak se jedná o duchovní faktor - duši. Podle těchto faktorů také vznikly i dva základní pohledy na psychotronické jevy a dva směry ve vývoji psychotroniky.

2.1 Klasická koncepce psychotroniky

Obr. 1) Diagram původní (prvotní, klasické) koncepce  psychotroniky

Klasická koncepce psychotroniky je postavena na technicko – fyzikální a filosoficko – psychologické rovině zkoumání psychotronických jevů. Psychotronické jevy jsou chápány jako psychické schopnosti vědomí člověka, které jsou spojeny s podvědomou činností a schopností organismu hmoty vytvářet tzv. distanční interakce. Distanční interakce ve vztahu k lidské psychice umožňuje existenci psychotronických jevů. Obecně se ve vztahu distanční interakce k prostředí a hmotě, ať živé či neživé hovoří o jejich informačních a energetických projevech. Zámyslem klasické (původní, prvotní) koncepce je vytvořit z psychotroniky nauku o vztahu hmoty, energie, vědomí a distanční interakce.[9][44]

2.2 Duchovědná koncepce psychotroniky

Duchovědná koncepce psychotroniky vychází ze společenských změn druhé poloviny 80-tých let minuleho století. Vytvořil ji Z. Rejdák v r. 1988.[7][45] Sledoval tím potřebu návratu člověka k duchovnu, k jeho morálním hodnotám a aktualizaci psychotroniky v novém úhlu pohledu, který je v protikladu k vědeckému pohledu na svět a konzumnímu způsobu života. V pozadí jeho koncepce je tzv. ekologie z druhé strany.[46] Duchovědná koncepce psychotroniky je postavená na polaritě přírodovědního a duchovědního zkoumání psychotronických jevů.

Obr. 2) Diagram duchovědné koncepce psychotroniky

Psychotronické jevy jsou chápány jako projevy mohutnosti lidské duše, které zasahují do podvědomé činnosti a můžou dosáhnout i vědomé úrovně. Psychotronická (distanční) interakce je podmíněna existencí duše a její schopnosti obsáhnout tento svět a působit na něj skrze člověka. Obecně se ve vztahu psychotronické (distanční) interakce k prostředí a hmotě, ať živé či neživé hovoří o jejich informačních a energetických projevech stejně jako u klasické (prvotní) koncepce. Duchovědné pojetí je spojeno s přijetím duchovních principů, které vychází z filosofického pohledu na svět a tvoří jedno řešení základní filosofické otázky lidské existence. Duchovědní badatelé se v psychotronice vracejí k historickým filosofickým poznatkům, které dnes ztrácejí aktuálnost a posunují psychotroniku zpět do okultismu. Příznakem této koncepce je zavedení těžko definovatelných duchovních vztahů, které souvisí i s tzv. všeharmonizujícím činitelem, což je „určité zúžené pojetí Boha“. Zámyslem duchovědné koncepce je vytvořit z psychotroniky nauku o vztahu hmoty, energie a vědomí v determinaci duše, v jejíž moci je jak psychotronická interakce, tak psychotronické jevy. Dále jde o snahu navrátit do lidského života duchovní rozměr a s ním spojené morální a etické aspekty.[47]

2.3 Základní koncepce psychotroniky

Základní koncepce psychotroniky vychází z 35 let vývoje psychotroniky a byla vytvořenak v r. 2000. Je rozpracováním klasické koncepce v duchu přesnějšího vyjádření role informace a vědomí v oboru psychotroniky. Základem této koncepce je představa informace jako fyzikální veličiny a vědomí jako informačního procesu nesoucího vlastnost organizace hmoty.

Obr. 3) Diagram základní koncepce psychotroniky

Základní koncepce psychotroniky je postavená na fyzikálně – biologické a informačně – psychologické rovině zkoumání psychotronických jevů. Na rozdíl od uvedených strukturálních konceptů psychotroniky je zde rovina napravo, tj. informačně-psychologická, problémem společenskovědním a přírodovědním. Je to dáno tím, že se v této pomylsné rovině uplatňují tři formy informace a k nim přináležející informační procesy vědomí (viz 2. část - heslo psychotronika). Psychotronické jevy jsou chápány jako projevy informačního procesu – vědomí, které v prostředí vytváří psychotronické interakce. Můžeme říci, že psychotronická interakce je distanční interakcí na, které se podílí vědomí. Informační proces ve hmotě, tvořící její organizační faktor označujeme vědomí. Charakter psychotronické interakce je závislý na úrovni rozvoje informační interakce na jejímž základě se utváří vědomí. Tuto problematiku obecně rozpracovává „Širší pojetí lidské psychiky“. Je nutné činit rozdíl mezi distanční interakcí a psychotronickou interakcí. Distanční interakci vztahujeme ke hmotě, psychotronickou interakci k vědomí. Zámyslem základní koncepce je vytvořit z psychotroniky disciplínu (nauku) o vztahu hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakci, ve smyslu nových forem informací a nového chápání vědomí.[47]

 

3. Základní psychotronické jevy

Za základní psychotronické jevy jsou v průběhu vývoje psychotroniky považovány různé okruhy jevů. Na přelomu 60. a 70. let 20. století to jsou pouze telepatie (neobvyklá komunikace mezi lidmi), telegnose (jasnovidnost, jasnozření, proutkařství jako poznávání objektivních skutečnosti současného i minulého vnějšího světa) a psychokineze (telekineze, hýbání předměty).[48] S I. konferenci se do psychotroniky dostávají další jevy (komunikace mezi rostlinami) a témata (akupunktura, Kirlianova fotografie, irisdiagnostika a pod.)[49][5]

V r. 1976 Z. Rejdák a M. Nakonečný vyhodnotili poznatky osmiletého vývoje psychotroniky a uspořádali jevy do struktury na základě tzv. distancové interakce (interakce mezi organismy vázané na energetické formy vlastní organismu). Rozeznávají a zároveň vymezují trojí druh distancových interakcí:

1) mezi organismy: a) mezi lidmi (telepatie a bioenergoterapie); b) mezi člověkem a zvířaty; c) mezi člověkem a rostlinami (Backsterův jev – vyhodnocování povrchové vodivosti)

2) mezi organismy a hmotou: a) psychokinezi; b) aktivaci hmoty (schopnost organismu vyvolat ve hmotě změny)

3) mezi organismy a vnějším prostředím: a) telegnoze (retrokognitívní – do minulosti, prekognitívní – do budoucnosti, aktuální – v přítomnosti) b) blofyzikální jev (proutkařství, radiestezie (proutkařství na dálku), diagnostika)[6]

M. Nakonečný později hovoří o "distanční interakci" a upravuje výše uvedené rozdělení na distanční interakce v rámci živé hmoty (např. telepatie, bioterapie), dále distanční interakce mezi živou a neživou hmotou (psychokinéze a paranormální aktivace hmoty vůbec, dermooptické vnímání ("vidění" povrchem těla), proutkařství) a distanční interakce mezi živou hmotou a informačním polem vnějšího prostředí (telegnóze, která má formy retrokognice, tj. poznávání minulého, prekognice, poznávání budoucího, a aktuální telegnóze, tj. vlastně kryptestézie, jasnozření v současnosti).[17]

V dalších letech se psychotronické jevy pojímají v souvislosti s uvedenou klasifikací. Vymezení pojmů upravuje až v r. 1985 O. Válek zavedením informační, aktivační a kinetické stránky distanční interakce[8] a v r. 1988 Z. Rejdák zavedením duchovědného faktoru a zevšeobecnění jevů použitím předpony "bio-" (biokomunikace, biotelegnoze, biotelekineze a bioterapie).[50] Další změny přináší 90. léta, kdy byla vymezena nová klasifikace psychotronických jevů v souvislosti s tvorbou hypotéz psychotronické interakce, širšího pojetí lidské psychiky a primární, sekundární a terciální informace. Na konci 90. let 20. století rozděluje jevy do tří úrovní psychotronické interakce:

1) člověk – člověk - zahrnuje informační a energetické přenosy, které jsou spojené s jevy telepatie ( popř. telepatické hypnózy) a bioterapie

2) člověk – prostředí a informační vlastnosti prostředí - zahrnuje informační a energetické stavy a procesy, které jsou spojené s jevy aktuální telegnóze, telekineze, (popř. levitace, teleportace) a aktivace hmoty (popř. transmutace)

3) člověk – informační pole a rozprostřené vědomí - zahrnuje informační a energetické stavy a procesy, které jsou spojené s jevy prekognice a retrokognice[2]

Nejrozsáhlejší přezkum anomálních, paranormálních, parapsychologických (psychotronických) jevů provedl Výbor národní rady pro výzkum USA (The National Research Council – NRC) v r. 1988. Ve zprávě rady se popisují výsledky revize několika set experimentů na desítkách parapsychologických pracovišť a vědeckých institucích. Jevy telepatie a telegnoze jsou hodnoceny jako neúčinné, u telekinéze je zjištěna statistická významnost některých experimentů. Závěr zprávy komise NRC je překvapivé vědecké tvrzení o neexistenci parapsychologických jevů, které je rozporu s textem zprávy.[28]

Psychotronika zahrnuje dnes poměrně vyhraněný okruh názorů a poznatků o nichž můžeme říci, že jejich systémová část tvoří tzv. protovědu. Psychotronika je tedy a priori v prvotní fázi vzniku nové vědy. V této fázi však nelze z jistotou rozhodnout, zda se jedná o počátek skutečné vědy nebo o její "chorobný stav", tedy slepou cestu vývoje. Tvrzení, že psychotronika je věda je v podstatě od začátku její existence zahrnuto v její definici: "psychotronika je interdisciplinární vědní obor ...". Někteří vědci a badatelé předjímají a tvrdí, že psychotrnoka je věda, někteří zase, že je pseudověda (nepravá věda). 

 

Internetové odkazy:

1. Sdružení badatelů v psychotronice 

2. Český klub skeptiků SISYFOS 

3. KUKLÍK R.: Moderní šarlatáni - Léčitelé, psychopati a asociálové 

Zdroje:

1.VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístup, Praha: BEN technická literatura, 2007, str. 2

2.VÁLEK, O.: Psychotronika (přehled, pomůcka), Praha: Pracoviště psychotroniky při f. Starmans elektronics, 2007

3.VÁLEK, O.: Prodromus scientia psychotronika: Předzvěst vědecké psychotroniky, Beroun: vlastním nákladem, 1999, str. 90

4.REJDÁK, Z., DRBAL, K.: Perspektivy telepatie, Praha: Eminent, 1995, str. 306

5.Sborník uspořádal: REJDÁK, Z.: I. Konference o výzkumu psychotroniky (1. a 2. část), Praha: Dům techniky ČSVTS, 1973

6.NAKONEČNÝ, M., REJDÁK, Z.: Psychotronika, Časopis lékařů českých, 1976, čís. 1

7.REJDÁK, Z.: Guite to Psychotronigue, Carrllton: [s.n.], 1988

8.VÁLEK, O.: Psychotronika: nová věda, Jesenice u Rakovníka: vlastním nákladem, 1992, str. 2, 6-16

9.VÁLEK, O.: Prodromus scientia psychotronika: Předzvěst vědecké psychotroniky, Beroun: vlastním nákladem, 1999

10.GREŠÍK, V.: Psychotronika a bylinná léčba, Praha: Eminent, 2006, str. 9-11, 53-55

11.REJDÁK, Z.: Průvodce po psychotronice, Praha: Gemma89, 1991, str. 20-23

12.CHUDÁČEK, I., MAREK, J.E.: Fyzika na pokraji světa aneb psychotronika: experimenty, metody, úvahy. Praha: AOS PUBLISHING, 1998, str. 88, 101-102

13.Stránky I. Chudáčka

14.VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 51-54

15.VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, Praha: BEN technická literatura, 2007, str. 23-24, 29, 38,

16.VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 13-14

17.NAKONEČNÝ, M.: Lexikon magie: heslo Psychotronika, Praha: Ivo Železný, 1993

18.SVRŠEK, J.: Psychotronika, seminář, Tachov 2002

19.VOJTÍŠEK, Z.: Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství, Praha: Portál, 2004, str 269-271.

20.Heslo psychotronika na stránkách Sisyfos

21.Vyjádření k parapsychologii a experimentům s telepatii na stránkách Sisyfos

22.SVRŠEK, J.: Text závěru (Alternativní vědy)

23.KRAUS, J.: Akdemický slovník cizích slov, heslo: Psychotronika, Praha: Academia, 2001

24.PATROVSKÝ V.: Co je to věda, pavěda a pseudověda

25.Zpravodaj Sisyfos 1-2004

26.JAHN, R. G.: Preexistenční paradox parapsychologických jevů, Praha: Štarman, 1991

27.Zlatý Bludný balvan za rok 1998: PhDr. Zdeněk Rejdák na stránkách Sisyfos

28.DRUCKMAN D., SWETS J. A.,: National Research Council r. 1988 str. 167-208

29.BRÁZDA, S.: Škola psychotroniky, Praha: Argon, 2002

30.HEŘT, J.: Výkladový slovník esoteriky a pavěd, Praha: Věra Nosková, 2008

31.Vyhledávání výrazu - léčitel na stránkách Sisyfos

32."Myslete pozitivně a nemoci se vám vyhnou," tvrdí psychotronik ...

33.Radoslav MOUČKA - psychotronik - léčitel specialista na zhoubné nemoci a imunitní systém

34.Uznávaný psychotronik Alois Jurák

35.Biotronika - léčení vitální (duchovní) silou (J. Zezulka)

36.Varnsdorfský psychotronik a masér Ota Miklóš

37.Vyhledávání výrazu - proutkař na stránkách Sisyfos

38.VĚDECKÁ TABU: Dokážou proutkaři opravdu najít vodu?

39.Psychotronika a skepse

40.BRÁZDA, S.: Co nás čeká a nemine: Psychotronika a astrolog předvídá budoucnost ČR do konce století, Praha: Formát, 1997

41.Činnost centra mahatma - také psychotronická pomoc

42.Kartář, léčitel, psychotronik - Jiří Sehnal

43.Vyhledávání výrazu - psychotronik na stránkách Sisyfos

44.VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 50

45.REJDÁK, Z.: Průvodce po psychotronice, Praha: Gemma89, 1991

46.Poznámka: Ekologii z druhé strany si lze představit analogií s psychohygienou duševního života. Jedná se však o duchovní hygienu v lidském myšlení, ve vnitřním duchovním životě člověka. Mezi duševním a duchovním životem není rovnítko

47.VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 56-58

48.REJDÁK, Z.: Telepatie a jasnovidnost, Praha: Svoboda, 1970, str. 9-10

49.RÝZL, M.: Úvod do parapsychologie, Praha: Panorama, 1991, str. 209

50.REJDÁK, Z.: Průvodce po psychotronice, Praha: Gemma89, 1991

51.Kolektiv autorů: V. Mezinárodná konferencia o psychotronike: Praktické využiťie psychotroniky, Bratislava: Dom techniky ČSVTS Bratislava, 1983.

 

c 2007

 

Hledat