Humanistická psychotronika

Koncept humanistické psychotroniky

Vztah člověka k přírodě a společnosti závislý na vlastnostech lidské psychiky je jádrem konceptu humanistické psychotroniky. Člověk je chápaný jako živý organismus, sociální individualita a oduševnělá bytost nadaná schopností zobrazování a interpretace (poznávání) existujícího světa uvědomující si sama sebe diferencovaně od okolí.

Obr. 1) Diagram konceptu humanistické psychotroniky

Poznámka k obr. 1):

- Psychotronické interakce tvoří část mimovědomých interakcí.

- Psychotronické jevy vznikají mimovědomou činností lidské psychiky.

- Některé jevy telepatie (dálková komunikace) a telegnóze (jasnovidnost) vznikají v souvislosti s magickým myšlením a uplatněním psychické funkce cítění.  

Vlastním nositelem schopnosti zobrazování a interpretace světa je v našem diagramu nositel lidské psychiky tzv. individuální vědomí (forma tzv. soustředěného vědomí) vázané na organismus člověka. Vědomí (laicky řečeno) komunikuje se svým okolím ve smyslové a mimosmyslové rovině. „Smyslová“ komunikace se rozvinula do formy verbální a neverbální komunikace, která souvisí se sociálně kulturním myšlením uplatňujícím se v rovině společnosti. „Mimosmyslová“ komunikace se rozvinula do formy chemické a nechemické (informačně-energetické) komunikace, která souvisí s magickým myšlením uplatňujícím se v rovině přírody (biologická a prostoročasová rovina). Tyto dvě formy komunikace jsou podprovány širším pojetím psychických funkcí cítění a myšlení.

Sociokulturní myšlení je „myšlení“, které se rozvinulo jako schopnost lidské psychiky sekundární interpretace determinované sociálními a kulturními činiteli. Významným podmiňujícím faktorem je společenské vědomí (forma tzv. rozprostřeného vědomí), které tvoří extramundální realitu jako výsledek komunikace individuálních vědomí lidí ve smyslové rovině.

Magické myšlení je „myšlení“, které vzniklo dříve než sociokulturní, rozvinulo se jako schopnost informačního procesu (nositele) vědomí (nesoucího organizační schopnost) sekundární interpretace determinované fyzikálními a biologickými činiteli. Významným podmiňujícím faktorem bylo tzv. skupinové vědomí (forma tzv. rozprostřeného vědomí). Skupinové vědomí tvoří extramundální realitu jako výsledek komunikace individuálních vědomí v „mimosmyslové“ rovině. 

Smyslová činnost je převážně uvědomována a interpretována v souvislosti s psychickou funkcí myšlení. Duševno, ze kterého pramení převážně explicitní představy (významem přímé, určité).

Mimosmyslová činnost je převážně uvědomována a interpretována v souvislosti s psychickou funkcí cítění. Duševno, ze kterého pramení převážně implicitní představy (významem nepřesné, neurčité), část tohoto duševna tvoří tzv. duchovno. Duchovno je částí duševna analogicky jako podvědomí je částí nevědomí. Kritériem vymezení duchovna v lidském duševnu je určitost významu v imaginaci (představivosti). Zatímco u vymezení nevědomí v podvědomí je to možnost uvědomění psychického obsahu. 

Pansofie psychotroniky

Psychotronika se zrodila, aby poznávala "duchovní rozměr světa" na základě svého paradigmatu hmoty, energie, vědomí a distanční interakce, tímto pojetím se oddělila od historických teorií okultismu i parapsychologie a vytvořila exaktní směr orientující se k odhalení informační podstaty v mechanismu fungování našeho mikrokosmu a makrokosmu. Po pádu komunismu se objevují snahy navrátit do ní opět paradigmata okultismu tj. ducha a duši, v této souvislosti se rodí duchovědná koncepce (psychotronika s duší), která v sobě zahrnuje pansofické vidění světa.

"Psychotronika s duší“ vychází z podmíněnosti psychotronických jevů duchem a duší, uplatňující se vedle hmoty, energie a vědomí. Psychotronické jevy vykládá, jako prezentace moci duše tzv. mohutností.

Pansofie je původně vševěda v pojetí J.A.Komenského, který žil v době v níž se již začal oddělovat přírodovědecký pohled na svět od magického vidění světa.  "Novověk charakterizují zpočátku dvě paradigmata: nejprve se utváří hermetická filosofie a přírodověda, převládne však druhé a pro novověk příznačné newtonovsko - karteziánské paradigma osvícenské vědy.

Kritéria pravdivosti jsou nalezena v rozumu samém, v jeho sebejistotě. Lidská mysl konstruuje Boha i svět (René Descartes). Naplňuje se představa, že příroda má matematickou povahu (Galileo Galiei). Bůh se začíná jevit jako velký mechanik a matematik (geometr), vesmír jako mechanismus fungování na podkladě kauzality-příčinnosti (Isaac Newton). I živočichové jsou považováni za pouhé dokonalé mechanismy.

Přechází se ke studiu měřitelných (kvantifikovatelných) vlastností reality. Vznikají empirické (zkušenostní) vědy, opírající se o měřitelná data. Základní empirickou metodou se stává indukce."/1, str.121/

"V epoše předvědeckého poznání, kdy materiální technologie nebyly příliš rozvinuté, člověk poznával a ovlivňoval svět především magicky. Předpokladem magie je víra ve všeobecnou souvislost a vzájemný vliv věcí i přesvědčení o všeprostupující síle myšlenky. Její působení vyjadřovaly symbolické (magické) úkony či slova. Magie pracuje se souvislostmi mezi prvky několika úrovní (živé i neživé útvary, viditelné i neviditelné jevy atd.) a úzce souvisí s mystickým myšlením."/1, str.120/

Zakladatel psychotroniky Dr. Rejdák po pádu komunismu vytváří koncepci psychotroniky, která je návratem k magickému pojetí života. Tato koncepce opět zavádí okultní vztah "duše + tělo = život" a s ním spojuje i psychotronické jevy.

V tomto článku si ukážeme koncepci "psychotroniky s duší" i původní koncepci psychotroniky jako její rekonstrukci v pansofickém pojetí.

Obsahové části:
1. Svět a jeho chápání
1.1. Středověké myšlení
2. Pansofická psychotronika
2.1. Sémantický výklad slova psychotronika podle Rejdáka
2.2. Psychotronika s duší a bez duše
2.2.1. Diagramy pansofie psychotroniky
2.2.2. Místo psychotroniky ve vševědě
2.2.3. Jednotná věda o přírodě
3. Středověká filosofie
3.1. Pojem primární informace podle dobových představ
3.2. Terciální informace je idea abstractum konkrétum
3.3. Energie a hmota, rozum a víra
4. Pansofie duchovědné psychotroniky

 

1. Svět a jeho chápání

"Magie uznává tři světy či sféry činnosti" píše Stanislav de Guaita ve svém pojednání Na prahu tajemství, "božský svět příčin, intelektuální svět myšlenek, smyslový svět jevů. Vše je jediné svou podstatou, trojí svými projevy. Jsoucno je logické a věci nahoře jsou analogické a úměrné věcem dole. Takže táž příčina plodí ve všech třech světech účinky odpovídající si navzájem a přesně určitelné analogickým výpočtem. Toť východisko vysoké magie, tato algebra idejí..., a tentýž princip a zákon řídí vzájemnost pohlaví i gravitaci sluncí." ...

K. Aran ve své knize Magie a čarodějnictví ve Starém světě nejenže přesně rozlišuje mezi magií a čarodějnictvím, které ponechává primitivním národům, nebo kterým se stává zprofanovaná magie, ale dokonce magii chápe jakou specifický způsob poznávání podstaty makrokosmu - vesmíru a mikrokosmu - člověka, které chápe v neoddělitelné jednotě: "Magický obraz světa oživuje "celý" kosmos, mysticky jej oduševňuje, mechanicky sestavuje. Magik se odvolává na duchy, mystik na zjevení, racionalista na experimenty. První vidí všude život, druhý duši, třetí látku." /2, str.13/

Tyto dva úryvky z Rejdákovy knihy Perspektivy telepatie, vypovídají o té části lidského vědění, které doprovází člověka od pradávna a které se týká bezprostředně psychotroniky. Je třeba si však uvědomit, že otázka vědění (scientia) se liší od chápání (intelektu). Psychotronika navazuje na vědění minulosti, ale není tímto věděním, své vědění si teprve buduje, protože toto musí povstat z přírodovědy. V současnosti se do jisté míry uzavírá chápání historického vědění a otvírají se brány nového chápání, které tvoří nová přírodovědecká východiska pro utváření nového vědění. Již dnes se však, futurologicky objevují dvě vize o nichž se zatím však otevřeně nehovoří.

Do vzniku psychotroniky tj. do r.1967 se pohlíželo na výše uvedenou problematiku parapsychologicky, metapsychicky a okultisticky. Základní prvky od nichž se odvíjejí její představy jsou duše a duch působící v našem těle a světě, tedy duše - energie - hmota a interakce, které v těchto vztazích vystupují. Psychotronika pak zjednodušeně řečeno zvedla místo pojmu duše pojem vědomí a vymezila problematiku jako vztah hmota - energie - vědomí a distanční interakce. Tím se vtěsnala do materialistického pojetí světa přírodovědou, v jejíž půdě chtěla zakořenit, vyrůst a vykvést. Po roce 1989 však materialistická nutnost pojetí problému pominula, ale snaha setrvat u přírodovědy zůstává. Co se stalo, linie hmota - energie - vědomí nahradila zase zpětně linie hmota - energie – duše (duch). Psychotronika jako tzv. psychotronika s duší, se vrátila k metapsychologii a parapsychologii, ale název si ponechala.

Co je podstatou problému psychotroniky, metapsychologie a parapsychologie? Se zavedením pojmu duše se psychotronika odklání do jisté míry od zákonitostí fungování tohoto světa a staví na jeho "nevysvětlitelné" příčinnosti. Tato příčinnost však nevede nikam jinam než od duše k Bohu. A tyto existence či principy nelze podrobovat exaktním kritériím přírodovědy. Popis principů této příčinnosti existence psychotronických jevů a popis mechanismů jejich fungování není jedno a totéž. Příčinnost se zde stává otázkou filosofie a světonázorovosti, která leží mimo kompetenci přírodovědy, je otázkou lidského přístupu, kdežto fungování a mechanismy psychotronických jevů jsou v oblasti kompetence přírodovědy a jsou i otázkou exaktního přístupu.

Jsme zde na scestí, kde se cesta rozdvojuje a vývoj psychotroniky se ubírá dvěmi směry. Jeden směr směřuje "nahoru" do příčinnosti a druhý "dolů" do oblasti principů a mechanismů, středem je naše existence. Dostáváme se tak k obecnému třívrstvému pojetí světa, vycházejícího z lidského poznání a vnímání světa.

Tři vrstvy o nichž se odvíjí naše poznání (gnose, kognice) světa:

1) vrstva příčinná – tj. jež je zodpovědná prvotně za to, že svět existuje a vytváří harmonický celek.

Zde si všimneme jen dvou historických představ:

a) představa Boha jako stvořitele světa, ducha jako nositele fungování světa a duše jako součásti lidské existence.

b) představa Ideje jako prvotní příčiny, z níž se generuje hmota, /hmota pak nese v sobě tuto ideu (logos) a podle ní má ve světě místo a určení/.

2) vrstva vlastní existence – tj. náš svět hmoty a my jež jej vnímáme a poznáváme bezprostředně svými smysly. Zde nebudeme používat jiný pohled než přírodovědecký. Svět jako celek složený s elementárních částic, atomu a molekul v systémy hmotných celků jež spolu interagují fyzikálními interakcemi.

3) vrstva mechanismů - tj. existence principů, zákonů a zákonitostí jež umožňují fungování systému světa a které jsme schopni popsat. (Jsou vždy popisné abstraktní systémy poplatné vždy dobovému poznání.)

Zde si všimneme jen dvou představ:

a) představa vycházející z bezprostředního exaktního poznávání světa tj. přírodověda představovaná hlavně fyzikou, chemií a biologií.

b) představy vycházející z bezprostředního psychického poznávání světa, tj. to co do přírodovědy někdy řadíme a někdy zase ne, zde např. psychologie a filosofie je součástí vědy, ale např. psychotronika a hermetismus není součástí vědy, tvoří jakoby mimo ni samostatné popisné systémy přírody.

Stav je takový, že střední vrstva gnose je neoddiskutovatelná existence bezprostředně jako předmět naší exaktnosti. Kdežto poznání její příčinnosti a mechanismu fungování tj. to co je "nad" a "pod" ní se neustále mění podle toho jaká kritéria nazírání volíme. Nejde zde o bezprostřední exaktnost, ale o závislost zprostředkování poznaných faktů o střední vrstvě na naší psychice. Proto v praktickém životě velice často se stává, že věci, které neexistují fyzicky a jsou jen součástí psychických představ zaměňujeme za skutečnost.

Vývoj duchovědné psychotroniky vede psychotroniku na scestí. První cesta ji vede k něčemu co odpovídá středověké Pansofii J.A.Komenského, či Universální vědy Descarta. V dnešní době představa spojení vědy a náboženství vede k utopii, obsahuje rozpor a přesahuje rámec vědecké přípustnosti. Druhá cesta, která je pokračováním původního pojetí psychotroniky ji vede k přesnému vymezení kompetencí jednotlivých vědních disciplín v rámci třívrstvé gnose světa a z toho vyplývající možné aplikace v přírodovědeckém poznání přírody a člověka.

1.1. Středověké myšlení

Než přistoupíme k dalšímu nástinu problému pansofie, řekneme si něco málo ze středověké logiky a metodologie, pro lepší chápání dalších nastiňovaných představ. Vilém Ocktan ve 13 století komentuje Aristotelovu Fyziku. Ve svém výkladu ukazuje nominalismus v pojetí vědy, vedoucí ji k tzv. propozicionalizaci. Propozicionalizace spočívá zhruba řečeno v přesvědčení, že má-li věda pojednat o obecném, nemůže jednat o věcech, nýbrž jen o výrocích, které se věcí týkají.

Výrok je odvozován a nebo vystupuje s "duševním prožitkem" tzn. bere se jako něco, co může o něčem vypovídat, ale není to slovo vyslovené nebo napsané. Někteří autoři to nazývají "duševní intence", někteří "pojem". Jaké povahy však tento "prožitek" je, zda je to totiž nějaká věc mimo duši nebo něco, co existuje jen v duši, nebo nějaké fiktivní jsoucno, které existuje jen v duši jako její předmět, o tom uvažovat nenáleží logikovi, ale metafyzikovi./3, str.138/

Duševní prožitek můžeme chápat jako úkon rozumového chápání. A zároveň rozumové úkony duše se nazývají, duševními prožitky a zastupují svou přirozeností, vnější věci nebo jiné věci v duši podobně, jako to činí na základě ustanovení slova. Proti tomuto výroku je mnoho námitek, říká se zde však, že poznáváme buď to co existuje v duši a nebo mimo duši, ale vždy skrze duši. Poznává-li se však v podstatě jen to co se zobrazuje a nebo je v duši, táži se co? A nemůže to být nic jiného, než samotný úkon chápání, a tak by bylo chápání poznáváno sebou samým, což se zdá být nevhodné./3, str.139-140/

Duše nejen poznává, ale má i své projevy mezi něž patří i rozum a vyjadřování. Vyjadřování se děje termíny trojího charakteru má bytí pouze z rozumu, mluvené a psané jež opouští duševní prožitek a je sdělováno okolí. Myšlené - mentální termíny jsou myšlenými slovy o nichž sv. Augustin říká, že nenáleží do žádného jazyka, neboť setrvávají v mysli a nemohou být proneseny navenek, třebaže se slova jakož i jimi podřízené znaky navenek pronášejí.

Mentální termíny jsou spojeny s pojmy duše čili jejich intencemi (není-li to jedno a totéž).

Věda samotná je postavena na pojmech mluvených a psaných. Tyto pojmy vycházejí z duše. Věda pak představuje kvalitu existující subjektivně v duši a nebo tvoří soubor takových kvalit, které duši informují (tj. jsou v duši jako ve svém subjektu). Věda je "poznáním" jež se rekrutuje, generuje z duše a nemá tedy příčinu ani v hmotném objektu či subjektu. Duše je rozumová, tím že chce chápat, co dříve nechápala může pochopit co dříve nepochopila aniž by byla nositelem své změny. Duše má tudíž poznenáhlu něco co dříve neměla. To však nemůže být nic jiného než akt rozumu či vůle, jenž v duši je touž kvalitou./3, str.160/

Mluvené a psané slovo je spojeno s použitím lidských smyslů. Zpětné zobrazení mluveného a psaného slova jde touž cestou - smysly. Pro duši pak "hodnota - kvalita" jež do ní vstupuje je odrazem okolí, je táž jako u mluveného a psaného slova. Duše však rozlišuje co ve skutečnosti je - existuje a nebo není, svými intencemi. Vnitřní intence duše nese obrazy skutečnosti, proto zde se uzavírá zpětná vazba. Je-li intence vlastní je vnitřní intencí duše, jedná-li se o intenci rozumu je rovněž intencí duše, ale intencí (spojenou) vzniklou kontaktem s prostředím v němž je. Intence vůle pak spojují intence rozumu a vnitřní intence duše. Všechny intence jsou však týž svou podstatou v duši, ale každá intence generuje jiné souvislosti.

Vnitřní intence duše je v souvislosti se světem (hmoty).

Intence rozumu v duši je souvislostí s principy (mechanismy).

Nápadně se nám zde toto kryje s třívrstvým pojetím gnose světa. Ve středověku se rovněž v kontextu s tím objevují učení (středověké vědy). S intencí vůle koresponduje magie, s intencí rozumu přírodní filosofie a s intencí duše učení o prvotním jsoucnu a dokonalosti Boha (teozofie). Dnes v tomto smyslu je ekvivalentem magie - psychotronika, přírodní filosofie - přírodní vědy a učení o prvotním jsoucnu se rozvíjí stále v duchu tradic náboženských systémů a filosofie. Dnes je určujícím prvkem přírodověda, která vzešla z přírodní filosofie a psychotronika je skutečně něco jiného. Psychotronika jako by neměla přírodovědecké kořeny. Přírodověda stejně jako "...přírodní filosofie uvažuje v první řadě o substancích postižitelných smysly a složených z látky a formy, v druhé řadě o některých separovaných substancích.

K pochopení těch věcí je třeba vědět, že se každé vědění vztahuje ke komplexním poznatkům. A jako se komplexní poznatky vědí díky vědě, tak i to co je nekomplexní, a z čeho se skládá to, co komplexní je, je to, o čem ta věda uvažuje. Je to teda tak, že se komplexní poznatky, jež se vědí díky vědě o přírodě, neskládají ani z věcí postižitelných smysly ani ze substancí, nýbrž z intencí čili pojmů duše, jež jsou takovým věcem společné. A proto věda o přírodě nejedná ve vlastním slova smyslu o věcech, jež mohou vznikat a zanikat, ani o přirozených substancích ani o věcech, které se mohou pohybovat, neboť takové věci nejsou subjektem ani predikátem v žádném závěru, o němž víme díky vědě o přírodě. Věda o přírodě však ve vlastním slova smyslu jedná o intencích duše, jež jsou takovým věcem společné, a jež suponují přesně za takové věci v mnoha výrocích..."/3, str. 165/ Výběr společných znaků je dán intencí rozumu a od něj se odvíjí přírodověda.

Středověká představa vesmíru zobrazená v představách antiky - antický kosmos, bere vesmír jako uspořádaný a živý, účelný a řízený myšlením, inteligencí či Bohem.- Se zrodem přírodních věd, která počíná moderní mechanikou bylo nutné odstoupit od těchto vitalistických stanovisek a zavést důslednou matematizaci a geometrizaci. Dělo se tak od Golilea přes Descartesa po Newtona. Pohyb již nebyl pojímán ve spojení s oživením a oduševněním pomocí duše jako to chápali Leonardo da Vinci nebo Kepler, či Tomáš Akvinský. Pro ně byla hybnou silou pohybu vis impresa či impetus, což není síla v našem moderním smyslu. Vis impressa je myšlena vitalisticky a lze ji připodobnit k duši, která na určitou dobu oživuje předmět, aby jej pak opět opustila./4, str. 288/

Přírodověda ze svého aparátu dnes již nadobro vyčlenila rozměr ducha zobrazovaného v různých dřívějších pojmech a zdá se skutečně nevhodné ho vracet i do psychotroniky.

 

2. Pansofická psychotronika

Uvedli jsme drobné střípky ze středověkých názorů na svět a jeho fungování, tak jak je vnímal kdysi člověk. Vedl nás k tomu odklon vývoje duchovědné psychotroniky od materialismu k idealismu, od přírodovědy k pseudovědě, od reality k utopii.  Poslední žijící zakladatel psychotroniky Z. Rejdák vrátil duši a ducha do psychotroniky, ale pro jejich "všemoc" je nelze nijak bezprostředně spojovat s přírodovědeckým terminologickým aparátem postaveném na pojmech hmota - energie - vědomí a fyzikální interakce. Jestliže metapsychologie a parapsychologie v době, kdy psychotronika vznikala pojmy duše a duch používala a používá je i dnes, a psychotronika se od nich ve svých počátcích oprostila a později se k nim část badatelů v psychotronice vrací, pak jejich psychotronika není ničím jiným než řekněme určitou neometapsychologie a neoparapsychologií.

Rejdákova koncepce vytvořila zapeklitou situaci, kterou lze přirovnat k vývoji chemie z alchymie. Alchymie se přerodila ve vědu - chemii, díky přírodovědeckému aparátu, který jí umožnil přesný popis hmoty a hmotných procesů, stalo se tak z nutnosti použití chemie v praxi při vývoji nových technologií. Psychotronika při svém zrodu měla podobné krédo, oprostit se od některých všeobsažných pojmů, a dát prostor přírodovědeckému pohledu. Na takových pojmech jako "duše a duch" nelze stavět psychotroniku, stejně jako chemii na pojmech "alchymické rtuti a síry". Budování psychotroniky jako vědní disciplíny musí být postavené na přesnosti adekvátní dnešní době a nelze jí stavět na středověkých pojmech. Platí, zde stále to co bylo uvedeno úplně na začátku této práce - jakýkoliv odklon od původní definice psychotroniky vede k pseudovědě, a byla-li tato definice psychotroniky v r. 1988 Z. Rejdákem změněna, pak už nelze hovořit o „vědecké psychotronice“, ale jen o „duchovědné psychotronice“. 

2.1. Sémantický výklad slova psychotronika podle Rejdáka

Z. Rejdák v díle "Průvodce po psychotronice" vydaném v roce 1991 vymezuje duchovědnou psychotroniku, toto dílo vyšlo v roce 1988 v USA pod názvem "Guite to Psychotronigue", Carrllton.

Slovo psychotronika umožňuje dvojí výklad, je složeno z řeckých základů:

1) Jedná se o jevy spojené s psychickým procesem (psyché - duše) doprovázeným energetickým projevem (tron - součást slova elektron, označení také pro jantar, u něhož se předpokládaly vlastnosti vyzařování).

2) Psyché - duše, trón vláda, moc: ovládnutí a pochopení mohutnosti duše - duševláda nad sebou a z pohledu duševlády nalezení správného místa a postavení v životě." /2, str.307-308/

"Nepochybujeme o tom, že psychické stavy a procesy jsou mnohonásobně variabilnější než procesy fyzikální. Přesto jsme však přesvědčeni, že naše psychika při své variabilnosti má svůj pevný řád, který je dán tím, že máme všichni duši se stejným vnitřním etickým kódem. Tedy máme svůj korektor této variabilnosti. Ne každé transcendentálno, zejména dnes propagované, většinou na úrovni poněkud vznešenějšího povídání, ale přece jen povídání, nám bude k užitku. Jenom nástroj, který duše používá, tělo, počítaje v to náš mozek, na základě výchovy a kulturní tradice, která se odrazila v tomto nástroji, nám buď přiblíží a umožní poznat jednotný imperativ v nás nebo nám znesnadní a zamlží odhalení tohoto jednotného imperativu. Zejména když si uvědomím, jak je nebezpečné vyvolávat různé stavy, na kterých je podílí nekontrolovatelné uvolněné podvědomí. V tomto směru i v mnoha dalších je Caprova publikace zavádějící a zcela poplatná stylu pochybného new age." /2, str.256/

2.2. Psychotronika s duší a bez duše

Výklad pojmu psychotronika uvedený výše není příliš vhodný, protože vznik tohoto slova není ani tak věcí sémantiky jako spíše historických souvislostí.

Nacházíme se zde u problému psychotroniky s duší (duchovědné psychotroniky) a bez duše (klasické psychotroniky), je to podobný problém jaký existoval dříve v psychologii, a vlastně existuje i dodnes, než se vyčlenila z filosofie jako samostatná vědní disciplína exaktního charakteru. Původní koncepce psychotroniky je bez pojmu duše, protože psychotronika se zrodila jako výsledek snahy o vytvoření exaktní vědy, vědy bez pojmu duše, která by nahlížela na psychotronické jevy přírodovědeckými metodami.

Rejdákova koncepce psychotroniky s pádem komunismu se vrací zpět k duši, čímž ji zbavuje možnosti exaktnosti přístupu v jejím základním článku, bez kterého nemá jako věda už smysl. Hovoříme-li tedy o Rejdákově pojetí psychotroniky můžeme tedy skutečně hovořit o "psychotronice s duší".

Současné pojetí psychotroniky jako koncepce "psychotroniky s duší" je založeno na interdisciplinárním a přírodně společenském charakteru, který jde však mnohem dále. Vzniká zde něco co by mělo vést ke koexistenci různých a dosud neslučitelných filosofických představ a vědních disciplín. Historicky to lze přirovnat k době 17 století, kdy J.A.Komenský se snaží vytvořit vědu o podstatě všech věcí, tzv. Pansofii - pansofický ideál, době kdy Descartés vytváří projekt universální vědy. Svou podstatou jde o snahy některých badatelů dnešní doby o renesancí duše a ducha a jejich opětovné včlenění do přírodovědy, která stále více nabývá ryzí exaktní charakter. Pansofie nebyla dokončena, zůstala otevřená, protože nebylo možné plně sloučit přírodovědecký popis jevů s jeho odhalenými zákonitostmi a představami příčinnosti podstaty světa. A hovoří-li Z. Rejdák o psychotronice jako mostu mezi náboženstvím a vědou pak ukazuje starý problém v novém světle, který v současnosti opět skončí jako novodobá utopie.

Descartés v 17 století hovoří o tom, že Universální věda má být založena na obdivuhodné metodě, která povede lidského ducha systematicky k objevování všech pravd. Prvotně formuloval zásady této vědy sám pro sebe ve spise "Pravidla pro řízení rozumu", tento spis vyšel až po jeho smrti (1701). První jeho vydaná kniha nese název "Rozprava o metodě, jak správně vésti svůj rozum a hledati pravdu ve vědách (1637). Descartes byl svými pracemi na prahu současné moderní vědy, pochopil např. význam křivek a jejich rovnic, jakož i jejich použití v poznání. Otevřel cestu k moderní "vyšší" matematice, na kterou navazuje Newton./5, str.445/ Zde jsou kořeny charakteru současné vědy.

J.A.Komenský však plně nedokázal rozvinout matematické operace a s nimi nastupující nový aparát přírodovědy odvíjející se v kontextu z experimentální praxí.

Komenského fyzika je spíše přírodní filosofií, která obsahuje spolu s obecnými zásadami též část popisnou (hlavně má Komenský též zájem chemický) v nerozlišené jednotě. Sám zdůrazňuje, že novota jako fyziky je především projevem trojnosti jejich principů, hmoty (kterou pojímá atomicky), ducha a světla (či ohně). Jeho myšlení i zde je v souladu s jeho pansofickým ideálem. Máme-li přirovnat jeho práce Komenského k psychotronice pak jeho fyzika je zobrazením původního pojetí psychotroniky a jeho Pansofie je vizí toho, kam chce psychotroniku dostat "psychotronika s duší". V dalším nástinu problému "psychotroniky s duší" jako stanoviska psychotroniky ho trochu vylepšíme, abychom zvýraznili některé skutečnosti.

Dnes, kdy víme, že přírodovědecký mechanismus má rovněž svoje meze, že jeho snaha novelizovat všechno jsoucno i jeho zákonitosti na mechanickou úroveň není oprávněná máme opět něco více porozumění pro svět, jak jej viděl Komenský, totiž v podstatě svět živý, spořádaný, plný smyslu a rozprostřený po různých úrovních, které jsou na sobě více závislé, ale mají svou určitou anatomii./4, str.322/

2.2.1. Diagramy pansofie psychotroniky

Pansofií (vševěda) je myšlena universální věda založená na přesnosti, vyčerpávající vše, co možno lidsky věděti připomíná ideál scientia universális či mathesis generalis Descarta a Leibnize. Je zde však odlišný příklon - pansofie se přiklání k bázi odvíjející se od ducha, Descartova universální věda, již k bázi termínů od ducha odvislých - směřujících k přírodovědeckému chápání světa.

Pansofická soustava Komenského se rodila po 40 let práce, přičemž jejím základem se stala přepracovaná metafyzika doplněná o bytostný rozměr člověka a umělé jsoucno. Celá jeho vize je složitá a vyžadovala by hlubší studium, my se však spokojíme se zjednodušenou rekonstrukcí.

Pansofie měla být rozpracovaná metafyzika, která by však již ničím takovým nebyla - jeho metafyzika rozlišuje substance světa na tři druhy jsoucno, totiž bytostí první a bytosti odvozené, které jsou různých druhů, totiž substance (jsoucno, které samostatně existuje) a akcidence (to co existuje jako přívlastek substance). Komenský, tak rozeznává:

1. pasivní princip, z něhož bytosti povstávají, látku, či temnotu (materia sive caligo)

2. aktivní princip, který bytostem dává tvar, a kterým je světlo.

3. usměrňující, pořádající princip, "duch" rozlitý veškerenstvem, který všechno obsahuje a dělá. (Zde je báze pansofie v níž se odlučuje od přírodovědy)

Vševěda „pansofie“ chce vědomě hledati ve všem, co existuje, stopu absolutna, kterou spatřuje v trojdělení.

Komenský v těchto představách je pod vlivem světelné metafyziky, která se táhne od Plotina přes Augustina celým středověkem. Tato tradice rozeznávala též světlo ve smyslu intelektuálním a světlo fyzické a podle jejich nauk není mezi obojím vztah pouhá analogie, nýbrž ve shodě s naukou o idejích spatřovala v druhém něco odvozeného od světla intelektuálního.

Obr.1) Diagram Pansofie J.A.Komenského (zjednodušený)

V Pansofii, tak nad existencí bytosti člověka a světa "panují" tři principy, tato veškerá existence se vyskytuje pak v abstractum - concretum, tj. formě bez podkladu a formě ve hmotném substrátu (protiklad, vznikající činností naší mysli) jsoucno přírodní a umělé.

 

Obr.2) Obecná interdisciplinarita "psychotroniky s duší"

Připodobnění psychotroniky k Pansofii je spojeno s názorností interpretace současného vývojového stavu psychotroniky a s krizí, kterou prodělává. Nejvíce se přitom dotýká Rejdákovy koncepce psychotroniky s duší, která se zásadně odklonila od základních stanovisek a původního pojetí psychotroniky.

Obr.3) Přiřazení klíčových pojmů k pansofické vizi psychotroniky s duší

2.2.2. Místo psychotroniky ve vševědě

Na obr. 2 a 3 je pansofické vymezení psychotroniky, k tomu aby tento systém fungoval musí se sdílet sousední pojmy a disciplíny. Tedy fyzika s chemií se prezentuje sdílením pojmů energie - hmota a interakce spojené s energií působící uvnitř prvků a v jednotlivých fázích hmoty a hmotnými celky zároveň. Zde lze překročit hranici - existuje i fyzikální chemie.

Rozhraní chemie s biologií prezentované sdílením hmoty obecně a organismu jako její formy spojené s metabolismem a chemickými reakcemi uvnitř hmoty organismu. Zde lze překročit hranice - existuje biochemie, fyziologie.

 a) užší pansofická vize původní koncepce psychotroniky

b) širší pansofická vize původní koncepce psychotroniky

Obr. 4) Pansofická vize původní koncepce psychotroniky

Rozhraní biologie s psychologií prezentované sdílením organismu a duše jako prolínající se existence projevující se vědomím a tvořící z hmoty lidskou bytost. Zde lze překročit hranice - existuje neurofyziologie, reflexní teorie, ale typická věda rozhraní ještě nebyla vytvořena (něco analogicky jako třeba fyzikální chemie, či biochemie jak bylo uvedeno výše), protože duše není exaktně ověřitelná a tím nebyla do materialismu přírodovědy přijata, stává se předmětem psychologie a filosofie. Můžeme říci, že psychologická a filosofická hlediska dokážou "uskutečnit spojení" problému duše a těla.

Problém je rozhraní psychologie s náboženstvím a sdílení pojmů duše a Boha, jakož i úloha vědomí zde se rovněž dá překlenout filosofickými koncepcemi a náboženstvím. Ale rozhraní náboženství s fyzikou je mnohem tvrdší oříšek, cožpak si můžeme dovolit hovořit a nějakém "úzkoprsém" sdílení pojmů Boha a energie, či duše a energie tj. problém Rejdákovy psychotroniky. Tyto problémy nelze jednoduše prezentovat ani řešit, existuje však na ně spousta náhledů ať starověkých, novověkých či dnešních majících filosofický charakter, tyto jsou však nezaměnitelné a často se vylučují. Tento problém nevyřeší ani přijetí koncepce páté fyzikální interakce, ani problém vymezení všeharmonizujícího činitele, ani koncepce hierarchie nadřízenosti a podřízenosti principu ducha nad hmotou. Chybí zde "uchopitelná" popisná kritéria, která i když by třeba nebyla dnes exaktně ověřitelná, tak by byla alespoň nějak slučitelná s přírodovědou.

Pansofická vize psychotroniky jako "psychotroniky s duší", tak jak byla zde prezentována je v současnosti utopická, provedeme-li však redukci uvidíme, že se zde může rýsovat něco hodnověrnějšího.

Vezmeme-li si původní koncepci psychotroniky a zobrazíme jí futurologicky v pansofické vizi, pak dostaneme obraz, který skutečně posunuje psychotroniku o další krok k přírodním vědám, tedy k tomu, aby se stala přírodovědeckou vědní disciplínou.

Nechceme zde pojem Boha a duše vylučovat je třeba si uvědomit, že se za nimi skrývá psychologicky objektivní skutečnost spojená s mytologickým pojímáním světa o němž řada lidí nemá nejmenší pochybnost nemůžeme však na ni uplatnit přírodovědecká kritéria vědních disciplín fyziky, chemie ani biologie. A právě psychotronika vznikla z parapsychologie ne proto, aby jí dala vhodnější název, ale protože měla v tomto směru lidského poznání uplatňovat zmiňovaná kritéria a to za tím účelem, aby se naprosto jednoznačně prokázalo, že psychotronické jevy nejsou ničím nadpřirozeným, mystickým či tajemným, ale že se jedná o jevy odvíjející se od přírodních zákonů, které budeme schopni poznat a popsat, a zároveň, že tyto zákony budou ve větší či menší míře adekvátně spojovat s již poznanými přírodními zákony. S touto úlohou bylo rovněž spojené úsilí úplně se distancovat od okultismu a metapsychologie a parapsychologie, někteří stoupenci na tyto skutečnosti rádi zapomínají. Je pravděpodobné, že pokud psychotronika dodrží tento svůj původní záměr stane se přírodovědeckou disciplínou a bude přijata na akademické půdě.

Pansofické vyobrazení "psychotroniky s duší" je utopií, z toho důvodu, že neexistuje možnost překrytí pojmů, tak jak jsou zvoleny, energie a Bůh nemůže být součástí studia fyziky, stejně je na tom i duše a organismu u biologie, nehledě na to, že nejen člověk je živým organismem, ale i zvířata a rostliny, či mikroorganismy.

2.2.3. Jednotná věda o přírodě

"Slovo psychotronika jsme nevolili s cílem se odlišit nebo distancovat od parapsychologie nebo metapsychologie. Vedly nás k tomu zcela věcné důvody. Jevy, které psychotronika a parapsychologie zkoumají, neleží jen vedle nebo za psychologii, měly by být také vedle, mimo nebo za medicínou, fyzikou, geologií, filosofií atd. Pak bychom museli pojednávat o pramedicíně, parafyzice, parageologii apod. Vyvstává však obecně otázka, zda má smysl už pojmenované disciplíny zdůrazňovat, že zkoumá vlastně druhořadé jevy. Tím se do jisté míry sama staví mimo stavájící vědní disciplíny. Vycházíme-li z předpokladu, že se jedná o zcela reálné fenomény, byť zatím ve svém projevu řídké nebo občasné pak není vůbec důvodné sahat po předponě para. Společným jmenovatelem pro námi zkoumané fenomény je, že jsou úzce spojeny s naší psychikou a zároveň jsou doprovázeny energetickými projevy. Proto jsme se pro jejich souhrnné pojmenování rozhodli převzít již navržený termín psychotronika, který jsme považovali za nejvýhodnější, protože rovněž postihovat vzájemnou vazbu psychického procesu nadřazeného energetickým projevům, které tento proces doprovázejí. Jeho původcem je Ferdinand Clerc." /6, str. 20/

V uvedeném úryvku se hovoří o psychice a energii, to je obsah původní myšlenky se kterou se psychotronika rodila, pojem duše a "Bůh" je do ní zapracováván až v jejím poskomunistickém vývoji.

Pansofická vize "psychotroniky s duší" vytváří svým způsobem universální vědu o přírodě. Psychotronika však žádnou takovou vědou o přírodě není, pouze jak se zdá se stane "objevitelem" určitých jednotících zákonitostí. Pansofická vize psychotroniky pak zobrazuje určitou myšlenku jednotné vědy o přírodě, která však přesahuje široce rámec vlastní psychotroniky, proto je na obrázku i provedeno vymezení "rozsahu psychotroniky" v této jednotící představě. Jednotná věda o přírodě si neklade za cíl poznání příčinnosti existence přírody, jako nějaké duchovní podstaty, ale v souladu s metodologií přírodovědy se snaží vyjádřit mechanismus fungování světa.

Rozdíl pansofické vize "psychotroniky s duší" a klasické psychotroniky (obr.2 a 4) je v tom, že "psychotronika s duší" absorbuje náboženství a klíčovým pojmem se v ní stává duše a nutně pak i Bůh, kdežto psychotronická vize pansofie vycházející z přírodovědecké interdisciplinarity psychotroniky je postavená na klíčovém pojmu vědomí a nutně pak i informaci. V souladu s teorií interakčně-plazmatické struktury a širšího pojetí lidské psychiky je nakonec pojem vědomí vymezen jako informační proces nesoucí organizační schopnost. Nutno však poznamenat, že psychotronika v pansofické vizi vytváří nadstavbu, která je určitým pokračováním některých metafyzických představ, které ovšem pozbyly již svůj metafyzický obsah. Tato nadstavba jak ji brzy poznáme je velice rozsáhlá a vše nasvědčuje k tomu, že se z ní bude v budoucnosti rekrutovat nová vědní disciplína a nebo přinejmenším specializovaný obor psychotroniky. První předzvěstí této vědy je informační fyzika.

Pansofická vize psychotroniky obsahuje pojmy jež jsou specificky vymezeny, musíme tedy vzít v úvahu určité korekce oproti jejich běžnému chápání:

- vědomí - organizační princip hmoty, jako informační proces

- informace - výraz obsažený ve hmotě, který z ní lze vydedukovat vědomím

- bytost - existence sama o sobě nesoucí život

- primární informace - vzor, obraz, forma, či praforma ve smyslu historickém - idea a odraz hmotné existence v prostoru jako informační stopa ve smyslu dnešním (svébytná existence - entita)

- forma - výraz obsažený v prostoru, který odráží hmotnou existenci, a to takový, který může být odrážen jako hmota

- organismus - nositel vědomí

- energie - obsah hmoty

- interakce - projev energie

Sdílení organismu a vědomí je pak dáno informační hodnotou hmoty a organismus nesoucí vědomí je bytostí. Sdílení vědomí a primární informace je dáno možností postižení této informace vědomím a možností vytvořením vědomím informace nové, s čímž jsou spojeny některé jevy. Sdílení primární informace s energií je dáno tím, že primární informace je forma hmoty postavená na stejnou úroveň jako energie a hmota, v tomto smyslu tedy také se předpokládá existence procesu transformace energie v primární informaci a primární informace v energii, jakož i analogicky to známe u hmoty a energie. Primární informace (v přiblížení idea, entita) energie a hmota se jeví jako tři různé úhly pohledu na totéž. Prvotní pojem primární informace a informace sama je existence adekvátně srovnatelná s pojmy energie a hmoty. Z tohoto chápání podstaty světa pak vyplývají i jednoduché závěry ve vztahu k jednotlivým formám existencí neživé hmoty má primát hmotný, prostor má primát energetický a živé hmota má primát informační.

 

3. Středověká filosofie

Nyní se budeme věnovat poznámkám ke středověké filosofii, metafyziky a jiných problémů, jež vyústí v takové pojetí psychotroniky, které již nebude pansofií psychotroniky, ale přijatelnou představou jednotné vědy o přírodě.

Při výkladu to nebudeme mít dále lehké, proto řadu představ budeme zjednodušovat. U hmoty je lépe mluvit o uspořádání, to je "hmatatelné". U energie spíše o vlastnostech neboť ty podmiňují uspořádání hmoty, ale především nám lépe interpretují realitu, která je naším smyslům, poněkud vzdálenější než hmota samotná. Jak je to, ale s primární informací, jako s určitou entitou? Pojem entita je našim smyslům ještě vzdálenější. V dávné minulosti se nehovořilo v takových termínech jako dnes, ale mnohem obecněji a celostněji. Hmota, energie i informace byla pojímána jako projevující se jsoucno.

O existenci ducha - Boha a duše se nikdy nepochybovalo.

Podle Descarta "jsoucno tvoří dvě na sobě nezávislé substance, duchovní a hmotná. (Nad oběma substancemi je ovšem ještě takzvaná neomezená substance - Bůh.)

„Duchovní substance je bytím nezávislým soběstačným. Atributem (vlastností) této substance je myšlení. Její důkaz je právě v sebejistotě našeho myšlení a v ideji Boha. Hmotná substance se rozkládá v prostoru. Jejím atributem (vlastností) je rozlehlost. Proto existenci této substance vyjadřují pojmy geometrie. Hmotou jsou tedy jen prostorová tělesa. ...

Dualismus značně komplikuje otázku, jak dochází k propojení obou substancí v člověku." /1, str.79/

"Descartovi následovníci se pokusili vyřešit otázku, jak na sebe mohou působit vzájemně oddělené duchovní a hmotná substance. Došli k názoru známému okasionalismus: vztah mezi oběma substancemi je možný jen při zvláštních příležitostech (latinsky occasio) prostřednictvím Boha." /1, str.81/

Tato myšlenka je náplní panteismu. Panteismus je filosofickým postojem, ve kterém je vesmír živý, jeho život je daný božským principem, který nestojí vně přírody, ale je v ní.

Spinoza ztotožňuje Boha a přírodu. Svět není nic jiného než jak Bůh existuje, a člověk není nic jiného než jak Bůh myslí.

Myšlenka panteismu (spojení Boha a přírody) je součástí naturalismu, v němž vztah k přírodě je vymezen ještě druhou stránkou - sensualismem (smyslovostí a empirickou zkušeností). Dnešní době však vládne racionalismus tj. rozumné ovládnutí skutečnosti.

Pansofická vize psychotroniky ve formě "psychotroniky s duší" je panteistickou koncepcí, ale zvláště je třeba zdůraznit primární úlohu duše. Úloha duše je zde srovnatelná s tím co popisuje Platonova filosofie, která je postavená na psychagónii tj. vedení duše. Proto se často v rozpravách používá mýtů jako zvláštní obrazové řeči, která hovoří k duši. Je to řeč imaginace (mocné představivosti). Platónovo užívání mýtu (podobenství, příběhu, obrazu) bývá často považováno za filosofickou nezpůsobilost a nedostatek. Naopak mýtus je pro Platóna zdrojem filosofie (moudrosti) Mýtus je řečí duše, "ví, ke komu mluvit a ke komu mlčet". Zatímco pojmová řeč filosofie působí "jen na rozum, mýtus vyživuje duši a zušlechťuje ji. Poznání duše není plně sdělitelné./1, str.57/

 

4. Pansofie duchovědné psychotroniky

Pansofická vize psychotroniky má nepochybně své historické kořeny, vždyť od pradávna člověk spojoval Boha a přírodu. A tak jak člověk v přírodě hledal Boha, tak v sobě hledal duši.

Obr. 5) Obecná pansofie duchovědného pojetí psychotroniky

Pansofie, tak jako je zde vymezena je výrazem hledání „pravdy“ člověkem, jejíž hloubka je dána poznáním. Člověk hledá za prahem nadpřirozena prvotní počin prapříčinu své i veškeré existence. Za výrazem interakce, jako vztahu něčeho z něčím objevuje to neviditelné v našem světě, objevuje informaci jež je výrazem toho. Za látkou hledá strukturu hmoty, za buňkou organizační princip živé hmoty.

Rejdákova psychotronika tím, že vymezila pojem duše a její mohutnosti, stejně s zavedením předpokladu existence všeharmonizujícího činitele přírody se zjednodušeně řečeno snaží spojit princip ducha s principem energie, tj. moc a sílu. Z hlediska současné vědy je to však neexaktní a vymyká se přírodovědecké logice. Duše nositel filosoficky „téměř neomezených schopností“ a dílčí popisné principy přírodovědy mezi něž patří i hmota - energie - informace - vědomí nelze spojit. Což duše potřebuje k tomu, aby něco zjistila či vykonala informaci, vědomí, či energii a hmotu. V psychotronice se jedná o krok zpět k okultismu, či lépe řečeno přechod psychotroniky na pozice metapsychologie a parapsychologie. Jsme zde opět u problému vzniku psychotroniky, která se zrodila z parapsychologie a pod tímto pláštíkem se prosazovala ve východním socialistickém bloku. Psychotronika ve své původní koncepci vytvořila nový přístup k objektivní realitě, který není fyzikálním, chemickým, biologickým, psychologickým stejně jako ani náboženským a parapsychologickým, ale psychotronickým.

Zdá se však, že myšlenka spojení duše a hmoty vychází z racionálního představy, která by měla zpět k jednotné vědě založené dnes na utopické myšlence spojení materialistické přírodovědy a náboženství s idealistickými představami.

Obr. 6) Vize jednotné vědy o přírodě (přírodovědecká pansofie – vševěda)

Hovořili-li bychom i nadále o možnosti vzniku pansofie vědy, tak jedině ve smyslu vzniku universální vědy Deskarta s tím, že přírodovědecky by integrovala vědění fyziky, informatiky, chemie a psychologie, psychotroniky, biologie.

V pojetí světa dle jednotné vědy o přírodě neexistují jednoduché vztahy, protože celek funguje na synenergismu. Synenergismem rozumíme, zde jev, při kterém jedna složka je buď zcela neúčinná nebo účinná je velmi slabě, působí-li samostatně, ale ve spojení s jinou složkou nabude takové účinnosti, že se stane rozhodující. Tyto mechanismy se uplatňují i při psychotronických jevech, proto exaktnost psychotroniky pokulhává, nejsou totiž dostatečně zmapovány podmínky, při kterých se jinak "neúčinná" složka našeho organismu stává ve spojitosti s vědomím rozhodujícím faktorem. Psychotronika se z hlediska probraných principů zdá být protipólem fyziky vztahujícím se k živé hmotě.

 

Zdroje:

1. Lenka Adamová, Vladislav Dudák, Václav Ventura, Základy filosofie, etiky, Fortuna, Praha 1995

2. Karel Drbal a Zdeněk Rejdák, Perspektivy telepatie, Eminent, Praha 1995

3. S. Sousedík,Texty ke studiu dějin středověké filosofie, Praha, Karolinum 1994

4. Vesmír r. 1953

5. Vesmír r. 1996

6. Zdeněk Rejdák, Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991

Zrození psychotroniky

Zrození psychotroniky je nejčastěji spojováno s prostým přejmenováním parapsychologie, které provedl Z. Rejdák se svými kolegy v roce 1967. Přičemž jsou nejčastěji uváděny ideologické důvody a obecná nepřijatelnost parapsychologie pro stoupence dialektického a historického materialismu (Nakonečný 1993) a dále zbavení se negativní konotace spojené s parapsychologii (Vojtíšek 2004).

Ke vzniku psychotroniky však vedly mnohem hlubší okolnosti. Je to především vědecké myšlení dané doby, které je spojené s kybernetikou, bionikou a rozvojem genetiky. To znamená s praktickým uplatněním informačního paradigmatu 50. let 20. století a poznatků o přírodě v technické praxi 60. let 20. století. Představa možného spojení „psychiky“ s „kybernetickým strojem“ založená na předpokladu existence interakce organismu a vědomí s prostředím to byl ten hlavní impuls ke vzniku psychotroniky. Z. Rejdák a K. Drbal (1967) pod pojmem psychotroniky vidí rozšíření parapsychologického přístupu postaveného na filosofické-psychologické rovině do roviny fyzikálně-technické.

Přední představitel psychotroniky Z. Rejdák chápal psychotroniku jako interdisciplinární vědní obor, který zkoumá „distanční interakce mezi živými organismy a jejich prostředím a s nimi spojené ener­getické a informační projevy“. Jevy, které psychotro­nika zkoumá, mají psychobiologický a psychofyzikální charakter (Nakonečný 1993).

V tomto článku si ukážeme velmi zestručněný vznik psychologie a základní psychologické školy. Podobně potom i vznik psychotroniky a „mimopsychologické školy“ ,  které jsou určitým způsobem v psychotronice obsaženy.

Obr. 1) Na prahu psychotroniky stáli tři čeští myslitelé (na fotce zleva): M. Rýzl, Z. Rejdák, M. Nakonečný (foto převzato z knihy Z. Rejdák, Perspektivy telepatie)

 

Obsahové části:
1. Vznik psychologie
1.1. Psychologické školy
1.2. Zákonitý vznik psychologie
2. Vznik psychotroniky
2.1. Mimopsychologické školy
2.2. Behaviorismus kontra interaktismus
2.3. Zákonitý vznik psycholotroniky
2.3.1. Okolnosti vzniku psychotroniky
Závěr

 

1. Vznik psychologie
1.1. Psychologické školy

Podle světově uznávaného psychologa A. H. Maslowa (1968) existují v psychologii čtyři základní cesty:

1. psychoanalýza

2. behaviorismus

3. humanistická psychologie

4. transpersonální psychologie

Maslow sám se podílí na vzniku humanistické i transpersonální psychologie, ve které vidí návrat k člověku a jeho vnitřnímu životu, na kterém závisí jeho vnímání a chápání světa. Dnes po uplynutí dalších padesáti let vývoje psychologie bychom přidali pátou cestu:

5. kognitivní psychologie,

která s rozvojem technologií výzkumu v pozorování a vyhodnocování (modelování) fyziologických, neurofyziologických, elektrochemických a informačních procesů v organismu nabývá rozhodujícího významu (a svým způsobem s rozpracováním informačního paradigmatu a umělé inteligence vede ke kognitivní vědě).

Psychologie ve svém obsahu a směrech je značně různorodá proto se budeme zmiňovat jen o dílčích „formách“ psychologických škol nebudeme zmiňovat např. neobehaviorismus E.C. Tolman, P. Th. Young aj., neopsychoanalýzu K. Horneyová, H.S. Sullivan aj., neogestaltismem F. Heider, J.J. Gibbon aj.,  jakož ani kognitivismus v rozsahu kognitivní vědy, kde se smazává hranice s kognitivní psychologii. Rovněž jsme vypustili koncepty z druhého břehu, psychoenergetismu, psioniky apod.

V dalším výkladu je použit systém tabulek ukazujících pouze náznaky vybraných myšlenek (teze) a předmětu výzkumu, jejímž cílem je poukázat na skutečnost postupného vývoje a změny názorů ve „vědeckém myšlení“. S rozvojem vědeckého myšlení se totiž stává problematika parapsychologie a psychotroniky přijatelná. V přesnějším studium vztahu člověka a prostředí vzniká požadavek na vymezení faktorů, které významně ovlivňují organismus a psychiku člověka a tím je působení energie a informace v prostředí obsažené.

Významný čeký fyzik a filosof E. Mach se za svého života snažil o vytvoření oboru psychofyziky (1883). Vycházel přitom z nesouhlasu s vývojem přírodovědy, která se odcizovala člověku tím, že se zaměřovala na studium reality, která se  nacházela za hranicí lidského vnímání. Jeho filosofie vést výzkum a rozšířovat lidské poznání v souladu s "lidským" (přirozeným) vnímáním světa ve fyzikální rovině se v psychologii neuplatnila. Až badatelé zakládající psychotroniku svým způsobem navazují na jeho myšlenky.

1. Tabulka hlavních psychologických škol

Psychologická škola bez duše

hlavní zástupce

hlavní metoda

předmět výzkumu

základní teze

1870 – strukturalismus

W. Wundt

introspekce

obsah vědomé zkušenosti

Zkušenosti se skládají z primárních mentálních elementů

1890 – funkcionalismus

W. James, J. Dewey

introspekce a experiment

vědomí a činnost

Mysl je orgán psychického aparátu

1900 – psychoanalýza

S. Freud

introspekce a kazuistika

nevědomí

Chování dospělých je řízeno nevědomými motivacemi, které vznikly z dřívějších životních zkušeností

1910 – reflexologie

V.M. Bechtěrev

experiment

reflex v biosociální rovině

Bytí určuje vědomí. Bytí podmiňují individuální a kolektivní reflexy

1912 – gestaltismus

M. Wertheimer, K. Koffka, W. Kohler

experiment

organizace vědomé zkušenosti (vnímaní, myšlení atd.)

Duševní pochody se odlišují od sumy svých částí (celky jsou víc než části, které je skládají)

1913 – behaviorismus

J. B. Watson

experiment

chování

Vědomé chování může být vysvětleno spojením S-R a měněno podmiňováním nových S-R spojení (S-stimul, R-reakce)

Poznámka: Tabulka 1 je podle L. E. Bourne a B.R. Ekstrand 1985, doplnil jsem reflexologii jako hlavní směr, který významně ovlivnil vývoj psychologie v bývalém socialistickém bloku a nakonec i světovou psychologii.

1.2. Zákonitý vznik psychologie

Psychologie vznikla jako experimentální věda aniž by obsahovala do té doby velmi významný pojem duše. Podle bonnského filosofa F. A. Lange (1875) experimentální psychologie je psychologií od začátku bez duše.

Vznik experimentální psychologie ovlivnil vývoj vědeckého myšlení a nové poznatky:

- pokroky neurofyziologie přinesly poznání o závislosti duševního života na stavbě a činnosti mozku

  • J. Műller (1826) – koncept smyslové energie, nejsme si vědomi bezprostředně svého okolí, ale jen činnosti svých nervů
  • P. Broce a C. Wernicke (1861 – objevili řečová centra v mozku
  • G.Fritsch a E. Hitzig (1870) – zavedli metodu dráždění mozku el. proudem, což přispělo k objevu dalších mozkových motorických a senzorických center
  • H. von Hemholtz (1850) – změřil rychlost šíření vzruchu v nervovém vlákně
  • T. Meyment (1883) – vyložil schéma podmíněného reflexu
  • dále výzkum poúrazových stavů mozku a duševních poruch a chirurgie mozku u člověk a na pokusných zvířatech

- pokroky psychofyziky

  • H. Weber (1834) – formuloval zákon o citlivosti počitků (jaký musí být rozdíl v síle podnětu, aby byl vnímán – existují různé konst. pro různé počitky)
  • G.T. Ferchner (1860) – v knize „Elementy psychofyziky“ formuloval zákony a vztahy mezi intenzitou podnětu a intenzitou počitku („vnější psychofizika“ – řeší vztahy mezi podněty a počitky, „vnitřní psychofyzika“ – řeší vztahy mezi mozkem a duší). Dílo Ferchnera odstartovalo vznik experimentální psychologie. Fechner zastával rovněž metafyzické názory.

- a dále laboratoře na výzkum psychologické problematiky

W. Wundt v r. 1879 – založil první laboratoř pro experimentální psychologii, další následovaly

 

2.Vznik psychotroniky

Parapsychologie a psychotronika tvoří samostatné obory lidského poznání. Tyto obory představují významné „směry v myšlení“, které se formovaly na základě mezioborového výzkumu mimořádných jevů (především telepatie, telegnóze a psychokinéze) a vlastností lidské psychiky (mimosmyslové vnímání, komunikace a interakce psychiky s prostředím). Z toho důvodu jsou v současnosti parapsychologie (výzkum ESP a PK) a psychotronika (výzkum distanční interakce a její projevy) uznávány především z pohledu zavádění metodického výzkumu.

Mezioborový výzkum psychotroniky má své kořeny v tzv. psychických výzkumech na konci 19. a začátkem 20. století. V rámci těchto výzkumů se zrodila řada koncepcí, ze kterých jsme vybrali směry představující hlavní „mimopsychologické školy“.

2.1. Mimopsychologické školy

Základní myšlenkový přístupu k mimořádným jevům a jejich zvláštní koncepce tvoří šest významných „mimopsychologických“ škol, které se liší popisem jejich příčiny.

Mesmerismus považuje za příčinu mimořádných jevů tzv. živočišný magnetismus, spiritismus – duše zemřelých lidí, mediumismus – lidskou duši a nadpřirozené bytosti, psychismus – psychické schopnosti a stavy, extrasenzorismus – mimosmyslové vnímání, a interaktismus – interakce organismu a vědomí. Obecně parapsychologie a psychotronika v sobě obsahuje v různé míře jednotlivé „mimopsychologické školy“. Zároveň je nutno podotknout, že tyto školy nejsou přírodovědeckého charakteru, protože ve značné míře vychází ze subjektivního vidění světa. Sled vývoje představ uvedený níže v tabulce 2 nám však ukazuje postupné vzdalování se od okultismu a přibližování se k přírodovědě. Problematika mimořádných jevů však nebude nikdy čistě přírodovědecká, vzhledem k tomu, že se jí účastní subjektivní faktor – lidská psychika. Vedle zřejmých vnějších informačních a energetických projevů totiž existují vnitřní fenomenologické projevy.

2. Tabulka hlavních "mimopsychologických" škol

„mimopsychologická“ škola

hlavní zástupce

hlavní metoda

předmět výzkumu

základní teze

na jejím základě vznikají

1775 – mesmerismus

F.A. Mesmer

léčebná praktika, sugesce

živočišný  magnetismus, hypnóza

Živočišný magnetismus proniká vesmír a lidské tělo ho pohlcuje a vyzařuje, přičemž se  mění fyziologický a psychický stav.

 

 

 

 

 

novodobý okultismus*1)

1847 – spiritismus

A. Kardec

experiment, kasuistika

komunikace media s duchy, fyzické projevy duchů

Posmrtný život lidí existuje a má vliv na člověka a fyzický svět.

1864 – mediumismus

C. Flammarion A. Aksakov

experiment, kasuistika

schopnosti média,   fyzické projevy okolo média

Člověk je oduševnělá bytost a jevy vázané na média jsou výsledkem nadpřirozených sil (např. lidská a kolektivní duše).

1881 – psychismus

Ch. Richet W. James

experiment, kasuistika, introspekce

subjektivní jevy, objektivní  jevy

Člověk má nepoznané psychické vlastnosti, které jsou příčinou mimořádných jevů. Psychický výzkum ukazuje, že psychika je součástí  vyššího „psychického“ celku.

 

 

vědecký okultismus*2)

1930 –extrasenzorismus

J.B. Rhine

experiment

mimosmyslové vnímání, psychokinéze

Člověk vnímá i mimo smysly  a svou myslí  může přímo  působit na prostředí.

 

disciplíny:

prapsycho-logie*3)

psychotro-nika*4)

1949 – interaktismus

L.L. Vasiljev, G.A. Sergejev,  S.W. Tromp

experiment

interakce, vztah interakce a psychiky

Lidský organismus a vědomí jsou v interakci s prostředím, přičemž dochází k výměně energie a informace.

Poznámky:

Uvedené mimopsychologické školy se uplatňují v parapsychologii a psychotronice.

 *1) Novodobý okultismus je součástí masových lidových hnutí, které např. u spiritismu dosáhly úrovně běžné lidové prakticky v širokých vrstvách obyvatel na celém světě, tezi mesmerismus používají dodnes někteří léčitelé a mediumismus je uplatňován v životě sekt.

*2) Vědecký okultismus prosazovali zastánci psychických výzkumů po vzniku Společnosti pro psychická bádání r. 1882 v Londýně.  Na „Mezinárodním kongresu pro psychická bádání“ v Kodani r. 1921 bylo sepsáno komuniké, které požaduje vznik „psychické vědy“ (metapsychologie, parapsychologie), která zúročí dosavadní poznání psychických výzkumů a bude stát proti (experimentální)  psychologii. Na kongresu se schází zastánci myšlenky „vědeckého okultismu“, jehož úkolem jsou psychická a metapsychická bádaní na základě znovuobjevení „duše“.

*3) Parapsychologie je prosazovaná jako vědní disciplína od 30. let 20. století na akademické půdě (Duke univerzity) především badatelem J. B. Rhine. Hlavním výzkumem při vzniku parapsychologie bylo tzv. mimosmyslové vnímání (Extra-Sensory Perception – ESP) a psychokineze (PK).

*4) Psychotronika je prosazovaná jako nové pojetí vědní disciplíny parapsychologie až od 70. let 20. století. Na půdě UK a ČVUT (později VŠCHT) především prof. J. Stuchlíkem, prof. F. Kahudou a Dr. Z. Rejdákem. V mezinárodním měřítku od r. 1973 Dr. Z. Rejdákem, jehož považujeme za zakladatele psychotroniky. Hlavním výzkumem při vzniku psychotroniky byla distanční interakce a její informační a energetické projevy.

Hlavní čeští badatelé:

- mesmerismus – B. Kafka

- psychismus – V. Mikuška, K. Kuchyňka a M. Nakonečný

- extrasenzorismu – M. Rýzl

- interaktismus – K. Drbal, Z. Rejdák, F. Kahuda a S. Štarman

Další hlavní badatelé bezprostředně ovlivňující vznik psychotroniky - vznik psychotroniky (obsahující plně tezi interaktismu) lze datovat r. 1973, kdy v Praze proběhla první konferance o psychotronickém výzkumu. Vzhledem k tomu lze do tabulky 2 přiřadtit tato jména:

- psychismus – G. Murphy

- extrasenzorismu – W.H.C. Tenhaeff a H. Bender

- interaktismus – I.M. Kogan

Ostatní významní badatelé, které je potřeba zvýraznit (zařazení do "škol" je přibližné):

Mesmerismus – Ch. d´Eslon, Markýz de Puysegur, J. Braid, K. von Reichenbach, W. Reich

Spiritismus – A.J. Davis, W. Crookes

Mediumismus – A. von Schrenck-Notzing, A.R. Wallace, S. Alrutz, F. Grunewald, G. Geley

Psychismus – R.O. Mason, H. Driesch, M. Dessoir, W. Barret, R. Tischner, H. Bergson, F. Kotík

Extrasenzorismus – R. Targ, J.G Pratt, B. Herbert

Interaktismus – V.M. Bechtěrev, V.P. Kaznačejev, P.P. Lazarev, V.M. Injušin, V.M. Šiškyn, B.B. Kažinskij, A.G. Spirkin, H. Uchida, W. Barrett, H. Herbert, S. Marczarski, C. Backster, H. Berger, R.G. Jahn, U. Inomata

2.2. Behaviorismus kontra interaktismus

Behaviorismus psychologie je vymezen svým paradigmatem „reakce organismu je závislá na působících podnětech“, čímž studuje chování jako formu interakce s prostředím. Behaviorismus je tedy určitou hrubou formou interaktismu. Tento interaktismus je však jen popisem bezduchého lidského stroje fungujícího biochemickým, fyziologickým a neurofyziologickým mechanismem, ve kterém vztah „stimul - reakce“  vyvolává mimovědomé reflexy a  vzorce chování, z nichž některé přechází na vědomou úroveň. Označme tento interaktismus jako fyziologický interkatismus, který je ryze objektivistický.

Interaktismus v psychotronice svým pradigmatem „organismus a vědomí je v interakci s prostředím, při níž dochází k výměně informace a energie hovoří o interaktismu jiné úrovně než behaviorální. Uznává totiž roli psychiky v této interakci a její subjektivitu. Rozhodující je studium  vztahu „interakce – imaginace“ (“stimul – imaginace“), který vyvolává vzorce imaginace v první úrovni odpovídající archaicko- magickému myšlení a v druhé, vzorce lidské fantazie a abstrakce  sociálně-kulturního myšlení. Jedná se o studium mechanismu psychického zobrazení a interpretace na psychické úrovni v mimovědomé a vědomé oblasti psychiky. Na tomto místě nabývá na významu studium fenomenologické,  transpersonální a hlubinné psychologie, která se snaží poprvé tuto oblast popsat vědeckým způsobem a dále modelování v rámci  kognitivistických  aktivit.

Behaviorismus vyloučil ze svého studia základní psychickou funkci imaginace, ke studiu tohoto problému z hlediska přírodovědy se vrací až kognitivní psychologie  potažmo kognitivní věda. Toto funkce má přitom v psychice a vědomí zásadní význam v tom, že spojuje dvě odlišné roviny interakce s prostředím a zároveň dva odlišné způsoby psychické interpretace vnějších vlivů (neurofyziologická interakce „psychofyziologicky“ pojatých směrů psychologie a interakčněplasmatická interakce „psychofyzikálních“ směrů, které nejsou ještě plně teoreticky rozpracovány, jejich náznak je ve vymezených „mimopsychologických“ školách).

2.3. Zákonitý vznik psychotroniky

K pochopení problematiky psychotroniky je nutné mít alespoň základní znalosti z fenomenologické, humanistické, transpersonální a kognitivní psychologie.

V těchto směrech psychologie jsou obsaženy prvky „mimopsycholgických“ škol. Samotná transpersonální psychologie je určitým neopsychismem. Tyto psychologické školy představují rovněž návrat k lidské podstatě, ke studiu principu, který je příčinou lidského duševna, duchovna a lidství. Mentální, psychický život člověka byl ve vývoji psychologie výrazně potlačen behaviorismem a reflexologii. Psychický život je však reálný a do vědecké psychologie se postupně vrací ve formě kognitivní psychologie. Návrat ke studiu duševního a duchovního života člověka má svůj specifický vývoj, který je překvapivě ukončen fyzikálním mentalismem v psychotronice (psychofyzikální informatismus nebo jen psychoinformatismus). „Psychoinformatismus“ existuje koncepčně, ale není dosud celkově systematizován jako nějaký směrodatný celek, jeho vývoj byl předčasně ukončen na konci 80. let 20. století (některé jeho prvky jsem popsal ve svých pracích). Fyzikální mentalismus je základním předpokladem reálné existence psychotronických jevů.

Tab. 3. Psychologické školy návratu k lidské podstatě

Psychologická škola s pseudoduší*1)

hlavní zástupce

hlavní metoda

předmět výzkumu

základní teze

tvoří základ *2)

1901 – fenomenologie

E. Husserl,W. Dilthey,  W. James

introspekce, subjektivní interpretace

fenomén, (imaginace a rozumění, myšlení) lidské duševno, vlastní vědomí

Lidský subjekt je objektivním bytím, které poznává a chápe svět jakož i samo sebe. („noema-noetis, eidos“)

subjektivní mentalismus

(zabývá se subjektivními psychickými informacemi)

1968 –  trans- personalismus

A.H. Maslow,S. Grof,        Ch. Tart

introspekce, kasuistika, experiment

fenomén, (imaginace a cítění) lidské duchovno, nadvědomí

Při rozšíření vědomí (nadvědomí) dochází k „sebereflexi“, přesahují vědomé Já, na úrovni materiální (neživé, biologické i sociální) a spirituální existence, transpersonální Já.

1956 –humanismus

A. H. Maslow,C.R. Rogers, C. Bühlerová

pozorování, objektivní interpretace

lidství, seberealizace (imaginace a její uskutečnění)

Vnitřní individualita člověka se vyvíjí a realizuje ve společenském prostředí.

objektivní mentalismus

(zabývá se objektivizovanými psychickými informacemi)

1961 –kognitivismus

S.M. Kosslyn, R.N. Shepard,Z.W. Pylyshyn (C.V. Perky, G.A. Kelly, U. Neisser, P.V. Somonov,M.G. Wessels)

modelování, experiment

poznávání, reprezentace (imaginace a uvědomění – učení, paměť a chování)

Svět je psychikou zobrazován a interpretován jako mentální reprezentace, která se ukládá do paměti a slouží k učení a následně  podmiňuje vědomí a chování člověka.

1834 – psycho-fyzikalismus

E. Weber, G.T. Fechner,H. Pieron,        E. Mach novodobí:   (S. Gepshlein) (J. Wackermann) (A.R. Nikolajev)

měření, experiment

čití a vnímání, *3) sekundární informace

Psychika je se světem v interakci prostřednictvím energie, která podmiňuje smyslové vnímání a chování. Rozhraní tvoří specializované buněčné struktury.

fyzikální mentalismus

(zabývá se fyzikální realitou psychické a přírodní informace)

1961 – psycho-informatismus

I.M. Kogan,  K. Pribram,   D. Bohm,      R. Sheldrak *5) (V.S. Grisčenko) (A.G. Sergejev) (O. Válek)

introspekce, exospekce, experiment

zření a cítění, *4) primární informace

Psychika je se světem v interakci prostřednictvím informace, která podmiňuje vnitřní i vnější organizaci organismu. Rozhraní tvoří vázané struktury studené plasmy.

Poznámky:

*1) Název „psychologické školy s pseudoduší“ je volen záměrně i když se v některých těchto směrech o duši  hovoří. Rovněž se hovoří o duševních a duchovních principech a o faktoru inteligence, který je nutno brát v úvahu, jak ve vztahu k existenci člověka, tak ve vztahu k existenci vesmíru. V obecnosti tzn. v rámci současného vývoje vědění přijetí konceptu informace a informačního procesu (popisný zástupce vědomí a inteligence) jako „nového“ organizačního faktoru působícího vedle energie (chemických reakcí a fyzikálních interakcí). Školy jsou zaměřeny tedy na studium podstaty psychiky popř. její uplatnění. Po staletí byla podstatou psychiky chápána lidská duše a psychologii se dosud nepodařilo tento pojem plnohodnotně nenahradit. Proto jsme i uvedené školy nazvali psychologickými školami s pseudoduší.

*2) tab. 3 vymezuje základní směry, které si kladou za cíl: 1) popis různé kategorie informace v psychice 2) popis různé úrovně zpracování informací psychikou 3) popis různé úrovně uplatnění informací v životě člověka.  Vývojovým trendem vědy je snaha o poznaní intrapsychických informací a mentalismu, který přechází od subjektivního mentalismu k objektivnímu a fyzikálnímu. Subjektivní informace jsou předmětem objektivizace a naplňují „vědecké“ modelové představy o psychice, ve kterých se samotná informace stává fyzickou realitou. Zároveň vznikají představy, že informace samotná je svébytná a fyzikálně reálná podobně jako energie, což má dalekosáhlé teoretické i praktické důsledky. Fyzikální mentalismus nevychází z konceptu umělé inteligence a není postavený na „umělé informaci“ vytvořené člověkem, ale na konceptu charakteru informace, který je vlastní přírodě.

Tabulka ukazuje určitý náhled na lidské zpracování informace, lidské možnosti z toho vyplývající a na lidské schopnosti, jejíž vědecké poznání je dnes pouze omezené a je v zajetí rozsahu „smyslového paradigmatu“. Lidské poznání není však plně redukovatelné na smyslovou platformu, ta tvoří jen jednu z vrozených biologických dispozic. Tabulka nám ukazuje na školy, které se zabývají různými formami lidského poznávání. Dosavadní věda se orientovala na tzv. vyšší formy poznávání, které se uplatňují v sociálně-kulturní rovině a poněkud opomíjela tzv. nižší formy poznání „psychicko-přírodní“, které se uplatňují v hloubce lidské psychiky. Uvedené školy tento stav výrazně napravují. Psychotronika zkoumá některé formy „nižšího poznávání“ psychiky, které jsou např. spojeny s psychotronickými jevy telepatie a jasnozření. Jedná se o poznávání na základě „přírodní informace“, nebo-li formě informace, kterou vytvořila sama příroda, která se uplatňuje v přírodě a jejíž definiční vymezení stále ještě hledáme v rámci přírodních a ne lidských měřítek.

*3) (Psychika - interakce energie tj. převážně uplatnění sekundární informace a neurofyziologického kontaktu psychiky s prostředím, tj. působení „energie“ vyvolávající biofyzikální podněty a vjemy (vzorce smyslového vnímání).  Organismus přijímá energetické podněty z prostředí a má mechanismus, který je převádí na informace (signály), „dalším“ zpracováním těchto informací vytváří reakce na prostředí a obraz světa. Psychofyzikalismus je psychofyzika např. jako podstata kognitivistického přístupu (dvojím kódování, mentální reprezentace, kognitivní representacionismus) v neomentalismu při studiu mysli a vyšších poznávacích procesů. Vnímání je spojeno s detekcí působící energie (mechanická, fyzikální, chemická) na specializované buňky, které vytváří signály. Jejich zpracováním v mozku vnikají vjemy a představy. Tezí psychotroniky se zde stává koncept existence psychotronických jevů jako formy podprahového a podvědomého vnímání, které za určitých podmínek vstupuje do vědomí člověka. V takovém případě lze vysvětlit psychotronické jevy přírodovědeckým způsobem.

*4) (Psychika - interakce informace, tj. převážně uplatnění primární informace a interakčněplasmatického kontaktu psychiky s prostředím, tj. působení „informace“ vyvolávající psychofyzikální podněty (nejsou doprovázeny fyziologickými reakcemi) a imaginaci (vzorce mimosmyslového vnímání). Organismus přijímá informace obsažené v prostředí, které jsou „dále“ zpracovávány, přičemž vytváří reakce na prostředí a obraz světa (kognitivní presentacionismus) v neverbální a nižší úrovni. Vnímání je spojeno s detekcí působící informace (svébytné, fyzikální) na plasmu, která mění svou strukturu. Tyto struktury ovlivňují procesy v organismu za vzniku tušení a dojmů. Tezí psychotroniky se zde stává koncept informačního pole jako součásti prostředí se kterým je lidský subjekt schopen komunikovat. V takovém případě psychotronické jevy souvisí s novou „formou hmoty“ (třetí forma) nebo pátou (dosud neznámou) fyzikální interakcí.

Psychotronika se jeví jako druhá etapa vývoje psychofyziky rozšířená o koncept interakce informace, tedy o psychoinformatismus. Psychofyzika totiž zkoumá jistou úroveň vztahu vnitřního světa psychiky a vnějšího hmotného světa. Kdežto psychotronika ve své původní koncepci studuje dálkovou interakci organismu, na které se psychika podílí. Jestli-že organismus a psychika reaguje na fyzické podněty z prostředí tedy, fyzikální interakce a chemické látky. Potom i tyto interakce generované organismem můžou ovlivnit jiného živého jedince. V tom byla základní teze psychotroniky 60. let 20. století spojená s tzv. informačními a energetickými projevy distanční interakce a předpokladem, že samotné prostředí je nositelem informace, kterou je psychika schopna snímat.

*5) Uvedení představitelé „psychoinformatismu“ nejsou hlavní, tvoří pouze jejich předchůdce, podobně jako např. známe předchůdcem spiritismu A.J. Davis, kognitivismu F. Barletta, J.S. Bruner, E.C. Tolman atd. u ostatních škol. Výrazný představitel, který by pohled na tuto problematiku koncepčně uzavřel ještě není znám. Badatele K. Pribram a D. Bohm lze rovněž přiřadit jako významné do psychofyzikalismu.

2.3.1. Okolnosti vzniku psychotroniky

Psychotronika vzniká jako důsledek vývoje poznání o vlastnostech lidské psychiky a popisu předpokládaných procesů vztahu interapsychického světa člověka s vnějším reálným světem a jinými organismy.

Etapy vývoje

Hlavní „mimopsychologické školy“ a „psychologické školy s pseudoduší“ ukazují na etapy vývoje názorů a vědeckých představ směřujících ke vzniku psychotroniky. Níže uvedené etapy byly stanoveny zakladatelem psychotroniky Z. Rejdákem a dále jsou připomenuty i v průvodci po psychotronice v r. 1986 na mezinárodní konferenci o psychotronickém výzkum v Zagrebu (roky jsou připsány přibližně):

1. mesmerismus (1820 – 1845) hnutí mesmerismu, tj. okultní jevy jsou vykládány ve spojitosti s živočišným magnetismem.

2. spiritismus (1850 – 1882) hnutí spiritismu, tj. okultní jevy jsou vykládány ve spojitosti s existencí duchů a posmrtného života člověka

3. psychická bádání (1882 – 1920) výzkum především kvalitativního charakteru a hnutí za vědecký okultismus (1921 – 1930), které je spojeny s uznáním nových psychických vlastností člověka, zapříčiňující paranormálními jevy

4. parapsychologie (metapsychiky, metapsychologie) (1930 – ) vědecký výzkum paranormálních jevů ESP a PK založený na kvantitativních metodách

5. psychotronika (1973 – ) zavedení nového přírodovědného a společenskovědného konceptu v popisu „paranormálních jevů“

Parapsychologie jako vědní disciplína je ve svých počátcích spojována s duší. Podle J. B. Rhineho (1948) parapsychologie nabízí vědecké zá­klady náboženství a je v opozici k materialismu (Nakonečný 1993).

Vznik parapsychologie ovlivnil:

- vznik experimentální psychologie (psychologie bez duše), která ze svého studia vyloučila některé „psychické“ jevy:

  •  tyto jevy doprovázejí člověka od nepaměti
  • v poznání lidstva je obrovský soubor filosofických a okultních učení, které vychází z existence „psychických jevů“ a neznámých „sil“ v přírodě
  • neznámé „síly“ v přírodě jsou spojovány s existencí duchovního činitele, popř. inteligence v přírodě (což nezapadá do vznikajícího přírodovědeckého obrazu světa)

- teze, že duševní život člověka a jeho cítění nelze redukovat na prosté fyzické (fyziologické, neurofyziologické a psychofyzikální) procesy (uváděné v psychologii):

  • (tradiční obraz světa) základním činitelem duševního života je „duše“
  • W. James základním činitelem duševního života je lidská „mysl“ a s ní spojený psychický aparát

- bezprostředně to bylo dále období:

  • mesmerismu - F.A. Mesmer (1779) a počátek studia změněných stavů vědomí „magnetického spánku“ a hypnózy, který byl předzvěstí pro koncept „nepoznaných psychických vlastností“ lidské mysli, a rovněž možnost existence nových energetických forem
    • J. Braid (xx) – poznatky o hypnóze, využití v lékařství
    • K. von Reichenbach (1866) – poznatky z pozorování citlivců vnímajících novou přepokládanou formu energie (ód)
  • spiritismu – A. Kadres (1847) novodobá forma okultismu, která v r. 1847 přerostla v masové lidové hnutí postavené na víře v posmrtný život, duchy, reinkarnaci a možnost působení duchů na zemi
    • mediumismu a psychických výzkumu Ch. Richet (1882) – psychický výzkum médií, médijních stavů a psychických schopností vedoucí k požadavku zrodu „vědeckého okultismu“ (parapsychologické jevy byly považovány za prokázané psychické jevy, které psychologie nestudovala)
    • A. Aksakov (1893) – detekce fyzikální projevů okolo media
  • vznik Společnosti pro psychická bádání (1882) sdružující badatelé a stoupence „vědeckého okultismu“, kteří provedli základní systemizací mimořádných jevů a zavedli terminologii pro předpokládanou novou vědu metapsychiku, metapsychologii a parapsychologii (Ch. Richet, W. Crookes,  R.O. Mason, H. Driesch, M. Dessoir, W. Barret a další)

- a laboratoře na výzkum ESP (parapsychologie):

  • J.E. Coover v r. 1911 založil první laboratoř pro experimentální výzkum ESP a PK
  • J.B. Rhine v r. 1930 založil první laboratoř pro experimentální parapsychologii (výzkum ESP a PK), další následovaly

Poznámka: Problematika parapsychologie je kontroversní a chybí v ní „výrazně hmatatelné a jasné“ objevy a teorie tolik charakteristické pro jiné vědní disciplíny (jak např. bylo uvedeno u vzniku psychologie). Její název plně odpovídá tomuto stavu a sama je vhodná k zařazení do psychologie, jejíž obsah je nepřeberně různorodý a protiřečivý.

 Vznik psychotroniky ovlivnil:

  •  vznik experimentální (vědecké) parapsychologie (1934) a dosažené poznatky v této disciplíně
  • přehledné práce o problematice psychických výzkumů a mediumismu, metapsychologii a parapsychologii publikované do konce 50 let 20. století od českých autorů M. Mikuška, K. Kuchyňka, J. Šimša a pod.
  • dílo B. Kafky Nové základy experimentální psychologie vydané v r. 1949 (koncepty – změněné stavy vědomí v hypnóze, dálkové interakce fluidem oduší, informace uložená v protonaci a pod.)
  • přírodovědecké poznání a jeho aplikace do techniky (bionika, kybernetika) v 50. letech a počátku 60. let 20. století a volitelné analogie např. telepatie jako „radar lidské psychiky“, informace jako faktor působící na fyzikální úrovni apod.
  • základní práce sovětských badatelů v oboru bioinformace a fyziky plasmatu V.S. Grisčenka, G.A. Sergejeva, I.M Kogana a pod.
  • ideologický faktor vycházející z marxisticko leninské filosofie, historického a dialektického materialismu (kterému by měla psychotronika vyhovovat), aby ji bylo možno šířit v rámci světové socialistické soustavy
  • setkání a konzultace tří významných badatelů M. Rýzla (světově uznávaný parapsycholog, v dané době znalec aktuálního stavu parapsychologické problematiky ve světě), Z. Rejdáka (zakladatel psychotroniky a později prezident mezinárodního sdružení pro psychotronický výzkum, v dané době vedoucí pražského parapsychologického kroužku a „spolupracovník“ B. Kafky) a M. Nakonečného (jeden z nejlepších českých psychologů a encyklopedistů, v dané době konzultant o vztahu parapsychologie, magie a psychologie) v období od r. 1963 do 1967, posléze dále vliv S. Stuchlíka (významný psychiatr), F. Kahudy (fyzik, autor mentionové teorie) a K. Drbala (radiotechnik, který byl schopen posoudit zvláště elektromagnetické teorie přenosu informace různých badatelů)
  • akademická svoboda v oblasti výzkumu, odborné a zájmové činnosti v rámci Československé vědeckotechnické společnosti (ČSVTS), kde v r. 1967 vzniká při Komitétu aplikované kybernetiky sekce pro psychotronický výzkum
  • představa Z. Rejdáka (1973), že parapsychologie bude v budoucnu nahrazena psychotronikou, na základě možnosti organizace koordinovaného psychotronického výzkum v celosvětovém měřítku

Poznámka: Výhled vývoje psychotroniky v 70. letech a počátkem 80. let 20. století byl poměrně optimistický a dá se říci i tolerovaný vědeckou obcí. Situace se mění až v období návratu kapitalismu do zemí východní Evropy a  Československa. Vědecký výzkum pozbyl akademické svobody v zájmu rozvoje kapitálu. Výzkum v psychotronice nebyl ekonomicky efektivní a jeho efektivita využití v jiných oblastech byla potlačena. Tento stav však byl způsoben i tím, že za celou dobu existence psychotroniky se nenašel badatel, který by zpracoval a vydal vhodné encyklopedické dílo použitelné k obecné informovanosti o problematice a teorii psychotroniky. Odborníci i laici, tak dnes žijí v omylu o tom co byla psychotronika.

 

Závěr

Vznik psychotroniky je spojen s „psychologickými“ a „mimopsychologikými“ směry ve vědeckém myšlení, které jsme uspřádali do tzv. „mimopsychologických škol“ a „psychologických škol s pseudoduší“.

Uvedené školy směřují k ideovým směrům v myšlení, které ústí v řešení některých jevů vázaných na psychiku člověka tzv. anomálních, metapsychologických, parapsychologických a  psychotronických. V tabulkách výše vidíme, že názory a představy se postupně měnily a vyvíjely.

„Psychismus“ a „extrasenzorismus“ vedl ke vzniku samostatné disciplíny „parapsychologie“, vlastním jádrem parapsychologie se stává „extrasenzorismus“.

„Extrasenzorismus“ a „interaktismus“ vedl ke vzniku samostatné disciplíny „psychotroniky“, vlastním jádrem psychotroniky se stává „interaktismus“. „Psychofyzikálismus“ a „psychoinformatismus“ je jen výsledek vývoje mentalismu, můžeme říci jak v psychotronice, tak parapsychologii, či vědy obecně.

Parapsychologie je v současnosti v některých zemích již považována za vědní disciplínu. Psychotronika se v tomto smyslu neuchytila a ve světě není téměř známá.

K všeobecnému přijetí parapsychologie, popř. psychotroniky za vědu brání malý pokrok v poznání v těchto směrech. Tento malý pokrok je významně ovlivněn „politikou vědy posledních 30-ti let“, která je spojena především s výraznou komercionalizací a s tím související ztrátou akademické svobody badatelů, kteří by se i rádi profesionálně této problematice věnovali, ale nemůžou. Vývoj vědy určují společenské požadavky a finanční prostředky, které jsou programově cílené a nejsou orientovány ve směru problematiky parapsychologie či psychotroniky. Nemalý vliv mají desinformační operace zpravodajských služeb v rámci probíhající informační a psychologické války. Významným způsobem je však nyní podporovaná kognitivní věda, která svým způsobem zkoumá koncepty „mimosmyslového vnímání“ i „interaktismu“ v souvislosti s podprahovou a mimovědomou duševní činností a specifickými mentálními reprezentacemi.

Podle mého názoru bude paradoxem návratu parapsychologie a psychotroniky na akademickou půdu v budoucnosti „nový širší pohled na svět“, který vytvoří vědci (kognitivní vědy) jevící se dnes jako nejzatvrzelejší skeptici. Vývoj poznatků psychotroniky a psychologie, který významně vystupoval v tomto pojednání, vede k modelu tzv. korektivní percepce, který sem nastínil v díle Za hranicemi fyziky a psychologie.

 

Literatura

MIKUŠKA V.: Věda metapsychická a její nynější stav, Sfinx, Praha 1922

KUCHYNKA K.: Záhady lidské duše, nástin metapsychologie, E. Weinfurter, Praha 1947

KAFKA B.: Nové základy experimentální psychologie, vl. nakl. Červený Kostelec 1949

DRBAL K. a REJDÁK Z.: Perspektivy telepatie, Melantrich, Praha 1970

DRBAL K. a REJDÁK Z.: Telepatie a jasnovidnost, Svoboda, Praha 1970

Sborník: I. Konference o výzkumu psychotroniky, Dům techniky ČSVTS, Praha 1973

Sborník: V. Mezinárodná konferencia o psychotronike, Dom techniky ČSVTS, Bratislava 1983

REJDÁK Z.: Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991

NAKONEČNÝ M.: Průvodce dějimai psychologie, SPN, Praha 1995

HUNT M.: Dějiny psychologie, Portál, Praha 2000

VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002

HOSKOVEC J., NAKONEČNÝ M., SEDLÁKOVÁ M.: Psychologie XX. století, Karolinum, Praha 2003 

PLHÁKOVÁ A.: Dějiny psychologie, Grada, Praha 2006

VÁLEK, O.: Psychotronika (čtyř stránkový přehled), Praha: Pracoviště psychotroniky při f. Starmans electronics, 2007

RÝZL M.: Vědecký úvod do do parapsychologie, CADpress, Bratislava 2010

Informační fyzika

Informační fyzika je součást obecné teorie informace publikované r. 1990 Tomem Stonierem.[1] Nejzákladnějším aspektem informace je to, že není konstrukcí lidské mysli, ale základní vlastností vesmíru. Libovolná obecná teorie informace musí začít studiem fyzikálních vlastností informací tak, jak se projevují ve vesmíru.[2] Charakter takto pojaté informace vytváří předpoklad jejího vztahu ke hmotě a energii jako nenahraditelnému a rovnocennému partneru „výstavby a existence“ našeho světa.

Dnes je mimo pochybnost prokázáno, že molekula DNA obsahuje a je schopna přenášet velké množství informací (které postačují např. k naprogramování jediné buňky tak, že z ní může vyrůst lidská bytost). Podobně krystaly oxidu manganičitého nebo křemíku obsahují dostatek informací k tomu, aby se samy rozmnožovaly, a krystaly jílu vykazují takové struktury organizace, které mohou nést informaci podobně jako abakus (počítadlo, např. kuličkové).[3] Dále můžeme pozorovat, že tyto biologické, předbiologické a minerální systémy nejenže informaci obsahují, ale vykazují také schopnost informaci zpracovávat. Informace, které jsou zpracovány v roztoku hypermanganu při jeho interakci s krystalem oxidu manganičitého nebo v lidské buňce obsahující DNA, jsou dány organizační strukturou nosiče informace u MnO2 nebo DNA. To znamená, že ve všech případech je informace fyzikálně zakódována jako struktura organizace.[4]

Informace jako základní vlastnost vesmíru dosud přehlížena ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že až do vzniku požadavku jejího přenosu na začátku 20. století neexistovala žádná naléhavá potřeba definování a studia informace jako takové. Což provedli až inženýři informatiky, kteří s ní začali zacházet jako s abstraktní entitou, která vedle ke vzniku obecné teorie informace. Druhým důvodem je její všudypřítomnost a samozřejmost. Obecná teorie informace a informační fyzika tvoří alternativní úvod k pohledu na fyzikální jevy, který je pouze začátkem jejich nové interpretace, při níž se můžou některé myšlenky ukázat jako chybné i když podle jeho nastíněných úvah dávají intuitivní smysl. V tomto historickém okamžiku informační fyzika čeká na svého Clerka Maxwella.[5]

 

Obsahové části:
1. Informace
2. Stonierovo pojetí informace
3. Informace - fyzikální veličina
4. Informační fyzika a psychotronika

 

1. Informace

Informace (podle [6]) je dnes běžné slovo, které však má mnohoznačný význam. Pojmy informace, informační činnost, práce s informacemi, nabývají v období informační společnosti důležitosti prvního řádu. Zařazují se do struktury společenského poznání podobně jako pojmy hmota, energie, čas, prostor. Zatímco však uvedené pojmy doznávají v exaktních vědách přesného vymezení, pojem informace je dosud převážně vágní. V obvyklém slova smyslu chápeme informaci jako údaj o reálném prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících. Informace zmenšuje neznalost příjemce o prostředí a ovlivňuje jeho chování. N. Wiener definuje informaci v širším slova smyslu jako "obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním". Pojem informace je však v současné době používán v řadě vědeckých disciplín v různém významu.

1.1 Dvě skupiny informací

1) Neznakové pojetí informace (fyzikální a biologické)

Neznakovými informacemi ve fyzikálním, biologickém světě se rozumí zpravidla podněty, signály působící mezi objekty. Z uvedených signálů si mozek utváří modely organizace hmotných objektů a procesů. Uvádí se, že při vnímání dopadají na lidské smysly (zejména zrakový receptor) 109 bitů za sekundu. Toto obrovské množství je sice zaregistrováno, ale člověk si je neuvědomuje a po redukci vstupuje do vědomí jen asi 102 bitů za sekundu. Znamená to ovšem při přechodu z úrovně fyziologické do úrovně psychologické ztrátu 107 bitů za sekundu. Podobně lze za neznakové informace považovat i fenomény působící v živých organismech či kultuře, které nenabyly forem znakové informace. V biologii se za informace považují jak signály vznikající působením vnější skutečnosti na naše smyslové orgány, tak i jejich transformovaná podoba v poznatkových strukturách našeho mozku (v elektromagnetické, chemické a jiné podobě). Za nositele informace jsou ve světě živých organismů považovány geny. Hmotným základem genové paměti jsou nukleové kyseliny, především DNA, se známým principem kódování informace.

2) Znakové pojetí informace

Cílem znakové informace je přenos sdělení mezi dvěma či více komunikujícími subjekty, s efektem obohatit poznatkový fond jednoho z nich nebo ho přimět k vykonání nějaké činnosti. Sdělení má několik pojetí např. zpráva, poznatek, řešení, spojení se ziskem, pravdivost vyplývající z logiky (příslušné vědy), z tezauru (slovníku poznatků příjemce), z estetiky.

Informace je v podstatě chápána jako objektivně existující, samotná je nositelem sdělení, které může být interpretováno.

1.2 Fyzikální informace

a) Informace o fyzice

Existuje tzv. informační věda, kterou např. Jiří Cejpek definuje jako vědu, jež zkoumá vlastnosti a chování informace, síly ovládající tok informací a prostředky informačního procesu, jimiž by se dosáhlo jejich optimální přístupnosti a použitelnosti. Procesy zahrnují vznik, šíření, shromažďování, organizaci, ukládání, opětné vyhledávání, interpretaci a používání informace.[7] V nejširším pojetí existuje obecná věda o informaci (fyzikální, biologické, kulturní). V užším významu věda interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti. Jejím cílem je zabezpečit a racionalizovat sociální informační a komunikační procesy.[8]

„Fyzikální informace“ v obecném smyslu tzv. informační vědy představují „informace o fyzice“, jedná se o znakové pojetí informace.

b) Fyzikální formy informace

Na druhé straně však „fyzikální informace“[9] představuje konkrétní „formy informace“ studované („vzniklé, existující“) v souvislosti s vývojem komunikačních a informačních technologií, teorií přenosu zpráv, nelineární dynamikou, numerickými optimalizačními metodami a algoritmy, kvantovou fyzikou a kvantovou teorií informace (např. klasický bit „0“, „1“, kvantový bit (q-bit) „stav 0“, „stav 1“ + jejich kvantové superpozice), teorie entropie, digitální fyzikou (vesmír "celulární" počítač), informatickou fyzikou (modelování fyzikálních procesů), dále s řešením EPR paradoxu, Bellovou interpretaci, výzkumem elementárních částic a vesmíru, a dále technologickými aplikacemi (neuronovou sítí, vývojem kvantových počítačů a umělé inteligence, kvantovou teleportaci a kryptografií, speciální záznamy informace např. holografický záznam, nanopaměti na bázi elektronových spinů) atd.[10] Tam, kde končí aplikovaná fyzika sloužící k vývoji a podpoře informačních technologií a současné pojetí fyzikálních forem informace (Physical Information) (technická informace účastnící se technologických procesů a měření), tam začíná informační fyzika (Information Physics) a pojetí informace jako kvantový stav, fyzikální veličina a „stavební“ složka vesmíru. (Hranice není ostrá, obě oblasti se prolínají a někdy nejsou rozlišovány.)

„Fyzikální informace“ ve smyslu aplikované, kvantové a informační fyzika představují „fyzikální formy informace“, jedná se o neznakové pojetí informace.

 

2. Stonierovo pojetí informace

Informace, podobně jako energie, je abstraktní veličinou. Už od dob Hartleyových, tj. před více než půl stoletím, rozpoznali odborníci ve sdělovací technice, že s informací může být nakládáno jako s abstraktní veličinou. Informační fyzika předpokládá více než to, předpokládá, že informace, stejně jako energie, má též fyzikální podstatu.[11] D. A. Bell tvrdí, že informace je měřitelná veličina, nezávislá na fyzikální podstatě media, které ji přenáší. Informaci přirovnává k obecnějšímu pojmu „struktura“, z čehož se vyvozuje existence informace jako takové i když to ještě neznamená, že má fyzikální podstatu.[12]

Axiom informační fyziky: „Informace a uspořádaní (organizace) spolu úzce souvisí“. Z uvedeného axiomu jsou odvozeny tři teorémy:

1. Všechny organizované struktury obsahují informaci, a jako důsledek: žádná organizovaná struktura nemůže existovat, aniž by obsahovala nějakou formu informace.

2. Přidání informace do systému se projeví tím, že se systém stane organizovanějším nebo se reorganizuje.

3. Organizovaný systém je schopný vydávat nebo sdílet informace.

Z těchto teorémů vyplývá, že libovolný fyzikální systém, který vykazuje organizaci, obsahuje informaci. Informace organizuje prostor a čas. Definuje informaci obdobně jako je definována energie. Energie je definována jako schopnost konat práci. Informace je definována jako schopnost organizovat systém nebo jej v organizovaném stavu udržovat.[13]

Informační obsah krystalu může být analyzován z hlediska nejméně tří složek:

1. Informačního obsahu jednotlivých dílčích jednotek atomů nebo molekul vytvářejících krystal.

2. Informačního obsahu vazeb, které váží dílčí jednotky do „pevné“ struktury.

3. Rezonance, které krystal vykazuje a které přispívají k jeho další organizaci.[14]

K1) Informační obsah dílčích jednotek atomů nebo molekul v krystalu může být v zásadě zjištěn podobným způsobem jako při analýze celého krystalu. Atom je podobně jako krystal komplexní strukturou skládající se z nukleonů a elektronů organizovaných do stejnorodé jednotky, zatímco nukleony jsou složeny z dalších jednotek (kvarků) vytvářejících další struktury.

K2) Informační obsah, vazeb může být počítán na základě změn entropie, které jsou spojeny se změnou fyzikálního stavu látky tvořící krystal. Změnu informačního stavu bude odrážet změna mezi entropií dokonalého krystalu při 0 K a jeho entropií při vypařování v bodě varu, kdy se atomy a molekuly začínají chovat jako nezávislé složky plynu.

K3) Kromě přímých vazeb, které drží dílčí jednotky pohromadě, tj. elektrostatických přitažlivých sil mezi ionty opačného náboje, představuje dokonalý krystal navíc rezonanční systém, který může zahrnout stojaté vlnění a jedno nebo několik silových polí, která ač jsou generována samotným krystalem, se vůči dílčím částem chovají jako síly působící zvenku. Takové stojaté vlnění nebo pole bude mít uzly kmitů a kmity, které „nutí“ jednotlivé dílčí části, aby zaujaly organizované geometrické vzory. Modelem pro tyto skutečnosti je lapání plynových iontů ve stavu podobném mračnu pomocí komplexního uspořádání elektrických a magnetických polí. Náhodně se pohybující ionty zůstanou fixovány z vnějšku působícími elektromagnetickými poli do pravidelného řetězce, charakteristického pro krystalický stav.[15]

2.1 Klasifikace informací

Tří základních skupiny informací podle Toma Stoniera:

1. skupina informací – lidská informace

2. skupina informací – strukturální informace

3. skupina informací – čistá informace 

Lidská informace – je výplod lidské mysli, který nám umožňuje žít svobodně na základě poznání a chápání světa. Je spojená s vjemy, pocity, znalostmi, daty a s procesy pochopení, přisouzení významu a výklady – interpretacemi. Je určená především k přenosu a sdílení s ostatními lidskými jedinci. Ve fázi přenosu, je lidská informace nesena reálným fyzickým nosičem a má tím i materiální povahu, která s ní přímo nesouvisí např. psaný text – barva na papíře, radiová zpráva – modulace elektromagnetických vln, sdělení – zvukový přenos apod. i zde je informace měřitelnou, nezávislou na fyzikální podstatě nosného media, ale to nic nevypovídá o existenci její skutečné fyzikální podstaty.

Lidská informace je tedy informací vytvořenou, interpretovanou a přenášenou lidskými bytostmi, není formou fyzikální informace, přestože její zpracování a skladování může souviset s fyzikálními procesy.[16] [17]

Strukturální informace – je formou fyzikální informace, lze to chápat, tak že jakékoli uspořádání hmoty a nebo energie v prostoru a čase má za následek strukturu – uspořádání, které je výrazem informace. Přechodové stavy fyzikálních systémů jsou spojeny se změnami struktury a tedy i informace. Informace se tím, stává podstatná pro analýzu fyzikách procesů. Samotné fyzikální procesy můžou být výrazem „dynamických“ informací, tj. zákonitostí přechodu od jedné struktury (organizace) hmoty ke druhé.

Hledání vztahů strukturálních informací a dynamických (kinetických) informací představujících procesní stavy energetických a hmotných systémů např. krystal, protein, DNA, parní stroj apod. jsou úkolem tzv. informační fyziky. Souvisí se zásadním předpokladem jisté vzájemné převoditelnosti informace na energii a energie na informaci. Např. teplo se v tomto pohledu uplatňuje jako forma energie postrádající informaci, ale „latentní teplo“ nebo teplo krystalizace představuje veličiny, které souvisí nikoli s energii, ale s informací a současně nutnou změnou organizačního stavu. Jedná se o organizaci prostoru přítomností struktury hmoty a struktury energie a jim adekvátních informačních stavů.

Strukturální informace nejsou konstrukcí lidské mysli, ale základní vlastností struktury vesmíru. Před námi, zde rovněž stojí dosud nepoznané možnosti zpracování této informace na úrovni existující hmoty mimo naši mysl.[18] [19]

Čistá informace – je informace, která se projevuje (působí) ve vesmíru, předpokládáme, že má fyzikální vlastnosti a fyzikální podstatu. Její základní vlastností je převoditelnost na energii (a opačně) a schopnost organizovat hmotu a energii, stejně jako informace jedné na druhou. Existence této úrovně informace by měla vést ke vzniku nového popisného aparátu vědy, který by měl rozšířit náhled na svět a následně se uplatnit i v jiných oborech.

Čistá informace má protikladný vztah k entropii jako tzv. záporná entropie – negentropie (snižuje entropii systému). V tomto je zobrazen elementární vztah informace – energie, změnu informace lze vyjádřit pomocí změny energie. Tak jak je pro nás přijatelná změna hmoty na energii, zde přichází, myšlenka možného samozřejmého převodu energie na informaci.[20] [19]

2.2 Vztah informace, energie a hmoty

Entropii v některých učebnicích definovanou jako "vázaná" energie nebo energie, která není k dispozici pro konání práce lze považovat za měřítko změn v informaci. Energie ve formě tepla je protikladem informace ve formě struktury. Ostatní formy energie v sobě obsahují organizační strukturu adekvátní obsažené informaci. Stejně jako organizovaná hmota obsahuje informaci. Příkladem je elektromagnetické záření, které nese informaci o zdroji záření nebo radiové vlny, které nesou "lidské informace" např. hlas nemodulovaný na nosné vlně. Je-li teplo, tedy energie protikladem informace, není tím vyloučena možnost, že energie a informace mohou na sebe působit a vytvářet, tak "směs", na kterou se dá pohlížet jako na "energetizovanou informaci" nebo alternativně jako na "strukturalizovanou energii". Na "Informaci" a "Energii" nemusíme pohlížet jako na protiklady bipolárního systému, spíše bychom je měli považovat za dva úhly trojúhelníka, v němž třetí úhel vytváří "Hmota".[21]

Obr. 1) Vztah informace, energie a hmoty (převzato z [22])

Model na obr. 1, definuje hranice našeho fyzikálního vesmíru. Tři strany trojúhelníka podle obrázku jsou dány extrémy vyjadřující postupně:

1. Směs čisté energie a hmoty postrádající informaci – vytváří plazmu elementárních (základních) částic.

2. Směs hmoty a čisté informace postrádají energii – příkladem je krystal při 0 K.

3. Směs informace a energie postrádající hmotu – skládá se z nehmotných částic, jako jsou fotony, cestujících prostorem postrádajícím hmotu.[22]

2.3 Dva základní axiomy obecné teorie informace

1. Informace je základní vlastnost vesmíru.

2. Informace obsažená v systému je funkcí vazeb, které spojují jednodušší části do komplexnějších celků.

Závěr odvozený od druhého axiomu: Vesmír je organizován do hierarchie informačních úrovní.[23]

 

3. Informace - fyzikální veličina

Informace dosud nebyla vyjádřená jako fyzikální veličina, přesto můžeme hovořit o vzniku informační fyziky jako novém přístupu k poznání mechanismu fungování světa. Problém vymezení této veličiny souvisí s problémem vymezení pojmu energie. Je důležité si uvědomit, že současná fyzika vlastně neví, co je energie. Nepředstavujeme si, že by se energie vyskytovala v určitém počtu malých kapiček. Tak to není. Existuji však vztahy pro výpočet určité číselné veličiny a při sčítaní všech příspěvků dostáváme „28“ – vždy stejné číslo. Je to abstraktní věc v tom smyslu, že to neříká nic o mechanismu nebo příčinách jednoduchých vztahů.[24]

Vymezení „prostoru“ informační fyziky je dáno do souvislosti s vymezením klasické fyziky, která byla formována v důraze na pojmy síla a práce a dále kvantové fyziky, která klade důraz na energii a hybnost. Informační fyzika by měla vycházet z důrazu na pojmy informace a potenciál.[25] Klasická fyzika se v minulém století přijala myšlenku o možnosti přeměny energie na hmotu. Např. za určitých okolností může být foton o vysoké energii převeden na elektron a pozitron. Informační fyzika předpokládá, že energie může být převedena také na informaci.[26] Jedním příkladem je „Bénardova nestabilita“, která se objevuje při zahřívání dolní vrstvy kapaliny. Při tepelném působení za vzniku uvedené nestability se nevytváří v kapalině dezorganizace, ale spojitý pohyb molekul, které tvoří šestiúhelníkové vodivé buňky podílející se na přenosu tepla kapalinou. Nestabilita vzniká při dosažení určité mezní hodnoty gradientu, kdy přechází přenos tepla v kapalině ve svislém směru od prostého vedení do stavu proudění, které má v tomto případě organizovaný charakter.[27] Působení přírůstku tepelné energie (v látce) zpravidla způsobuje, že částice (molekuly, fonony, plasmony atd.) vibrují a pohybují se náhodněji. Naproti tomu působení informace způsobuje, že částice jsou vázány do pevných struktur a do uspořádaného pohybu. V tomto smyslu může teplo být považováno za protiklad informace.[21]

Obr. 2) Veličiny utvářející části fyziky (převzato z [28])

3.1 Tři základní postuláty informační fyziky

V kontextu představy fyzikální veličiny informace, hypotézy interakčně plasmatické struktury a hypotézy o korpuskulárních, vlnových a informačních vlastnostech částic jsou zformulovány tři základní postuláty informační fyziky:

1. Při zachování informace (I) je hmota převoditelná na energii a opačně.

2. Při zachování hmoty (H) je informace převoditelná na energii a opačně.

3. Při zachování energie (E) je hmota převoditelná na informaci a opačně.[29]

3.2 Digitální mechanika

S vývojem technologií a informačních systémů vzniká i nový pohled na fungování základních procesů v přírodě. Příkladem je digitální filosofie a digitální mechanika. Digitální filosofie je modelování atomové teorie v úrovni diskrétní logiky. Vychází z předpokladu, že všechny informace o systému mají diskrétní charakter a mohou být zastoupeny binárními číslicemi. Řady binárních čísel v modelovém stavu vyjadřují mikroskopický stav systému. Stav systému odpovídá stavu informačního popisu, který je dále modelován jako digitální informační proces v počítači. Podle počátečních podmínek modelového procesu lze vytvářet různé časové vývojové stavy systému. Digitální mechanika představuje aplikaci digitální filosofie do kvantové mechaniky.[30]

Moderní výpočetní systémy jsou schopny modelování „diskrétní podoby vesmíru“, ve kterém se uplatňuje např. i nový prvek definovaný jako diskrétní prostoročas. Digitální (diskrétní) mechanika modeluje kvantové procesy a hledá odpovědi na otázky co je spin, symetrie a možnosti jejího porušení, vzdálenost, pohyb, čas apod.[31]

Informační mechanika jako jádro informační fyziky znázorněné v diagramu na obr. 2) není součástí kvantové mechaniky. Tvoří samostatný celek, který je v současnosti předpokladem, jehož konkrétní podoba závisí na tom zda se podaří definovat informací jako fyzikální veličinu. Vytvoří ji až s ní spojené zákonitosti a uvedené základní postuláty její převoditelnosti.

 

4 Informační fyzika a psychotronika

Podle Schrodingera (1944) živá hmota aniž by obcházela zákony fyziky, které dnes známé pravděpodobně v sobě zahrnuje „další zákony fyziky“ dosud neznámé.[32] Informační fyzika má vztah k problematice psychotroniky ve vztahu k vymezení tzv. psychotronické interakce (což je fyzikální interakce organismu spojená s působením vědomí, ve smyslu informačního procesu). Informační fyzika řeší vztah hmoty, energie a informace, což představuje elementární rovinu vztah hmoty, energie a vědomí v psychotronice. 

Obr. 3) Dvě popisné roviny (převzato z [33])

První popisná rovina je zastřešena fyzikou a souvisí s formami neživé hmoty a existencí informace, která je definována jako fyzikální veličina.

Druhá popisná rovina je zastřešena psychotronikou a souvisí s organizmy živé hmoty a existencí informačních procesů, které tvoří organizační faktor hmoty tj. vědomí.

Pozorované psychotronické jevy jsou spojeny s dosud vědecky nedostatečně verifikovanými energetickými a informačními důsledky projevu uvedených informací a vědomí v našem světě.

Vědomí je chápáno jako informační proces nesoucí schopnost organizace živé hmoty, tzn. že představuje mnohem širší pojem než vědomí v psychologickém smyslu. Informace a zmíněný informační proces jsou chápány jako reálná a základní složky ve struktuře a organizaci neživých a živých hmotných systémů.[33]

4.1 Klasifikace informací v psychotronice

Porovnání označení Stonierových skupin informací s označením informací zavedeným v psychotronice:

Lidské informace – jsou v psychotronice obecně pojímány obdobně a označeny jako tzv. terciální informace.

Strukturální informace – jsou v oblasti psychotroniky představovány pojmem informační vlastnosti prostředí, obecně jsou označeny jako tzv. sekundární informace.

Čistá informace – je v psychotronice reprezentována pojmem tzv. informačního pole, které obecně obsahuje tzv. primární informace.

Strukturální (sekundární) a čistá (primární) informace se liší. Strukturální informace souvisí s konfigurací hmoty a energie, kdežto čistá (primární) je ekvivalentem hmoty a energie, tzn. je na ně převoditelná. Primární informace má svébytný charakter.[34]

V souladu s diagramem na obr. 1) můžeme tři uvedené postuláty přiblížit naším představám v následujícími předpoklady ve formě tvrzení. Zjednodušeně můžeme říci, že současná (klasická) fyzikální věda tvoří úhel pohledu ve smyslu prvního postulátu informační fyziky. Předpokládá tedy stálost informace a odvozuje vzájemnou převoditelnost hmoty a energie, k tomu má pak vytvořen odpovídající popisný aparát a metodologii. Důsledkem je relativní neměnnost fyzikálních zákonů. Takovéto zákony samotné „obsahují“ (ukrývají) skrytou veličinu informaci. Jedním z úkolů informační fyziky je překonat tento „jednostranný“ postoj. Druhý postulát souvisí s informačním obsahem hmoty, říká, že energie v rámci své převoditelnosti, může ve hmotě plnit informační funkce za podmínky zachování hmoty (její „chemické“ struktury), soubor těchto informací tvoří tzv. informační vlastností prostředí. Třetí postulát říká, že informace při stálosti energie je převoditelná na hmotu. Informace v tomto případě tvoří tzv. čistou informaci a jejich soubor v prostředí a prostoru tvoří tzv. informační pole. Tato informace ve hmotě má srovnatelnou funkci (postavení) jako elementární (polní) částice.

4.2 Psychotronická interakce

Základní fyzikální interakce je nejjednodušší typ vzájemného silového působení mezi částicemi. Všechny síly působící mezi hmotnými objekty jsou důsledkem základních fyzikálních interakcí. V současné době máme čtyři základní fyzikální interakce: gravitační, elektromagnetickou, silnou a slabou.[35]

Z makroskopického hlediska dělíme obvykle materiální (hmotné) objekty na dvě kategorie: látku a pole. Toto dělení není přesné ani jednoznačné. Z mikroskopického hlediska je účelnější rozeznávat částice a pole. A z hlediska kvantové fyziky rozeznáváme částice a kvanta polí (polní kvanta) nebo prostě dva druhy částic permanentní, čili látkové částice a polní částice. Fyzikální objekty se skládají z permanentních částic, které na sebe vzájemně působí různými silami. Představme si, že silové působení částice na jinou částici se neděje přímo „na dálku“, ale je zprostředkováno polem, které působící částici obklopuje. Podle představ kvantové fyziky lze vzájemné působení (interakci) mezi částicemi vyložit jako účinek tzv. polních kvant (polních částic), která si permanentní částice mezi sebou vyměňují. Tato kvanta čili polní částice mají podobné vlastnosti jako látkové částice, liší se však od nich zásadně tím, že mohou jednotlivě vznikat a zanikat. Naproti tomu látková částice může vzniknout nebo zaniknout jen za současného vzniku nebo zániku příslušné antičástice. Jako příklad polních částic uveďme kvanta elektromagnetického pole neboli fotony („světelné částice“), které jsou podstatou elektromagnetického záření (např. světla) a zprostředkují silové působení mezi náboji.[36]

V informační fyzice posuzujeme interakci mezi hmotnými objekty z mikroskopického hlediska a mimo uvedené částice a kvanta polí (polní kvanta) také uvažujeme s „kvanty informace“ (informačními kvanty). Zatímco mezi fyzikálními látkovými (permanentními) částicemi uvažujeme zprostředkované silové působení na dálku (distanci) polem, přičemž při jejich interakci dochází k výměně polních kvant, tak pro informační kvanta platí, že se podílí na interakci (distanční) polních kvant. U působení informačních kvant, tak již nelze hovořit o fyzikální síle a samotná informační kvanta ve vztahu k interakcím mezi hmotnými objekty ani látkovými částicemi se neprojevuje silovými účinky (tím tvoří skrytý parametr) a přesto tyto systémy může ovlivňovat. Tuto interakci, na které se podílí informační kvanta nazýváme informační interakce. Informační interakce podle současného paradigmatu fyzikální interakce, ve kterém se uvažuje vzájemné silové působení mezi částicemi se zdá být nefyzikální, nevytváří silové účinky. Působení této interakce lze vystopovat v některých fyzikálních jevech.

Psychotronická interakce ve své podstatě je spojení informační interakce s vědomím, které se tedy děje na pozadí fyzikálních interakcí lidského organismu (ani zde se nejedná o vzájemné silové působení). Vezmeme-li pořadí interakcí „chemická interakce – biochemická interakce – fyziologická interakce“ pak jsou seřazeny s kvalitativním nárůstem, který vrcholí interakcí řízeného (organizovaného) charakteru. Tato vzestupnost je pochopitelná, protože se opírá o standardní vědění, které je součástí přírodovědy. Při následném seřazení interakcí, které ve své vzestupnosti končí u psychotronické interakce tato „pochopitelnost“ chybí. Psychotronická interakce je kvalitativně nejvýše v pořadí těchto interakcí: „fyzikální interakce – biofyzikální interakce – psychotronická interakce“. Fyziologická a psychotronická interakce se uplatňují v souvislosti s živou hmotou a ve své podstatě je od ní nelze oddělit.

 

Zdroje:

1.    STONIER, T.: Information and Internal Structure of the Universe, Springer-Verlag, London 1990

2.    STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 107

3.    BURNS, J. O.: Very large structures in the universe, Sci. Am. 255 (1) str. 30-39, 1986

4.    STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 29

5.    STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 105-109

6.    JONÁK Z.: Co rozumíme pojmem informace?

7.    CEJPEK, J.: Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd., Karolinum, Praha 2005, str. 164

8.    Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy, Národní knihovna České republiky, Praha 2003

9.    Michael A. Nielsen and Isaac L. Chuang, Quantum Computation and Quantum Information, Cambridge University Press, 2000

10.  Marc Mézard and Andrea Montanari: Information, Physics, and Computation, Oxford University Press, (březen 2009), Poznámka: bude vydána jako kniha zavádějící jednotící přístup k uvedené problematice

11.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 31

12.  BRILLOUIN, L.: Science Information Theory, Academie Press, New York, 1956

13.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 29-30

14.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 44-46

15.  WINELAND D.J., BERGQUIST J.C., ITANO W.M., BOLLINGER J.J. and MANNEY C.H.: Atomic-ion coulomb clusters in an ion trap. Phys. Rev. Lett. 59(26), str. 2935-2938, 1987

16.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 17-19

17.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 26

18.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 84-87

19.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 27

20.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 59-66, 72-75

21.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 72-73

22.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 73

23.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 108

24.  FEYNMAN R.P., LEIGHTON R.B., SANDS M.: Feynmanovy přednášky z fyziky 1, Fragment, Havlíčkův Brod 2000, str.51

25.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 41

26.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 81

27.  PRIGOGINE I. and STENGERS I.: Order uot of Chaos. Flamingo/fontana, London, 1985

28.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 41

29.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 44

30.  Conference On Computing Frontiers (2nd in Italy), New York 2005, článek: Edward Fredin: A computing architecture for physics, str. 273-279

31.  IBM Journal of Research and Development, IBM Corp., 2004, článek: Edward Fredin: Five big guestions with pretty somple answers, str. 31-45

32.  SCHRODINGER, E.: What is Life? Cambridge University Press, 1944

33.  VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 122

34.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 29-

35.  MECHLOVÁ E., KOŠŤÁL K. za kol.: Výkladový slovník pro základní vysokoškolský kurz, Prometheus, Praha 1999, str. 415

36.  HORÁK Z., KROUPA F.: Fyzika, SNTL, Praha 1981, str. 19-20

 

c 2008

Psychotronika v české společnosti

Psychotronika je obor poznání (disciplína, nauka, dříve prosazovaná jako vědní disciplína) o vztahu hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakce. Podle faktoru, který se podílí na vzniku psychotronické interakce má psychotronika.[1][2]

a) přírodovědný charakter - faktorem vzniku psychotronické interakce je informační proces vědomí chápaný v širším pojetí jako organizační faktor živé hmoty, tedy ne vědomí v psychologickém smyslu.[3]

b) duchovědný charakter - faktorem vzniku distanční (psychotronické) interakce je mohutnost duše, která má moc a vládu nad hmotou. Vědomí je chápáno ve vztahu k bytí v psychologickém smyslu.[4]

Psychotronika studuje a zkoumá informační a energetické projevy psychotronické interakce. Označení psychotronická interakce vzniklo v 80. letech 20. století, ale jeho vymezení jako pojmu bylo provedeno až v letech devadesátých badatelem Z. Rejdákem v duchovědném smyslu a O. Válkem v přírodovědném smyslu. Tomuto pojmu předcházel pojem distanční interakce z r. 1973[5] a distancová interakce z r. 1976.[6]

V textu není rozebírán obor psychoenergetika a biotronika. Tyto obory se vyvíjely souběžně s psychotronikou a odlišují se od ní svým úhlem pohledu, zjednodušeně řečeno jsou odvozeny od tzv. psychických forem energií, které nejsou pojímány fyzikálně.

Psychotronika je v současnosti nejvíce kontraverzní obor poznání. Různorodost pohledů na to, co to je psychotronika, vyžaduje jejich samostatný popis a rozbor. Rozporuplnost názorů, které se objevují v různých formách na veřejnosti vedlo k vytvoření určitého přehledu jako klasifikace pojetí psychotroniky. Tento článek rovněž vznikl jako reakce na diskusi k psychotronice na internetové encyklopedii Wikipedie. Netvoří encyklopedické heslo podle současných pravidel, ale je pouze přehledem o uvedeném problému.

Základní zvláštností české psychotroniky je vznik tzv. koncepcí, které symbolicky vymezují předmět a objekt studia psychotroniky. Zároveň naznačují širší kontext spojení s kategoriemi hmoty, energie, vědomí a informace, dále s interakcemi (vzájemným působením mezi objekty) distanční, psychotronická, fyzikální a informační a v neposlední řadě s některými principy. Klasická koncepce psychotroniky způsobila, že se psychotronika profilovala jako samostatná disciplína se svým vlastním metodickým přístupem k tvz. paranormálním, popř. anomálním jevům. Tím se vydělila z vlivu parapsychologie a po dobu více jak 30 let se ubírala svým vlastním specifickým vývojem.

Psychotronika se v 70. letech 20. století prosadila v mezinárodním měřítku a u nás zakořenila i na akademické půdě. Nicméně tento její pozitivní vývoj trval pouze do r. 1988. V r. 1988 založil zakladatel klasické koncepce psychotroniky Z. Rejdák koncepci duchovědnou.[7] Tím teoretický i prakticky popřel její dosavadní vývoj, což mělo dopad na odliv vědců, kteří psychotroniku rozpracovávali. V 90. letech se to projevilo stagnací psychotroniky na všech úrovních, rozpadá se i Mezinárodní sdružení pro psychotronický výzkum za vzniku řady národních spolků jejichž mapování je nad rámec tohoto článku. 

 

Obsahové části: 
1. Klasifikce pojetí psychotroniky
2. Psychotronika podle badatelů
3. Základní psychotronické jevy

 

1. Klasifikace pojetí psychotroniky

Jednotlivé názory a původní chápání, tvrzení, a výklady týkající se psychotroniky můžeme rozdělit do tří základních názorových okruhů, které mapují současný stav vzájemně kontroversních (protichůdných představ vyvolávajících spory) názorů, se kterými se můžeme setkat ve společenském prostředí:

1. psychotronika podle badatelů v oboru 

2. psychotronika podle vědců jiných oborů 

3. psychotronika podle údajných psychotroniků 

 

1.1 Psychotronika podle badatelů

Každý badatel vnáší do psychotroniky svůj vlastní specifický přínos. Většina těchto badatelů je zaměřena na dílčí části oboru psychotroniky. (Rozbor dílčích prací přesahuje rámec obsahu tohoto článku.) Výsledkem jejich práce jsou specializované články, studie a hypotézy. Část badatelů pracuje na koncepci psychotroniky jako celku. Tyto koncepce jsou určité specifikace sloužící k pochopení a orientaci v psychotronice. Podle vývoje psychotroniky za posledních 40 let vznikly tři hlavní koncepce:

1. klasická koncepce psychotroniky (Z. Rejdák, M. Nakonečný, V. Grešík, O. Válek)

2. duchovědná koncepce psychotroniky (Z. Rejdák, I. Chudáček)

3. základní koncepce psychotroniky (O. Válek)

Badatelé v této skupině jsou různého vzdělání, své úsilí směřují k vytvoření nového oboru poznání jako disciplíny (nauky) vytvářející předpoklady vzniku nového vědního oboru „psychotroniky“ akceptovatelného na akademické půdě. Jsou to většinou skeptici, kteří problematiku psychotroniky teoreticky i prakticky zkoumají. Vychází z předpokladu reálné existence psychotronických fenoménů, které lze vědecky zkoumat v jejich energetických a informačních projevech.

Klasická koncepce psychotroniky (M. Nakonečný, Z. Rejdák) se snaží popsat obor psychotroniky v mezích přírodovědné terminologie. Popisuje ji jako nauku o vztahu hmoty, energie, vědomí a distanční interakce. Distanční interakce je chápána zpravidla jako forma fyzikální interakce, ve které se uplatňuje informační faktor, tzn. že fyzikální interakcí není myšleno jen zprostředkování přenosu energie a silových působení, ale rovněž informace, která má význam zvláště pro živé organismy.[6] [8] [9] [10] 

Duchovědná koncepce psychotroniky (Z. Rejdák) se snaží popsat obor psychotroniky na základě pojmu duše a upraveného konceptu klasické psychotroniky. Popisuje ji jako nauku studující distanční interakce mezi organismy navzájem a organismy a vnějším prostředím obecně. Distanční interakce je zde chápána v podmíněnosti existence duše, procesy vnímání a uvědoměním.[11] Zvláštní duchovědnou koncepcí je koncepce tzv. ódické interakce (I. Chudáček).[12][13]

Základní koncepce psychotroniky (O. Válek) se snaží popsat obor poznání psychotroniky v souvislostech nových forem vědomí a informace jako faktoru stavby světa. Rozpracovává klasickou koncepci v širších souvislostech psychologie a fyziky. Psychotroniku popisuje jako nauku o vztahu hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakce. Psychotronická interakce je chápána jako interakce (distanční, fyzikální, informační), na které se podílí informační proces vědomí chápány jako organizační faktor živé hmoty. Přenášená informace psychotronickou interakcí nad uvedený rámec chápání přenosu energie a síly v klasickém konceptu výše, je chápana jako další organizační prvek hmotných systémů uplatňující se v organizaci hmoty obecně, zatím co (psychotronická) interakce spojená s informačním procesem je druhým organizačním faktorem, který se uplatňuje především u živých organismů.[9][14][15]

1.1.1 Kritika badatelů

Práce badatelů v psychotronice postrádá některé prvky profesionality vědecké práce (především dodržování efektivních časových limitů). Badatelé pracují v amatérský podmínkách a tvoří psychotroniku na koleně. Výsledkem jejich práce jsou hypotézy a teorie, jejichž výzkum a ověřování je jen částečné a dále nejsou do nich zapracovány mnohdy nové poznatky vědy. To má vliv na celkový stav úrovně psychotroniky, který nedosáhl takovou úroveň, aby psychotronika mohla být akceptována jako vědní disciplína. Závažným problémem psychotroniky je absence jejího vnitřního aparátu, který je zatím jen útržkovitě skládán z dílčích teorií a představ. Astrofyzik Grygar připodobňuje situaci v pavědách, kde řadí i psychotroniku, ke sportovnímu výkonu ve skoku vysokém. Na začátku závodu je nastavena základní výška laťky, kdo ji nepřeskočí nepostupuje do dalšího kola. Pod touto pomyslnou laťkou je vědeckost psychotroniky a z tohoto důvodu nemůže být přijata na akademickou půdu. Mezi badateli se hovoří o „Grygarově laťce vědeckosti“ v psychotronice.[9][16]

1.2 Psychotronika podle vědců jiných oborů

Většina vědců z jiných oborů se psychotronikou nezabývá. Z toho vyplývá, že nemůžou k ní dát ani kompetentní (odborné s věcnou stránkou) stanovisko. Vědci, kteří se problematikou psychotroniky zabývají alespoň okrajově zastávají názory, které lze shrnout do tři skupin:

1. psychotronika je jen jiný název pro parapsychologii (např. Z. Vojtíšek, J. Svršek)

2. psychotronika je pseudověda (pavěda) (např. J. Heřt, J. Grygar)

3. psychotronika je metoda (např. L. Pekárek)

Vědci zaujímají k psychotronice a k tomu co zkoumá skeptický (nedůvěřivý, pochybovačný) postoj. Na rozdíl od badatelů v oboru psychotroniky však považují psychotronické fenomény převážně za nereálné.

První skupina vědců vychází z historických souvislostí vývoje psychotroniky jako oboru rozpracovávajícího parapsychologii do podoby, kterou se prosazuje v bývalém socialistickém bloku. V tomto kontextu vzniká v souvislosti s aplikací marxisticko leninské filosofie a použití materialistických vědeckých metod k verifikaci (ověření správnosti) existujícího oboru parapsychologie a jevů, které zkoumá. Nastiňované přehodnocení teorie a praxe parapsychologie je v dané době bráno, tak zásadně, že se o parapsychologii hovoří jako o vývojové etapě psychotroniky. Nelze zanedbávat, že se tím vyřešilo rovněž formální odstranění předpony para. Časem se však tato představa vytrácí a s zánikem socialismu se hovoří již pouze o psychotronice jako novém názvu pro parapsychologii prosazovanou na východě.[17][18][19]

Druhá skupina vědců zpravidla zpochybňuje existenci psychotronických (paranormálních, anomálních) jevů a všechno co se k nim vztahuje, tedy i psychotroniku jako disciplínu (obor poznání), která tyto jevy zkoumá v souvislosti s psychotronickou (distanční) interakcí. Psychotronika je nakonec prezentována (představována) jako pavěda (nepravá věda). Charakteristikou této pavědy jsou dvě odlišné stránky. První stránkou je nesmyslnost výzkumu něčeho o čem se předpokládá, že to neexistuje. Druhou stránkou je použití nevědeckých metod výzkumu a ověřování faktů v experimentu i teorii.[20][21][22]

Třetí skupina vědců zaujímá neutrální postoj. Nelze plně parafrázovat, ale vědec, který se k psychotronice nevyjadřuje, tak nezastává ani kladné ani záporné stanoviska je tedy neutrální. Vědecká neutralita však zde vychází také z možností kompetence (působnosti a oprávněnosti) vědce se vůbec vyjádřit. Vědec musí poskytnout odborné stanovisko ve formě vědeckého hodnocení, po jeho zveřejnění nese pak i svou kůži na trh. Seriozní vědec dodržuje vědeckou etiku a nehlásá veřejně něco co nemůže podložit vlastní odborností a znalostmi.[23][17]

1.2.1 Kritika vědců

Kritika vědců se vztahuje především na vědce druhé skupiny. Zařazení psychotroniky do pseudovědy je paradoxně postaveno na nevědecké (pseudovědecké či pavědecké) metodě.[24] Vědci tvrdí, že se jedná o pseudovědu a přitom neprovedli řádný základní výzkum její problematiky, aby prokázali, že se o pseudovědu skutečně jedná.[25] Dosud provedené výzkumy jako např. na univerzitě v Princetonu[26] byly vědci ohodnoceny jako neprůkazné a celkově zpochybněny. V ČR přitom není vyčleněno žádné pracoviště pro výzkum problematiky psychotroniky, ani na akademii věd, ani na univerzitě. Jeden příklad jak se dělá pavěda – „telepatické jogurty p. Rejdáka“. Z. Rejdák vymyslel a provedl pokusy s bakteriálními kulturami obsaženými v jogurtech. Jeho pokus spočíval v „zabití“ bakterií u jednoho jogurtu a sledování odezvy u druhého. Předpokládal, že mezi bakteriemi prvního a druhého jogurtu probíhá distanční interakce. Pokusy Z. Rejdáka a jeho závěry byly zpochybněny. Není však doloženo, kde, jak a kým na akademické půdě bylo provedeno dalších tisíc pokusů s jogurty, které vedly k potvrzení, že k distanční interakci mezi bakteriemi nedochází, tedy správnosti „nesmyslu telepatických jogurtů“. Tento závěr tedy nevychází z vědecké metody důkazu a ověřování faktů experimentem.[27] Mezi badateli v psychotronice se hovoří o vědecké metodě vědců nazývané „Metoda Grygarových jogurtů“. Druhý příklad je z USA. V r. 1988 provedla The National Research Council (Výbor národní rady pro výzkum) přezkum tzv. parapsychologických (paranormálních) výzkumů a jejich výsledků. V závěrečné zprávě uvádí např. potvrzení statistické významnosti experimentů s telekinezí a telestezii (podle provedených experimentů nebylo možné rozhodnout, který fenomén se uplatňuje v dosažených výsledcích tzn. buď se jednalo o ovlivnění generátoru nebo o předpověď generovaného čísla), která u pokusů s generátory náhodných čísel představovala rozmezí 50,02% až 50,50% podle pracoviště na kterém se pokusy prováděly a podle účastnících se osob. Na podiv spolupracovníků v oboru statistiky učinil výbor kategorický závěr společný pro všechny parapsychologické jevy: tyto jevy neexistují. Přičemž v jiných oborech (např. fyzika) to co má statistickou významnost stojí za to zkoumat, protože to vytváří předpoklad pro potvrzení jevu v dalších experimentech, v některých případech je i pouhá statistická významnost důkazem existence jevu.[28]

1.3 Psychotronika podle psychotroniků

Psychotronik jako pojem ekvivalentní označení fyzik, psycholog, biolog atd. neexistuje. Pojem psychotronik je tedy svým obsahem paradoxní, protože nepředstavuje odborníka v oboru psychotroniky, ani badatele, který přímo tento obor poznání tvoří. Za psychotroniky se však prohlašuje řada jedinců. Registrovaných "psychotroniku" v ČR, kteří poskytují služby je údajně přes 10000 (tj. jeden na 1000 obyvatel). Psychotronici provádějí konkrétní praktiky postavené na víře ( popř. tvrzení) v nějakou vlastní mimořádnou schopnost. Podle charakteru jejich praktik a jejich tvrzení je rozdělujeme:

1. "Psychotronik" ve vztahu k terapii – léčitel, bioterapeut, bylinkář, výrobce lektvarů apod.

2. "Psychotronik" ve vztahu k zjišťování informací – proutkař, radieztet, jasnovidec, diagnostik apod.

3. "Psychotronik" ve vztahu k předvídaní budoucnosti – kartář, astrolog, vykladač snů apod.

Tito „psychotronici“ na jedné straně významnou měrou utváří lidové povědomí ve společnosti o tom co je psychotronika. Výsledkem je zpravidla mylné zaměňování psychotroniky s léčitelstvím a diagnostikou praktikovanou „psychotroniky“ první skupiny. Na druhé straně „psychotronici“ s psychotronikou jako oborem poznání mají jen velmi málo společného. Většina z nich ani nezná názory, hypotézy a hodnocení psychotroniky podle badatelů a nebo vědců uvedených výše. V praxi prezentují vlastní názory a představy, které je těžké kamkoliv zařadit. Provádějí zákonné i nezákonné praktiky ve formě služby bezplatně nebo za úplatu.

"Psychotronici" první skupiny jsou na jedné straně lidé přesvědčení o své moci a o svých schopnostech pomoci nemocnému, nebo lidé mající určitou léčitelskou schopnost. Své konkrétní praktiky provádí v tzv. dobré víře. A na druhé straně jsou zde lidé využívající důvěřivost a beznaděj nemocných ve svůj prospěch, tím, že jim nabízí vědomě něco co nemůžou nikdy uskutečnit (podvodníci). Zvláštní skupinu tvoří bylinkáři, kteří pokračují v tradici lidových léčitelů a babek kořenářek, používající fytoterapeutické metody.[29][30][31][32][33][34][35][36]

"Psychotronici" druhé skupiny jsou na jedné straně lidé přesvědčení o své schopnosti zjišťování informací nebo mající schopnost něco nalézt nebo určit např. diagnózu, pramen vody apod.. A na druhé straně jsou to lidé využívající důvěřivost ostatních ve svůj prospěch, tím, že s nimi manipulují a poskytují jim vědomě smyšlené informace.[37][38][39]

"Psychotronici" třetí skupiny jsou na jedné straně lidé přesvědčení o svých schopnostech předvídat nebo jsou nositeli schopnosti předvídat budoucnost popř. vyložit osud. A na druhé straně lidé manipulující s ostatními a využívající jejich důvěřivost ve svůj prospěch ve vidině snadného zisku.[40][41][42]

1.3.1 Kritika psychotroniků

Kritika „psychotroniků“ spočívá především v nepřijatelnosti jejich svérázných a často podvodných praktik, dále jejich názorů a hypotéz, které mají zřejmý iracionální charakter velmi často postavený na citových prožitcích. Tyto praktiky, názory a hypotézy nejsou v souladu s vědeckými postupy ani teoriemi vědy. Z tohoto důvodu se jimi také oficiálně nikdo nezabývá. Kritika „psychotroniků“ vychází také ze skutečnosti, že pod pojem psychotronik není myšlen odborník ani badatel v oboru psychotroniky a zpravidla se nejedná o vědce ani lékaře. „Psychotronici“ (především léčitele a diagnostici, tzv. citlivci) ve společnosti tvoří zvláštní skupinu. Ve vztahu k jejich činnosti se vyskytují dvě tendence, z jedné strany postavit „psychotroniky“ (léčitele a diagnostiky) mimo zákon a z druhé povolit jim činnost v určitých mezích. Činnost všech „psychotroniků“ je však nakonec podporována tržním prostředím a svobodou volby lidí, kteří „psychotroniky“ vyhledávání k poskytování služby ať to je nebo není v mezích zákona. Je to stejné jako např. když někteří lidé navštěvují kadeřníka, ne každý kadeřník odvede dobrou práci. Pokud se jedná o návštěvu „psychotronika“ – léčitele je to vždy na vlastní nebezpečí. Z kritiky jsou částečně vyjmuti bylinkáři a mastičkáři.[43]

 

2. Psychotronika podle badatelů

V jednotlivých zemích jsou různé národní a kulturní tradice, tato skutečnost má vliv na "podobu" psychotroniky. V 90. letech 20. století psychotronika v některých zemích zaniká a nahrazují ji jiné obory. U nás byla rovněž tendence "skrýt" psychotroniku pod jiné obory. Tyto myšlenky se však neprosadily. Příznakem oboru, který nahrazuje psychotroniku je ústřední představa informačně - energetického faktoru, popř. duchovní faktory. Níže jsou uvedeny strukturální koncepty "české psychotroniky" nahlížející na psychotronickou problematiku jako na celek. Zobrazují místo psychotronické, popř. distanční interakce a vědomí, které tvoří hlavních objekty zkoumání psychotroniky. Podle koncepcí psychotroniky je psychotronická interakce spojená s nefyzikálním činitelem (podle současného stavu fyziky), který je pojat buď přírodovědecky, pak se jedná o informační faktor - vědomí a nebo duchovědně, pak se jedná o duchovní faktor - duši. Podle těchto faktorů také vznikly i dva základní pohledy na psychotronické jevy a dva směry ve vývoji psychotroniky.

2.1 Klasická koncepce psychotroniky

Obr. 1) Diagram původní (prvotní, klasické) koncepce  psychotroniky

Klasická koncepce psychotroniky je postavena na technicko – fyzikální a filosoficko – psychologické rovině zkoumání psychotronických jevů. Psychotronické jevy jsou chápány jako psychické schopnosti vědomí člověka, které jsou spojeny s podvědomou činností a schopností organismu hmoty vytvářet tzv. distanční interakce. Distanční interakce ve vztahu k lidské psychice umožňuje existenci psychotronických jevů. Obecně se ve vztahu distanční interakce k prostředí a hmotě, ať živé či neživé hovoří o jejich informačních a energetických projevech. Zámyslem klasické (původní, prvotní) koncepce je vytvořit z psychotroniky nauku o vztahu hmoty, energie, vědomí a distanční interakce.[9][44]

2.2 Duchovědná koncepce psychotroniky

Duchovědná koncepce psychotroniky vychází ze společenských změn druhé poloviny 80-tých let minuleho století. Vytvořil ji Z. Rejdák v r. 1988.[7][45] Sledoval tím potřebu návratu člověka k duchovnu, k jeho morálním hodnotám a aktualizaci psychotroniky v novém úhlu pohledu, který je v protikladu k vědeckému pohledu na svět a konzumnímu způsobu života. V pozadí jeho koncepce je tzv. ekologie z druhé strany.[46] Duchovědná koncepce psychotroniky je postavená na polaritě přírodovědního a duchovědního zkoumání psychotronických jevů.

Obr. 2) Diagram duchovědné koncepce psychotroniky

Psychotronické jevy jsou chápány jako projevy mohutnosti lidské duše, které zasahují do podvědomé činnosti a můžou dosáhnout i vědomé úrovně. Psychotronická (distanční) interakce je podmíněna existencí duše a její schopnosti obsáhnout tento svět a působit na něj skrze člověka. Obecně se ve vztahu psychotronické (distanční) interakce k prostředí a hmotě, ať živé či neživé hovoří o jejich informačních a energetických projevech stejně jako u klasické (prvotní) koncepce. Duchovědné pojetí je spojeno s přijetím duchovních principů, které vychází z filosofického pohledu na svět a tvoří jedno řešení základní filosofické otázky lidské existence. Duchovědní badatelé se v psychotronice vracejí k historickým filosofickým poznatkům, které dnes ztrácejí aktuálnost a posunují psychotroniku zpět do okultismu. Příznakem této koncepce je zavedení těžko definovatelných duchovních vztahů, které souvisí i s tzv. všeharmonizujícím činitelem, což je „určité zúžené pojetí Boha“. Zámyslem duchovědné koncepce je vytvořit z psychotroniky nauku o vztahu hmoty, energie a vědomí v determinaci duše, v jejíž moci je jak psychotronická interakce, tak psychotronické jevy. Dále jde o snahu navrátit do lidského života duchovní rozměr a s ním spojené morální a etické aspekty.[47]

2.3 Základní koncepce psychotroniky

Základní koncepce psychotroniky vychází z 35 let vývoje psychotroniky a byla vytvořenak v r. 2000. Je rozpracováním klasické koncepce v duchu přesnějšího vyjádření role informace a vědomí v oboru psychotroniky. Základem této koncepce je představa informace jako fyzikální veličiny a vědomí jako informačního procesu nesoucího vlastnost organizace hmoty.

Obr. 3) Diagram základní koncepce psychotroniky

Základní koncepce psychotroniky je postavená na fyzikálně – biologické a informačně – psychologické rovině zkoumání psychotronických jevů. Na rozdíl od uvedených strukturálních konceptů psychotroniky je zde rovina napravo, tj. informačně-psychologická, problémem společenskovědním a přírodovědním. Je to dáno tím, že se v této pomylsné rovině uplatňují tři formy informace a k nim přináležející informační procesy vědomí (viz 2. část - heslo psychotronika). Psychotronické jevy jsou chápány jako projevy informačního procesu – vědomí, které v prostředí vytváří psychotronické interakce. Můžeme říci, že psychotronická interakce je distanční interakcí na, které se podílí vědomí. Informační proces ve hmotě, tvořící její organizační faktor označujeme vědomí. Charakter psychotronické interakce je závislý na úrovni rozvoje informační interakce na jejímž základě se utváří vědomí. Tuto problematiku obecně rozpracovává „Širší pojetí lidské psychiky“. Je nutné činit rozdíl mezi distanční interakcí a psychotronickou interakcí. Distanční interakci vztahujeme ke hmotě, psychotronickou interakci k vědomí. Zámyslem základní koncepce je vytvořit z psychotroniky disciplínu (nauku) o vztahu hmoty, energie, vědomí a psychotronické interakci, ve smyslu nových forem informací a nového chápání vědomí.[47]

 

3. Základní psychotronické jevy

Za základní psychotronické jevy jsou v průběhu vývoje psychotroniky považovány různé okruhy jevů. Na přelomu 60. a 70. let 20. století to jsou pouze telepatie (neobvyklá komunikace mezi lidmi), telegnose (jasnovidnost, jasnozření, proutkařství jako poznávání objektivních skutečnosti současného i minulého vnějšího světa) a psychokineze (telekineze, hýbání předměty).[48] S I. konferenci se do psychotroniky dostávají další jevy (komunikace mezi rostlinami) a témata (akupunktura, Kirlianova fotografie, irisdiagnostika a pod.)[49][5]

V r. 1976 Z. Rejdák a M. Nakonečný vyhodnotili poznatky osmiletého vývoje psychotroniky a uspořádali jevy do struktury na základě tzv. distancové interakce (interakce mezi organismy vázané na energetické formy vlastní organismu). Rozeznávají a zároveň vymezují trojí druh distancových interakcí:

1) mezi organismy: a) mezi lidmi (telepatie a bioenergoterapie); b) mezi člověkem a zvířaty; c) mezi člověkem a rostlinami (Backsterův jev – vyhodnocování povrchové vodivosti)

2) mezi organismy a hmotou: a) psychokinezi; b) aktivaci hmoty (schopnost organismu vyvolat ve hmotě změny)

3) mezi organismy a vnějším prostředím: a) telegnoze (retrokognitívní – do minulosti, prekognitívní – do budoucnosti, aktuální – v přítomnosti) b) blofyzikální jev (proutkařství, radiestezie (proutkařství na dálku), diagnostika)[6]

M. Nakonečný později hovoří o "distanční interakci" a upravuje výše uvedené rozdělení na distanční interakce v rámci živé hmoty (např. telepatie, bioterapie), dále distanční interakce mezi živou a neživou hmotou (psychokinéze a paranormální aktivace hmoty vůbec, dermooptické vnímání ("vidění" povrchem těla), proutkařství) a distanční interakce mezi živou hmotou a informačním polem vnějšího prostředí (telegnóze, která má formy retrokognice, tj. poznávání minulého, prekognice, poznávání budoucího, a aktuální telegnóze, tj. vlastně kryptestézie, jasnozření v současnosti).[17]

V dalších letech se psychotronické jevy pojímají v souvislosti s uvedenou klasifikací. Vymezení pojmů upravuje až v r. 1985 O. Válek zavedením informační, aktivační a kinetické stránky distanční interakce[8] a v r. 1988 Z. Rejdák zavedením duchovědného faktoru a zevšeobecnění jevů použitím předpony "bio-" (biokomunikace, biotelegnoze, biotelekineze a bioterapie).[50] Další změny přináší 90. léta, kdy byla vymezena nová klasifikace psychotronických jevů v souvislosti s tvorbou hypotéz psychotronické interakce, širšího pojetí lidské psychiky a primární, sekundární a terciální informace. Na konci 90. let 20. století rozděluje jevy do tří úrovní psychotronické interakce:

1) člověk – člověk - zahrnuje informační a energetické přenosy, které jsou spojené s jevy telepatie ( popř. telepatické hypnózy) a bioterapie

2) člověk – prostředí a informační vlastnosti prostředí - zahrnuje informační a energetické stavy a procesy, které jsou spojené s jevy aktuální telegnóze, telekineze, (popř. levitace, teleportace) a aktivace hmoty (popř. transmutace)

3) člověk – informační pole a rozprostřené vědomí - zahrnuje informační a energetické stavy a procesy, které jsou spojené s jevy prekognice a retrokognice[2]

Nejrozsáhlejší přezkum anomálních, paranormálních, parapsychologických (psychotronických) jevů provedl Výbor národní rady pro výzkum USA (The National Research Council – NRC) v r. 1988. Ve zprávě rady se popisují výsledky revize několika set experimentů na desítkách parapsychologických pracovišť a vědeckých institucích. Jevy telepatie a telegnoze jsou hodnoceny jako neúčinné, u telekinéze je zjištěna statistická významnost některých experimentů. Závěr zprávy komise NRC je překvapivé vědecké tvrzení o neexistenci parapsychologických jevů, které je rozporu s textem zprávy.[28]

Psychotronika zahrnuje dnes poměrně vyhraněný okruh názorů a poznatků o nichž můžeme říci, že jejich systémová část tvoří tzv. protovědu. Psychotronika je tedy a priori v prvotní fázi vzniku nové vědy. V této fázi však nelze z jistotou rozhodnout, zda se jedná o počátek skutečné vědy nebo o její "chorobný stav", tedy slepou cestu vývoje. Tvrzení, že psychotronika je věda je v podstatě od začátku její existence zahrnuto v její definici: "psychotronika je interdisciplinární vědní obor ...". Někteří vědci a badatelé předjímají a tvrdí, že psychotrnoka je věda, někteří zase, že je pseudověda (nepravá věda). 

 

Internetové odkazy:

1. Sdružení badatelů v psychotronice 

2. Český klub skeptiků SISYFOS 

3. KUKLÍK R.: Moderní šarlatáni - Léčitelé, psychopati a asociálové 

Zdroje:

1.VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístup, Praha: BEN technická literatura, 2007, str. 2

2.VÁLEK, O.: Psychotronika (přehled, pomůcka), Praha: Pracoviště psychotroniky při f. Starmans elektronics, 2007

3.VÁLEK, O.: Prodromus scientia psychotronika: Předzvěst vědecké psychotroniky, Beroun: vlastním nákladem, 1999, str. 90

4.REJDÁK, Z., DRBAL, K.: Perspektivy telepatie, Praha: Eminent, 1995, str. 306

5.Sborník uspořádal: REJDÁK, Z.: I. Konference o výzkumu psychotroniky (1. a 2. část), Praha: Dům techniky ČSVTS, 1973

6.NAKONEČNÝ, M., REJDÁK, Z.: Psychotronika, Časopis lékařů českých, 1976, čís. 1

7.REJDÁK, Z.: Guite to Psychotronigue, Carrllton: [s.n.], 1988

8.VÁLEK, O.: Psychotronika: nová věda, Jesenice u Rakovníka: vlastním nákladem, 1992, str. 2, 6-16

9.VÁLEK, O.: Prodromus scientia psychotronika: Předzvěst vědecké psychotroniky, Beroun: vlastním nákladem, 1999

10.GREŠÍK, V.: Psychotronika a bylinná léčba, Praha: Eminent, 2006, str. 9-11, 53-55

11.REJDÁK, Z.: Průvodce po psychotronice, Praha: Gemma89, 1991, str. 20-23

12.CHUDÁČEK, I., MAREK, J.E.: Fyzika na pokraji světa aneb psychotronika: experimenty, metody, úvahy. Praha: AOS PUBLISHING, 1998, str. 88, 101-102

13.Stránky I. Chudáčka

14.VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 51-54

15.VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, Praha: BEN technická literatura, 2007, str. 23-24, 29, 38,

16.VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 13-14

17.NAKONEČNÝ, M.: Lexikon magie: heslo Psychotronika, Praha: Ivo Železný, 1993

18.SVRŠEK, J.: Psychotronika, seminář, Tachov 2002

19.VOJTÍŠEK, Z.: Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství, Praha: Portál, 2004, str 269-271.

20.Heslo psychotronika na stránkách Sisyfos

21.Vyjádření k parapsychologii a experimentům s telepatii na stránkách Sisyfos

22.SVRŠEK, J.: Text závěru (Alternativní vědy)

23.KRAUS, J.: Akdemický slovník cizích slov, heslo: Psychotronika, Praha: Academia, 2001

24.PATROVSKÝ V.: Co je to věda, pavěda a pseudověda

25.Zpravodaj Sisyfos 1-2004

26.JAHN, R. G.: Preexistenční paradox parapsychologických jevů, Praha: Štarman, 1991

27.Zlatý Bludný balvan za rok 1998: PhDr. Zdeněk Rejdák na stránkách Sisyfos

28.DRUCKMAN D., SWETS J. A.,: National Research Council r. 1988 str. 167-208

29.BRÁZDA, S.: Škola psychotroniky, Praha: Argon, 2002

30.HEŘT, J.: Výkladový slovník esoteriky a pavěd, Praha: Věra Nosková, 2008

31.Vyhledávání výrazu - léčitel na stránkách Sisyfos

32."Myslete pozitivně a nemoci se vám vyhnou," tvrdí psychotronik ...

33.Radoslav MOUČKA - psychotronik - léčitel specialista na zhoubné nemoci a imunitní systém

34.Uznávaný psychotronik Alois Jurák

35.Biotronika - léčení vitální (duchovní) silou (J. Zezulka)

36.Varnsdorfský psychotronik a masér Ota Miklóš

37.Vyhledávání výrazu - proutkař na stránkách Sisyfos

38.VĚDECKÁ TABU: Dokážou proutkaři opravdu najít vodu?

39.Psychotronika a skepse

40.BRÁZDA, S.: Co nás čeká a nemine: Psychotronika a astrolog předvídá budoucnost ČR do konce století, Praha: Formát, 1997

41.Činnost centra mahatma - také psychotronická pomoc

42.Kartář, léčitel, psychotronik - Jiří Sehnal

43.Vyhledávání výrazu - psychotronik na stránkách Sisyfos

44.VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 50

45.REJDÁK, Z.: Průvodce po psychotronice, Praha: Gemma89, 1991

46.Poznámka: Ekologii z druhé strany si lze představit analogií s psychohygienou duševního života. Jedná se však o duchovní hygienu v lidském myšlení, ve vnitřním duchovním životě člověka. Mezi duševním a duchovním životem není rovnítko

47.VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, Praha: BEN technická literatura, 2002, str. 56-58

48.REJDÁK, Z.: Telepatie a jasnovidnost, Praha: Svoboda, 1970, str. 9-10

49.RÝZL, M.: Úvod do parapsychologie, Praha: Panorama, 1991, str. 209

50.REJDÁK, Z.: Průvodce po psychotronice, Praha: Gemma89, 1991

51.Kolektiv autorů: V. Mezinárodná konferencia o psychotronike: Praktické využiťie psychotroniky, Bratislava: Dom techniky ČSVTS Bratislava, 1983.

 

c 2007

 

Hledat