Humanistická psychotronika

Koncept humanistické psychotroniky

Vztah člověka k přírodě a společnosti závislý na vlastnostech lidské psychiky je jádrem konceptu humanistické psychotroniky. Člověk je chápaný jako živý organismus, sociální individualita a oduševnělá bytost nadaná schopností zobrazování a interpretace (poznávání) existujícího světa uvědomující si sama sebe diferencovaně od okolí.

Obr. 1) Diagram konceptu humanistické psychotroniky

Poznámka k obr. 1):

- Psychotronické interakce tvoří část mimovědomých interakcí.

- Psychotronické jevy vznikají mimovědomou činností lidské psychiky.

- Některé jevy telepatie (dálková komunikace) a telegnóze (jasnovidnost) vznikají v souvislosti s magickým myšlením a uplatněním psychické funkce cítění.  

Vlastním nositelem schopnosti zobrazování a interpretace světa je v našem diagramu nositel lidské psychiky tzv. individuální vědomí (forma tzv. soustředěného vědomí) vázané na organismus člověka. Vědomí (laicky řečeno) komunikuje se svým okolím ve smyslové a mimosmyslové rovině. „Smyslová“ komunikace se rozvinula do formy verbální a neverbální komunikace, která souvisí se sociálně kulturním myšlením uplatňujícím se v rovině společnosti. „Mimosmyslová“ komunikace se rozvinula do formy chemické a nechemické (informačně-energetické) komunikace, která souvisí s magickým myšlením uplatňujícím se v rovině přírody (biologická a prostoročasová rovina). Tyto dvě formy komunikace jsou podprovány širším pojetím psychických funkcí cítění a myšlení.

Sociokulturní myšlení je „myšlení“, které se rozvinulo jako schopnost lidské psychiky sekundární interpretace determinované sociálními a kulturními činiteli. Významným podmiňujícím faktorem je společenské vědomí (forma tzv. rozprostřeného vědomí), které tvoří extramundální realitu jako výsledek komunikace individuálních vědomí lidí ve smyslové rovině.

Magické myšlení je „myšlení“, které vzniklo dříve než sociokulturní, rozvinulo se jako schopnost informačního procesu (nositele) vědomí (nesoucího organizační schopnost) sekundární interpretace determinované fyzikálními a biologickými činiteli. Významným podmiňujícím faktorem bylo tzv. skupinové vědomí (forma tzv. rozprostřeného vědomí). Skupinové vědomí tvoří extramundální realitu jako výsledek komunikace individuálních vědomí v „mimosmyslové“ rovině. 

Smyslová činnost je převážně uvědomována a interpretována v souvislosti s psychickou funkcí myšlení. Duševno, ze kterého pramení převážně explicitní představy (významem přímé, určité).

Mimosmyslová činnost je převážně uvědomována a interpretována v souvislosti s psychickou funkcí cítění. Duševno, ze kterého pramení převážně implicitní představy (významem nepřesné, neurčité), část tohoto duševna tvoří tzv. duchovno. Duchovno je částí duševna analogicky jako podvědomí je částí nevědomí. Kritériem vymezení duchovna v lidském duševnu je určitost významu v imaginaci (představivosti). Zatímco u vymezení nevědomí v podvědomí je to možnost uvědomění psychického obsahu. 

Hledat