2. Vědomí podle F. Kahudy

Kahuda chápe vědomí v kontextu své mentální teorie neoddělitelně  od psychoenergetických faktorů a vlastností hmoty. Vědomí je  podle něj neodmyslitelně spojeno s existencí metaeteru a  vakuových částic psychonů a mentionů, substrukturou temporu a mentoru.

Metaeter je předpokládaná dosud neznámá nová forma hmoty, látka živé hmoty „časoprostorová struktura“, do které je celý organismus živé  hmoty ponořen.

Tempor a mentor jsou hypotetické subsystémy metaeteru organismu, které  vyplňují prostor CNS a podílejí se na procesech myšlení, vnímání  a tvorby vědomí člověka. Podobné struktury vymezil B. Kafka,  nazýval je však esplana a protosplana.

Tempor a mentor

V metaeteru jsou podstruktury tempor a mentor, které F. Kahuda  hypoteticky vymezuje na základě svých představ o hmotové  povaze vědomí. Tempor je v užším smyslu "orgán" mentálního času, v  širším smyslu je podstrukturou metaeteru, která se podílí v CNS  na tvorbě distanční interakce s prostředím a na procesech  zpracování informací.

"Mozkový  organismus, zprostředkující mentální pohyby při procesu myšlení  člověka, má ...svůj od biologického času odlišný mentální čas. "... Časový orgán "tempor" je nejen zdrojem jím vysílaných  mentionů a jejich mentální energie, ale zároveň příjemcem  mentionů a mentální energie k němu došlé buď od nositele odrazu  procesu zpětného získání uložené informace (zpětná vazba), nebo  jiným emitorem k němu vyslané (telepatie). V tomto smyslu se ve  vědecké literatuře mluví o "radaru psychiky" nebo též o "radaru  lidské duše"."[8]

Šestý časový smysl člověka realizuje v organismu vnímání  nezprostředkované některým z dosud známých smyslů (u člověka  zrak, sluch, čich, chuť, hmat), tzv. mimosmyslové vnímání.  Časový smysl, šestý smysl člověka "... nazvěme temp (od  latinského temporální = časový, týkající se času, lék. týkající  se spánku = zkráceně, spánkový). Jestliže pak rozdělíme vpředu  uvedené časové rytmy a jim odpovídající časy na dvě hlavní  skupiny, a to na dominantní skupinu času mentálního a na  rytmicky bohatě strukturovanou skupinu času biologického  (fyziologického, organického), pak jejich společný orgán, který  jsme "umístili" do mozku člověka (přesněji určeno do lidské  mozkovny), nazvěme tempor." [9]

Tempor má subsystém nazývaný mentor, který se  podílí na procesech zpracování informací v CNS při myšlení a vytváří  tzv. 3.signální soustavu. Tempor je obecně časový orgán realizující tzv.šestý smysl  člověka, což je časový smysl tzv. temp, který je základem časové  soustavy člověka, kterou F. Kahuda nazývá 3.signální  soustavou . [10]

Tempor je tvořen strukturou psychonů vzniklých z metaeteru.  Kahuda k tomu píše: "Přechod psychonu z kůry mozkové do  temporu, odpovídající zmíněným kortikothalamických okruhům, k  němuž může dojít vzrušením či soustředěním psychiky člověka může  pak být v temporu následováno vyzářením mentionů..."[11] Tyto  mentiony realizují tzv. temporální komunikaci neboli  mimosmyslové vnímání.

Šestý smysl a 3.signální soustava člověka

Šestý smysl je spojen se schopností organismu neverbální  mentionové komunikace. Poněvadž neverbální projevy a neverbální  komunikace jsou vždy záležitostí smyslovou, dá se očekávat, že  existuje-li šestý smysl člověka, za vhodných podmínek byť  podvědomě musí i tempor a jeho orgán poskytovat informace, které  rovněž patří do skupiny projevů neverbálních.

Zvláštní případ neverbálních podvědomých projevů tvoří za  účasti šestého smyslu člověka příjem úzce vymezené informace při  vnímání specifických objektů skrytého rozsahu, označovaných jako  telegnóze nebo též paragnóze." [12]

F. Kahuda chápe determinaci vědomí v závislosti na vnitřních  možnostech organismu a vnějších podmínkách prostředí. Mezi  vědomím a nevědomím nevidí ostrou hranici. Každá záměrná činnost  vědomí je podle jeho slov spojená s kumulací potenční  (psychické) energie, která se přenáší fyziologickou cestou na  tělesné orgány a mentální cestou "kvanty mentální energie" jako  duchovní nástroj, nejen dovnitř organismu, ale i vně CNS  člověka, což může být spojené i s dosud neznámou energií. [13]

Třetí signální  soustava, která je funkčním odrazem procesů v podstrukturách  organismu "metaeterické" fáze - temporu a mentoru, zahrnuje i procesy související s  neverbální mentionovou komunikací člověka (lidského vědomí) a  prostředím s živou i neživou hmotou. Představuje tedy "signální  systém" spojený s tzv. druhou rovinou vnímání, tak je vymezena v díle [7].

F. Kahuda dává činnost 1., 2. a 3. signální soustavy do  bezprostřední závislosti, hovoří o vzájemnosti "fotonového"  smyslového vnímání a mentionové komunikace.

"Jestliže třetí signální soustava reversibilně ovlivňuje  naše poznávání časoprostoru a mentionově koriguje nedostatky  fotonové komunikace (Kabelík), není tím ovšem zjištěné, zda  koriguje též nepřesnosti ostatních smyslů, jako sluch, čich,  hmat apod.[14]

Komplexní mentální struktura

"Komplexní mentální struktura", ... je komplexně pojatý  cerebrální časoprostor, k němuž patří i vně CNS detekovaná  hmota."[15] F. Kahuda tímto zdůrazňuje, že komplexní mentální  struktura není jen nervový systém člověka, ale i struktura  okolního prostředí, včetně společenských vztahů a celého vesmíru  v jehož horizontu mentální pohyby probíhají.[16]

Kahudův pojem "komplexní mentální struktura" je obdobný s  psychotronickým pojmem "informační vlastnosti prostředí" a i  kafkovou protonací. Je třeba však navíc chápat postavení  nervového systému člověka v této struktuře ve smyslu toho, že je  jeho prvkem, tzn., že je jeho součástí zapadající do systému,  kde se vše navzájem ovlivňuje. "Rozšíření" působení vědomí  člověka až do úrovně komplexně mentální struktury můžeme chápat  jako stav rozšířeného vědomí, který popisuje psychotronika.

Kahudův model komplexní mentální struktury ve své podstatě  ukazuje na to, že vědomí a myšlení člověka je determinováno i  vnitřními a vnějšími mentionovými interakcemi. Vnitřní  mentionové interakce probíhají mezi temporem a CNS, vnější  mentionové interakce probíhají mezi temporem a prostředím. Na  základě existence vnější mentionové interakce organismu s  prostředím a objekty v něm se pak při vzniku vzájemného sdílení  mentionů tvoří komplexní mentální struktura. Komplexní mentální  struktura se tak stává nadsystémem vůči organismu člověka -  supersystémem.

Hledat