3. Vědomí a rozšířené vědomí

Vědomí a rozšířené vědomí[podle 7] Studium problematiky psychotroniky obecně a také to, které bylo uvedeno výše podle badatelské práce B. Kafky a F. Kahudy vede k závěru existence dvou interakčních rovin vědomí s prostředím a objekty a subjekty v něm. Vedle té zřejmé smyslové roviny vázané na nervový systém a smysly, existuje ta méně zřejmá - „mimosmyslová“ u které se uplatňuje nebiologická substance v popisu B. Kafky představovaná dušefluidem a esplany s protosplany, dále  F. Kahudy metaeterem a temporem s mentorem, popř. v obecné psychotronice bioplasmou. Nová koncepce psychotroniky hovoří o tzv. interakčně plasmatické struktuře (IPS).

Odhalení dvou rovin vztahu organismu k prostředí a komunikace s ním je nejdůležitější závěr vyplývající ze studia psychotroniky. K tomuto závěru však došli badatelé mnohem dříve něž vznikla psychotronika v souvislosti s tzv. psychickými výzkumy oboru parapsychologie, popř. metapsychologie a metapsychiky. Psychotronika svým způsobem vytváří nový pohled odvozený od pojetí distanční (psychotronické) interakce. V tomto pojetí je druhá rovina vymezena fyzikální energetickou a informační interakcí člověka s člověkem, s přírodou, prostředím a subjekty i objekty v něm.

 

obr. 2) Horizontální struktura vědomí ve vztahu k prostředí (převzato z [7])

Poznámka k obr. 2:

  • dva druhy interakce vědomí s prostředím, objekty a subjekty v něm (dva druhy vztahu vědomí k okolí) :  

        1. smyslová interakce (podstatou je neurofyziologický (recepční) kontakt organismu a prostředí)

        2. distanční (psychotronická) interakce (podstatou je interakčně plasmatický kontakt organismu a prostředí)

  • tři stavy duševní činnosti odpovídající charakteru vnitřních informačních procesů v CNS a její interakčně-plasmatické struktuře:

1. PSYCHIKA (psychika je spojená s receptorovým systémem a smysly, umožňuje vnímání, vytváří reflexy (vrozené, podmíněné), realizuje adaptaci organismu živočicha na životní podmínky, přesněji na existenční podmínky v jeho blízkém okolí, vystupují zde fyziologické a psychologické faktory)

2. VĚDOMÍ (psychika rozšířená o abstraktní rovinu, rozšiřují se poznávací funkce a myšlení, realizuje adaptaci organismu živočicha na životní a společenské podmínky, tzn. na jeho společenské bytí, které není determinováno jen vlastním životním prostředím, ale i subjekty (živými organismy), kteří se v něm nacházejí, vystupují zde psychologické a sociologické faktory)

3. ROZŠÍŘENÉ VĚDOMÍ (psychika rozšířená o interakce mimo smysly, rozšiřuje se o další schopnosti (telepatii, telegnosi, telekinézi a pod.), vytváří vztahy organismu živočicha k jednotlivým částem přírodního systému (s jednotlivými subjekty a objekty) a k přírodnímu systému jako celku obecně. Zde vzniká obecná koexistence přírody, působí zde energetické a informační faktory interakcí.

Na počátku vzniku a vývoje živé hmoty byla „psychika“ bodu 1) a „rozšířená psychika“ bodu 3) neoddělitelná, s vývojem je rozdělena „vědomím“ bodu 2).

Z obrázku jsou jednoznačně patrné obě roviny vztahu organismu k prostředí. Rovina vlevo je obecně známá. Podrobně jí analyzuje ve svých vnějších projevech neurofyziologie, psychologie, sociologie a obecně společenské vědy. CNS smyslovým aparátem realizuje smyslovou percepci, jejímž odrazem je reflex jako reakce organismu na prostředí. Jedná se o oblast aktivních vztahů člověka k prostředí i v této rovině se realizují psychické jevy mezi něž patří vrozené (nepodmíněné) reflexy různého řádu ve spojení s vědomím i tvořivý postoj člověka k přírodě, který se projevuje ovlivňováním přírody a vytvářením tzv. umělé přírody.

Vezmeme-li si duševní činnost člověka, pak tato kloní-li se k smyslovým interakcím tj. „světu podnětů“ k okolí vnímanému smysly a tedy „neuronovou strukturou“ (nervovým systémem), nazýváme ji obecně - psychika. Kloní-li se ke „světu distančních (psychotronickou) interakcí“, tj. ke světu fyzikálních energii a polí, k informačnímu obsahu hmoty a pole, odráženému plasmatickou strukturou mozku, pak duševní činnost v tomto směru zahrnujeme pod pojem - rozšířené vědomí. Na pomezí mezi těmito dvěma stavy duševní činnosti vzniká vědomí, zde vznikají procesy vnímání, poznávání a myšlení. Vědomí je nejvyšší psychickou funkcí, uvědoměním sama sebe v konkrétních životních podmínkách. Provedeme-li bližší rozlišení, potom rozšířené vědomí je spojeno s uvědoměním si sounáležitosti k přírodě jako celku, tedy obecně; psychika je spojena s bezprostředním uvědoměním a zařazením do materiální přírody a vědomí s uvědoměním sebe sama, odrážející se v zařazení do živé přírody tzn. např. do skupiny živočichů stejného druhu.

Psychika je spojena s bezprostřední existencí a nutností uspokojování životních potřeb, včetně pudu zachování vlastní existence. Rozšířené vědomí má schopnost působení na okolní svět, ale toto působení není porovnatelné s působením vyplývajícím z jiné úrovně duševní činnosti. Může se projevit jen při mimořádných a nebo chorobných stavech psychiky, např. ve vztahu k prostředí psychokinézí; v odrazu do normálního vědomí člověka, jeho fenomenálními schopnostmi telepatie, telegnoze apod.

V průniku obou rovin interakce vědomí s prostředím jsou duševní procesy vnímání, poznávání a myšlení jako základní schopnosti CNS a jeho interakčně-plasmatické struktury.

Zevšeobecněním projevů duševní činnosti člověka dospějeme k závěru, že organismus živé hmoty - živočich nositel nervového systému, vytváří tři formy existenčních vazeb ke svému okolí. První forma zpětné vazby se váže k psychice a je uskutečňována na základě fyziologických a motorických reakcí organismu na prostředí, hovořme o biologické zpětné vazbě organismu s prostředím. Druhá forma zpětné vazby se váže k vědomí a je tvořena na základě poznání, které přímo nesouvisí s existenčními fyziologickými a biologickými potřebami včetně pudu sebezáchovy organismu, čímž se vyznačuje psychika, ale které vymezuje místo organismu v prostředí a vztahy k ostatním organismům, hovořme o psychologické zpětné vazbě organismu se společností (společenstvím, tlupou či skupinou živočichů), k níž přináleží. Třetí norma zpětné vazby se váže k rozšířenému vědomí a je tvořená na základě přírodních zákonů, které jsou výrazem principů přírody tvořících její podstatu a udržujících rovnováhu v celém přírodním systému. Tyto zákony nebyly zatím objeveny, uplatňují se např. i při psychotronických jevech.

Sledujeme-li živý organismus, pak z hlediska jeho vlastní existence mají pro něj jednotlivé zpětné vazby v době jeho života následující prioritu: fyziologická ZV, psychologická ZV a psychotronická ZV. Z uvedené priority zpětných vazeb vyplývá i četnost jednotlivých duševních stavů či psychických fenoménů v životě organismu. Není správné tvrdit, že zvířata mají např. k psychotronickému jevu telepatie blíže jako člověk.

Je třeba si uvědomit, že priorita důležitosti ZV pro živý organismus je při jeho zrodu odlišná, na prvním místě stojí psychotronická zpětná vazba. Zrod života ve hmotě a zrod živého organismu je obecně výsledkem vývoje celého přírodního systému, je výsledkem působení tohoto systému, který se vyvíjí od „zdánlivě“ neživých forem k živým. Psychotronická zpětná vazba tady úzce souvisí s tím, co nazýváme ve filosofii tvořivý princip přírody. V prapůvodních významech z hlediska postupného vývoje živé hmoty se jednotlivé zpětné vazby živého organismu k prostředí vztahovaly lze zcela odlišným přírodním subsystémům:

  • fyziologická zpětná vazba se vztahovala ke sféře neživé hmoty tj. geosféře
  • psychologická zpětná vazba se vztahovala ke sféře živé hmoty tj. biosféře
  • psychotronická zpětná vazba se vztahovala ke sféře duchovní přírody tj. noosféře

Hledat