5.3. Širší pojetí lidské psychiky a kongnitivní psychologie

5.3. Širší pojetí lidské psychiky a kongnitivní psychologie

Kongnitivní psychologií rozumíme, mimo jiné, psychologii  poznávacích procesů. V této psychologii se v posledních  desetiletích vyčlenil směr redukující poznávací procesy na  procesy zpracování informace. Z hlediska našeho modelu širšího  pojetí lidské psychiky náš zajímá hlavně tento specifický  psychologický směr. Náš model v jeho světle představuje  kongnitivní teorii psychických a psychotronických jevů. Vlastní  poznávací procesy uvnitř lidské psychiky, dle modelu širšího  pojetí lidské psychiky, jsou vázané vždy k odpovídajícímu  percepčnímu prostoru psychiky a k integritě z nich tvořené ve  vlastním vědomí. V teorii širšího pojetí lidské psychiky máme  dá se říci čtyři druhy poznávacích procesů, odpovídající určité  „hraniční“ percepci, které v sumě informačního procesu vlastního  vědomí představují to co vstupuje na vědomou úroveň psychiky  jako vnitřní percepce poznání.

Vznik kongnitivní psychologie je ve svých podmínkách a  zdrojích spojen s velice různorodými přístupy podobně jako tomu  bylo při zrodu širšího pojetí lidské psychiky. Kongnitivní  psychologie se zjednodušeně řečeno vyvinula spojením  psychologických směrů zahrnujících verbální učení a inženýrskou  psychologii s nepsychologickými směry, teorie informace,  komunikace, kybernetiky a lingvistiky. Účelem vytvoření  širšího pojetí lidské psychiky je zobrazení „architektury  lidské mysli“ odrážející věrně čtyři různé stránky lidské  psychiky. Tento model je obecný a proto je vzdálen kongnitivním  modelům, které mnohdy až ústí do tvorby počítačových velice  detailních modelů psychiky. Z kybernetiky a vědy o počítačích  převzala kongnitivní psychologie rovněž pojetí člověka jako  systému, který je sto zacházet ze symboly, tj. přijímat a  interpretovat je a dále se v souladu s nimi i chovat přesně  podle jejich vnitřního významu, dle potřeby si nakonec můžou  vytvořit i nové. Pokusy o modelování lidské psychiky vyústily v  tzv. konekcionismus, který se snaží popsat „architekturu mysli“  obecnou teorií modelování průběhu psychických procesů, přičemž  klíčovým momentem je modelování poznávacích procesů jako  procesu zpracování informace v modelové struktuře psychiky.

Kongnitivní psychologie zavádí modely poznávacích procesů a  jejich interakci, které mají tyto znaky:

 a) mnohaúrovňovost, tzn. rozložením informačních procesů na  úrovně, z nichž každá je pak chápána samostatně a může mít své  proměnné

 - širší pojetí lidské psychiky je mnohaúrovňový model psychiky  s diferencovanými pěti úrovněmi informačních procesů vázaných  na dané subsystémy psychiky - podvědomí, nadvědomí, nevědomí,  intervědomí a vlastní vědomí.

 b) překonání tradiční klasifikace psychických funkcí

 - širší pojetí lidské psychiky navazuje na tradiční klasifikaci  a vymezuje psychické funkce v souladu s poznáním psychotroniky

 c) vyčlenění dílčích složek poznávacích procesů modelováním  jejich interakcí, experimentálně ověřujících příslušné hypotézy

 - model širšího pojetí lidské psychiky je postaven na základě  experimentálního poznávání bádáním v oboru psychotronika.  Představuje hypotézu, která čeká na své ověření, a to co je v  ní nejpodstatnější je, že zavádí dva druhy interakcí psychiky a  objektivní reality.

 d) modelování interakce dvou či více procesů, k níž dochází v  procesu zpracování informací za působení určitých podmínek.  Dlouhodobá orientace kongnitivní psychologie, zaměřená na  zjištění povahy těchto interakcí, vyúsťuje do tří typů modelů -  jde o modely funkční, strukturální a interakční.

 - model širšího pojetí lidské psychiky je funkčním modelem s  obecnou strukturou a vymezením míst jednotlivých interakcí  psychiky s vnější a vnitřní realitou. Je však vnitřním  modelem bez detailizace, tzn. že nedokáže vysvětlit vznik  percepce. Toto bude úkolem dalšího rozpracování až bude  podrobněji popsán jako dvouúrovňový proces zpracování informace  současně ve dvou fyzikálních prostředích - interakčně  plasmatické struktury a biologické hmoty, tedy jako prolínání  informací dvou odlišných charakteristik.

 e) modelování psychického procesu (analogií) simulací na  počítačích.

 Centrálním problémem kongnitivní psychologie je mentální  reprezentace (mentální reprezentaci si lze zjednodušeně představit jako  psychický ekvivalent objektivní skutečnosti v informačním  procesu psychiky). Formy mentální reprezentace jsou ve svém základě  odvíjeny od forem externí reprezentace, v níž se uplatňují  dva nástroje reprezentace světa - a to obraz a slovo (jakožto  prvek jazyka) nabývají však i nových specifických forem. Problém  postavení každého z těchto dvou základních nástrojů reprezentace  světa, otázka existence každého z nich právě ve funkci nástroje  mentální reprezentace, vyvolala řadu diskusí, které ovlivňovaly  vývoj psychologické teorie mentální reprezentace jako celku.  Existuje např. řada sporů okolo uznání mentální reprezentace  při tvorbě imaginace /obrazotvornosti/ jakožto jedné ze  základních funkcí psychiky. Imaginativní reprezentace  neobsahuje žádné argumenty, ani nemá jasnou syntax, má  konkrétní charakter a nelze prostřednictvím ní zařazovat  pravdivostní hodnotu reprezentovaného jevu. Důležité však je,  že výsledek imaginativní reprezentace je manifestován v  pomyslném psychickém prostoru, což si lze představit i jako  aktivní prostor psychiky daný stavem vývoje v okamžiku  přítomnosti.

 

Mentální reprezentace z hlediska širšího pojetí lidské  psychiky je z jedné strany vnější a z druhé vnitřní projev  psychiky, který není závislý jen na „smyslových jevech“ -  představě, obrazu, slovu, znaku - ale i na „mimosmyslových  jevech“ tedy jevech založených na přímém fyzikální kontaktu a  přenosu informace (distanční /psychotronické/ interakci), kdy projevem mentální  reprezentace je jev - ztotožnění, přímého poznání a otisku  zření po časové ose i proti ní. Mentální reprezentace má tedy  dvě roviny projevu a současná kongnitivní psychologie a obecná  psychologie vůbec řeší jen jednu z nich, druhá je doménou  psychotroniky.

Podívejme se pohledem Paiviona na širší pojetí lidské  psychiky. Měli by jsme zavádět kódy pro jednotlivé subsystémy  našeho modelu museli bychom jich zavést více, tak abychom jimi  obsáhli jejich výhradní regulační funkce:

 - regulace organismu v přírodního systému (přes nadvědomí)

 - regulace vlastního organismu (nevědomím)

 - regulace organismu ve společenském systému (přes intervědomí)

 - regulace vybavování informačních stop z paměti (podvědomím)

 - regulace výběru informací z jednotlivých subsystémů psychiky  směřující jednoznačně existenčnímu zachování organismu a jeho  specifické seberealizaci v jednotlivých psychických prostorech.

Zavedení kódu pro jednotlivé subsystémy lidské psychiky je  zde spojeno s problémem kvalitativní odlišnosti regulačních  funkcí nutných k zachování vlastního organismu, současně s  naprostou kvalitativní odlišností jednotlivých psychických  prostor (příroda, společnost, organismus, paměť). Je zde  problém diferenciace smyslových veličin verbální a neverbální  povahy, které uvnitř psychiky existují jen jako potenciality  objektivních i subjektivních skutečností. V modelovém chápání psychiky jsou tedy nutné skutečně tři kódy, „kód“ verbální  úrovně, „kód“ neverbální úrovně a „kód“ jejich zobrazení uvnitř  psychiky, na který se oba předešlé převádějí, tak že mezi nimi  již není patrného rozdílu. Na druhé straně je zde však nutné  poznamenat, že neverbálních signálu je podstatně více než verbálních, protože neverbální signály vstupují do psychiky třemi „branami“ - nevědomím, podvědomím a nadvědomím, zatímco  verbální signály vstupuji jen „branou“ intervědomí.

Podle učení starých civilizací jako např. staroindická filosofie,  taoismus, hermetismus a praktiky jógy nás lze navodit  psychické stavy v nichž se rozdíly verbálních a neverbálních  signálů smazávají. Tímto se však zároveň smazává i rozdíl ve  vstupu informací do psychiky, nastává rovnováha, zrovnoprávnění  vjemů tvořených cestou smyslové a mimosmyslové (distanční, psychotronické) interakce. Všichni  my lidé jsme vedeni výchovou již od narození k převaze smyslové  interakce nad distanční, zvláště v rovině verbální komunikace.  Jinak také řečeno jsme výchovu učeni rozšiřovat své vědomí jen  do prostoru intervědomí.  Řešení problému kódu v psychice nakonec ztrácí smysl a  zužuje se na rozvrstvení v priority neverbálních a verbálních  signálů, které mají tvar potencialit nesoucích informaci o  objektivní a subjektivní skutečnosti, tato potencialita není  nakonec nic jiného než informační stopa nebo uspořádání či  soubor několika stop vytvářejících v psychice „tvary“, které  jsou výrazy nejen představ, ale i schopností lidské psychiky.  Mimo tohoto je tedy třeba řešit problém „kódu“ převodu  objektivní skutečnosti jednotlivých percepčních prostor  psychiky na verbální a neverbální signály. Ve vlastním rozsahu  psychiky je totiž již jen pohyb „informačních stop“ (signálů)  verbální a neverbální povahy u nichž není podstatné „odkud jde, ale kam jde“. Kognitivní psychologie zavedla pro paměťové stopy  označení „engram“. Toto označení má veliký metodický význam,  protože se tím rozliší vlastní informační stopa jako součást  paměti, tj. engram, od informační stopy účastnící se  informačního procesu psychiky, tj. signál (informační stopa v pohybu).

Kongnitivní psychologie má také tzv. informační  paradigma, podle kterého je myšlení informační proces (kvalitativně odlišný od nám známých procesů z výpočetní  techniky).

Analogická pojetí myšlení a procesů zpracování informací  orientuje kongnitivní psychologii nebiologickým směrem v němž  proces zpracování informací vystupuje sám o sobě.

Samotná redukce poznávacích procesů na proces zpracování  informace má však zásadní význam a lze očekávat,  že paradigma informačního procesu přeroste vlastní  kongnitivní psychologii a stane se základem obecné psychologie.  Modely informačního procesu psychiky jsou mnohaúrovňové,  hierarchicky uspořádané systémy, které svými funkcemi  reprezentují okolní zkušenost, uchovávají její současnou i  minulou podobu, vytyčují obraz blízké skutečnosti a zajišťují  optimální adaptaci člověka na měnicí se prostředí.

Abstrakce psychiky od hmoty a energie a její redukce na  informační proces neznamená, že tento proces není na nich  závislý, ba právě naopak. Informační proces psychiky je  determinovaný fyziologickými, biologickými, biochemickými a  biofyzikálními faktory organismu a vlivy prostředí, což je velmi blízké pojetí modelu širšího  pojetí lidské psychiky.

Hledat