5.2. Celostní psychologie a model širšího pojetí lidské psychiky

5.2. Celostní psychologie a model širšího pojetí lidské psychiky

Celostní psychologie zdůrazňuje prioritu celku neboli (podle  lipské školy gestaltismu) - komplexu. Rozdělením komplexů se  nebudeme zabývat. Jednotlivé komplexy jsou v psychice zařazeny  vždy do vyšších celků. Souhrnem celků je tzv. zážitkový proud  odpovídající celostní kvality např. citu.

Celostní psychologie zastává princip absolutní neskladnosti  prožívání a veškerého duševního života vůbec. Lipská škola  gestaltismu odmítá dělení psychiky na části. Podle ní takové  pojmy jako je počitek, asociace, syntéza, dokonce i podvědomí  nemají smysl, nevystihují totiž psychiku a jsou zbytečné. Z  takovéhoto pohledu je model širšího pojetí lidské psychiky zbytečný. Je to dáno směrem pohledu na lidskou psychiku. Celostní psychologie na ní nahlíží jako na nedělitelný celek, stejně  tak i každý člověk je jeden konkrétní celek, který může být  součásti vyšších sociálních celků jako je rodina a národ.  Nejvyšším a nejčistším celkem je Bůh. Hierarchie celků vytváří  modely v nichž lze hledat souvislosti chování člověka ve  vztahu člověka a prostředí. Model širšího pojetí lidské  psychiky je něco jiného - ten řeší problém informačního procesu  lidské psychiky a jeho čtyř základních vstupů, tj. čtyř  percepčních prostor přírody, společnosti, organismu a paměti.  Širší pojetí lidské psychiky je v určitém smyslu také modelem „gestaltickým“, protože jeho struktura obsahuje dispozice  sloužící k výkladu zákonitostí psychiky, ne však v jejím  obraze a v její podstatě. Tato struktura není však „reálnou  duševní silou“, jejíž nositelem v gestaltismu struktura skutečně  je, ale je jen vyjádřením určitých souvislostí přiřazení  člověka k člověku, společenské reality, přírody a kosmu. Širší  pojetí lidské psychiky je popisným modelem, který odráží  důležité principy vystupující vždy v konkrétních vnitřních a  vnějších vztazích organismu. Celostní psychologie nakonec  nedělá nic jiného. Podle ní každá duševní bytost existuje jako  jeden absolutně konkrétní celek. Tato duševní totalita  individua je dále zasazena do vyšších sociálních celků,  především rodiny a národa, a to vše je nakonec obsaženo v bohu  jako jediném a úplně čistém celku, který nad sebou nemá žádný  celek, ani sám sobě není podcelkem.

Velice podnětnou myšlenkou gestaltismu je teze o isomorfii  světa psychického se světem fyziologickým a se světem  fyzikálním, zvláště se uplatňující ve vývoji psychologického  myšlení. Takovýchto podnětných myšlenek je v gestaltismu  mnoho, zvlášť bych poukázal na dvě a to idea sociálního  prostoru a interpersonální percepce.

Lidská psychika svou působností prolíná více „prostorů“ a  každý prostor pojímá svým specifickým percepčním procesem.  Model širšího pojetí lidské psychiky rozlišuje čtyři druhy  percepčních prostorů a jim adekvátní percepce:

 1. Paměťový percepční prostor (paměť) - tvoří soubor informačních stop individuální, biologické a  předbiologické existence organismu (hmoty) a vědomí, je ryze  vnitřním percepčním prostorem organismu.

 2. Biologický percepční prostor psychiky (organismus) - představuje vlastní  objem biologické hmoty organismu, která se odráží v psychice a  je z její roviny řízena, zároveň tento prostor je rozhraním  její vnitřní a vnější existence, která se diferencuje významově  do dvou dalších percepčních prostor (3. a 4.).

 3. Percepční prostor společenské reality (společnost) – je prostor, ve kterém se člověk pohybuje, tvoří ji masa lidských jedinců a přetvořená příroda lidskou činností - lidskými výtvory a  kulturním dědictvím lidstva.

 4. Přírodní percepční prostor (příroda) - představuje (lidsky nepošpiněnou)  kolíbku v níž se člověk zrodil, není to jen smyslově  postižitelný obzor přírody, ale příroda jako celek i se svými skrytými rozměry vnímanými v souvislosti s distanční (psychotronickou) interakci  organismu a vědomí. 

Hledat