4. Diferenciace vědomí

Diferenciace vědomí[podle 7] Pojetí pojmu vědomí je v psychologické literatuře a filosofii obecně velmi různorodé. Máme model charakterizující vědomí z toho či onoho přírodovědeckého pohledu, tak vzniká potom psychologický, fyziologický, neurologický aj. model vědomí. Nejznámější konfigurace pojmu vědomí na nižší celky je v přírodovědě vyjadřována nejčastěji třemi termíny - nevědomí, podvědomí a vědomí. Každý tento termín v sobě zahrnuje určité psychické stavy, soubory duševních činností a myšlení.

V psychotronice se uplatňuje pojmem tzv. rozšířeného vědomí, který může reprezentovat i v literatuře často uváděné pojmy - hypervědomí, supervědomí, nadvědomí, kosmickým stavem vědomí, transcedentální vědomí a pod. Nadvědomí, supervědomí a jiné podobné pojmy jsou však vždy spojovány jen s úzkou oblastí mimořádných psychických stavů a proto jsou jen vyjádřením určitých užších směrů, které v sobě rozšířené vědomí obsahuje v jednom celku. Rozšířené vědomí je třeba chápat jako vědomí, které v sobě zahrnuje krom stavů souvisejících s bdělosti a běžnou duševní činností i stavy mimořádných psychických výkonů. Hierarchie mimořádných psychických výkonů počíná např. intuicí a „rozšířením“ vnímaní vlastní existence (osobnost ve společnosti), pokračuje např. přímým zřízením a „rozšířením“ vnímání okolní existence (objektů a subjektů v přírodě).

Dvě roviny vnímání vědomí poukazují na dva vnější „percepční prostory“ (příroda a společnost), které mapuje lidská psychika a dále na dva vnitřní „percepční prostory“ (organismus a paměť). Uspořádání percepčních prostor a návaznost na subsystémy lidské psychiky ukazuje model širšího pojetí lidské psychiky. V tomto  modelu je pak pojem (psychologického) vědomí rozdělen na část vlastního vědomí vztahující se k ostatním subsystémum a intervědomí vztahující se k percepčnímu prostoru společnosti.

Intervědomí je subsystémem vědomí tvořícím interpersonální vztahy mezi jedinci, lidmi, ve vzájemné a tedy i společenské komunikaci. Vymezení pojmu intervědomí a vlastního vědomí, zařazených do širšího pojetí psychiky spolu s rozšířeným vědomím, vytváří zcela nový model diferencovaného vědomí člověka, z něhož vyplývá mnoho mimořádných závěrů. V tomto modelu lze vymezit místo všech klíčových psychických stavů duševní činnosti člověka a dále i přiřadit ke každému subsystému vědomí (intervědomí, podvědomí, nevědomí, rozšířené vědomí), část objektivní reality „zobrazované“ vlastním vědomím (v psychice). Informační procesy jednotlivých subsystémů vědomí v jeho diferencovaném modelu mají z hlediska vlastního života organismu vždy specifický existenční význam.

 

Obr. 3) Prvotní vymezení Širšího pojetí lidské psychiky (převzato z [7])

Poznámka k obr. 3):

Subsystémy vědomí mají následující vztah k percepčním prostorům:

  • intervědomí ke společenské realitě, spojitost s 2. signální soustavou
  • podvědomí k paměti psychiky,  spojitost s 0. signální soustavou
  • nevědomí k vlastnímu organismu a jeho blízkému okolí, spojitost s 1. signální soustavou
  • rozšířené vědomí k přírodnímu systému („vzdálené“ okolí), spojitost s 3. signální soustavou

0. signální soustava „spojující“ podvědomí s vlastním vědomím vytváří signály minulých existencí (prožitých stavů, událostí a skutečností), které jsou výchozím předpokladem pro reakce na přítomnou skutečnost.

3. signální soustavy vznikající mezi úrovní rozšířeného vědomí a vlastního vědomí. Předpokládáme, že tato signální soustava se vyvíjí u některých přírodních společenství kde plní i roli základní signální soustavy. Dále to souvisí s pojmem tzv. skupinového vědomí, popř. obecně s formou tzv. rozprostřeného vědomí.

l. signální soustava má funkci bezprostředního zachování existence organismu, tzn. že souvisí s uspokojováním základních biologických a fyziologických potřeb, oblasti komunikace tvoří smyslovou interakci a neverbální signály.

2. signální soustava vyvíjí smyslovou interakci až do úrovně verbálních signálů. 3. signální soustava má u člověka, který má prioritní 2. signální soustavu jen potenciální charakter, tzn. že distanční (psychotronická) komunikace s ní spojená se v běžném životě neprojevuje, přestože distanční (psychotronická) interakce mezi organismy neustále existuje.

Do modelu diferenciace vědomí v návaznosti na charakteristickou funkčnost a způsob komunikace vázané na jednotlivé subsystémy lze přiřadit konkrétní psychické stavy.

Hledat