O autorovi

Oldřich Válek (*1961) – dílčí autobiografie a memoáry k psychotronice.

Napsal jsem diplomovou práci, několik studií, skript a knih na téma psychotroniky, tyto počiny mě etablovaly na jednoho z českých badatelů v oboru psychotroniky.

Období vojenské školy

Počátky mého studia psychotroniky jsou spojeny se studiem ve velmi specifickém vojenském vzdělávacím systému, který u nás fungoval na počátku 80. let minulého století v období existence Československé socialistické republiky. Tento systém plnící úlohu zabezpečení kádrových požadavků bývalé Československé lidové armády byl na svou dobu velmi efektivní. Na vysoké vojenské škole honosící se názvem Vysoká vojenská technická škola Československo-sovětského přátelství (VVTŠ-ČSSP) v Liptovském Mikuláši byly organizovány nulté ročníky, pod názvem Jednoletý maturitní kurz při VVTŠ-ČSSP (JMK), ve kterých byla připravována učňovská mládež ke studiu na vysoké škole. Vzdělávání JMK bylo zakončeno maturitou a úspěšný absolvent studia mohl dále pokračovat ve studiu na uvedené vysoké škole. V mém ročníku ze 120 přihlášených žáků ukončilo JMK přibližně 60 studentů a později vysokou školu 30 absolventů.

Ve školním roce 1980/81 byl se mnou v JMK Peter Siebert (*1962), který mě seznámil s propagátorem psychotroniky z řad studentů na vysoké škole Ľudovítem Matulou (*1961), od té doby jsem se problematikou psychotroniky začal zabývat hlouběji.

Po ukončení JMK jsem šel studovat na 2. fakultu VVTŠ-ČSSP v Liptovském Mikuláši obor automatizované systémy velení a radiolokace. Vzhledem k příznivým okolnostem a několika vážným zájemcům o psychotroniku byl na škole založen v rámci studentské vědecko-odborné činnosti vědecký kroužek psychotroniky, jehož jsem se stal také členem. Kroužek vedl velmi schopný radiotechnik major inženýr Václav Morávek (*19xy), který přednášel předmět elektronické součástky a vedl laboratorní měření. Činností kroužku byl výzkum základních psychotronických fenoménů mimosmyslového vnímání (telepatie a jasnovidnosti) a psychokinéze ve smyslu hypotéz biolokace, biofyzikálního jevu a distanční interakce. Prakticky se jednalo o experimenty s fenomény a jejich statistiky, výrobu jednoduchých elektrických zařízení např. alfamonitorů a randomizérů, dále měření silových účinků pyramid, elektronickou detekci tzv. geopatogenních zón, elektrografii, stimulace semen a rostlin laserem, ovlivňování procesů krystalizace člověkem, vyhodnocování vlivu slabých elektrických a magnetických polí na člověka aj.

V roce 1983 na 5. mezinárodní konferenci o psychotronice v Bratislavě se V. Morávek dohodl s vedoucím pracoviště pro psychotronický výzkum v Praze filosofem a psychologem Zdeňkem Rejdákem (1934-2004) a vedoucím pracoviště experimentální psychotroniky v  Senci inženýrem Andrejem Sándorem (*19xy), na spolupráci a podpoře studentské vědecké odborné činnosti v oboru psychotroniky. Posléze v druhé polovině roku 1983 navrhl členům psychotronického kroužku možnost zpracování diplomové práce na téma psychotroniky. Většina členů kroužku, včetně mě, nabídku přijala. Do konce roku jsem obdržel zadání diplomové práce a mohl na ní pracovat s předstihem. V dané době byl velký problém na téma psychotroniky sehnat vhodné materiály, z tohoto důvodu jsem začal cestovat po republice a navštěvovat různé badatele a pracoviště. Nejčastěji to bylo pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii v ulici Koněvova 28 v Praze.

Z. Rejdák mi dělal hlavního konzultanta diplomové práce, byla to čest pracovat se zakladatelem psychotroniky, měl hodně kontaktů a sbíral materiály k problematice psychotroniky po celém světě.  Na jeho pracovišti bylo tehdy 2500 spisů k dané problematice a do roku 1986, kdy jsem diplomovou práci dokončil, se jeho archiv rozrostl na 3500 spisů obsahujících odborné články, samizdaty, překlady, výzkumné zprávy různých badatelů. V podstatě jsem je v průběhu tří let téměř všechny prostudoval. V diplomové práci jsem měl podle nich sestavit klasifikaci psychotronických jevů. Materiály k problému vědeckosti psychotroniky a její interdisciplinarity bylo však třeba hledat jinde. Z. Rejdák mi tehdy doporučil, abych se nerozptyloval tzv. psychoenergetikou, kterou založil a propagoval fyzik profesor František Kahuda (1911-1987) a vypustil časopis lékařů českých, kde hodně publikoval. Přitom v tomto časopise v roce 1976 spolu s psychologem profesorem Milanem Nakonečným (*1932) publikovali jedno ze základních pojednání o psychotronice včetně klasifikace psychotronických jevů. Jak jsem později pochopil, tak chtěl v diplomové práci získat nestrannou studii o psychotronice, která by mohla poukázat na její další orientaci. S uvedeným pojednáním o psychotronice jsem se seznámil až mnohem později při zpracování studie o psychoenergetice. S vytvořením klasifikace psychotronických jevů jsem neměl problém, problémem byla mezioborovost (interdisciplinarita) psychotroniky a otázka místa psychotroniky v systému vědních disciplín. Celkově se mi zdůrazňování interdisciplinárního charakteru psychotroniky moc nezamlouvalo, byla to spíše jen určitá politika a propagace k obhajobě její vědeckosti. Řešením pro mě bylo spíše určení jednoznačného místa psychotroniky v systému vědy, které by vyjádřilo její základní specifika. Po prostudování řady prací o vědě, její metodologii a struktuře jsem tehdy zařadil psychotroniku mezi vědy studující živou hmotu (biologii, psychologii a sociologii) a neživou hmotu (fyziku, chemii a kosmologii). Psychotronika se tím začala jevit jako věda studující rozhraní živé a neživé hmoty, čímž byla zásadně povýšena i její úloha v systému vědy. Jinak řečeno psychotronika podle této představy byla vědou studující princip a podstatu živé hmoty, ve kterém se lišila od neživé, přičemž jejich poznání a popis se uskutečňoval skrze poznávání psychotronických fenoménů a jevů.

V roce 1986 jsem obhájil diplomovou práci nazvanou Psychotronika a vojenství, zaměřenou na pojetí psychotroniky, vědy a interdisciplinarity. Po ukončení studia jsem jako absolvent vysoké vojenské školy, inženýr v hodnosti poručík nastoupil službu k radiotechnickému útvaru Lažany. Sloužil jsem v první linii na strategickém západním náletovém směru sil NATO proti Varšavské smlouvě a jako vojenský inženýr se podílel v rámci protivzdušné obrany státu na plnění úkolu zabezpečení radiolokační informace o vzdušné situaci pro naváděcí stanoviště NS 1 a automatizovaný systém velení společného velitelského stanoviště radiotechnického praporu a stíhacího leteckého pluku.

Období školy života

Po skončení studia jsem nadále spolupracoval se Z. Rejdákem a navštěvoval ho na pracovišti psychotroniky v Praze, které se na přelomu 80. a 90. let minulého století přestěhovalo na Šlikovu 21. Má vojenská služba mi sice neposkytovala moc volného času, ale přesto jsem se k psychotronice neustále vracel a zpracovával shromážděné materiály. Zvláště se jednalo o Kahudovu psychoenergetiku a Kafkovu experimentální psychologii a v obecnosti o podrobnější studium hraniční problematiky fyziky, psychologie a dále částečně mikrobiologie a neurofyziologie, která se dotýká problematiky psychotroniky. V tomto období jsem vymyslel hypotézy interakčně plasmatické struktury a širšímu pojetí lidské psychiky, při jejichž rozpracování jsem později vytvořil zásadní koncepty informace jako fyzikální veličiny a korektivní percepce.Tuto problematiku jsem shrnul v dílech Psychotronika – základní teoretická koncepce (2002), Psychotronika 2 – nové teoretické přístupy (2007) a Za hranicemi fyziky a psychologie (2011). 

Devadesátá léta minulého století byla obdobím chaosu, ve kterém byly zrušeny dobře fungující akademická pracoviště psychotroniky a psychoenergetiky v Praze. Vlastní proces zrušení pracovišť vycházel z rozhodnutí o zrušení katedry VŠCHT v 89. roce minulého století, pod kterou uvedená pracoviště spadala. Pracoviště Psychoenergetická laboratoř (PEL) vedené do roku 1986 profesorem F. Kahudou a potom inženýrem Valdemarem Grešíkem (*1962) a Pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii vedené doktorem Z. Rejdákem zanikají v letech 1991 až 1992. K pokračování rozvoje psychoenergetiky v Čechách byla založena 26. 6. 1990 Odborná skupina pro psychoenergetiku v rámci ČSVTS (Česká vědeckotechnická společnost)a později jako nezisková organizace Česká psychoenergetická společnost. Rozvoj psychotroniky měl být zachovám ve Společnosti pro psychotroniku a juvenologii založené 14.3.1991 z iniciativy Z. Rejdáka. Česká psychoenergetická společnost působí dodnes a v rámci drobného podnikání se vyprofilovala jako sdružení léčitelů a teleztetů. Společnost pro psychotroniku a juvenologii sdružovala badatele a odborníky, kteří postupně společnost do konce 90. let minulého století opouštěli, její činnost postupně zanikla. K této společnosti jsem se přihlásil v 93. roce a zúčastnil se několika jejich akcí. 

Na konci 90. let minulého století měla Společnost pro psychotroniku a juvenologii nahradit Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice, kterou jsem založil společně s inženýry Stanislavem Štarmanem, PhD. (*1960), Ludovítem Matulou (*1961) a Romanem Fikejzem (*1970) dne 9. 3. 1999, k její propagaci vytvořil R. Fikejz doménu www.psychotronika.cz a dále jsme vydávali občasník Cesty psychotroniky. Jednota byla vytvořena v duchu národních tradic, jevila se jako funkční, hned na počátku měla přes třicet členů, avšak jednotné úsilí členů k naplňování stanovených cílů nebylo dosaženo, z toho důvodu byla Jednota v roce 2002 reorganizována na Sdružení badatelů v psychotronice (SBP), které bylo zařazeno jako sekce do Klubu psychotroniky a UFO Plzeň (KPUFO). Klub zároveň převzal do správy internetové stránky www.psychotronika.cz i občasník Cesty psychotroniky. Obsah těchto médií se dále ubíral svou cestou úpravami a změnami provedenými členy KPUFO podle jejich možností a poptávky zájemců o problematiku psychotroniky. 

 

pokračování

Hledat