Informační fyzika

Informační fyzika je součást obecné teorie informace publikované r. 1990 Tomem Stonierem.[1] Nejzákladnějším aspektem informace je to, že není konstrukcí lidské mysli, ale základní vlastností vesmíru. Libovolná obecná teorie informace musí začít studiem fyzikálních vlastností informací tak, jak se projevují ve vesmíru.[2] Charakter takto pojaté informace vytváří předpoklad jejího vztahu ke hmotě a energii jako nenahraditelnému a rovnocennému partneru „výstavby a existence“ našeho světa.

Dnes je mimo pochybnost prokázáno, že molekula DNA obsahuje a je schopna přenášet velké množství informací (které postačují např. k naprogramování jediné buňky tak, že z ní může vyrůst lidská bytost). Podobně krystaly oxidu manganičitého nebo křemíku obsahují dostatek informací k tomu, aby se samy rozmnožovaly, a krystaly jílu vykazují takové struktury organizace, které mohou nést informaci podobně jako abakus (počítadlo, např. kuličkové).[3] Dále můžeme pozorovat, že tyto biologické, předbiologické a minerální systémy nejenže informaci obsahují, ale vykazují také schopnost informaci zpracovávat. Informace, které jsou zpracovány v roztoku hypermanganu při jeho interakci s krystalem oxidu manganičitého nebo v lidské buňce obsahující DNA, jsou dány organizační strukturou nosiče informace u MnO2 nebo DNA. To znamená, že ve všech případech je informace fyzikálně zakódována jako struktura organizace.[4]

Informace jako základní vlastnost vesmíru dosud přehlížena ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že až do vzniku požadavku jejího přenosu na začátku 20. století neexistovala žádná naléhavá potřeba definování a studia informace jako takové. Což provedli až inženýři informatiky, kteří s ní začali zacházet jako s abstraktní entitou, která vedle ke vzniku obecné teorie informace. Druhým důvodem je její všudypřítomnost a samozřejmost. Obecná teorie informace a informační fyzika tvoří alternativní úvod k pohledu na fyzikální jevy, který je pouze začátkem jejich nové interpretace, při níž se můžou některé myšlenky ukázat jako chybné i když podle jeho nastíněných úvah dávají intuitivní smysl. V tomto historickém okamžiku informační fyzika čeká na svého Clerka Maxwella.[5]

 

Obsahové části:
1. Informace
2. Stonierovo pojetí informace
3. Informace - fyzikální veličina
4. Informační fyzika a psychotronika

 

1. Informace

Informace (podle [6]) je dnes běžné slovo, které však má mnohoznačný význam. Pojmy informace, informační činnost, práce s informacemi, nabývají v období informační společnosti důležitosti prvního řádu. Zařazují se do struktury společenského poznání podobně jako pojmy hmota, energie, čas, prostor. Zatímco však uvedené pojmy doznávají v exaktních vědách přesného vymezení, pojem informace je dosud převážně vágní. V obvyklém slova smyslu chápeme informaci jako údaj o reálném prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících. Informace zmenšuje neznalost příjemce o prostředí a ovlivňuje jeho chování. N. Wiener definuje informaci v širším slova smyslu jako "obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním". Pojem informace je však v současné době používán v řadě vědeckých disciplín v různém významu.

1.1 Dvě skupiny informací

1) Neznakové pojetí informace (fyzikální a biologické)

Neznakovými informacemi ve fyzikálním, biologickém světě se rozumí zpravidla podněty, signály působící mezi objekty. Z uvedených signálů si mozek utváří modely organizace hmotných objektů a procesů. Uvádí se, že při vnímání dopadají na lidské smysly (zejména zrakový receptor) 109 bitů za sekundu. Toto obrovské množství je sice zaregistrováno, ale člověk si je neuvědomuje a po redukci vstupuje do vědomí jen asi 102 bitů za sekundu. Znamená to ovšem při přechodu z úrovně fyziologické do úrovně psychologické ztrátu 107 bitů za sekundu. Podobně lze za neznakové informace považovat i fenomény působící v živých organismech či kultuře, které nenabyly forem znakové informace. V biologii se za informace považují jak signály vznikající působením vnější skutečnosti na naše smyslové orgány, tak i jejich transformovaná podoba v poznatkových strukturách našeho mozku (v elektromagnetické, chemické a jiné podobě). Za nositele informace jsou ve světě živých organismů považovány geny. Hmotným základem genové paměti jsou nukleové kyseliny, především DNA, se známým principem kódování informace.

2) Znakové pojetí informace

Cílem znakové informace je přenos sdělení mezi dvěma či více komunikujícími subjekty, s efektem obohatit poznatkový fond jednoho z nich nebo ho přimět k vykonání nějaké činnosti. Sdělení má několik pojetí např. zpráva, poznatek, řešení, spojení se ziskem, pravdivost vyplývající z logiky (příslušné vědy), z tezauru (slovníku poznatků příjemce), z estetiky.

Informace je v podstatě chápána jako objektivně existující, samotná je nositelem sdělení, které může být interpretováno.

1.2 Fyzikální informace

a) Informace o fyzice

Existuje tzv. informační věda, kterou např. Jiří Cejpek definuje jako vědu, jež zkoumá vlastnosti a chování informace, síly ovládající tok informací a prostředky informačního procesu, jimiž by se dosáhlo jejich optimální přístupnosti a použitelnosti. Procesy zahrnují vznik, šíření, shromažďování, organizaci, ukládání, opětné vyhledávání, interpretaci a používání informace.[7] V nejširším pojetí existuje obecná věda o informaci (fyzikální, biologické, kulturní). V užším významu věda interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti. Jejím cílem je zabezpečit a racionalizovat sociální informační a komunikační procesy.[8]

„Fyzikální informace“ v obecném smyslu tzv. informační vědy představují „informace o fyzice“, jedná se o znakové pojetí informace.

b) Fyzikální formy informace

Na druhé straně však „fyzikální informace“[9] představuje konkrétní „formy informace“ studované („vzniklé, existující“) v souvislosti s vývojem komunikačních a informačních technologií, teorií přenosu zpráv, nelineární dynamikou, numerickými optimalizačními metodami a algoritmy, kvantovou fyzikou a kvantovou teorií informace (např. klasický bit „0“, „1“, kvantový bit (q-bit) „stav 0“, „stav 1“ + jejich kvantové superpozice), teorie entropie, digitální fyzikou (vesmír "celulární" počítač), informatickou fyzikou (modelování fyzikálních procesů), dále s řešením EPR paradoxu, Bellovou interpretaci, výzkumem elementárních částic a vesmíru, a dále technologickými aplikacemi (neuronovou sítí, vývojem kvantových počítačů a umělé inteligence, kvantovou teleportaci a kryptografií, speciální záznamy informace např. holografický záznam, nanopaměti na bázi elektronových spinů) atd.[10] Tam, kde končí aplikovaná fyzika sloužící k vývoji a podpoře informačních technologií a současné pojetí fyzikálních forem informace (Physical Information) (technická informace účastnící se technologických procesů a měření), tam začíná informační fyzika (Information Physics) a pojetí informace jako kvantový stav, fyzikální veličina a „stavební“ složka vesmíru. (Hranice není ostrá, obě oblasti se prolínají a někdy nejsou rozlišovány.)

„Fyzikální informace“ ve smyslu aplikované, kvantové a informační fyzika představují „fyzikální formy informace“, jedná se o neznakové pojetí informace.

 

2. Stonierovo pojetí informace

Informace, podobně jako energie, je abstraktní veličinou. Už od dob Hartleyových, tj. před více než půl stoletím, rozpoznali odborníci ve sdělovací technice, že s informací může být nakládáno jako s abstraktní veličinou. Informační fyzika předpokládá více než to, předpokládá, že informace, stejně jako energie, má též fyzikální podstatu.[11] D. A. Bell tvrdí, že informace je měřitelná veličina, nezávislá na fyzikální podstatě media, které ji přenáší. Informaci přirovnává k obecnějšímu pojmu „struktura“, z čehož se vyvozuje existence informace jako takové i když to ještě neznamená, že má fyzikální podstatu.[12]

Axiom informační fyziky: „Informace a uspořádaní (organizace) spolu úzce souvisí“. Z uvedeného axiomu jsou odvozeny tři teorémy:

1. Všechny organizované struktury obsahují informaci, a jako důsledek: žádná organizovaná struktura nemůže existovat, aniž by obsahovala nějakou formu informace.

2. Přidání informace do systému se projeví tím, že se systém stane organizovanějším nebo se reorganizuje.

3. Organizovaný systém je schopný vydávat nebo sdílet informace.

Z těchto teorémů vyplývá, že libovolný fyzikální systém, který vykazuje organizaci, obsahuje informaci. Informace organizuje prostor a čas. Definuje informaci obdobně jako je definována energie. Energie je definována jako schopnost konat práci. Informace je definována jako schopnost organizovat systém nebo jej v organizovaném stavu udržovat.[13]

Informační obsah krystalu může být analyzován z hlediska nejméně tří složek:

1. Informačního obsahu jednotlivých dílčích jednotek atomů nebo molekul vytvářejících krystal.

2. Informačního obsahu vazeb, které váží dílčí jednotky do „pevné“ struktury.

3. Rezonance, které krystal vykazuje a které přispívají k jeho další organizaci.[14]

K1) Informační obsah dílčích jednotek atomů nebo molekul v krystalu může být v zásadě zjištěn podobným způsobem jako při analýze celého krystalu. Atom je podobně jako krystal komplexní strukturou skládající se z nukleonů a elektronů organizovaných do stejnorodé jednotky, zatímco nukleony jsou složeny z dalších jednotek (kvarků) vytvářejících další struktury.

K2) Informační obsah, vazeb může být počítán na základě změn entropie, které jsou spojeny se změnou fyzikálního stavu látky tvořící krystal. Změnu informačního stavu bude odrážet změna mezi entropií dokonalého krystalu při 0 K a jeho entropií při vypařování v bodě varu, kdy se atomy a molekuly začínají chovat jako nezávislé složky plynu.

K3) Kromě přímých vazeb, které drží dílčí jednotky pohromadě, tj. elektrostatických přitažlivých sil mezi ionty opačného náboje, představuje dokonalý krystal navíc rezonanční systém, který může zahrnout stojaté vlnění a jedno nebo několik silových polí, která ač jsou generována samotným krystalem, se vůči dílčím částem chovají jako síly působící zvenku. Takové stojaté vlnění nebo pole bude mít uzly kmitů a kmity, které „nutí“ jednotlivé dílčí části, aby zaujaly organizované geometrické vzory. Modelem pro tyto skutečnosti je lapání plynových iontů ve stavu podobném mračnu pomocí komplexního uspořádání elektrických a magnetických polí. Náhodně se pohybující ionty zůstanou fixovány z vnějšku působícími elektromagnetickými poli do pravidelného řetězce, charakteristického pro krystalický stav.[15]

2.1 Klasifikace informací

Tří základních skupiny informací podle Toma Stoniera:

1. skupina informací – lidská informace

2. skupina informací – strukturální informace

3. skupina informací – čistá informace 

Lidská informace – je výplod lidské mysli, který nám umožňuje žít svobodně na základě poznání a chápání světa. Je spojená s vjemy, pocity, znalostmi, daty a s procesy pochopení, přisouzení významu a výklady – interpretacemi. Je určená především k přenosu a sdílení s ostatními lidskými jedinci. Ve fázi přenosu, je lidská informace nesena reálným fyzickým nosičem a má tím i materiální povahu, která s ní přímo nesouvisí např. psaný text – barva na papíře, radiová zpráva – modulace elektromagnetických vln, sdělení – zvukový přenos apod. i zde je informace měřitelnou, nezávislou na fyzikální podstatě nosného media, ale to nic nevypovídá o existenci její skutečné fyzikální podstaty.

Lidská informace je tedy informací vytvořenou, interpretovanou a přenášenou lidskými bytostmi, není formou fyzikální informace, přestože její zpracování a skladování může souviset s fyzikálními procesy.[16] [17]

Strukturální informace – je formou fyzikální informace, lze to chápat, tak že jakékoli uspořádání hmoty a nebo energie v prostoru a čase má za následek strukturu – uspořádání, které je výrazem informace. Přechodové stavy fyzikálních systémů jsou spojeny se změnami struktury a tedy i informace. Informace se tím, stává podstatná pro analýzu fyzikách procesů. Samotné fyzikální procesy můžou být výrazem „dynamických“ informací, tj. zákonitostí přechodu od jedné struktury (organizace) hmoty ke druhé.

Hledání vztahů strukturálních informací a dynamických (kinetických) informací představujících procesní stavy energetických a hmotných systémů např. krystal, protein, DNA, parní stroj apod. jsou úkolem tzv. informační fyziky. Souvisí se zásadním předpokladem jisté vzájemné převoditelnosti informace na energii a energie na informaci. Např. teplo se v tomto pohledu uplatňuje jako forma energie postrádající informaci, ale „latentní teplo“ nebo teplo krystalizace představuje veličiny, které souvisí nikoli s energii, ale s informací a současně nutnou změnou organizačního stavu. Jedná se o organizaci prostoru přítomností struktury hmoty a struktury energie a jim adekvátních informačních stavů.

Strukturální informace nejsou konstrukcí lidské mysli, ale základní vlastností struktury vesmíru. Před námi, zde rovněž stojí dosud nepoznané možnosti zpracování této informace na úrovni existující hmoty mimo naši mysl.[18] [19]

Čistá informace – je informace, která se projevuje (působí) ve vesmíru, předpokládáme, že má fyzikální vlastnosti a fyzikální podstatu. Její základní vlastností je převoditelnost na energii (a opačně) a schopnost organizovat hmotu a energii, stejně jako informace jedné na druhou. Existence této úrovně informace by měla vést ke vzniku nového popisného aparátu vědy, který by měl rozšířit náhled na svět a následně se uplatnit i v jiných oborech.

Čistá informace má protikladný vztah k entropii jako tzv. záporná entropie – negentropie (snižuje entropii systému). V tomto je zobrazen elementární vztah informace – energie, změnu informace lze vyjádřit pomocí změny energie. Tak jak je pro nás přijatelná změna hmoty na energii, zde přichází, myšlenka možného samozřejmého převodu energie na informaci.[20] [19]

2.2 Vztah informace, energie a hmoty

Entropii v některých učebnicích definovanou jako "vázaná" energie nebo energie, která není k dispozici pro konání práce lze považovat za měřítko změn v informaci. Energie ve formě tepla je protikladem informace ve formě struktury. Ostatní formy energie v sobě obsahují organizační strukturu adekvátní obsažené informaci. Stejně jako organizovaná hmota obsahuje informaci. Příkladem je elektromagnetické záření, které nese informaci o zdroji záření nebo radiové vlny, které nesou "lidské informace" např. hlas nemodulovaný na nosné vlně. Je-li teplo, tedy energie protikladem informace, není tím vyloučena možnost, že energie a informace mohou na sebe působit a vytvářet, tak "směs", na kterou se dá pohlížet jako na "energetizovanou informaci" nebo alternativně jako na "strukturalizovanou energii". Na "Informaci" a "Energii" nemusíme pohlížet jako na protiklady bipolárního systému, spíše bychom je měli považovat za dva úhly trojúhelníka, v němž třetí úhel vytváří "Hmota".[21]

Obr. 1) Vztah informace, energie a hmoty (převzato z [22])

Model na obr. 1, definuje hranice našeho fyzikálního vesmíru. Tři strany trojúhelníka podle obrázku jsou dány extrémy vyjadřující postupně:

1. Směs čisté energie a hmoty postrádající informaci – vytváří plazmu elementárních (základních) částic.

2. Směs hmoty a čisté informace postrádají energii – příkladem je krystal při 0 K.

3. Směs informace a energie postrádající hmotu – skládá se z nehmotných částic, jako jsou fotony, cestujících prostorem postrádajícím hmotu.[22]

2.3 Dva základní axiomy obecné teorie informace

1. Informace je základní vlastnost vesmíru.

2. Informace obsažená v systému je funkcí vazeb, které spojují jednodušší části do komplexnějších celků.

Závěr odvozený od druhého axiomu: Vesmír je organizován do hierarchie informačních úrovní.[23]

 

3. Informace - fyzikální veličina

Informace dosud nebyla vyjádřená jako fyzikální veličina, přesto můžeme hovořit o vzniku informační fyziky jako novém přístupu k poznání mechanismu fungování světa. Problém vymezení této veličiny souvisí s problémem vymezení pojmu energie. Je důležité si uvědomit, že současná fyzika vlastně neví, co je energie. Nepředstavujeme si, že by se energie vyskytovala v určitém počtu malých kapiček. Tak to není. Existuji však vztahy pro výpočet určité číselné veličiny a při sčítaní všech příspěvků dostáváme „28“ – vždy stejné číslo. Je to abstraktní věc v tom smyslu, že to neříká nic o mechanismu nebo příčinách jednoduchých vztahů.[24]

Vymezení „prostoru“ informační fyziky je dáno do souvislosti s vymezením klasické fyziky, která byla formována v důraze na pojmy síla a práce a dále kvantové fyziky, která klade důraz na energii a hybnost. Informační fyzika by měla vycházet z důrazu na pojmy informace a potenciál.[25] Klasická fyzika se v minulém století přijala myšlenku o možnosti přeměny energie na hmotu. Např. za určitých okolností může být foton o vysoké energii převeden na elektron a pozitron. Informační fyzika předpokládá, že energie může být převedena také na informaci.[26] Jedním příkladem je „Bénardova nestabilita“, která se objevuje při zahřívání dolní vrstvy kapaliny. Při tepelném působení za vzniku uvedené nestability se nevytváří v kapalině dezorganizace, ale spojitý pohyb molekul, které tvoří šestiúhelníkové vodivé buňky podílející se na přenosu tepla kapalinou. Nestabilita vzniká při dosažení určité mezní hodnoty gradientu, kdy přechází přenos tepla v kapalině ve svislém směru od prostého vedení do stavu proudění, které má v tomto případě organizovaný charakter.[27] Působení přírůstku tepelné energie (v látce) zpravidla způsobuje, že částice (molekuly, fonony, plasmony atd.) vibrují a pohybují se náhodněji. Naproti tomu působení informace způsobuje, že částice jsou vázány do pevných struktur a do uspořádaného pohybu. V tomto smyslu může teplo být považováno za protiklad informace.[21]

Obr. 2) Veličiny utvářející části fyziky (převzato z [28])

3.1 Tři základní postuláty informační fyziky

V kontextu představy fyzikální veličiny informace, hypotézy interakčně plasmatické struktury a hypotézy o korpuskulárních, vlnových a informačních vlastnostech částic jsou zformulovány tři základní postuláty informační fyziky:

1. Při zachování informace (I) je hmota převoditelná na energii a opačně.

2. Při zachování hmoty (H) je informace převoditelná na energii a opačně.

3. Při zachování energie (E) je hmota převoditelná na informaci a opačně.[29]

3.2 Digitální mechanika

S vývojem technologií a informačních systémů vzniká i nový pohled na fungování základních procesů v přírodě. Příkladem je digitální filosofie a digitální mechanika. Digitální filosofie je modelování atomové teorie v úrovni diskrétní logiky. Vychází z předpokladu, že všechny informace o systému mají diskrétní charakter a mohou být zastoupeny binárními číslicemi. Řady binárních čísel v modelovém stavu vyjadřují mikroskopický stav systému. Stav systému odpovídá stavu informačního popisu, který je dále modelován jako digitální informační proces v počítači. Podle počátečních podmínek modelového procesu lze vytvářet různé časové vývojové stavy systému. Digitální mechanika představuje aplikaci digitální filosofie do kvantové mechaniky.[30]

Moderní výpočetní systémy jsou schopny modelování „diskrétní podoby vesmíru“, ve kterém se uplatňuje např. i nový prvek definovaný jako diskrétní prostoročas. Digitální (diskrétní) mechanika modeluje kvantové procesy a hledá odpovědi na otázky co je spin, symetrie a možnosti jejího porušení, vzdálenost, pohyb, čas apod.[31]

Informační mechanika jako jádro informační fyziky znázorněné v diagramu na obr. 2) není součástí kvantové mechaniky. Tvoří samostatný celek, který je v současnosti předpokladem, jehož konkrétní podoba závisí na tom zda se podaří definovat informací jako fyzikální veličinu. Vytvoří ji až s ní spojené zákonitosti a uvedené základní postuláty její převoditelnosti.

 

4 Informační fyzika a psychotronika

Podle Schrodingera (1944) živá hmota aniž by obcházela zákony fyziky, které dnes známé pravděpodobně v sobě zahrnuje „další zákony fyziky“ dosud neznámé.[32] Informační fyzika má vztah k problematice psychotroniky ve vztahu k vymezení tzv. psychotronické interakce (což je fyzikální interakce organismu spojená s působením vědomí, ve smyslu informačního procesu). Informační fyzika řeší vztah hmoty, energie a informace, což představuje elementární rovinu vztah hmoty, energie a vědomí v psychotronice. 

Obr. 3) Dvě popisné roviny (převzato z [33])

První popisná rovina je zastřešena fyzikou a souvisí s formami neživé hmoty a existencí informace, která je definována jako fyzikální veličina.

Druhá popisná rovina je zastřešena psychotronikou a souvisí s organizmy živé hmoty a existencí informačních procesů, které tvoří organizační faktor hmoty tj. vědomí.

Pozorované psychotronické jevy jsou spojeny s dosud vědecky nedostatečně verifikovanými energetickými a informačními důsledky projevu uvedených informací a vědomí v našem světě.

Vědomí je chápáno jako informační proces nesoucí schopnost organizace živé hmoty, tzn. že představuje mnohem širší pojem než vědomí v psychologickém smyslu. Informace a zmíněný informační proces jsou chápány jako reálná a základní složky ve struktuře a organizaci neživých a živých hmotných systémů.[33]

4.1 Klasifikace informací v psychotronice

Porovnání označení Stonierových skupin informací s označením informací zavedeným v psychotronice:

Lidské informace – jsou v psychotronice obecně pojímány obdobně a označeny jako tzv. terciální informace.

Strukturální informace – jsou v oblasti psychotroniky představovány pojmem informační vlastnosti prostředí, obecně jsou označeny jako tzv. sekundární informace.

Čistá informace – je v psychotronice reprezentována pojmem tzv. informačního pole, které obecně obsahuje tzv. primární informace.

Strukturální (sekundární) a čistá (primární) informace se liší. Strukturální informace souvisí s konfigurací hmoty a energie, kdežto čistá (primární) je ekvivalentem hmoty a energie, tzn. je na ně převoditelná. Primární informace má svébytný charakter.[34]

V souladu s diagramem na obr. 1) můžeme tři uvedené postuláty přiblížit naším představám v následujícími předpoklady ve formě tvrzení. Zjednodušeně můžeme říci, že současná (klasická) fyzikální věda tvoří úhel pohledu ve smyslu prvního postulátu informační fyziky. Předpokládá tedy stálost informace a odvozuje vzájemnou převoditelnost hmoty a energie, k tomu má pak vytvořen odpovídající popisný aparát a metodologii. Důsledkem je relativní neměnnost fyzikálních zákonů. Takovéto zákony samotné „obsahují“ (ukrývají) skrytou veličinu informaci. Jedním z úkolů informační fyziky je překonat tento „jednostranný“ postoj. Druhý postulát souvisí s informačním obsahem hmoty, říká, že energie v rámci své převoditelnosti, může ve hmotě plnit informační funkce za podmínky zachování hmoty (její „chemické“ struktury), soubor těchto informací tvoří tzv. informační vlastností prostředí. Třetí postulát říká, že informace při stálosti energie je převoditelná na hmotu. Informace v tomto případě tvoří tzv. čistou informaci a jejich soubor v prostředí a prostoru tvoří tzv. informační pole. Tato informace ve hmotě má srovnatelnou funkci (postavení) jako elementární (polní) částice.

4.2 Psychotronická interakce

Základní fyzikální interakce je nejjednodušší typ vzájemného silového působení mezi částicemi. Všechny síly působící mezi hmotnými objekty jsou důsledkem základních fyzikálních interakcí. V současné době máme čtyři základní fyzikální interakce: gravitační, elektromagnetickou, silnou a slabou.[35]

Z makroskopického hlediska dělíme obvykle materiální (hmotné) objekty na dvě kategorie: látku a pole. Toto dělení není přesné ani jednoznačné. Z mikroskopického hlediska je účelnější rozeznávat částice a pole. A z hlediska kvantové fyziky rozeznáváme částice a kvanta polí (polní kvanta) nebo prostě dva druhy částic permanentní, čili látkové částice a polní částice. Fyzikální objekty se skládají z permanentních částic, které na sebe vzájemně působí různými silami. Představme si, že silové působení částice na jinou částici se neděje přímo „na dálku“, ale je zprostředkováno polem, které působící částici obklopuje. Podle představ kvantové fyziky lze vzájemné působení (interakci) mezi částicemi vyložit jako účinek tzv. polních kvant (polních částic), která si permanentní částice mezi sebou vyměňují. Tato kvanta čili polní částice mají podobné vlastnosti jako látkové částice, liší se však od nich zásadně tím, že mohou jednotlivě vznikat a zanikat. Naproti tomu látková částice může vzniknout nebo zaniknout jen za současného vzniku nebo zániku příslušné antičástice. Jako příklad polních částic uveďme kvanta elektromagnetického pole neboli fotony („světelné částice“), které jsou podstatou elektromagnetického záření (např. světla) a zprostředkují silové působení mezi náboji.[36]

V informační fyzice posuzujeme interakci mezi hmotnými objekty z mikroskopického hlediska a mimo uvedené částice a kvanta polí (polní kvanta) také uvažujeme s „kvanty informace“ (informačními kvanty). Zatímco mezi fyzikálními látkovými (permanentními) částicemi uvažujeme zprostředkované silové působení na dálku (distanci) polem, přičemž při jejich interakci dochází k výměně polních kvant, tak pro informační kvanta platí, že se podílí na interakci (distanční) polních kvant. U působení informačních kvant, tak již nelze hovořit o fyzikální síle a samotná informační kvanta ve vztahu k interakcím mezi hmotnými objekty ani látkovými částicemi se neprojevuje silovými účinky (tím tvoří skrytý parametr) a přesto tyto systémy může ovlivňovat. Tuto interakci, na které se podílí informační kvanta nazýváme informační interakce. Informační interakce podle současného paradigmatu fyzikální interakce, ve kterém se uvažuje vzájemné silové působení mezi částicemi se zdá být nefyzikální, nevytváří silové účinky. Působení této interakce lze vystopovat v některých fyzikálních jevech.

Psychotronická interakce ve své podstatě je spojení informační interakce s vědomím, které se tedy děje na pozadí fyzikálních interakcí lidského organismu (ani zde se nejedná o vzájemné silové působení). Vezmeme-li pořadí interakcí „chemická interakce – biochemická interakce – fyziologická interakce“ pak jsou seřazeny s kvalitativním nárůstem, který vrcholí interakcí řízeného (organizovaného) charakteru. Tato vzestupnost je pochopitelná, protože se opírá o standardní vědění, které je součástí přírodovědy. Při následném seřazení interakcí, které ve své vzestupnosti končí u psychotronické interakce tato „pochopitelnost“ chybí. Psychotronická interakce je kvalitativně nejvýše v pořadí těchto interakcí: „fyzikální interakce – biofyzikální interakce – psychotronická interakce“. Fyziologická a psychotronická interakce se uplatňují v souvislosti s živou hmotou a ve své podstatě je od ní nelze oddělit.

 

Zdroje:

1.    STONIER, T.: Information and Internal Structure of the Universe, Springer-Verlag, London 1990

2.    STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 107

3.    BURNS, J. O.: Very large structures in the universe, Sci. Am. 255 (1) str. 30-39, 1986

4.    STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 29

5.    STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 105-109

6.    JONÁK Z.: Co rozumíme pojmem informace?

7.    CEJPEK, J.: Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd., Karolinum, Praha 2005, str. 164

8.    Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy, Národní knihovna České republiky, Praha 2003

9.    Michael A. Nielsen and Isaac L. Chuang, Quantum Computation and Quantum Information, Cambridge University Press, 2000

10.  Marc Mézard and Andrea Montanari: Information, Physics, and Computation, Oxford University Press, (březen 2009), Poznámka: bude vydána jako kniha zavádějící jednotící přístup k uvedené problematice

11.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 31

12.  BRILLOUIN, L.: Science Information Theory, Academie Press, New York, 1956

13.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 29-30

14.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 44-46

15.  WINELAND D.J., BERGQUIST J.C., ITANO W.M., BOLLINGER J.J. and MANNEY C.H.: Atomic-ion coulomb clusters in an ion trap. Phys. Rev. Lett. 59(26), str. 2935-2938, 1987

16.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 17-19

17.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 26

18.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 84-87

19.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 27

20.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 59-66, 72-75

21.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 72-73

22.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 73

23.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 108

24.  FEYNMAN R.P., LEIGHTON R.B., SANDS M.: Feynmanovy přednášky z fyziky 1, Fragment, Havlíčkův Brod 2000, str.51

25.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 41

26.  STONIER, T.: Informace a vnitřní struktura vesmíru, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 81

27.  PRIGOGINE I. and STENGERS I.: Order uot of Chaos. Flamingo/fontana, London, 1985

28.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 41

29.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 44

30.  Conference On Computing Frontiers (2nd in Italy), New York 2005, článek: Edward Fredin: A computing architecture for physics, str. 273-279

31.  IBM Journal of Research and Development, IBM Corp., 2004, článek: Edward Fredin: Five big guestions with pretty somple answers, str. 31-45

32.  SCHRODINGER, E.: What is Life? Cambridge University Press, 1944

33.  VÁLEK, O.: Psychotronika: Základní teoretická koncepce, BEN technická literatura, Praha 2002, str. 122

34.  VÁLEK, O.: Psychotronika 2: Nové teoretické přístupy, BEN technická literatura, Praha 2007, str. 29-

35.  MECHLOVÁ E., KOŠŤÁL K. za kol.: Výkladový slovník pro základní vysokoškolský kurz, Prometheus, Praha 1999, str. 415

36.  HORÁK Z., KROUPA F.: Fyzika, SNTL, Praha 1981, str. 19-20

 

c 2008

Hledat