Nakonečný, M.: Parapsychologie

Parapsychologie (Řecká předpona "para" znamená vedle, mimo.) Vědní obor, který zkoumá jevy psychické povahy stojící dosud mimo obzor konvenční psychologie, protože se jejich výklad vymyká dosud poznaným psychologickým zákonitostem. V širším smyslu zahrnuje i jevy parafyzikální a parabiologické. Výstižně charakterizuje parapsychologii R. Amadou (1954): Parapsychologie zkoumá telepatii a jasnozření, telekinézi, ektoplasmii, "strašidelné domy", působení magických ritů, zázračná uzdravení, záhadné přenosy v uzavřeném prostoru a další médijní jevy. Tyto fenomény nespojuje mezi sebou nic než jejich pozoruhodnost a nevysvětlitelnost,: parapsychologie se může konstituovat jako věda jen tehdy, když pro fenomény, které zkoumá, předpokládá "charakteristickou vlastnost", a když dokáže, že tyto fenomény existují. Východiskem takového pojetí je hypotéza, kterou lze nazvat "obecnou teorii parapsychologie" a která spočívá v tom, že připisuje "vzácné,  nevysvětlitelné, mysteriózní a neredukovatelné fenomény neznámým latentním silám v lidském duchu", tedy psychickým funkcím, o nichž klasická psychologie nic neví. Tyto síly mají vztah k lidskému duchu a jím se projevují. Všechno ostatní je  metafyzika a do parapsychologie jako vědy nepatří. "Paranormální fenomény jsou svou povahou a původem psychologické fenomény a to zajisté znamená, že jsou psychofyziologické povahy a psychofyziologického původu. Ale to také znamená, že mohou být, jako každá psychická událost, chápány idealisticky paralelisticky nebo materialisticky. Rozhodnutí se pro jednu nebo druhou interpretaci předpokládá metafyzické stanovisko a nepřísluší ani parapsychologům, ani psychologům." Parapsychologie se jen pomalu včleňuje do psychologie. Potud tedy R. Amadou. Proti tomu G. Murphy (1953) uvádí: "Psychologie nemůže v současnosti, navzdory vší pomoci fyzikální a biologické vědy, poskytnout žádný souvislý pokus vysvětlení paranormálních fenoménů." Ostré hranice mezi jevy, které se označují jako normální, abnormální, supranormální či paranormální, neexistují.

To, co zkoumá parapsychologie, se v USA často označuje též jako "psychický výzkum" ("psychical research", ve Francii jako "metapsychologie" a nyní také jako tzv. psychotronika (v.) Na přelomu tohoto a minulého století se z tzv. psychického výzkumu vydělila parapsychologie jako nový vědní obor; jejím předmětem se zabývala skupina vědců, sdružená od r. 1871 kolem Dialectical society of London. R. l882 byla v Anglii založena Society for psychical research, jíž se vlastně začíná existence parapsychologie jako samostatného vědního oboru. President této společnosti H. Sidgwick tehdy prohlásil: "Úkolem společnosti je zkoumat bez předsudků a předběžných předpokladů a ve vědeckém duchu ty schopnosti člověka (ať už skutečné, nebo možné), jež se zdají být nevysvětlitelné obecně uznanými teoriemi." O dva roky později vznikla v USA odbočka této společnosti a parapsychologický výzkum se rychle rozšířil. K parapsychologii se přihlásila řada významných vědců a filosofů té doby, jako např. W. James, W.McDougall, O. Lodge, Ch. Richet, H. Driesch, H. Bergson a další. Parapsychologie zahrnovala i výzkum tzv. médijních jevů a některé její směry byly zatíženy spiritistickými hypotézami. Významného pokroku bylo v parapsychologii dosaženo v r.1934, kdy byla z podnětu W. McDougalla, známého amerického psychologa, založena parapsychologická laboratoř při Duke University v Durhamu; v jejím čele stál pozdější nejvýznamnější parapsycholog současnosti J. B. Rhine, který zavedl důslednou vědeckou  kontrolu parapsychologických experimentů a který za předmět  parapsychologie pokládal výzkum tzv. "mimosmyslového vnímání" a psychokinéze. Jiným významným centrem  parapsychologických výzkumů byla Paříž (Ch. Richet) a Bonn (H. Bender) s Lipskem (H. Driesch). Později to byl též holandský Utrecht (W. H. C. Tenhaeff). V Československu se intenzívnímu výzkumu parapsychických jevů věnovali ing. V. Mikuška a dr. K. Kuchyňka. V r.1960 byla zřízena parapsychologická laboratoř i v nynějším Petrohradě (L. L. Vasiljev).

Poměrně přesnou definici parapsychologie podal  její významný americký představitel psycholog G. Murphy (1946), který ji vymezil jako "oblast psychologie, která má co činit s paranormálním - tj. s takovými psychickými efekty, které jak se zdá nespadají do rozsahu toho, co je v současnosti normální a uznávaný zákon". Do vyhodnocování parapsychologických experimentů byly zavedeny statistické metody, jimiž byla testována náhodnost či nenáhodnost dosažených výsledků, a byla postupně vyvinuta parapsychologická metodika a metodologie. Právě statistické vyhodnocování výsledků parapsychologických experimentů vedlo posléze k tomu, že byla uznána objektivní existence paranormálních jevů a parapsychologii byl přiznán statut vědního oboru. Na konci první poloviny dvacátého století byl boj o uznání parapsychologie jako vědy vítězně dobojován a v současnosti je parapsychologie reprezentována desítkami vědeckých pracovišť na celém světě (i u nás, kde se však tento obor nazývá psychotronika).

Parapsychologie se zabývá především různými formami tzv. mimosmyslového vnímání (zkr. ESP - "extransensory perception"), tj. vnímání, které není zprostředkováno dosud známými smysly. Jeho základními formami jsou: .

- telepatie (Gurney, Myers a Podmore 1886): "dosud neznámými smysly zprostředkovaná zkušenost o cizích duševních pochodech" (W. F. Bonin 1976); projevuje se pocity a představami o stavu nebo situaci cizí osoby, často velmi vzdálené, prakticky např. jako "tušení smrti", obraz nehody, která tuto osobu postihla, představa o obsahu její mysli apod. Velmi pravděpodobná je hypotéza, že se tu jedná o prastarou formu biologické komunikace na vzdálenost, při níž jedna osoba signalizuje druhé (recipientu) svůj stav nebo situaci. Ačkoli tato afektugenní situace a emocionální vazba mezi osobou, která telepatickou informaci emituje, a osobou, která ji percipuje, hrají důležitou roli, podařilo se telepatii modelovat i laboratorně (např. pomocí tzv. Zenerových karet i jinak) a prokázat její objektivní existenci. C. Flammarion již na začátku tohoto století sebral více než tisíc prověřených případů spontánní telepatie a parapsychologická laboratoř Duke University registrovala více než 8 000 případů. Telepatická informace (telepatéma) se u recipienta projevuje různými způsoby, obvykle jako tzv. telepatická halucinace (více či méně jasná vize určité situace), jejiž reálnost se později potvrdí. (Např. recipient má vizi, že určitá osoba tone nebo umírá, a později se potvrdí, že právě v tuto dobu došlo k události, která byla obsahem vize.) Laboratorně se telepatie zkoumá např. jako  "hádání" symbolů, které předkládá jedna osoba jiné osobě; recipient pak "čte" ony symboly z mysli této osoby, tj. percipuje je bez účasti dosud známých smyslů. Jedná se tedy o přenos informace z mysli do mysli, bez prostředkování dosud známých smyslů. Tak např. S. G. Soal (1956-1957) provedl experimenty s variantou Zenerových karet (25 karetních listů obsahujících 5 x 5 symbolů, obrázků lva, slona, zebry, žirafy a pelikána - v původní verzi jsou to čtverec, vlnovka, kruh, kříž a hvězda). Uskutečnil celkem 15 000 pokusů, přičemž místo počtu pravděpodobných uhodnutí dosáhl takového počtu uhodnutí, který vysoce převyšoval náhodu (výsledky byly vyjádřeny pravděpodobností P = 5.10-35). Tímto způsobem bylo provedeno a s pozitivním výsledkem prověřeno množství telepatických pokusů.

- jasnozření: zatímco u telepatie jde o paranormální přenos informace z mysli do mysli, u jasnozření jde o paranormální  vnímání předmětů nebo obsahů, v přítomnosti nebo v minulosti, bez účasti známých smyslů. Pokusná osoba je např. schopna vypovědět, co se nachází v uzavřeném balíčku nebo jaké události se vážou k určitému předmětu či místu, přičemž je vyloučeno, aby tyto danosti přímo vnímala nebo o nich byla nějak informována. Schopnost poznávat historii určitých předmětů (např. vražedných nástrojů) se též nazývala psychometrie (tento termín má však také zcela odlišný význam v užité psychologii). Obecně se také hovoří o krypcestézii, poznávání skrytého.

- předvídání (proskopie, prekognice): W. F. Bonin (1976) definuje tento jev jako "zkušenost o budoucí skutečnosti nebo události, která nemůže být očekávána nebo na niž nelze usuzovat"; dosud problematizovaný paranormální jev, neboť jeho uznání je v příkrém rozporu s kauzalistickým pojetím světa: nepatří sem ovšem předvídání událostí založené na domýšlení daných fakt, které je jedním z úkolů věd (prognóza). Také tento jev byl laboratorně modelován (předvídání, jaká čísla padnou na vržených kostkách, které jsou míchány a vrhány zvláštním přístrojem) a potvrzen. Patří sem také tzv. židlové testy, prováděné v Holandsku s G. Croisetem (osoby přicházející na přednášku nebo na koncert si z osudí vytahují číslo sedadla, předtím Croiset určoval, na které židli bude kdo sedět, a podával o této osobě určité informace).

- psychokinéze: pohybování předměty působením psychických "sil", tj. bez prokazatelného vlivu přirozených fyzických činitelů; také tento jev byl zkoumán experimentálně (např. pomocí výše zmíněného vrhání hracích kostek a jinak). Popsána byla i řada případů tzv. spontánní psychokinéze (např. případ v  západoněmeckém Rosenheimu z r. 1967, který se odehrával ve spojení s devatenáctiletou A. Sch.: počítač zaznamenával telefonické rozhovory, které nebyly vůbec uskutečněny, na telefonním aparátu se vytáčelo opakované určité číslo, docházelo k rozhoupávání lustrů, praskání žárovek a dokonce i k posunu těžké skříně, k otevírání zásuvek v kanceláři jistého advokáta, kde byla uvedená dívka zaměstnána, aniž by pro to bylo možno najít přirozené vysvětlení). V jiných případech byl mentálně ovlivňován pohyb prvoků v kapce vody, vychylována střelka kompasu, pohybováno zápalkami apod. R. Herbert (1970) připouští, že vysvětlit, jak lze na vzdálenost pohybovat těžkými předměty, je nemožné bez předpokladu existence mimolidských bytostí (nazývá je "hypidy") a hyperprostoru. Střízlivější hypotézy připouštějí možnost existence psychických tělísek ("mentionů", V. Kahuda) emitovaných myslí, které mohou mít energetické účinky.

- radiestézie (proutkařství): schopnost reagovat pomocí "proutku" (virgule - větvičky nebo drátu stočeného do tvaru  písmene Y, který proutkař drží v rukou) na ložiska podzemních vod, rud, dutiny a různé geologické anomálie. Proutkařství se používá při hledání vodních pramenů před hloubením studní: když proutkař při hledání narazí na podzemní pramen, virgule v jeho rukou se vztyčuje: na co při tom reaguje, zůstává nevysvětleno, možná že je schopen vnímat malé změny v gravitačním poli, spojené s danými ložisky vod a rud.

- Poltergeist (nepřekládaný německý termín, zhruba "hřmotící  duch"): název pro různé případy spontánní psychokinéze, při nichž jde o opakované uvádění předmětů do pohybu, vyvolávání  zvuků; pokud se při tom objevují i fantómy, označuje se jev  slovem "Spuk" (opět německý nepřekládaný termín, vyjadřující "strašidlo"). H. Bender pokládá např. výše uvedený případ  spontánní psychokinéze v Rosenheimu za "Poltergeist".  Fenomény se obvykle váží na přítomnost nějaké pubescentní nebo adolescenční osoby a mají charakter inteligentně řízených  činností, které jako by vyjadřovaly projevy určitých potlačených přání, tj. nevědomých tendencí. Jak se však tyto tendence mění v energetické účinky, zůstává nevysvětleno. Poltergeist je charakteristický pro tzv. strašidelné domy, kde se objevují různé zvukové efekty (klepáni. škrábání, "kroky" atd.). Pokud k tomu přistupují ještě světelné jevy a objevují se fantómy, jedná se o "Spuk". S tím souvisí tzv. ektoplazmie (Ch. Richet), resp. teleplastie, tj. psychickou silou vytvářené formy z tzv. ektoplazmy, fluida vyzařujícího z těla média při spiritistických seancích. Fenomény projevující se při těchto seancích jsou většinou parapsychologů - ne všemi - interpretovány animisticky, tj. jako projevy paranormálních psychických "sil" média, nikoli jako projevy zemřelých osob, "duchů".

- živočišný magnetismus: případy úspěchů paranormálních postupů v léčení různých chorob a paranormálních účinků psychiky na změny ve struktuře různých hmot se připisují vlivu předpokládaného zvláštního životního fluida zvaného živočišný magnetismus. Pro lepší chápání parapsychických jevů, které se vymykají dosavadním poznatkům věd, byla zavedena hypotéza tzv. psí-pole (od řeckého písmena "psí", jímž začíná slovo "psyché"). Označuje se jím také hypotetický psychický činitel (podle J. B. Rhine nefyzické povahy) parapsychologii studovaných jevů. Z nich zde byly uvedeny jen ty nejznámější a nejdůležitější. Podle H. Driesche představují tyto jevy jen rozšířený vitalismus (Übervitalismus), jsou funkcí "entelechie", což je potvrzováno jejich nezávislostí na čase a prostoru. C. G. Jung se snažil pro vysvětlení parapsychologických jevů, náležejících světu, v němž již neplatí pojmy determinace nebo příčiny a účinku, zavést princip tzv. synchronicity (v.), jehož ověření ovšem pokládal H. H. Price (1953) za nemožné. Největší problémy však vyvolává snaha vysvětlit předvídání budoucnosti. Sv. Tomáš Akvinský (Summ. th. II., II. a,e) rozlišuje dvojí poznávání budoucnosti: poznání budoucnosti z příčin, které jsou s to ji vyvolat (racionální prognóza), a poznání budoucnosti o sobě která přísluší jen bohu. Předvídání budoucnosti osoby vysvětluje R. Allendy (Le probléme de la destiné, Paris 1927) "vnitřní osudovostí": život člověka je realizací "vnitřních obrazů, nevědomých sklonů". Nepočítá se tu ovšem s mimoosobními okolnostmi, tj. životními podmínkami a zvraty, které si člověk nevytváří sám. J. W. Dunne (An experiment with time, London l927) interpretoval proskopické sny, které si sám zaznamenával, jako "prekognitivní vnímání toho, co osoba v sobě nosí" a - dodali bychom - toho, co o své situaci i nevědomé ví. R. Amadou (1957) je však přesvědčen, že proskopie se nedá redukovat jen na "psychologický osud". J. B. Rhine (1948) vyslovil přesvědčení, které je ovšem sporné, že parapsychologie nabízí vědecké základy náboženství a že bojuje proti materialismu. Neodůvodněné je směšování parapsychologie s okultismem: parapsychologie má co činit s dosud neznámými schopnostmi  lidské mysli, kdežto okultismus je založen na poznání nadpřirozených sil, které studuje a využívá specifickým způsobem: parapsychologie používá v podstatě jen vědecké metody poznávání, a nemůže tak nikdy plněji proniknout do oblasti transcendentna. Tento podstatný rozdíl se odráží i v současné parapsychologii, která se stále více sbližuje s novodobou fyzikou a biologii a používá kybernetických modelů. Vědecká parapsychologie stojí před několika záhadami: identifikovat podstatu a vlastnosti dosud neznámého fyzikálního pole, které je mediátorem přenosu paranormální informace; identifikovat dosud neznámý orgán, který ji generuje, a receptor (smyslový orgán), který ji paranormálně vnímá.

Literatura: Amadou R.: La parapsychologie. Paris 1954 (něm. překl.: Das Zwischenreich: Vom Okkultismus zur Parapsychologie, Baden-Baden l957). - Bonin W. F.: Lexikon der Parapsychologie und ihrer Grenzgebiete, Bern-München l976. - Bender H. (vyd).: Parapsychologie, Darmstadt 1974. - Kuchynka K.: Záhady lidské duše: Nástin metapsychologie, Praha 1947. - Rao K. R.: Experimental parapsychology, Springfield 1966. - Rejdák Z. (vyd.): Telepatie a jasnovidnost, Praha I970. - Rhine l. B., Pratt J. G.: Parapsychology": Frontier science of the mind, Springfield 1957.- Ryzl M.: Parapsychologie, Genf b. l. - Schatz O.: Parapsychologie: Ein Handbuch, Köln 1976. - Souček R.: Záhady duševního života ve světle vědy. Praha 1947. - Wolman B. B. (vyd.): Handbook of parapsychology. New York 1977.

Článek převzat ze zdroje: NAKONEČNÝ, M.: Lexikon magie: heslo parapsychologie, Praha: Ivo Železný, 1993 

Hledat