Wikipedie: Psychotronika

Psychotronika je varianta parapsychologie, kterou tak na konci 60. let 20. století nazval její zakladatel Zdeněk Rejdák, aby se vyhnul negativním konotacím spojeným s názvem parapsychologie.[1] Roku 1973 první mezinárodní konference psychotroniků definovala psychotroniku jako interdisciplinární obor studující jednak interakce mezi živými organismy a jejich vnitřním i vnějším prostředím a jednak energetické procesy za těmito interakcemi.[2] Psychotronika zkoumala jevy jako telepatie, psychokineze a telegnoze (jasnovidnost), jejichž existenci považovala za prokázanou, a profilovala se důrazem na jejich vědecké vysvětlení ve shodě s tehdy oficiálním marxisticko-leninistickým materialismem.[2] Podobný obsah a motivaci jako psychotronika má Františkem Kahudou preferovaný termín psychoenergetika.

Od konce 60. do počátku 90. let 20. století byla psychotronika v komunistickém Československu oficiálně považována za vědní disciplínu a její výzkum probíhal na několika akademických pracovištích. Nikdy však nebyla jako vědní obor šířeji akceptována a po Sametové revoluci byla její akademická pracoviště zrušena, takže od té doby se jí zabývají jen jednotlivci a zájmová sdružení,[1] zatímco většina vědecké obce ji jako vědecký obor nepřijímá.[3]

Obsah: 

1 Dějiny psychotroniky

2 Charakteristika

2.1 Psychotronické jevy

3 Badatelé v psychotronice

4 Teorie psychotroniky

4.1 Elektromagnetická hypotéza

4.2 Neelektromagnetická hypotéza

4.3 Částicová fyzikální hypotéza

4.4 Částicová nefyzikální hypotéza

5 Kritika psychotroniky

5.1 Varování České lékařské komory

6 Psychotronické zbraně

6.1 Technický pokrok ve zbrojení a vedení války

6.2 Charakteristika psychotronických zbraní

7 Odkazy

7.1 Reference

7.2 Literatura

7.2.1 Badatelé v oblasti psychotroniky

7.2.2 Léčitelé a jasnovidci v oblasti psychotroniky

7.2.3 Kritici psychotroniky

7.2.4 Lékaři proti využívání psychotroniky v medicíně

7.3 Související články

7.4 Externí odkazy

 

1 Dějiny psychotroniky

Slovo psychotronika (psychotronique) navrhl již roku 1955 francouzský inženýr Fernand Clerc jako označení pro tehdy ještě futuristické metody snímání a zesilování mozkových proudů, umožňující ovládat stroje pouhou myšlenkou. Termín se však prosadil až díky českým parapsychologům.[4] Počátkem 70. let 20. století chápal Zdeněk Rejdák jak termín parapsychologie, tak i dřívější termíny mesmerismus a metapsychologie jako označení starší vývojové etapy oboru; nový termín psychotronika měl podle něj naznačit, že jde o zkoumání mimořádných (paranormálních) schopností člověka souvisejících s lidskou psychikou (nervovou soustavou) a jsoucích zároveň energetické povahy.[5] Nový název zároveň měl obor zbavit negativních konotací spojených s názvem parapsychologie.[1]

Psychotronika se dokázala v tehdejším Československu etablovat jako vědní obor. Koncem 60. let 20. století ji zaštítil psychiatr a neurolog Jaroslav Stuchlík a první oficiální psychotronické pracoviště tehdy vzniklo při Komitétu aplikované kybernetiky Československé vědeckotechnické společnosti pod názvem Sekce pro psychotroniku. Kromě Rejdáka tehdy mezi spolupracovníky patřili katolický kněz a léčitel František Ferda, parapsycholog starší generace Karel Kuchyňka či fyzik Karel Drbal.

Sekce stála u zrodu Mezinárodního sdružení pro výzkum psychotroniky (International Association for Psychotronic Research, IAPR), jehož předsedou se stal Zdeněk Rejdák, a roku 1973 v Praze uspořádala I. Konferenci o výzkumu psychotroniky[6], která přispěla k rozšíření povědomí o české psychotronice i samotného jména oboru do zahraničí.[7] Kongresu se zúčastnil také František Kahuda, který navrhl pro vysvětlení údajných schopností senzibilů nové částice mentální energie, mentiony[8][9] které měly podle jeho názoru materialisticky vysvětlit parapsychologické jevy. Mezinárodní sdružení pro výzkum psychotroniky tehdy „vycházejíc… z Leninova chápání pojmu vědomí“ přijalo tuto operacionální definici svého oboru: „Psychotronika je věda, která interdisciplinárním způsobem studuje interakce mezi živými organismy a jejich prostředím (vnitřním a vnějším) a energetické procesy, které jsou za těmito vzájemnými vztahy.“[2]

František Kahuda se stal zakladatelem pracoviště, které pod názvem Psychoenergetická laboratoř působilo při pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Laboratoř pracovala v letech 1973–1992, pro rozdílnost názorů byla v roce 1980 rozdělena na Psychoenergetickou laboratoř pod vedením Františka Kahudy a Pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologii pod vedením Zdeňka Rejdáka.[10] obě části prováděly výzkum až do zrušení roku 1992.[9]

Jeden z výzkumů biotroniky prováděla Psychoenergetická laboratoř v roce 1982 ve vimperské nemocnici patřící OÚNZ Prachatice. Na tomto výzkumu se podílel mezi jinými biotronik Josef Zezulka. Těsně před relevantním zhodnocením a dokončením výzkumu údajně zasáhla tehdejší Státní bezpečnost přesto, že úkol byl řádně odsouhlasen vedením nemocnice i z „vyšších míst“. Zastánci tvrdí, že mají k dispozici materiály prokazující úspěšnost týdenního působení.[11][12]

Na činnost Psychoenergetické laboratoře navázalo občanské sdružení Česká psychoenergetická společnost (původně Psychoenergetická společnost), které se orientovalo hlavně na psychotronické léčitelství.[13] Na činnost Pracoviště pro psychotronický výzkum a juvenologie navázala Společnost pro psychotroniku a juvenologii, která v druhé polovině 90. let upadla.[13] V r. 1999 ji nahradilo Sdružení badatelů v psychotronice (původně Jednota českých a slovenských badatelů v psychotronice), které se orientuje hlavně na sdružování badatelů podílejících se na vytváření přírodovědných základů psychotroniky.[14]

Podobná instituce, která by se obdobně jako bývalé Psychoenergetické laboratoře věnovala výzkumu diagnostických schopností léčitelů, dnes není.[15]

 

2 Charakteristika

Jako směr parapsychologie se psychotronika a příbuzné větve (biotronika, psychoenergetika) profiluje tím, že údajné parapsychologické jevy (například mimosmyslové vnímání nebo telekinezi) standardně považuje za výsledek působení jakéhosi fyzikou dosud nepopsaného druhu energie. Tato zvláštní energie, související s lidskou myslí, má podle psychotroniků vlastnosti u ostatních druhů energie nepozorované: může se pohybovat rychleji než světlo, neslábne s rostoucí vzdáleností, není možno ji odstínit hmotnou překážkou a podobně.[9] Psychotronika tím na jednu stranu přejímá fyzikální terminologii a modely vysvětlení, na druhou stranu je ve sporu s principiálními teoriemi současné fyziky. Někteří autoři, například Milan Rýzl, český parapsycholog a psychotronik[16] působící v Kanadě, z působení uvedené neznámé energie vyvozují existenci dvou paralelních navzájem se pronikajících světů, hmotného a duchovního.[9]

Obor psychotroniky ovšem není jednotný, jeho pojetí, výklady a definice se v různých zdrojích liší.[17][18]

Podle Z. Vojtíška do hnutí New age patří i alternativní věda, zvaná parapsychologie (jiným názvem je metapsychologie či se používá pouze český termín psychotronika).[19]

2.1 Psychotronické jevy

Psychotronika, podle Milana Nakonečného a Zdeňka Rejdáka, uznává, že hmota, energie a vědomí jsou vzájemně propojeny a že studium těchto vzájemných vztahů přispívá k novému porozumění energetických schopností člověka, životních procesů a hmoty vůbec.“[2] Zdeněk Rejdák rozlišuje "distanční interakce" v rámci živé přírody (např. telepatie, bioterapie), dále distanční interakce mezi živou a neživou přírodou (psychokineze a paranormální aktivace hmoty, dermooptické vnímání, proutkařství) a distanční interakce mezi živou přírodou a informačním polem vnějšího prostředí (telegnóze, která má formy retrokognice (poznávání minulého), prekognice(poznávání budoucího) a aktuální telegnóze, což je vlastně kryptestézie (jasnozření v současnosti).“[20]

Psychotronické jevy jsou telepatie, telepatická hypnóza, telegnoze, telestezie, jasnovidnost, retrokognice, aktuální telegnoze, prekognice, telekineze, levitace, teleportace, aktivace hmoty, bioterapie, transmutace (dle Oldřicha Válka jsou tyto jevy základní)[21], Radiesteze (proutkařenní), Bioaktivace, Psychokineze[22], bioindikace, biodiagnostika, Dermokognice – dermooptie (schopnost vnímání barev a textů pokožkou), nekromancie (dotazování se duchů zemřelých), xenoglozie (dar hovořit jazykem, jemuž se člověk prokazatelně nikdy neučil), jev kdy člověk dokáže z písma vyčíst rodinné a místní události, premonice – předtucha (příležitostná jasnovidnost), zprostředkovaná vize (příklad: jasnovidec si nechá zobrazit např. tlak, který vyjadřujeme v MPa formou trojrozměrných energetických útvarů), Autoskopie (vidění sebe sama), Materializace – zhmotnění, Dematerializace – odhmotnění a další ...[23]

Kryptestézie, telepatie a jasnozření jsou podle Milana Nakonečného druhy mimosmyslového vnímání a podle Jiřího Heřta parapsychologické fenomény.

Milan Nakonečný tvrdí, že „pojem mimosmylové vnímání vyjadřuje četnými případy a experimentálně doložený fakt, že existuje způsob vnímání, který není zprostředkován dosud známými smyslovými orgány a dosud známým fyzikálním polem“.[24]

Jiří Heřt tvrdí, že existence parapsychologických fenomenů nebyla nikdy prokázána, takže jsou buď mýlkou, nebo podvodem, nebo je lze vysvětlit racionálně jinak, zpravidla placebo efektem.[25][18]

 

3 Badatelé v psychotronice

Z. Rejdák v knize Průvodce po psychotronice uvádí jako české a slovenské badatele K. Kuchynku, O. Fischera, B. Kafku, K. Drbala, Z. Rejdáka, M. Rýzla, O. Kurza, J. Krmešského, A. Sandora.[26]

Klub psychotroniky a UFO řadí mezi badatele ještě např. S. Grofa, F. Kahudu, M. Nakonečného nebo V. Patrovského.[27] Podle L. Šafaříka je za teoretika psychotroniky Klubem psychotroniky a UFO pokládán O. Válek.[28]

Badatelé v psychotronice jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni o existenci psychotronických jevů a o nutnosti jejich zkoumání a pochopení. Snaží se je, s různou mírou úrovně, vědecky popsat a vysvětlit. Ve společnosti prosazují změnu obecného povědomí o psychotronice.[29] Badatelé v oboru psychotroniky o sobě říkají, že je nelze spojovat s pojmem psychotronik a zároveň říkají o lidech, kteří se za psychotroniky prohlašují , že mají s psychotronikou jen málo společného.[30] Považují psychotroniku za potenciální, v budoucnu přijatelný, vědní obor a vychází z řady pracovních hypotéz , které publikují a dále teoreticky rozpracovávají.[31][32][33]

 

4 Teorie psychotroniky

Milan Nakonečný a Zdeněk Rejdák v psychotronické fenomenologii vytvořili novou klasifikaci jevů. Za podstatný znak považují distancové interakce mezi organismy vázané na energetické formy vlastní organismu. Předpokládají, že půjde převážně o známé energetické formy např. infrazáření, elektromagnetické vlny, ultrazvuk, studená plazma atd., avšak nevylučují možnost, že studium těchto interakcí nás přivede z hlediska energetického i k poznání něčeho principiálně nového.

Rozeznávají trojí druh distancových interakcí: 1) mezi organismy 2) mezi organismy a hmotou 3) mezi organismy a vnějším prostředím.[34]

4.1 Elektromagnetická hypotéza

Vedle pojmu distancové interakce se používá v literatuře o psychotronice tzv. distanční interakce. Jedním z popisů distanční interakce je elektromagnetická S. Manczarského a I. M. Kogana a neelektromagnetická hypotéza L. L. Vasiljeva. S. Manczarský na základě své experimentální činnosti dospěl k závěru: 1. Zdrojem telepatických emisí jsou elektrické proudy, které během procesu myšlení protékají lidským mozkem. 2. Charakter telepatického vysílání stejně jako u jiných přirozených emisí je širokopásmový, se širokým rozsahem frekvenčního spektra. 3. Vlnový rozsah účinný na příjmové straně leží přibližně v mezích od 10 metrů do 15 kilometrů. Celé vysílané spektrum je však ještě širší. 4. Energie, která je vyzařována mozkem, je u průměrného člověka tak nepatrná (řádově 2.10 -10 W), že telepatické emise nelze dosavadními přijímacími aparaturami zjistit (pozn.: na začátku 70. let 20. století).[35]

I. M. Kogan zkoumal v ústavu A.S. Popova tzv. bioinformaci, na základě svých výpočtů shledal, že není třeba trvat při „telepatickém přenosu“ na krátkých vzdálenostech, jak tvrdil S. Manczarský. Kogan tvrdí, že z jeho rovnic plyne, že v zásadě existuje možnost přenosu telepatické informace pomocí elektromagnetického pole vyvolaného biologickými proudy na libovolnou vzdálenost, tato vzdálenost může být tím větší, čím je pomalejší rychlost přenosu. Při přenosu představ předmětu se dobrý „příjem“ uskutečnil asi ve 30% případů a uspokojivý „příjem“ asi v 50% experimentů. Výkon přijímaného signálu je podle něj v rozmezí 10-17 až 10-19 W/m², vypočtené hodnoty závisí ovšem na vlnové délce, na kterou je „telepatická informace“ přenášena. Elektrické proudy skupin nervových buněk mohou dosahovat řádově µA (zjištěno pokusně). Vlnová délka je u dolní hranice 1m a horní až 1000 km.[36]

S. Inomata v vytvořil teorii komplexního elektromagnetického pole (On Complex EM Fields Theory) s imaginární složkou, která má předpokládanou vlastnost volného "bezztrátového" šíření ve hmotě, prochází např. kovovou deskou. Toto elektromagnetické vlnění označuje jako Teslovy vlny.[37]

4.2 Neelektromagnetická hypotéza

L.L. Vasiljev si kladl za cíl prokázat, že telepatická informace přenášená na větší vzdálenost nemá charakter elektromagnetických vln. Experimentoval s dálkovou hypnózou, kdy byl hypnotizovaný subjekt umístěn v místnosti nebo ve Faradayově kleci, přičemž byl na dálku uspáván a probouzen. Výsledkem pokusů bylo zjištění, že není rozdílu mezi časem potřebným k uspání dálkovou hypnózou za podmínek stínění a bez stínění. Experimentátoři dospěli k závěru, že s velkou pravděpodobností přenosovým energetickým agens telepatické informace nejsou na větší vzdálenosti elektromagnetické vlny, ale jiná fyzikální, pravděpodobně subtilnější energie.[36][38]

4.3 Částicová fyzikální hypotéza

Mezi částicové fyzikální hypotézy patří např. hypotéza neutrinová a tachyonová. M. Ruderfer ve své neutrinové hypotéze (Neutrino Theory of Extrasensory Perception) předpokládá přenos informací pomocí neutrin. Podstatou jeho hypotézy jsou neutrina, která prolétají látkami a otiskuji v sobě o ní informaci a tuto informaci je psychika schopna detekovat. A. Sylva obdobně uvažuje o tom, že tuto roli provádějí předpokládané částice šířící se větší rychlostí než světlo tachyony (Post-Relativism and Psiphenomenon).[39]

4.4 Částicová nefyzikální hypotéza

Mezi částicové nefyzikální hypotézy patří hypotézy předpokládající existenci dalších hypotetických částic. Příkladem jsou částice psychon a mention předpokládané F. Kahudou, který vypracoval hypotézu psychické energie vybavované podnětem lidské vůle. Dominantní složku psychické energie nazval mentální energie a spojuje ji s hypotetickými částicemi mentiony. F. Kahuda dále předpokládá v mozku „struktury“ temporu a mentoru, ve kterých jsou organizovány psychony a právě tyto psychony vyzařují uvedené mentiony do prostoru.[40][41]

Tempor tvoří tzv. časový orgán v mozku, který je nejen zdrojem jím vysílaných mentionů a jejich mentální energie, ale zároveň příjemcem mentionů a mentální energie k němu došlé buď od nositele odrazu procesu zpětného získání uložené informace (zpětná vazba), nebo jiným emitorem k němu vyslané (telepatie). V tomto smyslu se v literatuře mluví o "radaru psychiky" nebo též o "radaru lidské duše".[42]

Koncept psychonů F. Kahuda převzal od akademika N.I. Kobozeva, který je zavedl pro vysvětlení procesu myšlení (физика мышления). N.I. Kobozev zjistil, že mechanismus myšlení nemůže být vytvářen na atomárně molekulárních úrovních, tvořených až dosud známými částicemi, neboť "ani jeden ze známých druhů elementárních částic, a tím méně i atomy a molekuly, nemohou zajistit pro myšlení požadovanou úroveň entropie". Zavedl proto hypotetický druh elementárních vakuových částic, které nazval psychony, jež existují v mozku člověka. Teprve tyto částice při svém rozpadu vyzařují kvanta dosud neznámé energie. [43]

 

5 Kritika psychotroniky
5.1 Varování České lékařské komory

Česká lékařská komora na své internetové stránky umístila varování před riziky tzv. alternativní léčby v onkologii. Autorem kritiky je český onkolog Pavel Klener, který ve svém textu uvádí: „Psychotronika předpokládá možnost transmise psychických impulsů na nemocného člověka ... existenci mimosmyslových kontaktů mezi léčitelem a pacientem. Kromě dočasného zlepšení psychiky nemocného nebyl přinesen jediný spolehlivě ověřený důkaz o léčebném účinku těchto metod.“[44]

 

6 Psychotronické zbraně
6.1 Technický pokrok ve zbrojení a vedení války

Technický pokrok ve vojenství vede k modernizaci výzbroje na základě nejnovějších technologií a pokračuje v oblasti neletálních (nesmrtících) zbraní. Tyto zbraně jsou výhodné pro dočasné vyřazení živé síly a zachovaní infrastruktury a nepoškozeného terénu. Cílem je minimalizovat destrukční účinky a tím umožnit využití prostorů, obsazených protivníkem. Patří mezi ně například psychotronické zbraně (americký projekt HAARP), využívající radarových paprsků a umožňující manipulovat s výškou ionosféry, což má nepříznivý vliv na činnost lidí a může neutralizovat naváděcí systémy raket i narušovat spojovací systémy.[45] Ministr obrany Ruské federace Anatolij Serdyukov v březnu 2012 prohlásil, že součástí státního zbrojního programu pro ruskou armádu na období 2011–2020 je návrh vývoje zbraní založených na nových principech fyziky, například zbraně se směrovanou energií, geofyzikální zbraně, vlnověenergetické zbraně (radiofrekvenční), biogenetické zbraně, psychotronické zbraně a další.[46]

6.2 Charakteristika psychotronických zbraní

Podle Radomíra Ščurka jsou psychotronické zbraně (nazývané BOULE) vyvinuty proti davu, šíří elektromagnetické parsky ovlivňující náladu, chování a tělesné procesy zasažených osob. Jsou schopny vysílat na různých vlnových délkách velmi dlouhých vln ULF v kombinaci, kdy jedny vlny jsou nositeli vln druhých (modulace, interference), např. radiových. Vlny na 2–3 dny otupují myšlení osob, působí depresi, zmatenost, ochablost, výbuchy agrese, natékání jazyka, srdeční arytmie, pocit strachu, bolesti hlavy, otupělost a rozházení menstruačního cyklu.[47]

Podle slovníku geopolitické a národní bezpečnosti Ruska jsou psychotronické zbraně prostředkem působení na psychické funkce a fyziologickou činnost orgánů člověka, mají psychofyzické účinky a v klasifikaci zbraní jsou zařazeny mezi nesmrtonosné zbraně.[48]

Podle Cigankova tvoří psychotronické zbraně jedenu z kategorií tzv. psychofyzických zbraní, které se vyznačují tím, že zásadním způsobem dovedou ovlivnit organismus a psychiku člověka. Působí prostřednictvím generování (výroby) vysokých kmitočtů a nízkých kmitočtů ke kódování mozku biolokačními (biologicko radiolokačními) stanicemi pro vyvolávání psychických reakcí. Aktivní využití psychotronických zbraní je při vedení psychologické války.[zdroj?][49][50]

 

Reference

1 a b c VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1. , str. 269

2 a b c d Milan Nakonečný, Zdeněk Rejdák: Psychotronika. Časopis lékařů českých, 115, 1976, č. 1 (online)

3 Neperiodický zpravodaj občanského sdružení Sisyfos č. 1-2004, J. Heřt: Vyjádření k parapsychologickým experimentům

4 TOUTE LA RADIO, č. 192, 12. leden 1955, citováno podle Hubert Larcher: La parapsychologie hier, aujourd’hui, demain

5 REJDÁK, Zdeněk. Telepatie a jasnovidnost. Praha : Svoboda, 1970. ISBN 66/508-21-8.1. str. 8–9

6 Sborník – I. Konference o výzkumu psychotroniky, 1 a 2 část, Dům techniky ČSVTS, Praha 1973

7 http://www2.xlibris.com/bookstore/book_excerpt.asp?bookid=13927 Peter Moscow: Energetic Processes : Interaction Between Matter, Energy & Consciousness Volume I

8 http://www.sisyfos.cz/sisyfos/senzib.htm Doc. RNDr. Luděk Pekárek, DrSc.

9 a b c d VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1. , str. 270

10 Časopis, Psychoenergetika č. 2/2008, Můj náhled na profesora F. Kahudu – Ing. Bažant Vlastimil, předseda České psychoenergetické společnosti

11 Biotronika, protokoly Psychoenergetické laboratoře z výzkumu biotroniky r. 1982 ve vimperské nemocnici roku 1982, doporučující dopis předsedy ČSAV Jaroslava Kožešníka ze 4. ledna 1973. Web www.dub.cz, Tomáš Pfeiffer

12 Dopisy a doporučení tehdejších vědců a lékařů. V některých se zmiňují o úspěšné léčbě i u onkologických pacientů. Web www.dub.cz, Tomáš Pfeiffer

13 a b VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1. , str. 271

14 JČSBP-JČBP-SBP

15 KUCHAŘ, Jiří. Idnes.cz, 18. února 2004 0:01, [cit. 2008-10-06]. Dostupné online. (česky)

16 RÝZL, Milan. Základní kniha parapsychologie: Dějiny parapsychologie - mimosmyslové vnímání - psychokineze. [s.l.] : Fontána, 1999. ISBN 80-86179-20-6. (cs)

17 Oldřich Válek, Heslo psychotronika, Praha 2007

18 a b Stručný výkladový slovník českých skeptiků – Psychotronika

19 Zdeněk Vojtíšek: Netradiční náboženství u nás (1. vydání, Dingir 1998) – Hnutí Nového věku (New Age) ISBN 80-902528-0-X

20 NAKONEČNÝ, M.. Lexikon magie: heslo psychotronika. Praha : Ivo Železný, 1993. ISBN 80-237-0090-1.

21 PSYCHOTRONICKÉ JEVY, napsal Oldřich VÁLEK, Pracoviště psychotroniky firmy Starmans Electronics s.r.o., Praha 2007, zdraví4u.cz

22 Psychotronika Jiří Svršek, 2002 Intellectronics

23 Psychotronika atradat.cz

24 NAKONEČNÝ, M.. Základy psychologie. Praha : ACADEMIA, 2002. ISBN 80-200-0689-3. S. 254.

25 HEŘT, J.. Výkladový slovník esoteriky a pavěd, heslo: Psychotronika. Praha : Věra Nosková, 2008. ISBN 978-80-903320-6-5.

26 REJDÁK, Zdeněk. Průvodce po psychotronice. Praha : Gemma89, 1991. ISBN 80-85206-04-8. S. 10.

27 Sdružení badatelů v psychotronice – osobnosti

28 ŠAFAŘÍK, Luboš. Cesty psychotroniky: Psychotronika versus léčitelství? Rozhovor s ing. Oldřichem Válkem. Meduňka. 2008, čís. 10. Dostupné online. ISSN 1214-4932.

29 Psychotronika v české společnosti

30 Neoprávněnost pojmu „psychotronik“ Klub psychotroniky a UFO, o.s.

31 Sdružení badatelů v psychotronice

32 http://www.psychotronika.cz

33 http://www.kpufo.cz/adresy/adresy.htm

34 Nakonečný M. a Rejdák Z.: Psychotronika (Časopis lékařů českých, 115, 1976, č. 1)

35 DRBAL, K.. Perspektivy telepatie. Praha : Eminent, 1995. ISBN 80-85876-08-6. , str. 72–73

36 a b DRBAL, K.. Perspektivy telepatie. Praha : Eminent, 1995. ISBN 80-85876-08-6. , str. 75–76

37 Sborník V. mezinárodní psychotronické konference, díl 1., Bratislava 1983, str. 29–41

38 REJDÁK, Z.. Telepatie a jasnovidnost. Praha : Svoboda, 1970. ISBN 25-123-70. S. 229, 301.

39 Sborník I. mezinárodní psychotronické konference, Praha 1973

40 Závěrečná výzkumná zpráva: F. Kahuda – Fundamentální záření hmot, ČVUT, Praha, září 1980, str.5, 58

41 Soubor studií a statí: F. Kahuda – Mentální energie a její využití v praxi, Praha, červen 1980, str. 2, 10, 75, 91

42 Soubor studií a statí: F. Kahuda – Mentální energie a její využití v praxi, Praha, červen 1980, str. 139

43 Soubor studií a statí: F. Kahuda – Mentální energie a její využití v praxi, Praha, červen 1980, str. 91

44 KLENER, Pavel. Rizika tzv. alternativní léčby v onkologii [online]. Česká lékařská komora, [cit. 2010-01-08]. Dostupné online.

45 KRÁSNÝ, Antonín. Vojenské operace a vlivy technického pokroku na vojenství [online]. ÚSS Univerzita obrany v Brně, 24.8.2004. Dostupné online.

46 Russia Eyes Development of Futuristic Weaponry [online]. RIA Novosti, [cit. 2012-03-22]. Dostupné online.

47 RADOMÍR, Ščurek. Technické prostředky bezpečnostních služeb, nesmrtící zbraně a regulace davu [online]. Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB - TU Ostrava, 2007. Dostupné online.

48 Slovník geopolitické a národní bezpečnosti. str. 256 (Абдурахманов М.И. a kol.: Геополитика и национальная безопасность. Словарь основных понятий и определений. Москва., РАЕН, 1998)

49 ЦЫГАНКОВ В.Д., ЛОПАТИН В.Н.. Психотронное оружие и безопасность России. Москва : Ревл- бук, 1999. S. 129.

50 ПОЛІТОЛОГІЧНИЙ ВІСНИК н. 40. Київ : Ревл- бук, 2009. S. 355.

 

Literatura:
Badatelů v oblasti psychotroniky:

Mikuška V.: Věda metapsychická a její nynější stav, Sfinx, Praha 1922

Kuchyňka K.: Záhady lidské duše, nástin metapsychologie, E. Weinfurter, Praha 1947

Kefer J.: Syntetická magie, Universalia, Praha 1939, (Trigon, Praha 1991)

Kafka B.: Nové základy experimentální psychologie, vl. nakl. Červený Kostelec 1949, (Road, Praha 1991)

Sborník – V. Mezinárodná konferencia o psychotronike, Dom techniky ČSVTS, Bratislava 1983

Drbal K. a REJDÁK Z.: Perspektivy telepatie, Melantrich, Praha 1970, (Eminent, Praha 1995)

WOLF J.: Acta ethnologica, sborník prací katedry etnografie a folkloristiky FF UK Praha1971, (Člověk ve světě magie, Unitaria, Praha 1992)

Kahuda F.: Fundamentální záření hmot, (Závěrečná výzkumná zpráva), Praha, září 1980 (ČVUT)

Kahuda F.: Silové účinky mentální energie, fyzikální projevy mentálně aktivované hmoty, (Průběžné výzkumné zprávy), Praha, říjen 1982 (VŠCHT)

Rejdák Z.: Průvodce po psychotronice, Gemma, Praha 1991

Rýzl M.: Úvod do parapsychologie, Panorama, Praha 1991

Jahn R.G.: Persistenční paradox parapsychologických jevů, Štarman, Praha 1991

Patrovský V.: Od magie k biotronice, Pelhřimov 1993

Kašpar E.: Populárně vědecky o proutkařství, JČMF, Praha 1994

Válek O.: Psychotronika – základní teoretická koncepce, nakladatelství BEN - technická literatura, Praha 2002, ISBN 80-7300-085-7

Válek O.: Psychotronika 2 – nové teoretické přístupy, nakladatelství BEN - technická literatura, Praha 2007, ISBN 978-80-7300-224-4

Harvey J. Irwin and Caroline A. Watt: An Introduction to Parapsychology, McFarland, North Carolina, London 2007, ISBN 0-7864-1833-8

Válek O.: Za hranicemi fyziky a psychologie, nakladatelství CAD Press, Bratislava 2011, ISBN 978-80-88969-59-4

Léčitelů a jasnovidců v oblasti psychotroniky:

Janča J.: Psychotronika pro každého, Eminent, Praha 1992

Brázda S.: Škola psychotroniky, EFEKT, Praha 1995

Kritiků psychotroniky:

Fleissig J.: Zázraky a podvody. Bohemia, Praha 1995

Kol. autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995

Sisyfos a Akademie věd ČR: Věda kontra iracionalita 4 – Sborník přednášek Českého klubu skeptiků – Placebo, sugesce, ufologie, okultizmus, Věra Nosková 2008 (1. vydání), ISBN 978-80-903320-4-1

Sisyfos a Akademie věd ČR: Věda kontra iracionalita 1 (Sborník přednášek), Academia 1998 (1. vydání), ISBN 80-200-0710-5

Český klub skeptiků Sisyfos ve spolupráci s tiskovým odborem KAV ČR: Věda kontra iracionalita 2, ISBN 80-200-1020-3

Český klub skeptiků Sisyfos a Akademie věd ČR: Věda kontra iracionalita 3, Nosková Věra 2005 (1. vydání), ISBN 80-903320-3-X

Lékařů proti využívání psychotroniky v medicíně:

Kolektiv autorů (1995): Alternativní medicína: Možnosti a rizika. Grada Publishing, Praha.

Mornstein V. (2003): Alternativní medicína a onkologie. In Adam Z., Vorlíček J.,

Kostíková J. (Eds.): Obecná onkologie a podpůrná léčba. Grada Publishing, Praha.

Mornstein V. (2005): Alternativní medicína. Postgraduální medicína 7/3, 2005, 277–281

Mornstein V. (2003): Utopený Archimédes – Malý alternativní výkladový slovník, Nakladatelství V. Noskové, Praha

Prokop Otto a kol. (1984): Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Avicenum, Praha.

Škrabánek, Petr – McCormick, James (1995): Pošetilosti a omyly v medicíně. Lidové noviny, Praha.

 

Externí odkazy

Psychotronika.cz – Stránky vlastní Sdružení badatelů v psychotronice

Sdružení badatelů v psychotronice

Klub psychotroniky a UFO

Český klub skeptiků SISYFOS

Petr Kalač: Stručná historie české esoterické scény od konce 19. století do roku 1989 od části PADESÁTÁ LÉTA, dcch.grimoar.cz

Mgr. Dušan Bielko: Pokus o energeticko-informační interpretaci některých magických léčebných praktik v tradiční lidové kultuře Slovenska Ústav etnológie Slovenské akadémie vied (slovensky)

Prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.: OKULTISMUS V MEDICÍNĚ a OKULTISMUS V MEDICÍNĚ – II. část, Anatomický ústav LF UK v Plzni, katolík.cz

MUDr. Rostislav Kuklík: Moderní šarlatáni, Zdravotnické noviny, 25.6.2007

prof. Pavel Klener: Česká lékařská komora upozorňuje na rizika tzv.alternativní léčby v onkologii

Vojtěch Mornstein: Paranormální jevy a alternativní medicína z pohledu přírodovědce

Psychotronika ve slovníku esoteriky a pavěd

Oldřich Válek: Česká psychotronika

 

Přepis z české wikipedie ze dne 4. 1. 2014.

Wikipedie: Parapsychologie

Parapsychologie (dříve metapsychologie, v zemích bývalého východního bloku se používá i materialističtěji znějící termín psychotronika[1]) je široká disciplína zabývající se jevy, které se vymykají základním pěti smyslům, tzv. paranormálními jevy. Disciplína se zabývá především otázkami mimosmyslového vnímání a telekineze, jeho badatelé se však věnují dalšímu spektru přináležících disciplín jako je transcendentologie, léčitelství apod.

 

Obsah  

1 Termín parapsychologie

2 Parapsychologické jevy

3 Lidé

Literatura

Reference

Externí odkazy

 

1 Termín parapsychologie

Vznikl koncem 19. století, kdy někteří vědci začali záhadné jevy při spiritistických seancích (Spiritismus) vysvětlovat mimosmyslovým působením. V r.1882 byla založena v Londýně první parapsychologická společnost „Society for Psychical Research“, záhy další společnosti i speciální vědecké parapsychologické laboratoře a začaly se vydávat parapsychologické časopisy.[1] Samotný název disciplíny parapsychologie pochází od německého filozofa Maxe Dessoira, jež jej uvedl v roce 1889.

Oficiálně byl přijat po mezinárodním kongresu, jenž se konal v červenci 1953 v Utrechtu.[zdroj?] Došlo tak ke sjednocení názvu disciplíny, který byl do té doby nazýván různými názvy (psychické bádání, metapsychika, psychotronika…), což bylo matoucí. Vyústěním tohoto kongresu byl mimo jiné i vznik první evropské katedry parapsychologie na univerzitě v Utrechtu.

 

2 Parapsychologické jevy

Do rámce parapsychologie patří různé mimosmyslové schopnosti, jevy psychosenzorické i psychomotorické. Do první skupiny patří mimosmyslové vnímání (Extra Sensory Perception - ESP), kam řadíme jasnovidnost (paragnózie), přenos myšlenek (telepatie) a předvídání budoucnosti (proskopie). Mezi jevy psychokinetické, motorické, patří telekineze, levitace, materializace, transformace energie apod. Všechny tyto jevy mají být zprostředkovány dosud neznámou silou. Představy o její povaze byly rozmanité, od materialistických, jako je elektrická energie, biomagnetismus (mesmerismus), kosmická i gravitační energie, vibrace, dnes kvantové děje, až k mystickým (mentiony, tachyony, astrály atd.). Byl zvolen i neutrální termín pro takové síly: „psí“ (PSI = psychické síly).[1]

Studium parapsychologických jevů mělo zprvu charakter vědecké disciplíny, která se snažila experimentálně tyto jevy potvrdit, a prokázat také existenci síly „psí“, např. hádáním tažených karet, viděním na dálku, Ganzfeld experimenty nebo ovlivněním generátorů náhodných čísel psychickým působením. Experimentální výzkum, který měl umožnit využívat mimosmyslové kontakty ve vojenství, se prováděl i v době studené války v USA, Británii i v SSSR.[1]

Například C. M. Pleas a N. Dean Dey, nevýzkumní pracovníci na univerzitě v Delaware, při studiu mimosmyslové interakce člověka a mikrobů (Tetraselimis suecica) v letech 1986–1989 došli k závěru, že signifikancí p < 0,05 nelze tuto interakci potvrdit v opakovatelných experimentech. Přesto v závěru konstatují, že mimosmyslová interakce může být souvztažným jevem, který je závislý na vjemech.[2]

Ze strany vědecké komunity jsou parapsychologické jevy nezřídka prohlašovány za neexistující nebo neprokázané a celá parapsychlologie za nevědeckou nebo pseudovědeckou.[1]

 

3 Lidé

K významným parapsychologům patřil Břetislav Kafka (1891–1967), který využíval k výzkumu paranormálních jevů hlubokého hypnotického transu. Kafka byl mimořádný hypnolog a díky spolupráci s výtečnými subjekty učinil řadu zajímavých pokusů a objevů v oblasti telepatie, jasnovidectví či telekineze. Veškeré své poznatky, které za bezmála 40 let systematické práce nashromáždil, soustředil ve svých knihách Parapsychologie a Nové základy experimentální psychologie.[3]

 

Literatura

Libuše Nielsen: Parapsychologie. ISBN 80-85254-88-3. Str. 7

 

Reference

1 k: a b c d e Parapsychologie Stručný výkladový slovník českých skeptiků - heslo parapsychologie, sysifos.cz

2 C. M. PLEAS and N. DEAN DEY. Conditions That Appear to Favor Extrasensory Interactions Between Homo Sapiens and Microbes. Journal of Scientific Exploration. 1990, roč. 4, čís. 2, s. 3 - 23. Dostupné online. (anglicky)

3 BretislavKafka.cz

 

Externí odkazy

Catala. P.: Vědecká parapsychologie

Rýzl Milan: Vědecký úvod do parapsychologie

Parapsychologie Stručný výkladový slovník českých skeptiků - heslo parapsychologie, sysifos.cz

 

Přepis z české wikipedie ze dne 3. 1. 2014.

Metapsychika

Válek O.: Metapsychika

Metapsychika starší pojem, který používal např. Ch. Richet, který pojem parapsychologie neuznával, jeho dílo „Traité de métapsychique“ (Pojednání o metapsychice) vyšlo u nás v překladu.  (Charles Richet byl významný francouzský vědec, profesora na Pařížské lékařské fakultě a nositel Nobelovy ceny.) I přes velké množství knih je uvedené dílo stále považováno ředitelem Mezinárodního metapsychického institutu v Paříži (l’Institut Métapsychique International) Dr.Hubert Larcher za základní zdroj pro francouzskou parapsychologii.

Termín metapsychika Ch. Richet zavedl pro novou vědu s přesně vymezeným předmětem zkoumání a založenou na přesném experimentu a pozorování, aby ji tak jasně oddělil od okultismu a některých jeho spekulativních přístupů. Metapsychiku definuje jako vědu, jejímž předmětem jsou mechanické nebo psychické jevy vyvolávané zdánlivě inteligentními silami nebo neznámou schopností skrytou v lidské psychice.

Takto chápaný obsah  pojmu metapsychika tedy do určité míry kryje s termínem parapsychologie, který je běžný v současné české, anglické, německé ale i francouzské literatuře.

V české literatuře se používá také výraz  psychotronika, který prof. M. Nakonečný považuje za nový název pro vědní obor parapsychologie prosazovaný skupinou vědců snažících se distancovat od některých nevědeckých parapsychologických metod.  Předmět psychotroniky se neliší od předmětu současné parapsychologie. Liší se přístupem daným základní metodologickou koncepcí (v psychotronice  je kladen důraz na objektivní studium paranormálních fenoménů a stranou je ponechán výzkum médijních jevů, „poltergeistů“) a filosofickou základnou psychotroniky, kterou původně tvořil  dialektický materialismus.[1]

Ve zmíněné knize se vyskytuje termín vibrace. V mechanice znamená vibrace chvění, kmitání něčeho, nějaké hmoty. Obsah tohoto termínu, tak jak ho používá Ch. Richet je však širší a odpovídá popisu prof. M. Nakonečného: Základní formou veškerého bytí a dění v kosmu jsou vibrace. Vibrace je dále neanalyzovatelný koncept, který vysvětluje jak se v kosmu co děje – počínaje fyzikálními jevy až po lidské myšlení, od věci až po ideje. Každá entita má svůj specifický vzorec vibrace. To co vibruje je pralátka. Hermetické pojetí vibrace je potvrzováno moderní fyzikou: ta dokazuje, že vše co existuje je v neustálém pohybu a skládá se z nesčetného množství mikročástic, které jsou jakýmisi uzly vibrující energie.[2]

Ch. Richet používá také výraz „l’intelligence humaine“, který většinou vyjadřuje určitou entitu, tj. inteligenci lidskou. V některých případech však lze tento výraz chápat spíše jako souhrn lidských intelektuálních nebo psychických vlastností a v tomto smyslu se zdá vhodnější označení „lidská psychika“, což může být zavádějící, a proto uvedený výraz je lépe chápat obecně jako lidská inteligence.

Podle předmluvy k českému vydání knihy Charles Richet: Pojednání o metapsychice: Metody a výsledky vědeckého výzkumu parapsychologických jevů, kterou napsal překladatel Jiří Kult, vydal Volvox Globátor, Praha  2005

Odkazy:

1. NAKONEČNÝ, M.: Lexikon magie: heslo Psychotronika, Praha: Ivo Železný, 1993

2. NAKONEČNÝ, M.: Lexikon magie: heslo Vibrace, Praha: Ivo Železný, 1993

Biotronika

Válek O.: Biotronika

Biotronika je obecně studium působení předpokládaného biologického pole (biopole) jednoho lidského organismu na druhý, v takovémto případě se jedná o zprostředkování působení dosud známými fyzikálními interakcemi. Častěji se však setkáváme s pojetím biotroniky spojeným s biopolem v analogii pojmu aury, v takovém případě „biotronici“ předpokládají působení uskutečněňované „duchovní“, „vitální“ silou (ne ve smyslu fyziky), nebo dosud neznámou „fyzikální“ interakcí.

U nás je považován za zakladatele biotroniky jako filosofie bytí a léčitelské metody „duchovní silou“ J. Zezulka[1], který počátkem 80. let 20. století např. účastnil výzkumu fenoménu léčitelství v nemocnici ve Vimperku pod záštitou psychoenergetické laboratoře vedené F. Kahudou. T. Pfeiffer žák J. Zezulky založil v r. 1994 Duchovní univerztu bytí, jejíž zvláštností je, že upřednostňuje studium „lidství“ a „duchovna“ před standardním vzděláváním v „popisných vědách“ jako je fyzika, chemie, dějepis atp. „Univerzita“ vydává  Časopis Bytí, zabývající se „životní“ filosofií a duchovnem.[2]

Biotronika chápána jako léčitelské metoda „léčení“ bioenergií je prosazovaná několika léčiteli „biotroniky“ viz odkazy [3-6]. 

Dalším pojetím biotroniky je biotronika V. Patrovského, který se distancoval od pojmu psychotronika a popisuje její problematiku ve své knize Od magie k biotronice.[7]

 

Zdroje

1) ZEZULKA J.: BYTÍ - životní filosofie, kniha online: http://www.dub.cz/kniha.php 

2) Duchovní univerzita bytí

3) „Biotronik“ F. Libica

4) „Biotronik“ J. Drábek

5) „Biotronik“ P. Davídek

6) B. Nový Bioenergie, biotronika, nabijení

7) PATROVSKÝ V.: Od magie k biotronice, Stanovum, Pelhřimov 1993

Metapsychologie

Metapsychologie (též parapsychologie), nauka o t. zv. okultních jevech, t. j. o jevech duševních nebo hmotných, které jsou závislé na neznámých vlohách a silách a nemohou býti vyloženy dosavadními vědeckými zákony. Okultní jevy lze rozděliti na 2 větší skupiny: jevy parapsychické, převážně duševní povahy, a jevy parafysické, převážně hmotné povahy. Do prvé skupiny lze zařaditi: telepatii, čtení myšlenek a jasnovidectví, do druhé skupiny: klepání (ťukání), telekinesi a materialisaci (teleplastiku).

Při telepatii dochází záhadným způsobem k určitému vědění mezi 2 osobami, takže jedna dostává od druhé nevysvětlitelným způsobem zprávu, často z velké dálky. Individuum, které zprávu podává, činí tak často nevědomě, nalézajíc se v silném afektivním (citovém) stavu. Příjemce dostává takovou zprávu ve formě tušení, snu, vnitřního hlasu, vise a p. Množství telepatických případů popisuje Flammarion. Telepatické přenosy experimentálně zkoumal na př. du Prel společně s Schrenek-Notzingem.

Při čtení myšlenek se příjemce nechová pasivně jako při telepatii, nýbrž pokouší se aktivně dosáhnouti vědění z druhé osoby. Fysiolog W. Preyer ukázal, že osoba myslící na nějaký předmět provádí neúmyslně a nevědomě svalové pohyby ve směru k předmětu, a takové pohyby jsou pak jemně vnímavým „čtenářem myšlenek” zachycovány. Tím by byl takový přenos myšlenek zbaven svého okultního charakteru.

Jde-li při telepatii a čtení myšlenek o vztah mezi dvěma osobami, uplatňuje se v jasnovidectví (kryptaesthesii) jen jedna osoba, která dosahuje určitého vědění způsobem dosud nevysvětlitelným. Hist. dokladem jasnovidectví je výkon Em. Swedenborga, který r. 1759 viděl na vzdálenost 50 mil požár ve Stokholmu. Jasnovidectví studoval pokusně na př. G. Geley v Paříži společně s prof. Richetem na polském mediu (Ossowieckém). Mediu byl podán papír, na němž bylo napsáno nějaké sdělení, papír byl složen a vložen do neprůhledné zapečetěné obálky. Mediu se daří, když ne úplně slovně, tedy alespoň podle smyslu správně uhodnouti, co je na papíře napsáno. Někdy je jasnovidectví prováděno tak, že medium hledí do křišťálu, do zrcadla a p. Jasnovidci se uplatňují též předpověďmi budoucnosti.

K parafysickým jevům náleží především klepání (ťukání) a jiné zvuky záhadného původu. Prof. Messer uvádí, že slyšel v bytě media Rudi Schneidra klepání vycházející z pohovky, na níž seděl a jejíž otřesy cítil, a v bytě media pí Silbertové zvuky vycházející ze stolu a ze stěn.

Jiným druhem parafysických jevů je telekinese, spočívající v tom, že předměty jsou záhadným způsobem uváděny v pohyb bez jakéhokoli dotyku. Sem spadají pohyby „stolečků” bez dotyku a p. Angl. badatel Crookes prý pozoroval u media Homea telekinetické jevy (levitaci) na nábytku. Židle na přání media se prý přibližovaly a vzdalovaly, těžký stůl se zvedl sám do výše a p. Stejně se uvádí mizení předmětů a jejich opětné objevování a zejména t. zv. „apporty”, při nichž předměty z velké vzdálenosti se objeví v blízkosti media i při uzavřeném prostoru. Tak prý v pokusech Zöllnerových s mediem Sladem dopadl shora kus dřeva, nůž, kousek uhlí.

Relativně řídkým jevem je t. zv. materialisace, t. j. nevysvětlitelné objevování a mizení tělesných útvarů, vystupujících někdy ve spojení s telekinesí. Tak prý se při pokusech s mediem Willy Schneidrem objevily v blízkosti hořící lampy dvě ruce a p. Ve výjimečných případech prý vystupuje z těla media jakési astrální tělo, mající tvar teleplastické membrány. Popsal je Geley, ředitel mezinárod. metapsych. ústavu v Paříži, na základě svých pokusů s Evou C., kromě něho též Crookes a Richet. Teleplastická substance prý v takových případech vystupuje z celého těla, zvláště z přirozených obvodů a z okončin.

K jevům metapsychickým (parapsychickým) chová se oficiální věda většinou odmítavě nebo se střízlivým chladem, neboť je velmi nesnadné odlišiti v této oblasti zaručené od nezaručeného, pravdu od omylu, skutečnost od klamu. Existence značné části uváděných jevů (zejména parafysických) je stále pochybná a sporná.

V Anglii byla k výzkumu okultních jevů založena již 1882 vědecká spol. „Society for Psychical Research”, jejímž orgánem jsou „Proceedings of Psychical Research”. K stoupencům vědeckého okultismu v Anglii náleží přírodovědec W. Crookes, klas. filolog v Cambridgi F. Myers, fysik Oliver Lodge a j., ve Francii astronom C. Flammarion, fysiolog Ch. Richet, lékař Gust. Geley (†1924), vychází tu čas. Revue Métapsychique. V Něm. se zasloužil o výzkum okultních jevů ze starší generace Karl du Prel, z mladší mnichovský lékař v. Schrenck-Notzing, zoolog K. Gruber, lékař R. Tischner, v nejnovější době vystoupili pro pravost okultních jevů lipský filosof H. Driesch a tubinský filosof K. Oesterreich. Orgánem něm. [Metapsychologie] jsou 1874 Aksakovem založené Psychische Studien, vycházející od r. 1926 jako Zeitschrift für Parapsychologie.

O vědecký výklad metapsychických jevů se pokoušejí dvě hypothesy, narážející ovšem na značné nesnáze: animistická a spiritistická. Podle animistické mají okultní jevy svůj původ v nevědomých silách medií, podle spiritistické v působnosti duší zemřelých lidí.

 

Bibliografie: Max Dessoir, Vom Jenseits der Seele, 19205, Štutgart (odmítavé); Hans Driesch, Grundprobleme der Psychologie, Lipsko 1926; C. Flammarion, L’Inconnu, Paříž 1900; týž, Les forces naturelles inconnues, t. 1907; Oliver Lodge, Making of Man, Londýn 1924. A. Messer, Wissenschaftlicher Okkultismus, Lipsko 1927; A. Moll, Der Spiritismus, Štutgart 1924 (odmítavé); F. W. H. Myers, The human Personality and its Survival of bodily Death, 2. sv., Londýn 1903; T. K. Oesterreich, Der Okkultismus im modernen Weltbild, Drážďany 19223; týž, Grundbegriffe der Parapsychologie, Pfullingen 1921; H. Regnault, Tu revivras, Paříž 1920; Ch. Richet, Traité de Métapsychique, Paříž 1922; R. Tischner, Einführung in den Okkultismus und Spiritismus, Mnichov 19232; V. Forster, Okultní úkazy a jejich psychol. výklad, 1923; Problémy metapsychologie, Praha, Neubert. f. k.

Článek převzat z Ottova slovníku naučného.

Hledat